Recenze: Nanobreaker – krvavý ocelový balet

Technologie jsou dvousečnou zbraní. V jeden okamžik vás oddalují od smrti a všestranně pomáhají, načež se zblázní a promění vás v krvelačnou zmutovanou bestii. Svoje o tom vědí hrdinové v akční hře Nanobreaker. Pokud chcete vědět, jak se zběsilým vynálezům bránit, hledejte radu v naší recenzi.
Recenze: Nanobreaker – krvavý ocelový balet

Platforma: PS2
Paměťová karta: 120 kB
Vibrace: ano
Analogové ovládání: páčky
Multiplayer: ne
Vývojář: Konami
Distributor: Konami
Distributor v ČR: CD Projekt (
www.cdprojekt.cz)
Homepage:
http://uk.gs.konami-europe.com/game.do?idGame=74

Pánové z japonského Konami nám nachystali další vizi světa ničeného technologiemi budoucnosti a je jen na nás, abychom zachránili civilizaci před potupným smetením do neexistence kovovými stvůrami. Hrozba se tentokrát nazývá nanotechnologie.

   

Jeden z nápaditých bossů * Hlavní je pořádný nápřah * To není jen koule, to je monstrum

Zkáza má název počítač

Na jednom osamělém ostrově léta probíhal řízený experiment s nanoboty a jejich využitím v léčení a zlepšování vlastností lidí. Vše šlo jako na drátkách - až do okamžiku, kdy počítač ovládající nanoboty v tělech obyvatel zešílel a mašinky začaly všechny lidi měnit na ocelová vraždící monstra. Vypnout počítač se tedy na ostrov vydala statečná a fešná (jak jinak) doktorka, ovšem co sama dokáže proti armádě vražedných stvůr?

Čas na to, aby armáda vytáhla svého nejlepšího kybernetického zabijáka Jakea Warrena. S pomocí svého plazmového meče a vašich šikovných prstů musí rozsekat všechen nepřátelský šmejd na kousky, zachránit doktorku, s její pomocí vypnout šílený počítač a po jejím boku odjet vstříc zapadajícímu slunci. Jak taky jinak...

Ovšem nebyli by to Japonci, kdyby do podobného klišé nepřidali tuny stylovosti v podobě obřích mečů, zlého kybernetického vojáka, přepůlených mostů, ultra cool hrdiny, zástupů zrůd, hektolitrů krve (můžete si vybrat její barvu) a podobných propriet, při jejímž shlédnutí většina neasijských hráčů zůstává nevěřícně sedět s otevřenou pusou.

Kovová jatka

Nanobreaker přináší klasickou řezanici z pohledu třetí osoby zasazenou do budoucnosti, na ostrov zaplavený doslova tunami nepřátel. Dalo by se použít přirovnání k Devil May Cry; až na to, že Jake má namísto červeného pláště kybernetické tělo a na stupnici „cool metru“ je přeci jen o stupínek níž než Dante. A taky neumí běhat po zdech ani metat salta, k dispozici dostanete později jen obligátní dvojitý skok. Slabota.

V čem Jake ale nezaostává je arzenál. Sice se jedná pouze o jeden kousek, ale zato obzvlášť vypečený. Plazmová čepel se totiž dokáže přeměňovat do mnoha různých podob. Ať už se jedná o meč dvakrát větší než hrdina, palici, kopí nebo třeba kosu, dokáže upoutat pozornost. A to jak vaši, tak i v nepřátelských řadách. Pokud vám to nestačí, dokáže se plazmová čepel měnit na bič. Pomocí něj dokážete přitáhnout protivníka z větší vzdálenosti a pokud správně načasujete následný úder, rozseknete většinu členů nepřátelského ansámblu jednou ranou.

   

U vody vždycky najdete hmyz * Hlavní kyber zabiják Jake * Těch ještě moc není

K hladkému průchodu vnitřnostmi monster slouží solidní hromádka ničivých komb. Pomocí kombinací čtyř tlačítek útoku skládáte ve stylu bojovek ničivější údery. Než však lze to které kombo použít, musíte si ho nejdříve odemknout na speciálním diagramu pomocí čipů nalezených během hraní. Postup po diagramu lze kdykoliv změnit a dynamicky se rozhodovat, dle preferovaného stylu hraní.

Ještě další dvě vychytávky pomáhají k rychlejší destrukci protivníků. Po chvilce soustavného mlácení monster se Jakeovi uvolní tzv. „omezovače“ v podobě křídel, které vylezou hrdinovi ze zad. Navíc získá kolem těla modře světelkující auru. Během tohoto stavu nabývají údery na síle a lze používat některá speciální komba. Nemluvě o tom, jak stylově to vypadá. Na podobné popisy máme jedno vhodné slovní spojení, je to prostě „cool až na půdu“. :-)

Druhou speciální vlastností jsou boostery. Postupem času jich získáte několik druhů, každý se dá vylepšit až na tři úrovně. Použít se dají při naplnění určité části speciálního ukazatele. Ten na naplňuje, jak jinak, zabíjením nepřátel a sbíráním z nich vypadnuvších „duší“. Boostery zvyšují například na čas rychlost, vytváří ničivý plazmový výboj, odrážejí automaticky střely a podobně.

Když to doplníme o určitý RPG prvek (vtipně používající jako jednotku zkušeností galony krve), postupně zvyšující ukazatel zdraví a energie k boosterům, mohli bychom tu mít aspiranta na jednu z nejlepších akčních her. Ovšem, znáte to...

Nanoboti

Pokud náhodou netušíte, co si pod pojmem nanoboti představit, jedná se o zkratku nano-roboti. Nano určuje jejich velikost. Jeden nanometr je deset na mínus devátou metru, tedy jedna miliardtina metru. Což je skvěle předurčuje k různým druhům použití. Mezi jedno z nich patří vstříknutí nanobotů do krevního oběhu člověka. Tam mohou zevnitř ničit zhoubné buňky nebo opravovat poškozené. Případně likvidovat viry a bacily. Nanoboti se navíc dají naprogramovat, aby se sami množili. Takže postačí do krve pumpnout jednoho, který se tam za den rozmnoží na tisíce, aby stačil vyčistit ty desetitisíce nemocných buněk, krvinek a virů, než nás zabijí.

Navíc předchozím odstavcem dostala recenze edukativní nádech a nikdo vás nemůže nařknout, že čtete blbiny. :-)   

Není všechno zlato, co se třpytí

Tvůrcům se bohužel podařilo udělat několik kroků vedle, které zasahují hratelnosti poměrně velké rány. Tou největší bezesporu je nepřítomnost lékáren a poměrně velká výdrž řadových protivníků, později spojený s jejich extrémním počtem.

Hned v první misi překvapí vzdálenost prvního ukládacího místa. Když mě zhruba po dvaceti minutách hry, kdy už sem měl za sebou prvního bosse, složila partička létajících plivajících bastardů a já musel celou hru hrát od úplného začátku znovu, poněkud mě to, hmm... Iritovalo. Ovšem nevzdal jsem to, zvolil o něco opatrnější taktiku a dostal se k dalšímu bossovi a CG animačce a tam mě hra dostala.

Scéna, kdy poražený naštvaný protivník jednou ranou rozsekává most, na kterém stojíme, a hlavní hrdina stojíce na jednom jeho padajícím kusu stojí s ledově klidnou tváří, mě nechala vyřknout jediné slovo. Wooow. Něco takového se dá vidět snad opravdu jen v japonské tvorbě.

Ale zpátky k hratelnosti. Ačkoliv k tomu hra vysloveně láká, nedá se hrát v „berserk“ stylu ala Devil May Cry. Díky akutnímu nedostatku léčiva nabádá spíše k opatrnému likvidování jednoho protivníka po druhém pomocí plasmového biče. Do přímé konfrontace je záhodno se pouštět jen s pár protivníky na obrazovce. Tady opravdu platí, že každá rána bolí.

Moc tomu nepřidá ani ne zcela ideální ovládání. Komba je třeba vyťukat s extrémní přesností. Chybí i „lock“ nepřátel, občas tedy sekáte někam, kam rozhodně nechcete. Navíc pohyb kamery, ovládaný klasicky pravou páčkou, by mohl být o něco svižnější.

Poněkud rozpačitě je na tom i design úrovní. Nejzábavnější mi přišla hra ve své střední fázi. To už víte, jak správně bojovat, postupně se vám odemykají komba, které je vždy zábava vyzkoušet a zírat, jak pomocí jednoho úderu rozseknete monstrum na dvě půlky, ze kterých cákají gejzíry krve. Navíc stereotypní mydlení zástupů zrůdiček zpestřují nápadití bossové, různé skákací pasáže a sem tam i nějaký úkol na lehké zamyšlení.

Škoda, že zhruba v poslední třetině hry rapidně naroste počet a výdrž protivníků. Deset minut mlácení stvůr v jedné lokaci není výjimkou. Sice můžete některé místnosti pouze proběhnout, ale najdete i takové, ze kterých vás hra nepustí, dokud všechny nepřítele nepobijete. Pokud vám zbývá malý kousek zdraví a je jen mizivá naděje, že možná už v té další místnosti najdete tu zatracenou lékárničku, moc vás to nepotěší. Kdyby si Nanobreaker udržel styl a zábavnost střední části celou dobu, hned by bylo veseleji.

Ještě malá zmínka o umělé inteligenci. Skoro žádná není, protivníci se na vás sápou jako tupé zmutované bestie, kterými ostatně jsou, takže žádné námitky. :-)

   

Rozetnul jsem problém * Jedním slovem, jatka * Úplně první boss, ještě slabota

Šeď a blesky

Po grafické stránce máme čest s povedeným kouskem; tedy - jak po které stránce. Lokace vypadají vcelku standardně, všude temné barvy, destrukce a podivné útvary, utvářené postupnou přeměnou nanoboty. Po designové stránce absolutně nevyčnívají, zašedlé ulice střídají vědecké komplexy, stoky, elektrárna a tak podobně. Sice nedohlédnete sice nikam extrémně daleko, ale frame-rate zůstává celou dobu svižný, což je u tohoto typu her základní.

Monstra vypadají jako klasická sebranka zmutovaných neřádů. Naštěstí jich potkáte celou řádku druhů - od maličkých pavoučků a létajícího hmyzu přes klasické skoro-humanoidy či ještěrky až po chrobáky dvakrát větší než vy. Samostatnou kapitolou jsou bossové. Někteří vypadají hodně zajímavě a originálně, další řadím mezi obvyklou verbež.

Lidí po cestě mnoho nepotkáte, ale jejich modely jsou kvalitní. Hlavně sám hrdina vypadá ve svém kybernetickém těle opravdu dobře, nemluvě o kvalitní animaci všech pohybů. Po grafické stránce nenajdete nic, co by vás vysloveně znechutilo nebo nadchlo. Až tedy na krev, protože té je opravdu hodně; a světelné efekty, které vypadají vážně skvěle. Hlavně ty, které se týkají hlavního hrdiny. Ať už jde přeměnu plazmové čepele na obří kosu, o efekty boosterů nebo efektně vypadající „omezovače“. 

Zvuky odpovídají prostředí. Cha, to je lišácké shrnutí. :-) Ostatně nevím, co víc k nim dodat; znějí ve hře, ale že bych si je pouštěl na dobrou noc, to ne. To už možná radši hudbu. Střídá dle aktuální atmosféry, variuje od svižnějších rytmů při bojích s bossy po úplně ticho v některých ponurých pasážích.

Stojí to za to?

Před námi není už nic jiného, než tradiční shrnutí na závěr. Škoda přeškoda, že si Nanobreaker nezachoval dobrou hratelnost střední části po celou dobu hry. Pokud by designéři ještě zapilovali na nevyváženosti obtížnosti, příliš velkém počtu nepřátel, jejich vysoké výdrží, rozmístění lékárniček a ukládacích bodů, mohli jsme tu dnes mít konkurenta pro Devil May Cry. Takhle nám zůstává je nadprůměrná akce ze zajímavého prostředí, plná krve a japonské stylovosti příběhu.

Světlé stránky hry
  • Kvalitní herní systém
  • Systém komb
  • Výborné CG filmečky
  • Spouuusta krve
Temné stránky hry
  • Obtížné
  • Horší level design
  • Problematická kamera
  • Potíže s ovládáním

Na případný druhý díl bych se ovšem těšil, alternativa k akčňárnám od Capcomu by se rozhodně hodila. Ovšem v současnosti Nanobreaker na vrchol nesahá a vzhledem k tomu, že před námi leží Devil May Cry 3 a God of War, ani vám nano dobrodružství nemohu příliš doporučit. Pokud tedy nejste blázni do akčních mlátiček s cool kybernetickým hrdinou s obří kosou, palicí a bičem . :-)

Grafika: 8/10
Zvuk: 7/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 7/10

Nedotažený pokus o pokoření špiček v oboru akčních her. Ale pokud máte trpělivost, můžete vyzkoušet. Třeba se vám zalíbí.

Celkové hodnocení: 7/10

Nejnovější komentáře