Recenze: Medal of Honor: Airborne - muži s padáky

Byla první a nejlepší, ale svůj primát série Medal of Honor dávno ztratila ve prospěch konkurence. Teď je tu nový pokus získat zpět svůj trůn. Žádné trapné lineárně svázané úrovně, ale organické, živoucí bojiště, které plynule reaguje na vaše hrdinské snažení. Dopadl výsadek podle slibu tvůrců, nebo se vůbec neotevřel padák? Přesvědčte se v recenzi.
Recenze: Medal of Honor: Airborne - muži s padáky
Objednejte si na shop.doupe.cz
Medal of Honor: Airborne 
  • PC: 1250 Kč
  • PS3: 1799 Kč
  • X360: 1699 Kč
  • Platforma:  PC, PS3, Xbox 360
    Typ hry: akce
    Multiplayer: ano
    Minimální konfigurace: procesor 2,8 GHz, 1 GB RAM, 128MB grafická karta
    Doporučená konfigurace: procesor Core 2 Duo E6550, 2 GB RAM, GeForce 8800 GTS
    Výrobce: Electronic Arts (
    http://www.ea.com/)
    Vydavatel: Electronic Arts (
    http://www.ea.com/)
    Distributor v ČR: Electronic Arts (
    http://www.electronicarts.cz/)
    Homepage:
    http://www.ea.com/moh/airborne


    Co se stane, když necháte na plotně příliš dlouho vodu v konvici? Správně, voda se vyvaří. A co když ve vařící vodě příliš dlouho necháte prádlo? Vybledne. A teď otázka za milión korun. Jaký nevyhnutelný osud čeká jeden do nekonečna omílaný herní koncept? Už chápete, kam mířím? Každopádně jedno je jisté, žádné pokračování legendární série Medal of Honor se kvalitou nevyšplhalo ke svému vzoru v podobě Allied Assault (pokud tedy se bavíme o PC verzích). Impulzem ke změně tohoto neblahého faktu se měl stát nový díl s přívlastkem Airborne. Žádné trapné lineárně svázané úrovně, ale organické, živoucí bojiště, které plynule reaguje na vaše hrdinské válečné snažení při mletí nacistů do Bratwurstů.  Výsledek? Poměrně chutný, pokud čas od času přechroupnete nějakou tu přilbu.

    Nohavice do bot!

    Airborne nikterak neexperimentuje se svým zasazením jako konkurenční Call of Duty 4, ale nechá vás si opět prožít peklo Druhé světové války. Tentokrát s pořádným batohem na zádech, ve kterém najdete materiál na pěkných pár kvalitních hedvábných prostěradel. Stanete se totiž vojínem Boydem Traversem, členem 82. výsadkářské divize americké armády.  Takže proto ty nohavice do bot. Pokud stále tápete, doporučuji si doplnit vzdělání třeba zhlédnutím seriálu Bratrstvo neohrožených či přečtením série knih od Donalda R. Burgetta, které se též věnují výsadkářským silám (i když zrovna jiné divizi).

      

    V kůži Boyda Traverse si projdete šest různých vojenských operací. Začínáte na Sicílii s operací Husky, následuje přesun do samotné Itálie, pak si seskočíte hned vedle pláže Utah, abyste přicházející invazi umetli trochu cestičku. Nesmí chybět ani dobývání a chránění holandských mostů – operace Market Garden. Pak už stačí pokořit dvě operace v samotném Německu a válka je vyhraná. Opět. Rychlovka, co? Ani netušíte, jakou máte pravdu. Když sem po necelé hodině dohrál první misi a ještě netušíc u závěrečného hodnocení viděl výčet pouhých pěti dalších operací, začal jsem získávat neblahé tušení.

    A to se beze zbytku vyplnilo. Žádné další skryté mise, hra na vás od začátku vybalí, co máte před sebou. Zhruba šest hodin zábavy, v závislosti na obtížnosti (hra nabízí tři stupně). Jasně, moderním trendem je krátká herní doba, ale šest hodin je už učiněný výsměch vaším peněženkám.

    Když si přidáte, že tvůrci ani nikterak neexperimentovali s příběhem, střídáním herních stran či změnou herních principů, jednomu by se až chtělo pomalu zlomit DVD s hrou. Šest operací, šest krátkých brífinků (ovšem stylově podaných), šest seskoků, šest úrovní, ve kterých musíte postřílet na koho jen narazíte (a nadává německy nebo italsky) a občas něco vyhodit do vzduchu. Na druhou stranu, je to aspoň solidní zábava.

    Ztráta pevné půdy pod nohama

    Výsadkářský prvek se totiž podařilo tvůrcům skvěle prezentovat. Každá mise začíná ve vzduchu v letadle, ve kterém s dalšími spolubojovníky čekáte na signál ve výskoku. Každý výsadek je nesmírně atmosferický a jiný, jednou se situaci snaží kolega ve zbrani zpříjemnit vtipem, aby mu následně kulka rozcákla hlavu po kabině, jindy seskakujete z letadla, kterému hoří motor a řítí se vstříc nevyhnutelné zkáze. Sice se jedná o předskriptované události, ale dokáží příjemně nabudit na akci. Vám se naštěstí nemůže nikdy nic stát a adrenalinový seskok si můžete vychutnat s určitým pocitem bezpečí. To se určitě hodí ke vhodnému zvolení místa dopadu.

      

    Skok je totiž ve vaši režii, můžete se kochat bojištěm pod vámi a snažit se vytipovat místo, které bude nejlepší k přistání. Není problém dopadnout přímo doprostřed akce, ale hrozí, že skončíte jako nedobrovolný cedník dřív, než se vymotáte z překážejících šňůr. V každé misi najdete však bezpečná místa, indikovaná zelenými světlicemi, kde vám nehrozí instantní otrava olovem, ale naopak získáte čas si rozmyslet, jak dál. Zní to slibně, ale výsledek není až tak revoluční, jak by se mohlo zdát. Ve své podstatě si totiž jen volíte do určité míry místo, kde úroveň začínáte, podle čehož se lehce může proházet pořadí úkolů. Což je více méně vše. Náplň a provedení úkolů zůstává vždy stejné. Mise mají i určitou logickou strukturu, která vás stejně omezují.

    Nemůžete například bránit místo, pokud jste je předtím nedobyli atd. Narazíte i na různé designérské berličky typu brána, která se sama odemkne až po splnění předchozího úkolu či podobné záležitosti. Ve výsledku tak seskoky padákem slouží jako milé obohacení klasického střílení, nikoliv jako prvek nabízející zcela novou míru svobody při plnění misí.

    Po kolena v nábojnicích

    Hlavní roli stále hraje střílení. Spousta střílení (a občas nějaký ten granát navíc). Náplně misí jsou klasické: dobij tohle, ubraň támhle to, vyhoď do vzduchu cokoliv atd. Nic nového, nic převratného, ale stále zábavné. Může za to solidní herní tempo, které plynule střídá jednotlivé úkoly a herní prostředí. Jednou v ulicích zničeného městečka Nijmegen čistíte domy od nacistů a prosakujete mezi nimi přes rozbitá okna či pobíháte po úzkých lávkách, pak lezete na věž kostela zabít otravného ostřelovače a následně se úporně pokoušíte zničit dotírající německý tank. Stále se něco děje, něco vybuchuje do vzduchu, někdo na vás útočí a mezitím okolo pobíhají i další spojenečtí vojáci. Ti občas dokáží i pomoci, ale většinou záleží (jako obvykle) vše na vás, spíš působí jako výborná kulisa pro navození toho správného pocitu z vojenského konfliktu.

    Ovládání ničím výrazným nepřekvapí, až na detaily tipu možnost podržet odjištěný granát v ruce déle a časovat tak jeho výbuch. Ani arzenál nikterak nevybočuje z běžného standardu akce z druhé světové (co by si taky mohli tvůrci vymýšlet), ovšem potěší možnost jejich vylepšování. Stačí zabíjet protivníky a po určitém počtu se zbraň obohatí o nějakou drobnost, která z ní udělá ještě vražednější nádobíčko.

      

    Jedná se třeba o menší zpětné rázy, rychlejší přebíjení, lepší munice či třeba bajonet pod hlaveň. Každá zbraň (včetně granátů) se dá takto vylepšit třikrát a je to rozhodně znát. Před každou misí si můžete zbraň vybrat, vylepšení přechází mezi jednotlivými úrovněmi a arzenál se postupně obohacuje s tím, jak narážíte na silnější protivníky.

    Ti ostatně mají docela pod přilbou, dokáží se krýt, uhýbat před granáty, obíhat vás atd. Vše závisí na nastavené obtížnosti. Ovšem čas od času narazíte i na protivníka, který se chová zcela idiotsky, zasekne se na místě, po poměrně znatelné době začne cosi zmateně gestikulovat a prostě se jedná o ideálního dobrovolníka na odstřel. A rozhodně se nejedná o ojedinělé případy. V Airborne se sice protivníci nerespawnují, ale čas od času se dokáží vynořit z místa, které bylo podle vás čisté a pák vám řádně načechrá uniformu.

     

    Čímž se plynule ostáváme k systému zdraví, jenž by se nejsnadněji dal přirovnat ke konzolové Resistance. Jednoduše máte život rozdělen na několik dílků. V rámci jednoho dílku se život v klidu regeneruje, prázdné dílky se obnovují sbíráním klasických lékárniček. V Airborne na quick save nenarazíte, pouze na systém checkpointů. Po smrti navíc většinou znovu seskakujete padákem, takže můžete zkusit jít do akce z trochu jiného místa.

    Kouzlo války

    Unreal Engine 3. Stačí vyslovit tato kouzelná slůvka a je jasné, že je na co se koukat. Za zmínku stojí hlavně perfektně vymodelované postavy, na jejichž tvářích jsou vidět různé emoce. Ze vzduchu vypadá herní prostředí rozsáhle, ale během hraní si uvědomíte, že jde o poměrně klasické omezené koridory.  Jednotlivé lokace potěší nejen detailností, ale i nápaditostí. Co chvíli vytáhnou tvůrci z klobouku nějaký detail, co potěší. Syrové brutalitě a pompéznosti války dodávají i různé světelné efekty v čele s HDR a efektním blurem. Třeba rozmazání pohledu při zacílení přes optiku nemá chybu. Hra nabízí i grafické pozlátko DirectX 10, ovšem stejně jako třeba u Lost Planet rozdíly nejsou nikterak zásadní.

    Na naší testovací  konfiguraci běžela hra plynule v 1280x1024 s plnými detaily až na ojedinělý pokles framerate. Bohužel díky nemožnosti nainstalovat review verzi na jiný stroj jsme nemohli otestovat hru i na slabších konfiguracích.  Vydařené grafické stránce skvěle sekundují i věrné zvuky (i když jsem popravdě střílet Tigera nikdy neslyšel) a správná „filmová válečná“ hudba. Ostatně tady se nelze ani čemu divit, protože na soundtracku pracoval známý skladatel Michael Giacchino. Zkomponoval hudbu třeba i pro úspěšný seriál Lost. Po audiovizuální stránce je tedy hře snad máloco k vytknutí.


    Světlé stránky hry
    • Originální nápad s výskoky
    • Svižná hratelnost
    • Vylepšování zbraní
    • Výborna grafika

     

    Temné stránky hry
    • Velmi krátké
    • Výpadky AI
    • Dost arkádové
    • Drobné bugy

    Po hratelnostní stránce už to tak slavné není. Pokud budeme ignorovat velkohubá prohlášení tvůrců o revolučnosti, dostaneme zábavnou arkádovou střílečku se několika zajímavými prvky obohacujícími hraní. Bohužel krátká herní doba kampaně hře dost ubližuje a spoustě hráčů dozajista nebude vonět to samé, co bylo už několikrát servírováno. Pokud vám to nevadí, určitě se ba pár hodin slušně pobavíte. Ale rozhodně se nejedná o titul, který by útočil na pozici kultovní hry. Třeba příště.

    Grafika: 9/10
    Zvuk: 8/10
    Hudba: 8/10
    Hratelnost: 7/10

    Sliby tvůrců se sice nenaplnily, ale stále Airborne nabízí slušnou porci zábavy. Pokud se vám tedy Druhá světová válka již nepřejedla.

    Celkové hodnocení: 7,5/10

    Dostupné pro: PC, X360, PS3, Wii, iPhone
    Žánr: Akce | FPS
    Výrobce: Electronic Arts | Webové stránky hry
    • Originální nápad s výskoky
    • Svižná hratelnost
    • Vylepšování zbraní
    • Výborná grafika
    • Velmi krátké
    • Výpadky AI
    • Dost arkádové
    • Drobné bugy

    NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

    Je potřeba mít hardware nové generace, říká Sony o Playstation 5

    Je potřeba mít hardware nové generace,…

    Společnost Sony potvrdila, že již pracuje na další generaci herního hardwaru.

    10.  10.  2018 | | 22 N/A
    Fotografové vyrazili do Řecka, nafotili nádherné snímky v AC Odyssey

    Fotografové vyrazili do Řecka, nafotil…

    Stejně jako Origins i Odyssey nabízí propracovaný fotorežim. A umělecké kousky na sebe nenechaly dlouho čekat!

    8.  10.  2018 | | 7 N/A
    7 tipů na bláznivé hry, které překvapí i zabaví

    7 tipů na bláznivé hry, které překvapí…

    Což takhle dát si oddych? Což takhle zahrát si něco trochu méně seriózního?

    10.  10.  2018 | | 2 N/A
    Sony dnes startuje program odměn pro členy PS Plus

    Sony dnes startuje program odměn pro č…

    Ten rozšiřuje řadu výhod pro členy PS Plus o další skvělé slevy a nabídky od našich lokálních partnerů.

    14.  10.  2018 |
    Evropský PS Store láká na skvělé slevy, nechybí Detroit a God of War

    Evropský PS Store láká na skvělé slevy…

    Nejsou to jen malé hry, co dostanou slevy na Playstationu. Tentokrát jde o hity.

    4.  10.  2018 | | 7 N/A