Recenze: Metal Heart - Fallout vrací úder

Legendární Fallout se znovu objevil. Tedy, ne úplně, ale spíše jeho klon. Metal Heart je právě tímto klonem, který se snaží překonat svého staršího brášku. A je na nás, abychom posoudili úspěšnost snahy.

Platforma: PC
Typ hry: RPG
Multiplayer: ne
Minimální konfigurace: Pentium 800 MHz, 256 MB RAM, 32 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: Pentium 2 GHz, 512 MB RAM, 64 MB grafická karta
Testovací konfigurace: Athlon 64 3200+, 1 GB RAM, GeForce 6600
Výrobce: Numlock (
http://www.numlock-software.com/)
Vydavatel: Akella (
http://www.akella.com/)
Homepage:
http://www.metalheart.ru/

Vesmírná loď 13

Bylo, nebylo, po jaderné válce vylezl z Valutu 13 chlapík. Teda čo to tárám? Tady ještě klonování není úplné, takže začínáme na vesmírné lodi. Naše dvojice hrdinů (ha, vlastní invence autorů, nestačí jeden člověk s třináctkou na zádech) přežije zkázu hvězdoletu a vydává se vstříc neznámé planetě. Zde se však již žádné překvapení nekoná a zcela klasicky havarují. Kolikrát já už něco podobného viděl?

V tu chvíli nastupujete překvapivě na scénu vy. Teda to není až tak přesné, poté nastupuje na scénu úděs. Při cestě vesmírem se nejspíš nějak změnil i čas a ocitáte se v roce 1997, možná ještě o něco dříve. Jinak si nedokáži vysvětlit to, co hra předvádí. Zprava se nenápadně ozývá "Já jsem Fallout", zleva už to skandují hlasy silněji a podivný pocit kdesi vzadu vám říká, že nejsou pravdě daleko. Kolikrát já už něco podobného viděl?

  
Já si koupím plyšového medvídka * Jste nikdy nebyli v mínusu? * Skrytá reklama na Restricted Area

Dobře, jisté změny se objevují, občas, nenápadně a většinou k horšímu. Nebuďme však hned skeptičtí, už jsem naznačil, že se pod vaší kontrolou vyskytne hned dvojice postav - nadutý Lanthan ostře kontrastuje s půvabnou Cheris - která se časem může rozrůst až na šestici. Když ještě přidám, že každá z postav disponuje vlastní inteligencí, tak se to zdá jako vrchol blaha. Jenže tady se objevuje první velký problém - vlastní inteligence značí, že každá postava si vybírá svoji nejdelší cestu k cíli. Ano, nespletl jsem se, opravdu nejdelší a navíc se vaše postavy po mapě zmateně toulají samy. Kolikrát já už něco podobného viděl?

Škorpióni mají zase ocásky

Artworky

Skoro ke každé hře se objevují desítky zajímavých artworků, jak už z dílny autorů, tak i fanoušků. Zde vám nabízíme ukázku dvou takových pro Metal Heart, které pocházejí z galerie http://www.magnetica.ru/

 

Hned po chvíli u vraku lodi jste přepadeni pouštními škorpióny Scorpiola. Jako správná hráč RPG v té chvíli kontroluji stav party a objevuji volné body k rozdělení. Po prvním zajásání se hned vrhám je přiřadit ke správným vlastnostem a schopnostem. Po chvíli dumání neobjevuji mezi vlastnostmi a schopnostmi žádné rozdíly a ani herní nápověda mi neříká, k čemu která slouží. Posílám autory v duchu do míst temných a okultních, jenž se Windows nazývají, a náhodnou metodou rozhazuji body. Kolikrát já už něco podobného viděl?

Posilněn nově získanými body se vrhám do boje. A šálí mne zrak, neslouží mi již paměť, nebo je tady něco děsně podobné Falloutu? Tedy alespoň v základu, dole na mne blikají diody s akčními body, číhá dvojice zbraní u kterých se dá vybrat způsob střelby a nepřátele mohu zasahovat do jednotlivých částí těla. Avšak hned po prvním tahu jsem vyveden z omylu, zákeřné Scorpioly uběhnou větší vzdálenost, než bych čekal a počet jejich útoků je také podivně vysoký. Kolikrát já už něco podobného viděl?

Autoři nechtěli dělit boj do mnoha kol a tak je každé z nich delší, než bývá zvykem. Což o to, kdybych měl častěji čekat na protivníkovy tahy, byl bych po pár soubojích kmetem, ale takto je to většinou otázka dvou kol, než se jedna strana válí v krvi a druhá vítězně směje. Jen první kolo jsou nepřátelé moc daleko a druhé zase nebezpečně blízko. Žádný čas na jemné taktizování, střílejte to do nich z dálky, ono se to nějak povede. Kolikrát já už něco podobného viděl?

Si to tady jen proletím

  
No co, měl jsem namířeno dál a tak Lanthan vešel přímo do rány * Mohutné oznámení nové úrovně výpisem do konzole * A tohle teď nosím i ve spánku

Po vstupu do města ale člověk rychle pochopí, proč ve všech hrách nadává, když z mrtvých nepřátel nevypadnou zbraně. Tady zůstane po nebožtíkovi veškerá výbava, což má za příčinu příliš rychlý zisk peněz. Hned po začátku máte výbavu pro pozdější části hry a vaše postavy těžko hledají nějaký odpor. Teda, hned po začátku není přesný pojem, protože s časem musíme být u Metal Heart opatrní. Kolikrát já už něco podobného viděl?

Hra se totiž táhne, jak lejno v utěrce a možná ještě hůř (teda ne, že bych to někdy zkoušel, ale je to poměrně trefné). Přejít jednu hloupou mapu (pro orientaci, město jich má celou šestici) je záležitost na dlouhé zimní večery. Jakmile jsem měl některou z map vyčištěnou a musel ji přejít, řešil jsem to zadáním koncového bodu a otevřením knížky. Hned o několik stránek později jsem vzhlédl a s úděsem zjistil, že se moji hrdinové k cíli ještě nedohrabali. I když jsem jim řekl, že by mohli běžet, po chvíli jim došly síly a pohodlně si vykračovali. Kolikrát já už něco podobného viděl?

Po dvojkliku na tvář Lanthana jsem jej našel někde po cestě, v místě, kde bych jej nikdy nečekal. Drahá Cheris byla na místě podobném, jenže na druhém konci mapy. Dokážete si jistě živě představit, jak by se skvěle takticky bojovalo v případě střetu s nepřítelem. A to jsem se ještě nezmínil o úžasných začátcích bojů. I když jsou boje na kola, dokončí se nejprve činnost, která byla zadána. Takže pokud jste svým svěřencům zadali pochod na druhý konec mapy, můžete si být jisti, že se začátkem boje spotřebují veškeré své akční body na cestu do náruče nepřítele. Kolikrát já už něco podobného viděl?

Že by alespoň poslední záchrana?

Nu což, nemůže být nic dokonalého, třeba to spraví příběh. A ten je také ta nejzajímavější část hry. Pokud nepočítám klasické pletky mezi Cheris a Lanthanem, které probíhají pouze při rozhovorech, stále máte poměrně zajímavé klubko, jenž musíte před opuštěním planety rozmotat. S každým rozhovorem se posouváte blíže cíli, který vám autoři určili. Ano, čtete dobře, autoři určili, neboť rozhovory jsou tak interaktivní, jako vaše přitakávání tchýni, že jste něco neudělali. V některých sice máte na výběr z více možností, ale zde se zase nejedná o příběhové volby, ale jen nové poznatky o světě. Kolikrát já už něco podobného viděl?

  
Mohutné vykecávání o desítkách nezáživných témat * Cestování po mapě je alespoň o fous rychlejší * Ale musí se uzant, že wallpapery mají autoři slušné

Vůbec, celá hra si vás vede tak, jak ona chce. Když se poprvé setkáte s představiteli Numori Empire, pošle je Lanthan do jejich rodiště (každý si vyloží po svém), ať už s nimi chcete spolupracovat, nebo ne. Nezbývá vám tak nic jiného, než sledovat klasický ukazatel vaší popularity u jednotlivých frakcí, jak se ustaluje na nepřátelství a nejde s ním nijak hnout. Zapomeňte také na nějakou volnost při řešení úkolů, pokud se vůbec chcete dostat z města, musíte projít předem dané úkoly a už jejich zadání si jiný způsob řešení nepřipouští. Kolikrát já už něco podobného viděl?

Aby autoři alespoň trochu nahradili perky a speciální schopnosti postav, přidali do hry implantáty. Ty si může dostatečně obratný hrdina voperovat a při pravidelném přísunu tactonia využívat jejich výhod. Jakmile vám ale tactonium dojde, raději je rychle vypněte, než vás začnou zraňovat. Když nad tím tak uvažuji, tak perky byly přece jen lepší. Kolikrát já už něco podobného viděl?

Vzhůru do jam zatracení

Po technické stránce jako by hra Falloutu z oka vypadla. Grafika tak odpovídá době vzniku prvního dílu, zvuky nejsou žádný výbuch a hudba je celkem chytlavá, pokud náhodou hraje. Co se však srovnávat nedá, jsou technické požadavky. Opravdu nechápu, co bere tolik výkonu na hře, která jako by z oka vypadla šest let starému originálu. Kolikrát já už něco podobného viděl?

Světlé stránky hry
  • Příběh je nový
  • Ovládání více postav
  • Chreis
Temné stránky hry
  • čiré plagiátorství a ještě špatně
  • skoro žádná volnost
  • Ovládání více postav
  • R-o-z-v-l-e-k-l-o-s-t

Několikrát, mnohokrát, stále. Pokud se objeví nějaká herní ikona, vždy se najdou jiní, kteří by ji rádi kopírovali. Pochytí možná pár drobností, sem tam něco vylepší, ale celkově málokdy předvedou tak kvalitní práci, aby ji překonali. Typickým příkladem je Metal Heart. Fallout překonán není a zvysoka se svému soku směje. Navíc, co bylo super před osmi lety už dnes nemusí každého zaujmout. Fallout vydržel, ale nevěřím, že by po Metal Heart za půl roku štěkl pes.

Grafika: 5/10
Hudba: 6/10
Zvuky: 4/10
Hratelnost: 3/10

Genetickým inženýrům v Numlocku se podařilo udělat z herního lva pouze jepici. Ať příště zkusí nejdříve zjisti, co je za dobu a pak klonovat.

Celkové hodnocení: 4/10

Diskuze (1) Další článek: Dungeon Siege 2 se opozdí

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , ,