Recenze: Men Of Valor – prý akce jak víno

Platforma: PC
Typ hry: FPS
Multiplayer: LAN, internet
Minimální konfigurace: Procesor 1,3Ghz, 256MB RAM, 3GB na HDD, 64MB grafická karta
Doporučená konfigurace: Procesor 2,8Ghz, 512MB RAM, 3GB na HDD, 128MB grafická karta
Testovací konfigurace: Celeron 2,2GHz, 512MB RAM, 3GB na HDD, 128MB grafická karta
Výrobce hry: 2015 www.2015.com
Vydavatel hry: Vivendi www.vugames.com
Distribuce v ČR: Cenega www.cenega.cz
Homepage: www.menofvalorgame.com

Tenkrát na východě

Válka ve Vietnamu byla vedena nepředstavitelně brutálním způsobem. Zmatení Američané používali taktiku spálené země a kobercové bombardování jihovietnamské džungle ustávalo snad jen na Boží hod. Příslušníci Vietcongu zase využívali džungle jako úkrytu a znalost terénu jim byla velkou výhodou. Když bylo vystrašené jihovietnamské obyvatelstvo svědkem toho, co za hrůzy páchá americká armáda na místních vesnicích, začalo raději podporovat komunistické partyzány. Přes devět let trvající konflikt tak ustal až roku 1973. Nakonec tedy Američané nedokázali zabránit procesu komunizace jižního Vietnamu. ,,Tak zbytečná válka!”, říkalo se.

Prvním odstavcem jsem vás chtěl navnadit na příběh celé hry. Z hlediska počítačových her je totiž vietnamský konflikt velice atraktivní záležitostí. To věděli i páni vývojáři z firmy 2015. Že vám to něco říká? Ano, správně – jsou to tvůrci tolik slavného Medal Of Honor. Jejich nový FPS výtvor Men Of Valor se těšil velkému očekávání a i první recenze ono očekávání potvrzovaly. Jenže pozor na trojského koně, přátelé! Všechno není takové jak by se mohlo zdát.

Býk rozvalený přes celou cestu*Radši se schovám, nechci to schytat jako první*Krásná momentka

Tam na rýžovém poli

Hra vás přivítá pohledným intrem a neméně hezkým hlavním menu. Celé to bude doprovázet skutečně atmosférická skladba symfonického orchestru, která se jen tak neoposlouchá. V menu si budete moci vybrat z několika módů – singleplayeru, multiplayeru a výcviku. Výhodou je, že výcvik je nepřímou součástí singleplayeru, takže jej, v případě zájmu, budete moci vynechat. Doporučuji však, abyste si ho zahráli – vyzkoušíte si v něm velké množství zbraní. Hned na konci tréninku hra naloaduje první misi scénáře. Vše začíná až nezvykle pohodovou idylkou ve výcvikovém táboře americké armády v jižním Vietnamu. Budete se procházet po cvičišti a sledovat spolubojovníka, jak se potí u třístého kliku za dohledu nadřízeného, který všechno pečlivě počítá.

Náhle vás partička kamarádů poprosí, abyste jim podali šišatý míč a zahráli si s nimi. Paradoxně tak první věc, kterou ve hře držíte, není samopal Thompson. Jako blesk z čistého nebe však přišel náhlý útok nepřítele v podobě bombardování tábora. A tady, již po pětiminutovém hraní, jsem byl svědkem prvních závažných nedostatků hry. Část vojáků se po táboře rozutekli jako slepice po dvoře, jiní zas vesele dál kouřili či seděli na nedalekém pařezu, dopivše poslední doušky rezavého moku z dna půllitru. Zkrátka neregistrovali otřesy země o síle čtyř stupňů Richterovy škály, což by se v mnoha ohledech dalo považovat za nenormální.

Sám jsem se snažil z tohoto pekla uniknout, jenže jsem zjistil, že ve hře je nemožné skákat! Vyzkoušel jsem snad všechna tlačítka, prošel jsem znova nastavení ovládání, leč bezvýsledně. Tvůrci se již od začátku vývoje Men Of Valoru netajili tím, že hra bude arkádovitějšího charakteru, ale tohle mi přijde trošku moc. Sebemenší překážka položená na zemi se tak stává problémem. Dokonce jsem narazil a zakopnul o pět centimetrů tlustý, na zemi se válející klacek.

Na čekané*Pěkně si posvítíme na cestu*Statečný úprk do kukuřice

Poté, co bombardování ustalo, si hra udělala malý animovaný briefing. Vybaven instrukcemi jsem pak s partičkou drsných, nakrátko ostříhaných hochů naskočil do rozjetého transportéru. Jelo se do husté džungle, všude na polích pracovali znavení vesničané. Jednomu z nich uvíznul býk uprostřed cesty, takže konvoj nemohl jet dál (bylo to zrovinka v místě, kde nebyla cesta lemována stromy, takže celý konvoj byl snadným cílem pro nepřítele). Po neúnavném křiku vojáků: ,,Fall the f**k out with a f**king bull!”, se býk nakonec pohnul. Následoval obrovský výbuch a pád na zem. Problémem se pak stalo asi šedesát Vietcongů, běžících nám naproti přes rozlehlou louku. A to zdaleka nebylo vše!

Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je prales

Z okolních křovisek a stromoví se nořili Vietnamci v neúhledných roztroušených formacích – tím začalo neúnavné a dlouhé kosení, trvající asi deset minut. Řeknu vám, že mě to už přestávalo bavit a tak jsem jen s tužkou v ruce pozoroval přestřelku mezi kolegy a Vietnamci. A bylo co psát! Umělá inteligence vašich i nepřátel je totiž na úrovni předávkovaných diskžokejů. Nejednou se stalo, že když jsem byl skrčený za kamenem, tak ke mně přiběhnul Vietnamec tak blízko, že mi mohl dát pusu, poté zakleknul a ostřeloval asi 120 metrů vzdáleného amerického vojáka. Zkoušel jsem kolem něj pobíhat, ale bezvýsledně. Všimnul si mě až poté, co jsem na něj vyplýtval polovinu obsahu zásobníku, což už bylo docela pozdě. Také jsem si všímal chování mých spolubojovníků a s lítostí vám musím oznámit, že po mentální stránce jsou na tom podobně jako onen Vietnamec. Schválně jsem pozoroval kolik Vietcongů mí svěřenci zlikvidují. Moc jsem se nenapočítal, neboť moje osmičlenná skupina zabila asi dva ze šedesáti nepřátel. Bezhlavě stříleli, to ano, ale dosti nepřesně. Znamená to, že jsem byl na všechno téměř sám, což nebylo příliš příjemné zjištění, zvláště když jsem hrál na střední obtížnost.

Poté, co jsem dál pozoroval dění na bojišti, dostal jsem od jednoho z Vietcongů likvidační zásah. ,,No nic, ono se to načte kousek odsud”, říkal jsem si. Hra se však k mému údivu načetla někam o patnáct minut nazpět – přímo na začátek scénáře k dlouhé animaci s oním nepohodlným býkem v cestě. Vyděšený a neschopen slova jsem hledal nějaký novější autosave. Žádný jsem nenašel, horší však bylo zjištění, že hru není možné jakkoli uložit! Musíte spoléhat jen na autosave! A tak jsem si musel celým tím peklem projít znova. K mé smůle se další mise odehrávala v podobném duchu, jen byla mnohem obtížnější, takže mě v ní zabili asi desetkrát a to už bylo k nevydržení! Všemu navíc předcházela otravně dlouhá animace, v níž se pyrotechnik snaží odstranit past ze stromu. Když jsme u toho, tak tyto animace jsou častým úvodem autosavů a je nemožné je vypnout. Přidám-li k tomu onen otřesný systém ukládání hry, Men Of Valor absolutně ztrácí na hratelnosti. Hrací dobu bych tipoval na nějakých devět hodin, ale s tím jak se budete muset vracet v herním ději kvůli zkoněným autosavům, dohrání titulu vám zabere nějakých sedmnáct hodin!

Vyhlídkový let*Welcome to the jungle*Citáty jako z Call Of Duty

Zpět k chybám v umělé inteligenci - je jich mnohem víc, než jsem zatím popsal. Džungle, vysoká tráva, stromy a nulová viditelnost by se zdály být skvělým místem pro hru na schovávanou. Čekal jsem tedy, že v případě zmerčení větší skupiny nepřátel si prostě lehnu do vysoké trávy a zamířím. Přesně takhle jsem to udělal (zdůrazňuji, že mě nikdo neviděl), bylo tedy divné, že mi Vietnamčíci prošpikovali pajšl olovem ze čtyřicetimetrové vzdálenosti. Ptáte se jak mě sakra mohli z té dálky vidět a trefit, když mě nezaregistrovali v momentě, kdy jsem byl půl metru od nich a vesele hopsal sem a tam? Tak tuhle otázku si pokládám doteď. Mezi další perličky ze zpracování AI patří i fakt, že v době útoku kolegové pobíhali po poli, jako by nacvičovali nějakou taneční kreaci. Umělá inteligence postav je prostě jedním slovem příšerná!

Vypadáte žalostně, hoši!

Další zajímavou záležitostí je graficko-akustické zpracování. Hra běží na enginu Unrealu 2 a obsahuje minimálně stejně chyb jako AI. Krajina je detailně zpracována a totéž se dá říci i o zbraních, s grafikou postav a efekty je to však o poznání horší. Těžkým kulometem nerozvlníte ani trávu, natož abyste poškodili strom. Budete- li střílet do svého spolubojovníka, nebude se ani obtěžovat zakřičet ,,Friendly fire!”, natož aby se snažil pohnout. Kurzor zbraní bude automaticky červenat v momentě, kdy zaměříte nepřítele. A tak budete moci bez větších obtíží trefit i 200 metrů vzdáleného Vietnamce schovaného za stromem. Když jsem u těch Vietnamců, bylo by dobré říct, že grafický engine obsahuje jen dva nebo tři modely nepřátel, takže to vypadá tak, že každý Vietnamec má bílé tričko a v obličeji vypadá stejně jako ten předešlý. Rozdíl mezi nimi je snad jen v tom, že jeden má klobouk a druhý ne.

Jelikož byla hlavním dějištěm války vietnamská džungle, je logické, že většinu času budete trávit v ní. Občas narazíte na nějakou tu vesnici, nebo něco podobného, ale příliš grafických rozmanitosti od herního prostředí nečekejte. Nepřirozeným dojmem působí i chůze postav. Více než vojenskou chůzi totiž připomíná závod běžkařské padesátky. Postavy nejenže chodí trhaně, ale jakoby kloužou terénem ala Katka Neumannová. Hudba a zvuky nepůsobí o moc příjemnějším dojmem. Lepší zvuky zbraní naleznete ve starém dobrém Half-Lifovi. Hudba, jež doprovází bojové scény, v mnoha ohledech připomíná relaxační hudbu z cédéček Björk či Vangelise.

Snad jediný klad, který zachrání tento titul před krachem je velice povedený multiplayer. Jednak vás hra neotravuje s žádnou registrací a navíc jsou multiplayerové mapy ohromě povedené a hra tak získává na zábavnosti. Budete vybírat z velkého množství zbraní –  puškami počínaje a těžkou M-60 konče. Právě u multiplayeru není ona absence možnosti skoku k zahození. Trefování se do nepřátel je tímto snazší a vyhnout se střelbě jen zas obtížnější. Mapy jsou navíc enormně velké, což je jen dobře.

Dost bylo Vietnamu

Jak tedy v mých očích Men Of Valor dopadl? Špatně! Jedinou světlou stránkou hry je snad onen multiplayer. Čím to, že se tohle dílko vývojářům z 2015 tak nepovedlo? Téma Vietnamské války zatím není herně vyčerpáno a zkušenosti s FPS firma 2015 rozhodně má. Těžko říct, v čem tkví podstata tohoto neúspěchu. Jisté je však jedno – jen těžko Men Of Valor uspěje v konkurenci podzimních hitů jako Half-Life 2 a Medal Of Honor Pacific Assault.

Plenění chatrčí*To je frajer!*Uhni, zacláníš!

Sečteno a podtrženo, mezi nejzávažnější nedostatky hry rozhodně patří úděsný systém ukládání, dlouhé nezrušitelné animace, umělá inteligence postav, pár chyb v grafice, nevýrazná hudba a slabé bojové scény. Co vám tak můžu závěrem doporučit? No, určitě spoustu věcí, ne však Men Of Valor. Volte raději nový Medal Of Honor, ten vypadá o poznání lépe!

PS: (to jsem si nechal jako třešničku) námi recenzovaná verze obsahovala patch verze 1.2.

Grafika: 5/10
Zvuky: 4/10
Hudba: 4/10
Hratelnost: 4/10

Podprůměrná FPS z období vietnamské války. Víc není potřeba dodávat.

Celkové hodnocení: 4,9/10