Recenze: Madworld - krev! KREV! KREEEEV!

Pokud z GTA měli moralisti osypky, z Madworldu je rovnou klepne. Tak nekompromisně brutální hra tu ještě nebyla. Je libo koupel v krvi? Máte možnost.

Cesty k relaxaci jsou různé. Někteří dávají přednost meditaci, jiní se naloží do bublinkové lázně, další třeba uháčkují přehoz přes gauč. No a jsou i tací, kteří dosáhnou absolutního zenu, když někomu uříznou motorovkou obě ruce v ramenou, krk probodnou dopravní značkou, krvácející torzo narvou do hořícího barelu a celou tuhle řvoucí a čmoudící trosku vrhnou do kontejneru, kde ji nabroušené víko rozetne vedví. Hmmm, uklidňující.

 

Smějí se, až se za střeva popadají

Madworld představuje prvotinu nově zformovaného týmu Platinum Games, jenž staví na troskách bývalého Clover Studios.

Krve tu cáká tolik, až by se dal otevřít hemoglobinový ráj se třemi bazény a tobogánem navrch

Pokud jste kdy měli co do činění s jejich hrami jako je Viewtiful Joe, Okami či God Hand, bude vám jejich podpis jasně čitelný. Madworld je totiž stejně stylové a originální dílko vyčnívající nad ostatní produkcí.

madworld 01.jpg madworld 02.jpg

Stačí jeden pohled na obrázky, které jakoby vypadly z tužky Franka Millera a jeho drsné noir veselice Sin City. Monochromatická kresba je zdůrazňovaná jen troškou žluté v klasických comicsových citoslovcích (takové to klasické PRÁÁÁSK!, KŘACH!, ŠPLÍCH! či ŽBRLUEEE!) a kýblem červené tepenné.

madworld 09.jpg madworld 10.jpg

Říct o Madworldu, že to jsou brutální krvavá jatka, je jako říct o Amazonce, že je docela slušná říčka. Madworld jsou totiž MÓNSTRÓZNÍ KRVAVÁ JATKA a to celé na kvadrát. Krve tu cáká tolik, až by se dal otevřít hemoglobinový ráj se třemi bazény a tobogánem navrch. Násilí představuje hlavní středobod všeho dění, ale není to hnusně nechutné násilí Manhuntu, kde probodáváte krky střepem a dusíte své oběti igelitovými sáčky. Nikoliv, brutalita v Madworld představuje ten až hystericky přehnaný extrém, který není nechutný, ale nechutně zábavný. Prostě jako filmy od Tarantina či Rodrigueze či knihy Jiřího Kulhánka.

Co jiného dělat u hry, kde ohřebíkovaným kyjem posíláte po balistické křivce protivníky vstříc třímetrovému terči na šipky, než se smát? Maximálně tak sepisovat petice.

Hry bez hranic…tedy končetin

Škatulkování hry do klasických žánrových šuplíčků je jednoduché, stačí si najít ty s nápisem „third person“, „lineární“ a „akce“. Představujete Jacka, hrdinu tak drsného, že by se na jeho hrudníku daly hoblovat fošny. Jack se momentálně stal jedním ze soutěžících v bizarně krvavé televizní soutěži jménem Deathwatch, ve které platí jedno prosté pravidlo: kdo přežije, vyhraje. Příběhová linka ovšem není až tak triviální, jak by se mohlo zdát – nejde jen o šplhání po žebříčku z krve a vnitřností až na vrchol, ale hlavní hrdina má ještě jiný cíl, jehož odhalování pomáhá probíjet se (doslova) z úrovně do úrovně.

madworld 17.jpg madworld 18.jpg

Před sebou jich máte celkem 15 a nejde v nich tak ani o doběhnutí na konec, ale o co nejbrutálnější zmasakrování co nejvíce protivníků. Hraje se totiž o body a teprve v okamžiku, kdy jich nastřádáte dostatečný počet, můžete vyzvat k souboji bosse, který je v žebříčku soutěžících nad vámi. Bodíky sbíráte zabíjením protivníků, ale jde hlavně o styl. Jistě, můžete je jednoduše zmasakrovat pár údery pěstí či naporcovat na základ pod substrát pomocí motorové pily na Jackově kybernetické paži, ovšem stačí zapojit trochu kreativity a odměna může být několikanásobná. Na maníka narvete pneumatiku, následně jej hodíte na stěnu z ocelových ostnů a máte bodů dvojnásobek. Pokud mu předtím narvete trubku do krku, tím líp. Čím víc kroků spojíte, tím se násobitel navýší.

madworld 15.jpg madworld 16.jpg

S narůstajícím skóre získáváte odměny v podobě různých zbraní a vylepšení, do boje naskočí drsnější miniboss či získáte přístup k některé ze zvrácených miniher nazvaných příhodně jako Bloodbath Challange. Hned v té první prohazujete protivníky obrovskou turbínou, v další je házíte do gigantického lisu, hrajete golf s hlavami, vystřelujete šampaňským či z nich děláte ohňostroj. Je to zvrácené, je to nechutné, je to…zábavné. Škoda jen, že se některé minihry opakují.


TIP: Nenechte se vystrašit časovým limitem na začátku každého kola, i slimáčím tempem se dostanete k bossovi úrovně dřív, než vyprší.


Ostatně stereotyp představuje jeden z vředů na krvavé tváři Madworld, hlavně v pozdějších fázích ve vás začne kypět menší unuděnost nad prakticky stále stejným průběhem levelů a to navzdory jejich vizuální pestrosti a změně vraždících propriet. Repetetivnost se snaží nabourávat i pasáže na motorce, ale přiznejme si, že ty nejdou kdovíjak zábavné. Nejbizarnější na tom však je fakt, že Madworld není nijak dlouhou hrou – za zhruba 5 až 6 hodin máte maso namleto.

Nintendo Wiic krve

Přestože vytvoření Madworldu pro Nintendo Wii mohlo na jednu stranu vypadat jako nečekaný krok, můžeme za to být jen rádi. Právě ovládání pomocí wiimote dodává hře na bezprostřednosti. Přeci jen, když máchnete ovladačem v ruce a na obrazovce se protivník rozpadne napůl po Jackově chirurgicky přesném seku motorovkou, máte lepší pocit, než z prostého zmáčknutí tlačítka.

Právě ovládání pomocí wiimote dodává hře na bezprostřednosti

To samé platí i při mrsknutí protivníka na ostny pohybem ovladače, či o klasické rytmické pasáže, kdy opakujete instrukce ztvárněné na obrazovce.

madworld 03.jpg madworld 04.jpg

Škoda, že při vymýšlení, jak využít možnosti ovladače tvůrci nevybrousili základní prvek, kterým je kamera a zaměřování cílů. V kombinaci grafikou, která je sice stylová, ala zároveň díky tomu občas matoucí, se jedná o citelné lámání kostí herní plynulosti. Stejně tak nepotěší ani některé návrhářské archaismy, kterými jsou japonští tvůrci neblaze proslulí. Ideálním příkladem v Madworldu je fixní počet dvou životů, po jejichž vyplýtvání si úroveň pěkně zopakujete.

madworld 11.jpg madworld 12.jpg

Přesně tyhle zásadní kiksy zabraňují tomu, aby se z Madworldu stala herní legenda. Unikátní styl vytvořený synergií netradičního výtvarného zpracování, výborného hudebního podkresu v podobě drsného hip hopu, osobitého zasazení a špičkového dabingu (jednoho z komentátorů dění na obrazovce ztvárnil známý John DiMaggio – hlas Bendera), boří nevycíděné ovládání a tendence ke stereotypu. Abych to řekl trochu jednodušším jazykem: Madworld je zatraceně kulervoucí a pekelně vtipná hra, kterou však místy není sranda hrát.

Dostupné pro: Wii
Žánr: Akce
Výrobce: Platinum Games | Webové stránky hry
Začátek prodeje: 20. března 2009
  • Unikátní vizuální styl
  • Nechutně zábavné
  • Švihání wiimotem
  • Nevybroušené ovládání
  • Stereotyp
  • Dost krátké
Diskuze (5) Další článek: EA „dealují“ ilegální zbraně

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , ,