Recenze: Monkey Island 2 Special Edition – Karibik plný bláznů

Hlavní devizou speciální edice je samozřejmě vizuální stránka. Veškerá grafika, ať se to týká postav nebo obrázků pozadí, je kompletně překreslena a nutno dodat, že tentokrát lépe než v minulém případě. Už zde nejsou zbytky rastru v nízkém rozlišení, vše je krásně ostré a detailní. Jen ty animace jsou opět omezené originálem, i když nutno dodat, že se vývojáři snažili a nějaké to políčko navíc v rámci možností přidali.

Veškerá grafika, ať se to týká postav nebo obrázků pozadí, je kompletně překreslena

Přímé porovnání je možné spustit klávesou F1, kdy se obraz plynule přetransformuje do původní podoby. Osobně jsem přepínal více než je zdrávo, nostalgie je mocná síla, ovšem většinu hry jsem s nadšením hrál v novém kabátku. Vizuální prezentace je tedy v pořádku – navíc má Guybrush konečně normální účes.

Dabing se naštěstí povedl, zpět jsou všichni známí představitelé z minulých dílů (nebo budoucích?). Navíc zazní i v originální verzi hry, což některé jistě potěší, ovšem jiné to možná může rozladit - pro ně existuje útěcha ve formě deaktivace dabingu po přepnutí do starého formátu.

Co se hudební stránky týče, museli vývojáři zapojit mozkové závity více než předtím, jelikož bylo třeba simulovat systém iMUSE. Ten dynamicky mění hudební instrumenty podle lokace, v níž se nacházíte, a plynule tak mění atmosféru bez potřeby hudební doprovod přerušit. U midi skladeb jde o snadnou záležitost, u digitálního audia je to ale o dost těžší – podle všeho pracovala určitá skupina programátorů jen na řešení této překážky.

Hudba dělá člověka

Nakonec se úsilí vyplatilo a vše zní náramně. Nástroje se střídají přesně jako kdysi a zachovávají ten správný šmrnc, který ke hře patří. Hudba vždy patřila mezi silné stránky hry a je radost vidět, že dostala dávku pozornosti, jež si po právu zasloužila. Je dost možné, že si po několika hodinách hraní budete některé skladby nevědomky bručet a otravovat s nimi okolí. Největší aplaus zasluhuje bezesporu hlavní motiv, nejdůležitější poznávací znak celé série.

Často v průběhu hraní můžete stisknout klávesu A a poslechnout si komentář tvůrců k dané obrazovce. To, co zprvu znělo skvěle a dávalo naději, že se něco dozvíme ze zákulisí, se nakonec ukázalo jako zbytečná snaha, jelikož jde často o nesmyslné rozhovory, které nemají s danou situací nic společného.

TIP: I zdánlivě bezvýznamná informace může mít větší význam. Dávejte pozor u témat, na kterých jste se zasekli.

Škoda. Osobně jsem ztratil potřebu poslouchat komentáře asi po třech pokusech, pak jsem už ikonku oznamující tuto možnost ignoroval a věnoval se samotnému hraní. Při komentářích se hra nezastaví a pokračuje plynule dál, proto je nutné dávat pozor a nespouštět je ve scénách náročných na včasnou reakci. Oznámení je možné vypnout.

Se speciální edicí druhého dílu Monkey Island jsem spokojený jak z hlediska nostalgie, tak z hlediska hry samotné, která má i po tolika letech pořád co nabídnout. Hlavně jde o kombinaci humoru s pirátským prostředím, který dává sérii kouzlo, jež jiným adventurám chybí.

Často v průběhu hraní můžete stisknout klávesu A a poslechnout si komentář tvůrců k dané obrazovce

Jen s uznáním sleduji série, které se i po dvaceti letech stále drží při životě a pořád mají co nabídnout. Nevím, jestli se někdy dočkáme nepotřebného remaku třetího dílu nebo jestli nás ještě LucasArts obohatí dalším Guybrushovým dobrodružstvím, faktem ale je, že už nyní si Opičí ostrov zabírá místo v síni slávy. A tato předělávka to jen potvrzuje.