Recenze: Megaman Battle Network 5: Double Team

Platforma: Nintendo DS
Multiplayer: ano (2-8 hráčů)
Ukládání pozice na kazetu: ano
Výrobce: Capcom
Vydavatel: Capcom
Distributor v ČR: Conquest (www.nintendods.cz)
Homepage: http://www.capcom.com

Už ze samotného nadpisu hry se dá vydedukovat spoustu informací. Takže začneme. Megaman. Spousta z vás s ním už měla čest, protože patří mezi jednu ze starších herních postaviček. Už od dob NESu existovaly akční plošinovky s tímto hrdinou. I když jej můžete znát i pod jménem Rockman, které používají v Japonsku. Kolem tohoto sympatického modrého polorobota, nebo co je vlastně zač, se točí docela rozsáhlé universum. Vlastně několik světů. Ale nebudeme zbytečně zabředávat do podrobností, protože sám mám v tom všem tak trochu chaos. Stačí vědět, že Megaman je oblíbená postavička a existují s ním v hlavní roli dokonce dvě anime. Přičemž to druhé vychází ze světa právě této hry a mám nejasný dojem, že dokonce běží v brzkých ranních hodinách na některé české televizní stanici.

Boj v plném proudu * Anime, japonská klasika * Reálný svět vypadá naprosto normálně

Battle Network 5 naznačuje, že se jedná o pátý díl série. Pátý díl? Kam se poděly předchozí čtyři? Na GBA vážení přátelé. A v tom vidím jeden zásadní nedostatek. Málokdo asi v obchodě sáhne po krabici s pátým pokračováním hry, o které zatím neslyšel. A fanoušci si asi těžko znovu koupí hru, kterou už mají. Přesně tak, Megaman Battle Network 5 už před pár měsíci vyšel na GBA. A DS verze se od ní liší značně, ovšem nikterak radikálně. Hlavním tahákem je ovládání přes dotykovou obrazovku, využívání mikrofonu a fakt, že vlastně dostanete dvě hry v jedné. Od čtvrtého dílu vychází Battle Network ve dvou edicích, jako je zvykem u Pokémonů. Ty se liší odlišnými bossy a dalšími detaily, ke kterým se dostanu později. Double Team nabízí obě verze najednou, stačí si v menu vybrat, do které se pustíte.

Nebojte se pětky

Jak už jsem zmiňoval, jedná se o pátý díl, ale klidně se do něj pusťtě i bez znalostí předchozích her. Za prvé návaznost není nikterak kruciální prvek a za druhé v manuálu najdete stručný popis událostí předchozích dílů. Série Battle Network navíc nestaví na do hloubi propracovaném příběhu a spletitém charakteru postav. Spíš naopak. Dějová linka je poměrně jednoduchá a přímočará,  postavy čitelně nevržené a vykreslené. Hru táhnou vpřed jiné prvky, originální svět, zajímavý bojový systém a chytlavá hratelnost.

Battle Network vás zavede do nepřesně určené, ale nepříliš vzdálené budoucnosti, kdy je celý svět vzájemně propojen velmi pokročilou počítačovou sítí. Žádný člověk se neobejde bez svého PETa (PErsonal Terminal), který je mixem vyspělého mobilu s emailovými schopnosti a dalšími užitečnými funkcemi pro každodenní život. Každý PET má v sobě zabudovaný humanoidní AI program zvaný Net Navi. Jeho funkcí je plnit na síti různé požadavky pro svého pána. A právě jeden takový pán a jeho Navi jsou hlavními hrdiny hry. Co na tom, že se jedná o pouhého školáka jménem Lan. I takový školák se dokáže zaplést do dobrodružství, o kterým se jiným ani nezdá. Jako tentokrát, když se Lan i jeho přátelé pustí do křížku s tajemnou organizací, která unesla Lanova otce a plánuje něco nekalého s celosvětovou sítí.

Necelé tři vteřiny? To jde * Jedna z minima animací * Mapa, víc dodat netřeba

Celá hra se dělí na dva světy, mezi kterými se neustále střídáte. V tom reálném má hlavní roli Lan. Cestuje všude možně, hovoří s lidmi, nakupuje v obchodech, vyřizuje maily a plní různé úkoly. Lan nebojuje a nemůže být nikterak fyzicky ohrožen, na to je tu jeho Navi a cyberspace. Téměř každé technické zařízení ovládá nějaký program, do kterého může hlavní hrdina připojit svého Naviho – Megamana. Ten se stará o Lanův PET, upozorňuje na maily, občas poradí a hlavně funguje jako alter ego pro brouzdání v síti.

Cyber svět funguje jako klasické dungeony z japonských RPG. Prozkoumáváte jeho hlubiny, po cestě narážíte na přátelské programy či nepřátelské viry. Samozřejmě nesmí chybět různé hádanky, jako získávání přístupu do dalších částí sítě, sbírání různých předmětů atd. A samozřejmě nesmí chybět nějaký ten boj s bossem. Megaman při putování cyber prostorem naráží na klasické náhodné boje, za které získává zkušenosti a postupuje na další levely. Ovšem boje i získávání úrovní se docela vymyká běžnému konceptu RPG her.

Bojové čipy

Každé utkání s protivníky, které představují různé druhy virů, probíhá v uzavřené aréně skládající se z 3x6 políček. Celé území je rozděleno na červenou a modrou část. Po červené se může volně pohybovat váš Navi, po modré ploše poskakují protivníci. Boj probíhá realtime, žádné tahy. Směrovými šipkami přeskakujete z políčka na políčko a zasazujete údery protivníkům, zatímco se snažíte uhýbat jejich útokům. Do základní výbavy Megamana patří dělo, jehož projektily ubližují protivníkům velmi málo. Ovšem je k dispozici kdykoliv. To neplatí pro silnější kalibry, tzv. čipy. Prostě si představte nějaké RPG s kartami, momentálně mě napadá jenom Baten Kaitos či Kingdom Hearts: CoM, a máte jasno. Jen zde se kartám říká čipy. Během bojů můžete v určitých intervalech poslat Megamenovi několik čipů. Maximální počet je pět, ale existuje celá řada pravidel, která toto omezuje.

Pravidla nebudu ani nijak víc rozebírat, leč věřte, že jsou velmi komplexní a přinášejí dostatečnou míru varibiality. Stejně tak platí pro jednotlivé čipy, kterých můžete mít doslova desítky a desítky druhů. Najdete tu základní útočné chipy, třeba ve formě kanónů, kulometů, laserových paprsků, světelných mečů atd. Každý útok může být jiný, mít jinou rychlost, dosah, účinek. Třeba světelné meče dávají vysoké poškození, ale dosáhnou jen jedno políčko vpřed. Další druhy čipů ovlivňují bitevní pole. Můžete si obarvit nepřátelská políčka a efektně snížit možnost manévrování oponentů. Jiné čipy zase doplňují životy, zvyšují útoky, vyvolávají na bojiště posily se speciálními útoky.

Že by puzzle? * Tohle bude brnkačka * Malé domy nebo velké postavy?

Balíček čipů má pochopitelně pevný počet a spoustu času strávíte správným budováním toho nejvyváženějšího. Jako je zvykem v klasickým sběratelských karetních hrách ala Magic the Gathering. Ovšem kartami Megaman nekončí. Na boj má velký vliv i systém emocí. Pokud dostáváte bití, Megaman se začíná strachovat a jeho bojové kapacity klesají. Pokud se vám daří masakrovat protivníky, útoky nabývají na síle. Jako vtipný prvek funguje mikrofon, kdy pořváváním můžete Megamanovi zlepšovat náladu. Ale kromě emocí narazíte ještě na celou řadu dalších prvků, které hře přidávají na variabilitě a díky tomu efektně potlačují stereotyp.

Jedním z těchto prvků je novinka s názvem Liberation Battles. V minulých hrách jste mohli ovládat pouze Megamana, ale v pátém pokračování získáte do týmu celou další skupinku Navi. Každý s unikátním charakterem, vzhledem a vlastnostmi. Liberation Battles fungují jako samostatná tahová strategie s vlastními pravidly. Vašim úkolem je osvobozovat černé panely rozeseté po bitevním poli, zastavovat posily protivníků a zničit silného bosse na konci. S pořádnou dávkou taktiky a správně volenými Navi na vhodné úkoly lze smést protivníka během pár okamžiků. Za což budete odměněni řádnou dávkou silných čipů pro Megamana. Ovšem být příliš hrr do akce se nevyplácí. Chce topřesně tu správnou míru taktiky a rozumného uvažování.

Nevyužitý potenciál

Borci z Capcomu využili ovládání pomocí dotykové obrazovky velmi kreativně a stylově. Systém z GBA sice nepřekopali, ale usnadnili přístup k manipulaci s čipy. Na dotykové obrazovce je tak velmi snadné, intuitivní a pohodlné pomocí stylusu vybudovat svůj ultimátní balíček. Navíc máte přehlednější přístup ke všem dalším funkcím; mailu, nastavení, vlastnostem Megamana atd. A celé to navíc vypadá jako opravdový interface osobního organizátoru. Dalším plusem je možnost zobrazení mapy na dotykové obrazovce. Cyberspace je totiž dost komplikovaný a snadno se v něm dá ztratit. Což už se vám s mapou nestane. Během bojů je ale dolní displej nevyužit a celkově se nedá říct, že se jedná o nejoriginálnější a nejsmysluplnější využití dvou obrazovek. Je vidět, že Magaman vznikl původně na GBA a pro DS byl už jen upraven.

Za dveřmi na mě čeká tatík * Tak co si vybereme za čip? * Jsem ještě lepší než se říká

Víc než kde jinde se to dá poznat u grafiky, která rozhodně neždímá z DS maximum. Kromě přidání pár kraťoučkých 3D animací a vytvoření uživatelského rozhraní na dotykové obrazovce, tvůrci na grafiku ani nesáhli. Nevypadá špatně, přináší klasickou anime kresbu, velmi detailní. Dá s říct, že nejlepší, kterou GBA zvládne. Ovšem DS má rozhodně na víc. Hudba a zvuky jsou v pořádku. Přibylo něco málo dabingu, ale nic, co by stálo za řeč. Vlastně se jedná pouze o pár vět v popisu některých menu a další drobnosti. Hudbu tvůrci takřka komplet převzali z GBA verze, ale už tam se podařila, takže ani teď se ji nedá moc vytknout. Ovšem o žádný zázrak se nejdedná. Čímž se dá vlastně shrnout celé technické zpracování - hezké, ale žádný zázrak.

Double Team pochopitelně našel využití i pro Wi-Fi. Lze pomocí něj snadno vyměňovat karty, vlastně čipy, a bojovat. Zahrát si můžete až v osmi hráčích v turnajovém vyřazovacím systému jeden proti jednomu. Chválí se i přítomnost různých odemykatelných bonusů. Megaman Battle Network 5: Double Team prostě přináší nápaditou a velmi zábavnou hru. Bohužel se jedná o pouhou vylepšenou verzi z GBA a nikoliv originální titul pro DS. Tvůrci přidali sice dost nových nápadů, ale i tak to lehce smrdí podfukem. Pokud už máte pátý díl pro GBA, je DS verze pro vás zcela zbytečná. Ovšem jestli s touto sérií nemáte žádnou zkušenost, rozhodně stojí za vyzkoušení. A pětky v názvu se nebojte.

Grafika: 7/10
Zvuk: 7/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 8/10 

Sice se jedná o pouhou vylepšenou verzi hry s GBA, ale to je zároveň i jediné největší mínus. Jinak se jedná o nápaditou akční RPG s karetními prvky. Pokud jste neměli s Megamanem tu čest, doporučuji se seznámit.

Celkové hodnocení: 7,8/10