Recenze: Mario Slam Basketball - po hlavě do koše

Slavný italský instalatér Mario už do sportu fušuje pěkně dlouho. Začalo to nenápadně tenisem, golfem a motokárami, nakonec se Mario dostal až k fotbalu a naposledy zkusil i baseball. Na příchodu basketballu tak nepřekvapí nic… snad až na to, že si jej užijí pouze majitelé NDS.

Platforma: NDS
Žánr: Sportovní
Výrobce: Square Enix
Vydavatel: Nintendo
Distributor v ČR: Conquest

Mario Slam Basketball potvrzuje staré úsloví, že i když dva dělají totéž, ani zdaleka nemusí být výsledek jejich práce stejný. Tam, kde konkurenti omezují možnosti hráče na několik tlačítek a směrové šipky, přichází Nintendo s (v mnoha ohledech) revolučním systémem ovládání. Atraktivita Basketbalu z Dílen Nintenda přitom není dána pouze tím, že vychází na NDS (a tudíž se dalo očekávat, že ovládání bude jiné – bude využívat dotykový displej). Celkově je taková… zábavnější.

   

Když je někde Mario, nelze očekávat podobnost s realitou v jakémkoliv smyslu – a to v tomto případě platí samozřejmě také. Slam Basketball je ryzí arkádou, což ostatně můžete posoudit sami z okolních obrázků (stačí jeden pohled na tabulky se skóre, které běžně ukazují čísla kolem 500). Neplatí zde totiž ani taková základní pravidla, že trestné hody jsou za jeden, klasické koše za dva a koše vstřelené z velké dálky za tři body.

Ohodnocení za úspěšné hody je zde více než desetinásobně větší, a navíc nezáleží pouze na tom, jak daleko jste od koše. Podle vaší vzdálenosti od soupeřova koše se určí pouze základní „sazba“ (20 zblízka, 30 zdálky) – většinu bodového příjmu ale jinak tvoří bonusy za speciální koše (rovných 40 bodů) a za driblování. Čtete správně: ona činnost, která je pro většinu basketbalistů spíše otravná a omezující (ty virtuální nevyjímaje – i když všichni tvrdí, že se „dá zvyknout“), je zde vyřešena nečekaně jednoduchým, a přitom maximálně účinným způsobem. Hrací plocha je totiž zčásti tvořena speciálním povrchem, na němž se dribling rovná přísunu zlaťáků. Vydriblované peníze se potom přičítají na vaše konto, když zavěsíte.

   

Driblování není jedinou cestou k penězům. Sbírat drobné můžete i při plnění jiných herních činností – výrazně jsou ohodnoceny třeba obranné zákroky nebo speciální pohyby. Velmi podstatným zdrojem jsou také power-upy, které v pravidelných intervalech vypadávají z podlahy. Jejich sebráním většinou přilepšíte nejen svému kontu; můžete díky nim nabrat na rychlosti, najdou se dokonce i takové power-upy, které vám umožní házet po nepříteli želví krunýře. Připravena je i řada dalších ne zrovna obvyklých způsobů, jak se s nepřítelem vypořádat – za všechny zmíním banánovou slupku, po níž může soupeř snadno uklouznout. Smysl pro humor autorům rozhodně nechyběl, a vy se tak po čas hraní budete zápas co zápas bavit objevováním nových způsobů, jak svého soka ztrapnit.

Mario Slam Basketball na první pohled (nebo spíš dotyk) ani zdaleka nepředstaví všechny své kvality. Je to dáno zmíněným ovládáním, které vyžaduje chvíli cviku – ale tak po dvou zápasech už budete zvládat základní úkony a asi po deseti už nebudete mít problémy vůbec. Nezvyklý systém totiž vyžaduje zapojení prakticky celého člověka: v jeden moment musíte ovládat pohyby hráče (směrové šipky), přepínat mezi všemi třemi hráči na toho, který je aktuálně nejblíže míči (pomocí shiftu), a prostřednictvím stylusu provádět další nezbytnosti.

   

Používání stylusu sice není nezbytně nutné – například driblování probíhá automaticky –  většinou jeho pomoc ale oceníte. Stačí si představit, že stojíte na místě plném zlaťáků a chcete si jich pár vydriblovat. „Postaru“ (= stojím, nic nedělám a doufám, že automatika vše vyřídí za mě) by vám to trvalo velice dlouho, nebo spíše netrvalo, protože by vám protivník mezitím stačil vzít míč. Pokud ale zapojíte pero a párkrát s ním ťuknete na displej, můžete driblování urychlit. Neocenitelná je pomoc stylusu také při přihrávkách. Zapomeňte na směrové šipky sloužící jak pro pohyb, tak určení směru přihrávky – zde stačí jednoduše perem naznačit směr pohybem po displeji. Obdobně funguje i střelba a bránění – mácháte perem daným směrem a činnost přímo naznačujete.

Skvělé ovládání se pozitivně promítlo i do celkového stylu hratelnosti. Mario Slam Basketball nasazuje už od počátku vražedné tempo, jen těžko srovnatelné s ostatními Mario-sporto-kolegy. Je to dáno tím, že nemusíte čekat… se stylusem můžete být v jeden okamžik v levém dolním rohu obrazovky a v mžiku na druhé straně. Nejste omezováni tlačítky, která umožňují jednat pouze „teď a tady“ – nově můžete myslet i trochu napřed. Abyste ale zase nebyli až moc napřed, muselo tempo hry přitvrdit.

Světlé stránky hry
  • ovládání
  • grafika
  • hratelnost
  • dlouhá hrací doba
Temné stránky hry
  • ze začátku si musíte na ovládání zvykat
  • návyková!

Jako celek šlape Mario Slam Basketball náramně. Díky unikátnímu ovládání budete mít z basketu úplně nové zážitky (vidět partičku kolem Maria při sportu je zážitek už tak). Ani grafika nedělá ostudu – jistě vám do oka padly okolní obrázky; ve skutečnosti je všechno ale ještě o chlup lepší. A aby té chvále nebyl konec, musím ještě vyzvednou hrací dobu. Hra vás pohltí na nečekaně dlouhý čas a vycucne vás jako nové lidi – žádný jiný virtuální basket už pro vás nebude dost dobrý!

Grafika: 8/10
Zvuky: 8/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 9/10

Jak je starý, tak je dobrý. Mario je sice v důchodovém věku, a tak by měl, stejně jako většina jeho vrstevníků, spíš ležet na kanapi, on se ale drží ve výborné kondici a jak ukazuje Slam Basketball, sportovní hry s partou okolo Maria zdaleka neřekly poslední slovo.

Celkové hodnocení: 8,7/10

Diskuze (2) Další článek: Půlnoční párty na počest vydání PS3

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , ,