Platforma: PC
Typ hry: Akce z pohledu třetí osoby
Multiplayer: Ano
Minimální konfigurace: Procesor 1 GHz, 256 MB RAM, 1,6 GB na HDD, 32 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: Procesor 1,4 GHz, 512 MB RAM, 1,6 GB na HDD, 64 MB grafická karta
Testovací konfigurace: AMD Athlon 2000+, 512 MB RAM, 1,6 GB na HDD, 64 MB grafická karta
Homepage hry: (http://www.rockstargames.com/maxpayne2/)
Výrobce hry: Remedy Entertainment (http://www.remedy.fi/)
Vydavatel hry: Rockstar Games (http://www.rockstargames.com/) & Take 2 (http://www.take2games.com/)
Distribuce v ČR: Cenega (http://www.cenega.cz/)
Jen s málokterým člověkem rozehrál osud tak nevděčnou partii života a smrti. Max Payne je mužem, který ztratil vše - ženu, dítě, víru i odhodlání – a který se po dění uprostřed nejhorší bouře století opět objevuje na obrazovkách našich monitorů. Vrací se ve velkolepém stylu, coby dokonalý obraz spojení herních a filmových prvků, nově obestřen záhadnějším příběhem, láskou policisty a nájemné vražedkyně. Finským Remedy postačil rok k vytvoření pokračování, které svého předchůdce pasovalo do role malého, bezvýznamného předkrmu. Naše dnešní recenze vám nabízí jedinečnou možnost seznámit se s hrou Max Payne 2: The Fall of Max Payne - titulem, který se díky intenzivnímu příběhu, love story, velkolepé prezentaci i skvělému zpracování posunul až k hranici dokonalosti. Deštivá noc ve městě New York začíná.
|
Stahujte videa zachycená při hraní Max Payne 2!
Pro všechny naše věrné čtenáře jsme připravili čtveřici DivX videí z rozličných pasáží hry – můžete se tak pokochat jednou ze závěrečných přestřelek, akcí v kůži Maxovi lásky Mony, úprkem z hořící budovy a chybět nebude ani výlet do Maxova podvědomí. Všechny trailery jsou k dispozici v rozlišení 400x300.
Velké finále (10,4 MB, délka 2:17)
„Sen“ (6,4 MB, délka 3:10)
Útěk z hořící budovy (5,8 MB, délka 1:40)
V kůži Mony (12,8 MB, délka 3:24) |
Muž, který věděl příliš mnoho
Být policistou s sebou přináší velkou porci zodpovědnosti - vůči lidem, spoléhajícím na své ochránce pořádku, i vůči rodině, která se ocitá v neustálém nebezpečí. Živou vzpomínkou zůstává i po letech den, kdy byli Maxovi blízcí zrádně zabiti. Obviněn z vraždy se na útěku před zákonem pokusil rozluštit aféru související s tímto zbabělým vražděním i definitivně vyřešit otázku pomsty, zužující jeho svědomí i prostupující celým jeho srdcem. Max byl mužem, který věděl příliš mnoho - a za to musel zaplatit krví svých blízkých.
Na první pohled se nic nezměnilo - i struktura menu zůstává stejná * Vylidněná nemocnice - co se tady k sakru stalo? * Tady ho máme - zkrvaveného Maxe
Ani po letech noční můra nevymizela. Úmrtí blízkých rodinných příslušníků zanechalo hlubokou ránu v Maxově srdci - každý další týden jeho života prostoupily noční můry, stále připomínající nevyhnutelné události nočních jatek, odehrávajících se uprostřed nejhorší bouře století. Před Maxem však v současnosti leží další stezka v jeho nikdy nekončící cestě spravedlnosti a pomsty - tentokráte vylepšená o love story, komplikovaný vztah hlavního hrdiny a Mony, nájemné vražedkyně a jedné z postav prvního dílu. Rád bych se pustil do role vypravěče, který vám přiblíží každý okamžik příběhu, spletité situace i nenadálý zvrat - Max Payne 2 je však živoucím potvrzením pravidla "hra bez příběhu je jako člověk bez srdce" a proto ponechejme právě příběh stranou. Jistě mi za podobně "zbabělý" krok nakonec rádi poděkujete.
Stalo se to jedné noci
Zdá se až neskutečné, o jaký kus tvorba finských Remedy "dospěla". Prezentace druhého dílu je na úrovni nejkvalitnějších filmových děl, nabízí pojetí, o kterém se jedničce ani zdaleka nesnilo - dialogy mají profesionální, takřka filmovou úroveň, k čemuž přispívá především báječný dabing. Prostředí nabízí jedinečnou architektonickou podívanou, atmosféra houstne ve správných momentech a působí jako droga/pocit závislosti, od kterého není pomoci – vcucne vás a vy chcete stále víc a víc, další moment hry, další střípek dění. Celkově právě výprava nabrala mnohem profesionálnějšího rázu. Nenáviděný komiks si ve druhém dílu doslova zamilujete – kresby, doplněné o skřípavé zvuky, hlasy postav i výstřely, nepostrádají napětí, které je tak vlastní samotné hře. Svou kvalitou navíc komiks přerostl klasické animace a stává se tedy zdrojem nejpodstatnějších informací příběhu, odpovědí na nezodpovězené otázky i místem zaslouženého odpočinku po unavující likvidaci desítek nepřátel.
Havoc engine předvádí své kvality * Se všemi krabicemi a dalšími předměty lze dle libosti pohybovat * Max se probouzí ze snu - nebo do snu?
| Jak to vidí Martin Zavřel
Na Maxův návrat jsem napjatě čekal a to nejen proto, že první díl byla báječná akční hra s výborným příběhem, ale především proto, že Max reprezentuje mnou oblíbený žánr „noir„ detektivek (za jehož vrchol považuji seriál komiksů Sin City od Franka Millera).
Teď, když už mám Maxe 2 za sebou, musím říct, že jakkoliv jsem se těšil, výsledek stejně dokázal překonat má očekávání. Absolutní grafika (špinavé domy v duchu Silent Hillu prostě nemohly být „hezčí„), nezapomenutelná hudba (jména autorů zní podezřele japonsky:-)), báječný příběh (který ovšem poněkud postrádá originalitu a dostatečně povedené zvraty... nu není každý Frank Miller nebo James H. Chase:-))...
Vzhledem k absenci Half-Life 2 upoutá kromě jiného i fyzikální engine Havoc nebo výprava, která dokládá, kolik peněz asi vydělal první díl. A co chybí příběhu do originality a překvapivosti, to zcela vynahrazuje TV seriál „Adress Unknown„, který ve hře běží na televizorech a rozhodně se vyplatí pozorně sledovat! Je to nejlepší inspirace filmy Davida Lynche, co jsem vůbec viděl.
Takže: sledujte Růžového plameňáka a hrajte Maxe Paynea!
Moje hodnocení: 9/10. |
Max Payne 2 je k nerozeznání od svého předchůdce a přesto mu zůstává až neskutečně podobný. Paradox? Jistě! Je taková i realita? Není pochyb! Stejné časové uskupení, kdy vás Max na počátku hry vítá již na konci celého dění (abyste se poté ihned vrhnuli do víru dění hezky od začátku), ne náhodou velmi podobný finální souboj i celá řada odkazů na předchozí díl série. Nového Maxe charakterizuje také neuvěřitelná pečlivost, starost o každý sebemenší detail - z kohoutků v koupelně vytéká voda, která může až po okraj naplnit umyvadlo, většinu skříní lze snadno otevřít a prohledat jejich obsah. Vše souvisí s využitím Havoc enginu, fyzikálního skvostu, který se stal hlavním lákadlem E3 prezentace akce Half-Life 2. Max Payne 2 ho však přináší již nyní a zážitek je to skutečně nevídaný. Právě o Havoc enginu však bude řeč později. Teď přichází řada na postavu Maxe Payna, našeho hrdiny.
Max Payne zestárl a dospěl
Max nám zestárl a dospěl. Asi těžko bychom tak výraznou změnu čekali po dvou letech odloučení (přece jenom, biologické hodiny netikají tak rychle), změna vizáže a drobná plastická operace je ve skutečnost další daní obecné profesionalizace hry - "noir" akce není v případě druhého dílu pouhým pojmem a slovním lákadlem. Je skutečností! Každý detail vývoje byl přizpůsoben jedinému cíli - dosáhnout a stvořit filmově-herní dílo, které nám vyrazí dech a nabídne jen ztěží popsatelnou kombinací atmosféry a příběhu. Nový Max Payne je přesně takový - na první pohled neosobní a nelišící se detektiv, inteligentní a citlivý člověk, který uvažuje s rozmyslem a situace hodnotí rozvážně. Typický hrdina skutečného světa, který svou "uvěřitelností" ladně překonává výmysly choré mysli (postavy nadpozemské, využívající blesků a mnoha nesmyslných schopností). Skutečný svět je o obyčejných lidech - a Max do této škatulky přesně zapadá.
Lezení po římse není nic neobvyklého, stejně jako střílení nepřátel * Po téhle střílečce bude čištění auta nechutná záležitost * Krásná Mony v komiksu
A pak je tu Mona. Andělská tvář s duší ďábla, žena na opačné straně zákona. Ví, co chce a je vždy ve víru dění. Říká se, že se protiklady přitahují - možná proto vzplane mezi ní a Maxem vášeň. Mona však hraje mnohem význačnější roli, než jen Maxovu lásku i vyvolenou. Sami se vtělíte do jejího ladného těla, abyste v několika situacích zachraňovali Maxe. Osobu, na které Moně (i přes její chladné vystupování) velmi záleží. Nic víc již netřeba dodávat. Max Payne 2 s sebou přináší love story, která je citlivě a originálně zpracována, a co je hlavní - působí skutečně a uvěřitelně.
Honosná pachuť krve v ulicích New Yorku
Max Payne 2 prezentuje New York jako město stvořené z krve narkomanů a bohatství úplatných politiků. Poznáte chuť "honosných" okrajových čtvrtí, v nichž sprejerské výtvory střídají lidské výkaly a injekční stříkačky, hrobové ticho v ulicích i desítky po zuby ozbrojených šílenců. Střelná zbraň je jako mobilní telefon - má ji každý, rád se s ní chlubí a často ji také používá. Jen ztěží lze slovy popsat hnus a bídu, kterou odvrácená strana tohoto velkolepého velkoměsta skýtá. O to impozantnějším a ceněným zážitkem je pak návštěva nejzámožnějších čtvrtí a zdejších architektonických skvostů. Budov, v nichž se kopie slavných uměleckých děl střídají se skutečnými originály - místa propletená nejdražšími kousky porcelánu, nábytku z nejkvalitnějšího dřeva i červenými koberci coby symbolem pýchy a bohatství.
Jsme na policejní stanici! * Efektní Maxovu otočku lze zachytit jen ztěží, přesto vám ji nabízím * Všude to hoří a Max utíká aneb důvěrný obrázek prvního i druhého dílu
Takový je tedy New York - odporné místo i úžasný skvost. Extrém střídá extrém, stejně tak hbitě se v kůži Maxe přesouváte z místa na místo při hledání odpovědí na stále nezodpovězené otázky. Chmurný příběh si žádá prostředí podobného rázu, jehož originalita i propracovanost převyšuje první díl. Maxovým spojencem není ani počasí - bouři století tentokráte nahradila deštivá noc. Každý váš krok tak bude provázet klapání kapek dopadajících na střechy budov i děsivé hřmění, které vám připomene jedinečnost okamžiku i obavy z neznáma. To je ve hře takřka dokonale prezentováno domem figurín, kde šeredně obludné postavy vykukují a pohybují se, vydávají strašidelné zvuky - právě v těchto okamžicích nabízí Max Payne 2 atmosféru, kterou by mu mohly mnohé hororové série závidět.
Ve víru dění
Téměř výhradně byla do tohoto okamžiku řeč o příběhu, způsobu jeho prezentace i dalších detailech, které ze hry Max Payne 2 činí nezapomenutelný zážitek. Jádro finského výtvoru však tvoří především akce - čistokrevný boj na život a na smrt za použití všech možných i nemožných prostředků. Nečekejte od druhého dílu žádnou revoluci. Přináší stejně kvalitní akci a rychlý spád jako jeho předchůdce, notně vylepšený o propracovanější využití herního prostředí. Bez mučení se však přiznám, že nejsem z těch, kteří by zkoumali každý detail Maxova arzenálu - vaší pozornost si v tomto ohledu rozhodně žádá možnost nadefinování sekundární zbraně, pro kterou lze vybrat klasický melee útok, hození granátem či Molotov koktejlem. K aktivaci tohoto režimu pak slouží třetí tlačítko myši, ve většině případů tedy klasické kolečko.
Mona je nájemnou vražedkyní, přesto stojí po vašem boku * Z téhle pozice je střílení sniperkou učiněná radost * Koho to tam Maxi vidíš? Sebe???
Design úrovní je povedený a stejně jako jiné momenty hry, i on vám dovolí zavzpomínat na okamžiky strávené po boku prvního dílu. Probíhání hořícími budovami je spolu s lezením po římsách na denním pořádku, stejně jako čištění bytů od havěti v podobě vašich nepřátel. Přestože se hra i nadále drží stylu westernů a vaším úkolem tak zůstává prostřílet se až na konec levelu (stejně jako jednička, i pokračování je rozděleno na 3 části a ty pak následně na kapitoly), změna je život a tak přichází čas na drobné ozvláštnění. Zapeklitějším oříškem by se vám mohla jevit ochrana několika osob, které při boji po vašem boku nesmějí umřít - musíte tak dbát nejen na zdraví Maxe, ale také jeho chráněnců. Nic víc netřeba dodávat - kdo hrál první díl, ví o čem mluvím a co od druhého dílu očekávat.
Recenze je rozdělena na tři kapitoly – chcete-li se tedy dozvědět, jak Maxovo druhé dobrodružství v herním světě dopadlo, neváhejte a klikněte na odkaz pod tímto textem. V druhé kapitole naší recenze vás čeká popis Maxových „snů“, umělé inteligence nepřátel, hrátek s časem (Bullet Time 2.0), osobitého nadhledu tvůrců i schopností enginu Havoc. V závěru nechybí finální verdikt a ve třetí kapitole rozsáhlá galerie obrázků.
