Recenze: Neo Contra – nesmrtelná klasika

Co není ve třech rozměrech, to jakoby dnes ani existovalo. Dokonce už i stařičká série Contra se vydala touto cestou a ve své poslední reinkarnaci nabízí třetí rozměr. Je to ku prospěchu věci, či právě naopak? Nějaké to překvapení si musíme nechat pro recenzi, takže vám zatím musí postačit tvrzení, že to rozhodně není na škodu.
Recenze: Neo Contra – nesmrtelná klasika

Platforma: PS2
Žánr: Arkádová střílečka
Multiplayer: Ano (2 hráči na jedné konzoli)
Paměťová karta: 80 Kb
Vibrace: ano
Výrobce: Konami (
www.konami.com)
Vydavatel: Konami (
www.konami.com)
Distributor v ČR: CD Projekt (
www.cdprojekt.cz)
Homepage:
http://uk.gs.konami-europe.com/game.do?idGame=75

Všechny sýčky musím hned zkraje zklamat, neboť ani tentokrát neztratila Contra nic na svém osobitém kouzlu. O kolik nocí nás tato série připravila? Kolikrát jsme kvůli ní zapomínali jíst a kolikrát ztratili pojem o čase? Jó, staré dobré hratelnosti není nikdy dost. A jak praví lidové rčení: jablko nepadá daleko od stromu…

  

Každý z jedné strany * Jeden jim všem káže, do temnoty sváže… * Joo, tihle kluci to dotáhnou daleko!

Oni totiž tvůrci nepřevedli do 3D úplně všechno; udělali to ale fikaně, lišáci, to se jim musí nechat. Trojrozměrně jsou vymodelovány pouze modely postav a pozadí lokací, takže v konečném důsledku zůstalo zachováno vše dobré z původní hry – jen se na svého hrdinu nedíváte z boku a nechodíte zleva doprava, nýbrž si to pelášíte pěkně zezadu dopředu (zespodu navrch obrazovky). Bohužel ruku v ruce s tím mizí i, pro původní Contra tak charakteristické, skákání. Naštěstí to pro hratelnost není až tak citelná ztráta. Některé staré prvky totiž byly nahrazeny novými nápady.

Co je nového?

Hned na úvod vás ale musím upozornit na fakt, že pokud jste u předchozích dílů byli zvyklí na oddechovou hratelnost a tupé nepřátele, kteří vynikali pouze svým počtem, Neo Contra vám s největší pravděpodobností nesedne. A nebo vás to v tom lepším případě bude stát hodiny vztekání a několik desítek sprostých slov; v tomto ohledu je totiž hra od svých soukmenovců odlišná. Nepřátelům sice zůstal přístup „nas mnogo“ a na nějakého toho mrtvého se tedy nehledí, jenže je tentokrát mnohem těžší pochopit a zvládnout základní herní principy.

  

Trochu větší sumo aréna * Na vodě i na souši, bojuje se prostě všude * „Chacha, já jsem tu pánem!“

Předně jde o zbraňový arzenál. Klasicky si sice nemůžete vybrat přímo určitou zbraň, ale nyní můžete alespoň částečně ovlivnit nádobíčko, jež si váš hrdina přibalí do batůžku. Bohužel tak můžete učinit pouze v rámci skupin, do nichž jsou zbraně roztříděny – v každé najdete jednu pro střelbu jako takovou, jednu na bázi raketometu – tj. pro likvidaci větších strojů, které útočí ze vzduchu – a nakonec i jednu, která se už ale nedá s takovou přesností zaškatulkovat. Každý druh zbraní po čas hraní najde své uplatnění, bohužel ale právě díky zbraním vyšumělo ono kouzlo nesčetného opakování hry. Jednotlivé kousky se od sebe totiž odlišují jen vizuálně a maximálně ve statistikách, v praxi ovšem rozdíl nemáte šanci poznat.

Naopak příjemným překvapením je nový obranný pohyb. Ač byla doposud nejúčinnější taktika „nejlepší obranou je útok“, nyní už budete muset k zdárnému zdolání všech nástrah myslet i na vlastní zdraví. Po stisknutí příslušného tlačítka hrdina efektně provede úhybný manévr a přesune se tím směrem, kam pohnete analogovou páčkou. Zní to jednoduše? Ono to takové ve skutečnosti samozřejmě není. Než se naučíte pořádně bránit, uplyne pěkná řádka minut, neřkuli hodin. Takže ze začátku budou denním chlebem situace, kdy se namísto chtěného úhybu přesunete blíž k nepříteli:-).

Jak se hraje?

O příběh v tomto případě nikdy nešlo a nikdy ani nepůjde. O nějakém ději si tak můžete jen nechat zdát. Sice tu je jakási forma zápletky, upřímně řečeno si ale už ani nepamatuji, o čem pojednávala. Z toho jasně vidíte, jak důležitou roli ve hře asi má. Příjemné je, že si na začátku můžete vybrat hned ze dvou postav. Starého známého drsňáka Billa netřeba představovat, nyní mu však přibyla lákavá posila. Samuraj se svou obrovskou mačetou vypadá vedle Billa skutečně bizarně. Jako celek se ovšem doplňují výborně: Bill díky své mohutné postavě má navrch ve zbraních, samuraj díky mrštnosti zase v rychlých pohybech a bojích na blízko. 

  

Čtyřprstá obluda připomínající vodníka, co dodat?  * Srabíci, zavolali si na pomoc tank! * Všechno lítá, co z kovu je

Procházíte-li misemi společně s kamarádem a každý ovládáte jednu postavu, nemůžete si prakticky na nic stěžovat. To už se ale nedá říci o singleplayeru; ne že by byl vysloveně špatný, do kolen ho však sráží řada maličkostí. Například animace mezi jednotlivými misemi jsou stejné, ať už hrajete sami nebo ve dvou. A to nevypadá zrovna vábně, když hrajete pouze za jednu postavu a najednou se vám v animaci ukáže další, která vás však přítomností ve hře samotné nepoctí. A takto bychom mohli pokračovat donekonečna. Nepřátelé? Když si ve dvou navzájem kryjete záda a nestíhá si všímat všech drobností, je to jiné, než když se musíte sami starat o vše – autoři v tomto směru udělali krok vedle. Raději se měli pokusit o dvě různé kampaně a ne jen o jednu a tutéž, pouze kosmeticky upravenou tak, aby se mohli zapojit dva...

V obou případech ale naštěstí nemusíte nic řešit. NIC! Staré kouzlo hratelnosti, které spočívalo právě v jednoduchosti, se nezměnilo; a co více, nic mu neubylo ani na kráse. Neustálé bojování se ale autorům podařilo pojat nekonvenčně a svojsky. Každou chvíli vytasí něco nečekaného, i jednotlivé úkoly se střídají s železnou pravidelností. Jako nejlepší příklad nám poslouží hned první mise: začínáte v areálu jakési budovy, po chvíli se přesunete na vrtuli helikoptéry, kde budete muset čelit náletům ostatních vrtulníků, abyste mohli úvodní část hry zakončit útokem na nepřátelskou základnu. Ani po vypořádání se s kupou nepřátel však ještě nemáte vyhráno. Co by to bylo za Contra bez závěrečného bosse?

Nepřátelé všeobecně se chovají vcelku slušně. Rozumu sice tradičně moc nepobrali, vzhledem k jejich početnosti to snad ale ani jinak dopadnout nemohlo. Jejich různorodost si ale přímo žádá potlesk; narazíte prakticky na vše možné i nemožné, biologickými monstry počínaje a plechovými roboty konče. K tomu připočtěte ještě řadu strojů (jako je třeba helikoptéra) a několik neobvyklých bossů (jako oživlého ještěra) a o zábavu máte postaráno na pěknou řádku hodin.

Jak vypadá?

Co do audiovizuálního zpracování týká, není na tom Neo Contra nejhůře. Stejně jako v případě hratelnosti jsem se ale nemohl zbavit pocitu, že „tomu něco chybí“. Otřepaná fráze, já vím. Jenže jinak snad ani grafiku a audio stránku popsat nejde. Krásné animace versus hranaté modely postav a místy odfláknutá prostředí… Skvělé zvuky a povedený dabing kontra naprosto katastrofální hudba… Škoda.

Světlé stránky hry
  • Hratelnost
  • Nepřátelé
  • Bossové
  • Hra ve dvou
  • Grafika
  • Zvuky
Temné stránky hry
  • Hudba
  • Singleplayer
  • Ne vše je 3D
  • "jen" stará dobrá Contra

Co říci závěrem? Neo Contra rozhodně není špatná hra, jenže průměrnou arkádu z ní dělá celá řada malých chybiček, které v konečném důsledku tvoří jednu velkou, nepřehlédnutelnou hrubku. Zmíněná hudba se mi místy postarala o opravdu pekelné zážitky a přiznám se, že nebýt skvělé volby „music off“, tak zajdu v závěrečném hodnocení ještě níže. Na druhou stranu hratelnost se drží na staré vyšlapané cestičce, kterou komplikuje jen pár křižovatek. Pokud ale přežijete místy otravné čekání na červenou, budete bohatě odměněni. Nemohu si ovšem odpustit názor, že by si tak slavná série, jakou Contra nepochybně je, zasloužila mnohem kvalitnějšího nástupce.

Hratelnost: 8/10
Grafika: 6/10
Zvuky: 8/10
Hudba: 5/10

Tohle že je potomek slavné série Contra? Bývávalo to mnohem lepší… Pro fanoušky a pamětníky přesto dobrá volba.

Celkové hodnocení: 6,5/10

Nejnovější komentáře