Recenze: Mistmare – abyste získali respekt k mlze

Platforma: PC
Typ hry: 3D RPG/adventura
Multiplayer: ne
Minimální konfigurace: procesor 850MHz, 128MB RAM, 64MB grafická karta, 1GB HDD
Doporučená konfigurace: procesor 1,4GHz, 256MB RAM, 128MB grafická karta, 1GB HDD
Testovací konfigurace: P4 2,4@2,8GHz, 256MB RAM, GeForce 3 Ti 128MB, 1GB HDD
Výrobce: Axel Tribe & Sinister Systems (http://www.axeltribe.com)
Distribuce v ČR: US Action (http://www.topcd.cz)
Homepage: http://www.mistmare.axltribe.com

Dovolte dámy a pánové, drazí čtenáři a čtenářky Doupěte, pařani, pařankyně, pařančata…ehm, abych se představila. Nejsem totiž jen obyčejná hůl, byť pěkně tvarovaná a očarovaná jednoduchým kouzlem, abych jenom svítila, jak by se mohlo na první pohled znát. Díky krystalům ve mně zasazeným je mi ve světě Mistmare přisouzena důležitá úloha a nejen to. K hlavní postavě jsem měla (a mám, ehm…;-) velmi blízko a prožila jsem s ní mnoho dobrodružství, o nichž vám nyní budu vyprávět.

  

Přehledná mapa prvního města – Říma * To jsem já * A ještě jednou já, teď i s Isadorem

S kým? Jeho jméno je Isador, je to velmi zbožný a čestný člověk, ostatně ještě aby nebyl, když je mnichem a inkvizitorem Svaté říše římské. I přes jeho mládí mu byla přisouzena úloha vykonání velikých skutků. V nelehké době začaly věci nabírat na spádu a vše bylo ohroženo. Isador musel přijmout mnoho úkolů, které by ze strachu či jakékoli jiné lidské slabosti nikdo jiný nedokončil s úspěchem. Musel vidět věci, které by nikdo vidět nechtěl ani v nejhorších nočních můrách, místa, ze kterých tolik lidí před ním zešílelo. Ale vy vlastně ještě ani nevíte, v jakém to podivném světě se nacházíme. Vezmeme to tedy po pořádku.

Komplikované historické pozadí

Dějiny v podstatě probíhaly tak, jak by měly podle vašich učebnic dějepisu. Nicméně jim o vydrželo jen asi do poloviny 14. století. Rok 1349 znamenal obrovský zlom a počátek neskutečné krize. Po morové ráně a rebelii proti církvi v Británii se z Alp začala velmi rychle rozšiřovat podivná mlha. Zaplavovala rozsáhlé oblasti především na severu – na jih se přeci jen šířila pomaleji. Kdo se jednou v Mlze ocitl, už se nikdy nevrátil, nebo zcela zešílel, blábolil nesmysly o nestvůrných monstrech, která se tam z ničeho nic zjevují. Padaly jí za oběť vesnice, města, celé státy… V první polovině 15. století však církev nalezla na Mlhu zbraň.

  

Vyhlídka na kýčovité nábřeží * Malebné Avignonské náměstíčko * Mám ráda vůni venkova

Pomocí systému zvonů a aplikované liturgické magie (magie založena na zvucích) zastavila šíření mlhy a ochránila značné území celé jižní Evropy od smrtonosného vlivu toho zla. Sice se nedaří Mlhu zatlačit nazpět, ustaly jakékoli kontakty s ostatními státy kromě Osmanské říše a vlastně se ani neví, jestli za Mlhou, jež se rozkládá i po oceánu za Gibraltarem, přežily nějaké civilizace, ale aspoň něco z lidské civilizace přežívá. A chtěl tomu osud, že právě z jedné osady, umístěné příliš blízko hranice, pochází i Isador. Byl nalezen v náruči šíleného starce, jediného dalšího přeživšího. Vím to, protože o tom mladík často nahlas přemítá. A také proto, že jsem ho často slyšela křičet ze spaní…

  

Starosta si nežije špatně * Práce mě baví – vydržím se na ni dívat celé hodiny * Na koberečku… ehm dlaždicích

Ale zpět. Evropa na sklonku tisíciletí tedy vypadá jako za doby, kterou vy označujete slovem středověk. Moc církve je nepopiratelná, nicméně uspořádání většině lidí vyhovuje, jak se zdá. Všude se rozprostírá až kýčovitá spokojenost a dobrota církve, jakož i inkvizice. Ta zde není institucí upalující šílené pověrčivé báby, ale sbírkou elitních válečníků, ovládajících liturgickou magii, sloužící ku prospěchu a blahobytu všech obyvatel. Dění uvnitř církve je však komplikovanější, každý si oddanost papeži představuje trošku jinak a pro Isadora rozhodně není jednoduché se ve všech těch tajnostech, intrikách a patolízalství orientovat. Bude jen na vás, zdali se přikloníte k těm správným lidem. A koneckonců i to, co vlastně budete považovat za správné.

Rovněž zamotané úkolové po…předí

Mladý Isador tak ve jménu církve a svého jediného Boha putuje po velkých městech Evropy (projde jich celkem sedm), kde plní nejrůznější úkoly od nejtajnějších poslání, ve kterých se často střetávají zájmy postav, jež mu úkol zadaly a inkvizitor musí dobře vážit, na čí stranu se přikloní, až po nenáviděné běhání od čerta k ďáblu pro lektvar, náramek a podobné nesmysly. Úkoly nejsou lineární a je velmi zajímavé sledovat v Isadorově deníku, kterak si mladík dovede vždy zdůvodnit, že to, co udělal, bylo správné. Samotné splnění úkolu obvykle nebývá nikterak triviální. S Isadorem jsme si často lámali hlavy, jak se dostat do střežené budovy, jak přesvědčit falešného mnicha ke spolupráci, jak chytit spratka, co krade noviny…

  

Kdo se spálí, ztrácí bod * Tak teď kdo se trefí první, vyhrál * To je ale Isadorů

Mistmare však nabízí značnou volnost v konání. Jsou úkoly, které jsou důležité a je potřeba je splnit, abychom se dostali dále. Pro zjednodušení pro vás, hráče, se ve chvíli, kdy je potřeba splnit úkol hlavní dějové linie, zastaví čas a vy tak nemůžete provádět jakékoli činnosti čas spotřebovávající (odpočinek, páčení zámků, trénovaní…), ale zato máte dostatek času dostavit se na stanovené místo a dál pokračovat v ději. Časem však není dobré plýtvat, protože v každém městě je možné strávit pouze předem daný počet dnů. Je tedy potřeba dobře vážit, jaké činnosti budete vykonávat a hlavně jak moc trénovat, abyste pak stihli vše, co chcete.

  

Meditace při měsíčku? * Většina kouzel vypadá krásně… * …není liž pravda?

Hodně času Isador také trávil rozmluvami s nejrůznějšími lidmi, od kardinálů až po otrhané haranty z ulice. Obvykle bývaly rozhovory dlouhé, mnohdy plné narážek o pravomocích, vlivu, důležitých známých… Nebylo jednoduché zjistit komu věřit a komu ne. Bylo jen na Isadorově přesvědčení, ke které straně se přidá. Vůbec dialogy byly nedílnou součástí většiny úkolů, avšak hra se vám situaci rozhodně nebude snažit nikterak usnadnit a mnohdy si sami budete muset zjistit, kterých lidí se na co ptát. Trošku jak adventurka, co říkáte?

Ladné boky soubojů, okořeněné trochou magie

Nicméně Isador není žádný kecálek, takové nesmysly mají vystudované jiní. Je mužem činu, který nejde pro ostrý meč nikdy daleko. Na svých cestách se učí rozličným bojovým stylům, jež v půtkách velmi rád prostřídává. Různé styly se liší dosahem, mírou zranění, pravděpodobností zásahu a náročností na fyzičku. Ani schopný inkvizitor nevydrží mávat kolem sebe těžkou zbraní věčně, takže je nezbytné čas od času zůstat v krytu a vydýchat se. Na tobě hráči pak je jen v souboji doporučit Isadorovi tu správnou bojovou školu, zbraň a jednoruční nebo obouruční úder. Také můžeš vybrat, zdali bude inkvizitor stále útočit a jako správný berserk nedbát na obranu, jestli zůstat chvíli v klidu a jen se bránit, či kombinovat útoky s obranou. Také ho nesmíš zapomenout včas nalévat těmi správnými alchymistickými dryáky.

  

Přechod jak z WordArtu * Příklad odfláknutého umístění textur * Vyhlídka na Vatikán

Magie je neskutečně zajímavá. Známy jsou zatím pouze dva druhy – liturgická, aplikovaná pomocí zvuků (tedy jakýchsi pokřiků) a alchymistická, aplikovaná dotykem, na níž narazíte až později, zvláště ve spojení se mnou, unikátní zaklínací holí, kterou budete moci zachycovat monstra z Mlhy a později je vypouštět, aby bojovala po vašem boku. Jinak liturgická magie ovlivňuje vždy solární, lunární nebo zemskou sféru sesilatele či terče kouzla, čímž dotyčného posílí nebo oslabí. Je možné ovlivňovat základní atributy, jako je síla, obratnost, zdraví nebo výdrž, ale je možné i protivníka paralyzovat či ho rovnou zabít – takové kouzlo se ovšem většinou nepovede.

Svůdné RPG nožky s drobnými kotníčky a… tak

Jak již bylo v úvodu naznačeno, Mistmare je RPG. Nechybí tedy vývoj postavy, i když tento aspekt slovinští autoři pojali poměrně osobitě. Prožila jsem toho s Isadorem opravdu hodně a viděla jsem, kterak se z nezkušeného vidláka stává vzdělaný inkvizitor, ostřílený bojovník a mocný mág. Cesta ke znalostem, síle jak fyzické, tak duševní, ovšem nebyla jednoduchá. Mladý inkvizitor musel strávit hodně času drilem na vojenském cvičišti, meditováním u oltářů, vyzváněním na zvony, četbou knih, zvedáním závaží… Mnohokráte jsem ho zaslechla, jak nahlas přemýšlí a počítá, kolik času mu ještě zbývá, co všechno tedy ještě může natrénovat, aby si ještě stačil odpočinout. Není jednoduché se správně rozhodnout.

  

To je aspoň kříž * Rozbořená Notre Dame * Ne vždy se zadaří…

O to více, že v Mistmare není nic jako zkušenost. Postup po úrovních se děje na základě zvyšování vlastností a abych se přiznala, tak podle klíče, jenž mi není tak úplně znám. Každopádně nějak to funguje a tak trošku to připomíná RPG ze staré školy, z dob, kdy 3D nebylo, Pentium nebylo, Bill nebyl a pivo bylo lepší…no nic. Pravdou však zůstává, že posílení vlastností nemusí být nikterak závratné, aby bylo znatelné. Často jen o trošku lepší meč změní souboj z totálního debaklu na slavné vítězství okořeněné magickým ohňostrojným hattrickem (ale žádný meč se nevyrovná mocné síle mé, ostří kosy tvořící mou hlavici je velmi smrtonosné).

Slušivá halenka s proděravělým audio límečkem

Ano, ano. Halenka je pěkná, ale přeci jenom jde o model z poněkud starší kolekce. Celkově můžu grafiku přirovnat nejlépe asi ke Gothicu. Tomu prvnímu, aby nedošlo k mýlce. Ani tohle přirovnání však není úplně přesné, Mistmare patří ještě o trochu níž. Sice se dočkáme detailních textur, rozsáhlých nápaditých exteriérů, podporou různých grafických vychytávek, jako T&L, anizotropní filtrace, pixel shader atp. Nicméně nic nezruší nepříjemně vtíravý dojem neskutečné umělosti prostředí. Celé to působí, jako byste se procházeli modelovým městem, takovým, jaké vídáte jako prezentace chystaných stavebních projektů. Vše je podtrženo nepřirozeným osvětlením a změnami denní doby, stejně jako kýčovitým použitím pastelových barev.

RPG HODNOCENÍ Příběh: 9/10 Souboje: 8/10 RPG prvky: 7/10 Úkoly: 6/10 RPG faktor: 7,5/10

Avšak i přes tuto neuhlazenost a nedotaženost herní prostředí vypadá pěkně. Ačkoli asi autorům neodpustíte místy neskutečně amatérské umístění textur, jako například když okno domu začíná půl metru nad zemí a končí půl metru pod ní. Recenzent vám to típnul, tak se můžete podívat na skrínši… skrínšot, nebo jak se to jmenuje. A své oko potom můžete uklidnit pohledem na zpracování postav, které je na velmi slušné úrovni a přestože škála jejich pohybů není příliš velká, je na co koukat. Rovněž potěší okamžitě viditelná změna vybavení a to i takových detailů, jako jsou chrániče předloktí apod.

Poněkud pochybné je to ale s hudbou, zaznívá totiž jen občas, samply jsou krátké a jejich lehká nadprůměrnost nemá šanci zabránit, aby se vám velmi brzo neohrály. Namluvení postav rovněž chybí, což je sice vzhledem k množství textu pochopitelné, nicméně aspoň nejdůležitější postavy by ozvučeny být mohly. Ani s pořádnou synchronizací zvuků si nikdo moc hlavu nelámal, takže kroky znějí tak nějak náhodně. Pestrost zvuků, které uslyšíte během soubojů, je na úrovni barevné pestrosti monochromatického monitoru, což ve srovnání s pečlivostí dějového scénáře a jeho zasazení do skutečných historických událostí působí neuvěřitelně špatně.

Poněkud uhrovitý obličej

Nenajdete dokonalou ženu, stejně jako nenajdete dokonalou hru (za tohle srovnání mě asi budou někteří mít rádi…). A protože jsem celý děj strávila na opačné straně monitoru než hráči, dám nyní slovo recenzentovi, který to prý taky trošku hrál, aby vám řekl něco z pohledu hráče a aspoň něčím si tak zasloužil plat a… no jo, už mlčím.

Mistmare se hraje dobře. Ale „dobře“, to je ve škole trojka, takže si to pojďme trošku přiblížit. Herní interface je poněkud zvláštní, například interakce s předmětem se děje tak, že ho nejdříve nakliknete a potom vyberete jednu z nabízených činností, které se objeví v kolečkách vlevo nahoře. Herní panely docela na obrazovce zavazí a autoři si tenhle nedostatek nevyžehlí ani tím, že k dispozici je pohled první osoby, třetí osoby a volná kamera, takže přeci jenom máte šanci vidět, kam potřebujete. Ale to vše by nebyl problém. Nastane jiný.

Světlé stránky hry

grafické zpracování postav, soubojů a magie příběh připomínka RPG ze staré školy příjemně tajemná atmosféra a samozřejmě Isadorova hůl (už jsem to napsal, sundej to ostří z mého krku!)

Temné stránky hry

chybící pořádná hudba a kvalitní ozvučení nepřítomnost mapy v interiérech (tj. i v dungeonech) občasný chaos v dialozích špatná optimalizace

Mistmare je totiž nepochopitelně špatně optimalizovaný. Patrně za to bude moct něco jako interní zacházení enginu s různými procedurami, ale každopádně se často stane, že se hra zpomalí tak na 2 až 0,2 fps a náhle máte z real-time RPG tahovou strategii. Na tohle nemá vůbec vliv nastavení barev, rozlišení, detailů apod., jinými slovy se vám to dost možná bude stávat i na high-endových sestavách. Proč, když se ke mně dostala řádně opatchovaná, samozřejmě originální česká verze, vážně netuším (mimochodem lokalizace je na velmi pěkné úrovni). Co ovšem zarazilo nejvíc, byl fakt, že v některých dialozích jsou uvedeny nesprávné interakce, takže jsem jen tipoval, která z vět řekne to, co chci, když je tam napsáno něco jiného.

Kocór jak pes?

Mistmare nakonec nebude taková šťabajzna, jak se na první pohled zdálo, ale rozhodně se jedná o slečnu, se kterou si ostudu mezi kamarády netrhnete. Je na ní spousta neokoukaných, ač neříkám že originálních, věcí a svou rozmanitostí vám rozhodně chvíli vydrží. Jedná se tak o potenciální příjemné zpestření svátků vánočních. Jinak Ostří kosy děkuji, že tuhle recenzi více méně vzala za mě, s vámi, čtenáři, se spolu s ní loučím a přeji krásný nový rok.

Grafika: 7/10
Zvuky: 3/10
Hudba: 3/10
Ovládání: 8/10
Hratelnost: 7/10

Povedené, lehce nadprůměrné RPG, přinášející mnoho neotřelých nápadů. Jestli máte v rodném listě krevní skupinu RPG+, pak vám Mistmare jistě nemůže chybět ve sbírce.

Závěrečné hodnocení: 7/10