Recenze: Mirror’s Edge – skok do neznáma

Pokud trpíte závratěmi a nejste schopní se podívat do hlubiny, Mirror’s Edge pro vás rozhodně není. Skákat a běhat totiž budete v kůži Faith až do umdlení a ještě mnohem dál. Většinou svou akrobacii předvedete právě na vrcholcích mrakodrapů a doprovodem k této bohulibé činnosti vám bude hrozivé svištění kulek a štěkání zbraní. A navzdory tomu, co jsem napsal v předchozí kapitole, budete bohužel občas donuceni vzít spravedlnost do vlastních rukou a s nepřáteli se vypořádat s pomocí souboje a ne útěku.

TIP: Při soubojích se neostýchejte využít zbraní nepřátel. Ani policie se vás neštítí zastřelit, tak proč byste měli vy?

Potěší, že v souladu s filozofií hry nemáte k dispozici žádnou zbraň, o to méně ale potěší, že jako křehká Faith máte zmlátit celý tým SWAT. Ano, skutečně se občas stane, že proto, abyste se dostali dále, musíte bezezbytku zlikvidovat protivníky. Možnosti, jak to učinit, jsou dvě. Tou přijatelnější je ruční souboj, kdy se pěkně naběháte, než nějakého toho protivníka zabijete, ale zároveň vám bude připadat aspoň trochu podobný způsobu, jímž by bojoval i skutečný Běžec.

Nepřijatelnou verzí je pak využít zbraně vašich protivníků. Byl bych ochoten odpustit možnost vytrhnout běžnému pochůzkáři pistoli a některého z pronásledovatelů jí zastřelit, co již ale prominout nemohu je možnost přebrat si kulomet.

Faith si do ramene zapře vražedný automat a s klidem v duši kosí, na co se podívá

Chápu, že na skákání a běhání musí mít člověk sílu, ale prostě nemohu překousnout pohled na křehkou dívenku Faith, která si do ramene zapře vražedný automat a s klidem v duši kosí, na co se podívá. Vždyť takový kulomet je schopný vykloubit rameno i profesionálnímu vojákovi, natož děvčeti, jež celý život utíká!

Město – živé i mrtvé

Mirror’s Edge se však bohužel dá vytknout ještě jedna věc. Tvůrci, asi kvůli podpoření možnosti opětovného hraní, naplnili úrovně alternativními cestami. Problémem je to, že jsou někdy až moc alternativní a velká otevřenost dynamice hry příliš nesvědčí. Budu asi jeden z mála a také půjdu trošku proti svým názorům, ale musím uznat, že méně je někdy více a linearita určitým hrám vůbec neubližuje, ba právě naopak. Jinými slovy, Mirror’s Edge by vůbec neublížilo, kdyby se trošku osekalo.

Nebo kdyby aspoň přetrvávala jasná stylizace prvních úrovní, kdy byl každý kousek cesty označen červenou barvou. O vzhledu Mirror’s Edge se ale i přes designové výtky dá hovořit jen v superlativech. Nádherná jednoduchost a čistota města je ztvárněna precizně a z mrtvolnosti jeho ulic občas až mrazí. I když bych měl možná autorům za pustotu ulic spílat, neučiním tak – vždyť hned v první sekvenci si Faith stěžuje, že město je mrtvé.

Spuštění hry se rovná kroku, který učinila Alenka, když se rozhodla projít zrcadlem

Rovněž nemůžu mít výtky ani k českým titulkům, které se povedly, i když nepřekládají zdaleka vše – emaily na monitorech, reklamy a telefonní vzkazy tak zůstanou neanglicky mluvícímu hráči skryty.

Na co si však stěžovat můžu, jsou proklamované PhysX efekty pro majitele karet nVidia. S 8800GT jsem se ve chvíli, kdy se rozrazilo sklo, dostal s FPS někam na hodnotu 5 FPS, což jak jistě uznáte, není hratelné. Proto jsem byl nucen ono počítání fyziky oželet a jen tak mimochodem by mě zajímalo, kolik dalších uživatelů si dodatečných efektů neužije. Přeci jen tak trochu počítám s tím, že zmiňovanou grafickou kartu má mnoho lidí a lepší zobrazovadlo jich bude mít jen něco málo přes 10 %.

TIP: Jestliže někam nemůžete doskočit, zkuste myslet skutečně šíleně. Vyběhnout zeď, otočit a skočit totiž Faith zvládne a v pozdějších kapitolách vám toto uvažování bude vhod.

Utíkej, Faith

Spuštění hry se rovná kroku, který učinila Alenka, když se rozhodla projít zrcadlem. Nebudete se stačit divit tomu, co nabízí a jak zábavné dokáže být pouhé skákání a akrobacie. Zároveň vás však bude mírně řečeno iritovat nutnost vybojovat několik soubojů, občas rovněž nepotěší ani pád do hlubin a nutnost nahrát jeden ze starších checkpointů. Originalita a zvládnutí všech nových prvků potěší, stejně jako nepotěší nezvládnutí těch neoriginálních. Hra si ale pozornost zaslouží, neboť viditelně vystupuje z masy jiných, uniformních a zakládá nový žánr. Aspoň doufám, že zakládá.