Recenze: Machinarium – pára, roboti a Čapek

Kouzelná kresba, chytré hádanky, pastelově šedé barvy a přiblblý úsměv na tváři.

Když se řekne nezávislá adventura, povětšinou se jen hořce usměju, vzpomenu si na pecky od LucasArts a jen smutně zakroutím hlavou s tím, že sladká doba herních příběhů už dávno pominula. Jenže občas se vynoří titul, který mě vytrhne z letargie a já dám na tenký hlásek, jenž napovídá, že by se tentokráte mohlo jednat o slušnou hru. Stejně tak tomu bylo i v případě Machinarium a já už od úvodní obrazovky věděl, že tentokrát mohl tenký hlásek řvát tak, že by přehlušil všechny výkřiky PR managerů v okolí.

machinarium_03.jpgmachinarium_04.jpg

Je ovšem fakt, že Machinariu by přílišná pozornost možná uškodila. Neláká totiž na okázalou prezentaci a nejmodernější technologie, ale brnká na skryté struny v lidské duši.

Nestojí na srdceryvném příběhu, nad kterým by se i Don Corleone rozplakal

Zároveň ale nestojí na srdceryvném příběhu, nad kterým by se i Don Corleone rozplakal, právě naopak, veškerý děj je vyprávěn pouze za pomoci jednoduchých animací, na něž budete zírat s nevěřícným úsměvem. Veškerá poetika se protentokrát skrývá v kresbě a v nápadu.

machinarium_art1.jpg

Zní to neuvěřitelně? Jenže ono není – rozhlédněte se po okolních obrázcích a upřímně mi řekněte – nepřipomínají vám styl, kterým kreslil pan Čapek? Nepřipomínají vám rezavějící a rozpadající se roboti samotné lidi, kteří jsou na venek chladní a zchátralí, ale uvnitř nosí srdce sálající láskou?

TIP: Nenechte se zviklat k tomu, abyste hru jen tak proletěli - pokud budete chodit pomalu a všímat si malých, roztomilých detailů, bude se vám líbit mnohem, mnohem víc.

Kouzelnou situaci tak v podstatě pořád nahrazuje další, ještě kouzelnější. Až budete hrát robotickou variaci na piškvorky, či v rozmlácené herně zprovozníte automat se Space Invaders, budete se jen nevěřícně usmívat a vzpomínat.

Sentimentalita teče až na koberec

Machinarium totiž každou z přibližně třiceti lokací evokuje něco jiného, každá postava má v jejím i našem světě své místo a vy postupně z třiceti zdánlivě nesourodých obrázků skládáte obrovskou mozaiku, jež nakonec odhalí překvapivou skutečnost. K tomu, abyste se ale závěrečného mistrovského obrázku vůbec dočkali, budete potřebovat silnou vrstvu šedé kůry mozkové a ochotu rozžhavit všechna možná mozková spojení. Jak už jsem totiž řekl, Machinarium je adventura.

machinarium_05.jpgmachinarium_06.jpg

Pokud si nyní vybavíte tituly, v nichž bylo nutno používat psa na zásuvku nebo přicházet na řešení problému brutální silou, můžete si opět v klidu vydechnout. Machinarium je i v tomto ohledu originální a své. Místo spousty předmětů v inventáři jich budete mít jen pár a pokud se někde zaseknete, bude to spíše u hádanek a puzzlů všech druhů i velikostí. Ty tady totiž hrají prim, a přestože nejsou nijak extrémně těžké, dovedou mozek pořádně potrápit. Co je však důležité, nepůsobí v mechanickém světě nijak rušivě a zapadají do jeho logiky.

machinarium_07.jpgmachinarium_08.jpg

Adventura se však neobejde ani bez kontaktu s lidmi, v tomto případě tedy s roboty. Jenže jak je známo, roboti komunikují pouze v binárním kódu, kterému by většina smrtelníků nerozuměla. Veškeré dialogy s postavami se tak smrskávají do jednoduchých nákresů, které dovedou říci vše potřebné možná ještě lépe, než zdlouhavé monology hrdinů.

Jediné mluvené slovo uslyšíte od robůtka ve vězení, který mezi plechy procedí české „Cígo“

Kresbičky mimo to dokáží opět evokovat vzpomínky na dětství a nechávají vyplout na povrch dávno zapomenuté emoce. Jediné mluvené slovo tak uslyšíte od robůtka ve vězení, který mezi plechy procedí české „Cígo.“

Problémy v ocelovém městě

Pokud byste však přeci jen narazili na neřešitelný problém, nemusíte hned listovat návodem či si kazit hru pochybnými pozicemi cizích lidí. Tvůrci z českého Amanita Design přišli s geniálním systémem nápovědy, který vás v každé lokaci nakopne tím správným směrem a dodá prvotní myšlenku, kterou musíte zkrátka a dobře dotáhnout. A pokud by se vám ani to nevedlo, máte možnost zahrát si minihru, jež vám odemkne technický náčrt celé lokace – tedy prozradí všechno co máte udělat.

machinarium_09.jpgmachinarium_10.jpg

Pro někoho může tento systém působit poněkud nešťastně, za sebe však mohu říct, že splnil svůj účel. Pokaždé, když jsem už vážně netušil, co se po mně chce, nebo spíš jak mám dané věci podle autorů docílit, spustil jsem výše zmiňovanou minihru a... A zase ji zavřel, protože jsem si nechtěl kazit skvělý zážitek. Jediným škraloupem na křišťálově bílé hladině se tak bohužel stalo ovládání, u něhož se aktivní prvky obrazovky hlásí až poté, co u nich vámi ovládaný robůtek stojí. Celkem málo chyb na takřka amatérskou hru, nemyslíte?

machinarium_11.jpgmachinarium_12.jpg

Už dlouho jsem neviděl hru, která by byla tak extrémně dobře udělaná, originální, stylová a přesto bych na ni nenašel jedinou logickou chybku, jež by narušovala jinak bezchybný celek. Zdá se, že tentokrát jsem ji našel. Machinarium by byla chyba minout ať už jste velcí nebo malí, tlustí nebo hubení. Je důležité jen nespěchat a řádně si tu krásu užívat. Už dlouho jsem totiž nehrál hru, u níž bych zapomněl na to, že jsem spal jen čtyři hodiny, že absolutně nestíhám a že bych místo hraní měl třeba psát recenzi.

Dostupné pro: PC, PS3
Žánr: Adventury
Výrobce: Amanita Design | Webové stránky hry
Začátek prodeje: 16. října 2009
  • Atmosféra
  • Styl
  • Chytré hádanky
  • Ovládání
  • Celé ve flashi
Diskuze (15) Další článek: 3 hodiny animací v Assassin's Creed 2

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,