Recenze: Metal Gear Solid: Portable Ops – konečně klasika

Platforma: PSP
Žánr: Stealt akce
Výrobce: Kojima Productions
Vydavatel: Konami

Ti, kteří o Portable Ops už slyšeli, mohou klidně s úvodním textem odporovat. A budou mít pravdu. MGS: PO není „klasickým Metal Gearem“ v pravém slova smyslu – změněny byly některé herní principy, a to místy dost výrazně. Přesto však jde o mnohem klasičtější podání Metal Geara než v případě Ac!d. Žánrově jde o starou dobrou stealth akci, už žádné karty a spoléhání na náhodu.

Portable Ops navazuje na MGS 3. A to způsobem, který nepočítá s tím, že nejste znalí předchozích událostí. Pokud nevíte, kdo je Big Boss, kde se vzal a kvůli čemu se pořád marně snaží bojovat, bude se vám patrně příběh zdát zmatený a některé detaily nebudou dávat smysl. Konkrétní prozrazení toho, s čím Portable Ops přichází, však na tomto místě nečekejte. Budete se muset spokojit s konstatováním, že je děj tradičně výborný a bude vás napínat až do poslední minuty. Samozřejmostí je řada nečekaných zvratů, několik nových (ne)přátelství a nakonec i jedna láska.

Neobvyklý je ovšem způsob, jakým se děj posouvá vpřed. Tentokrát byly filmové sekvence nahrazeny komiksovou grafikou. Nepodílel se na ní nikdo jiný než Ashley Wood, který už obdobně zpracoval Metal Geara v digitálním komiksu MGS: Digital Graphic Novell (také pro PSP). To mimo jiné znamená, že má veškerá komiksová grafika stejné kouzlo jako ta tradiční. V mnoha ohledech ji dokonce předčí: Wood ji opět zpracoval s neuvěřitelným smyslem pro detail a každá scéna je zážitkem. Na každou sekvenci posouvající děj se zkrátka budete těšit (ne že by to u jiných dílů MGS bylo jinak).

První překvapení přímo ve hře vás čeká hned zkraje. Jde sice v základu nadále o stealth akci, kde má hlavní slovo spíše než zběsilá akce tiché plížení, ovšem tentokrát nebudete mise plnit sami. Nedílnou součástí hry je armáda vojáků, kterou si Snake postupně buduje. Do akce jde spolu s vámi malý tým (maximálně čtyřčlenný – vždy ale budete ovládat pouze jednu postavu) složený z několika různých vojáků. Krom nich navíc máte k dispozici zálohu v podobě zdravotníků, inženýrů a špiónů. Ti budou plnit funkci stejně důležitou (ne-li důležitější) jako vojáci přímo v akci – zatímco vy bojujete, špioni se vám starají o přísun co nejpřesnějších informací, inženýři pracují na zkvalitnění vaší výbavy a často vás zásobují novými zbraněmi a zdravotníci léčí ty jedince, které jste zmrzačili v předchozích misích. Všichni jsou stejně důležití, a neobejdete se tedy ani bez jednoho člena týmu.

Úkoly v misích jsou vesměs klasické (přesto rozmanité a rozhodně ne nudné), nemá tedy cenu se jimi hlouběji zabývat. Dodám k nim snad jen tolik, že hru kouskují na části. Systém dodávání patřičné motivace pro jejich plnění je pak založen na postupném odkrývání dalších a dalších lokací. Abyste se při tom neztratili, dostanete k ruce průvodce. Ten slouží jako kompas – ukazuje cestu dál, na rozdíl od skutečného kompasu ale ještě dodává, co je v té dáli zapotřebí vykonat. Pokud náhodou nebude k dispozici průvodce, jeho roli zastoupí jiná jednotka špionů, která vás zasvětí (případně vám rovnou pomůže) do mise.

Hlavní kouzlo Portable Ops je skryto v tvoření vašeho týmu (resp. rekrutování vojáků do něj). Způsobů je hned několik. Můžete vámi chtěnou osobu omráčit a odklidit ji do bezpečí, kde se o ni postarají zbylí členové týmu (vydírají a mučí ho, dokud se nepřidá na vaši stranu). Tato metoda je sice zdánlivě bezpečná, ovšem také velmi zdlouhavá. V některých případech může trvat vzdor žoldnéřů i několik dní. Stoprocentní a rychlejší varianta je však také nebezpečnější. Jde o infiltraci na cizí území a vysvobození vojáků, které – ať už z jakýchkoliv důvodů – držel nepřítel v zajetí. Takoví vojáci jsou za vysvobození vděční a rádi se přidají k vašim lidem.

Postav, které můžete postupně naverbovat, je víc než dost. To ostatně dosvědčují i další tři možné způsoby. První počítá s využitím GPS modulu. Na mapě vašeho okolí se vygenerují vojáci, které do svého týmu dostanete tím, že za nimi jednoduše přijdete (na skutečné místo ve vašem okolí, které hra označí). Ještě snazší varianta počítá s využitím Wi-Fi bodů: stačí se vydat na lokalitu, kde je dostatečné množství Wi-Fi přístupových bodů. Pak už je musíte jen „chytat“; za každý máte jednoho vojáka k dobru. Třetí a poslední varianta už nevyžaduje vůbec žádnou snahu – naverbované žoldáky si můžete vyměňovat přes Wi-Fi s kamarádem.

Velkou pochvalu zaslouží grafika. Lépe řečeno některé její části. Zpracování postav je totiž báječné – od nosu až po patu je radost se na všechny dívat. Problém nastane v momentě, kdy se podíváte kolem sebe. Většina objektů trpí ne zrovna přirozenými deformacemi, což má za následek to, že třeba kolo u auta vypadá spíš jako kvádr potažený gumou. Naštěstí si toho autoři byli vědomi, takže se podobným věcem snažili předejít. Výsledek je ovšem takový, že je okolí pusté. Což vyjde prakticky nastejno, jako kdyby bylo pestřejší, ale hranatější. Celkový dojem z vizuálního zpracování je však dobrý, hře nic zvláštního neschází. Podobně můžeme mluvit i o dabingu: drží si tradiční úroveň (David Hayter v ůloze Snakea je prostě skvělý!), občas ale zamrzí, že nemohl být z kapacitních důvodů ve hře přítomen úplně všude. UMD disk je přece jen omezující, takže si třeba v momentech, kdy se budou hrdinové dorozumívat přes vysílačk, budete muset vystačit pouze s textem.

MGS: Portable Ops rozhodně není špatná hra. Naopak: nebýt několika drobných detailů, byla by úplně bezchybná. Nejde sice o úplně tradiční Metal Gear, ovšem všechny změny jsou pouze k dobru (nebo přinejmenším neškodí). Rozhodně vyzkoušejte. Ať už jste fanoušky série či nikoliv.

Grafika: 8/10
Zvuky: 8/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 9/10

Konečně opravdový Metal Gear na PSP!

Celkové hodnocení: 8,5/10