PC | Recenze | RPG

Recenze: Neverwinter Nights 2: Mask of the Betrayer – maskovaný nářez

Jak nakonec dopadl datadisk ke slavné RPG z fantastického světa po pozitivních prvních dojmech? Podařilo se získat vysoké hodnocení, nebo pěkný obal pouze maskuje zradu hluboko schovaných chyb? Po důkladném testování vám vyjevíme fakta o mohutné expanzi posunující virtuální pravidla D&D zase o kus dál.

Platforma: PC
Žánr: RPG
Výrobce hry: Obsidian Entertainment (
http://www.obsidianent.com/)
Vydavatel hry: Atari (
http://www.atari.com)
Homepage hry:
http://www.atari.com/nwn2/
Minimální konfigurace: 2 GHz procesor, 512 MB RAM, 9 GB na disku
Doporučená konfigurace: 3 GHz procesor, 1 GB RAM, 9 GB na disku

Recenze původní hry: http://www.doupe.cz/h/PChry/Ar.asp?ARI=115236&CAI=2126
První dojmy: http://www.doupe.cz/h/PChry/AR.asp?ARI=117915

Nedávno jsem rozebíral první dojmy z hraní Mask of the Betrayer a rozplýval se nad některými novinkami, které datadisk přinesl. Po úspěšném dohrání a několikanásobném opětovném spuštění mohu říci, že jsem konečně prozkoumal značnou část datadisku. Již časový odstup obou článků o něčem vypovídá - nemusíte se bát, že byste rozšíření dohráli za odpoledne. Pokud i tak čekáte dlouhé dny strávené hraním, znamená to pro vás projít nejlépe celou hru od počátku s novou postavou.

Podívejte se ale nejprve na postavy nové, se kterými můžete hraní klidně začít. Již jsem se zmiňoval, že začínáte na osmnácté úrovni nebo jejím ekvivalentu v závislosti na rase, takže vás čeká buď slušný čas strávený výběrem vhodných dovedností a schopností (příznivci Baldur’s Gate nostalgicky vzpomínají na nahazování atributů postavy kostkou), nebo se spokojíte s výběrem tvůrců. Bohužel má každý hráč na svého virtuálního představitele jiné požadavky, takže pokud se chcete alespoň trochu se svým hrdinou sžít, znamená to dlouhé proklikávání jedné úrovně za druhou a výběr té vhodné cestičky, a to ještě s rizikem, že něco výhodného přehlédnete. Pro znalce Dungeons & Dragons v edici 3,5 však není nic příjemnějšího, než pohled na vlastního vysněného avatara ve své kráse.

  
Hlad, mám hlad! * Obří medvědí duch Okku může i pomoci * Jak bych se asi mohl cítit?

Rozšíření je samozřejmě stavěno pro postavy, které již prošly základní hrou, i když autoři ve svých prohlášeních tvrdí opak. Velmi rychle si všimnete, že s původní postavou uplývá začátek výrazně pohodlněji, a to nejen proto, že jste s ní již sblíženi. Ač se to nezdá, rozdíl dvou úrovní, které vás dělí od nově vytvořených postav, je ve hře cítit, zvláště ve chvilkách, kdy narazíte na některý z klíčových bojů. Ne, že by se s novou postavou nedaly zvládnout, ale je jednodušší bojovat s protivníky vaší úrovně, zejména pokud jsou tři, než sledovat výstražnou fialovou hlášku Impossible. A že se s ní ve hře setkáte často nemá cenu dodávat. Pokud alespoň trochu znáte Neverwinter Nights (je jedno který díl), je vám jasné, že tyto protivníky jednou za čas potkáte. Ale tři najednou, to už vyžaduje nějakou tu týmovou spolupráci s pomocníky.


Různá místa, na která se ve hře podíváte, od úvodní jeskyně až po finální lokaci

Pomocníci jsou dle mého názoru tou nejlepší částí rozšíření, stejně jako často kamenem úrazu. Snad neprozradím moc, když lehce zaběhnu do jejich podrobností. Pokud se bojíte prozrazení částí děje, přeskočte raději následující dva odstavce. Už v prvních dojmech jsem nastínil vaše probuzení jednou z Rudých kouzelnic z Thaye. Tento řád je často považován více za tyrany než kouzelníky, ale právě vaše společnice nepatří k většině a je spíše demokratická. Narazíte také na osobu z jiných sfér bytí, kněžku Ilmatera přeběhnuvší ve víře od boha smrti (výrazně si polepšila, když Ilmater je bůh utrpení, že?). Na konci prvního aktu si také můžete vybrat mezi oním medvědím duchem, jehož jste dříve porazili, nebo jeho zabitím a následně získáním společného vědomí z kremační pece boha smrti. Řekněte sami, zajímavý výběr.

  
Příjemné shledání čarodějů * Hmm, to vypadá na problémy * To jako že jsem tak blbý?

Přeskočil jsem však ještě jednoho z pomocníků. Nejvíce jsem se při rozhovorech bavil s namyšleným a cynickým zplozencem čarodějných sil Gannem. Již když jsem jej osvobozoval z vězení a při otázce na jeho zločin mi odpověděl, že je příliš hezký, ale nemusím se bát o svoje společnice, protože jedna z nich je čarodějka a druhá pochází z jiných částí bytí, začal jsem se usmívat. Nejlepším způsobem, jak získat jeho respekt, je uzemňovat jej v rozhovorech při každé příležitosti, vaše výsměchy se od něj jen odráží a baví jak naduté ego, tak i vás a ostatní společníky.

U svých pomocníků stále získáváte vliv a podle něj se k vám budou chovat v rozhovorech a pomáhat v různých situacích. Opět jsem všemožně zkoušel, zda to bude mít na hru nějaký vážnější vliv, ale s výjimkou toho, že občas nepomohou v dialogu, se nic nestalo. Nezažil jsem chvíli, kdy by se rozhořčený společník prostě sbalil a odešel nebo se rozhodl vám nepomáhat v souboji. Na tuto možnost čekám již dlouho, ale stále nic. K vašim společníkům se také váže jejich praktická použitelnost a musím říct, že jsem na rozpacích. Jejich chování doznalo zlepšení, ale stále je jistější se o ně starat jako chůva. I když jim vysvětlíte, že mají používat kouzla podle nebezpečnosti střetnutí, většinou nabuffují sami sebe jako by se na ně řítil drak a až pak řeší nějaký boj. A hlídat zase před každým bojem, aby posílili právě ty postavy, které to potřebují, je při stovkách střetnutí lehce únavné.

  
Jasně, hned tři takové, to bude zase boj * Stříbrný meč, co mi to jen ... * Hospodská rvačka

Samozřejmě v menších potyčkách se nemusíte o nic starat a prostě s vaší nabušenou postavou vyrazíte do boje (nebo uděláte podobnou věc dle povolání), oni pomocníci nějak reagují a většinou hodně dobře. Problém klasicky nastává u větších bojů, kde o něco jde, protože parťáci nejen vyčerpají všechna svá silná kouzla těsně před potyčkou, ale bez vaší pomoci jsou schopni spíše ublížit než pomoci (na vyšší obtížnosti dobře mířený fireball moc nepotěší, zvláště pokud se to dobře mířený vztahuje na vaši hlavu). Samozřejmostí je kompletní vypnutí AI pro tyto boje a ovládání celé skupiny ručně, kde si příjemně můžete pomoci hromadným označováním a podobnými drobnostmi, jež potěší.

Když už jsem u důležitých soubojů, nejprve se k nim musíte dostat. Zde padá kosa na kámen, protože občas se vám prostě stane, že nemáte nejmenší potuchu, co dál činit. Typický příklad mohu vytáhnout již z prvního aktu, nebojte se tedy nějak drastického prozrazení přísně tajných herních informací. V rámci prohledávání chrámu dávno mrtvého boha smrti (ano, i bohové smrti se mění) zjistíte, že máte najít jeho nejvyššího kněze – právě v té výhni, o které bych neměl raději mluvit. Najdete jej, po chvilce kecání se dostanete do mrtvého bodu a milý kněz s vámi nechce dál mluvit. Váš deníček hrdinopisných chyb říká přibližně co on, že máte najít něco, co by jej zaujalo. Po dvou hodinách běhání všude možně okolo jsem zjistil, že tudy cesta asi nevede a musíte nejprve zakončit první akt a objevit v sobě speciální schopnosti. Až pak si s ním můžete promluvit znova.

  
Podle měšců poznáš mrtvé nepřátele * Sebedůvera je mé jméno * You shall not pass!

Četli jste dobře, speciální schopnosti nebo by se také dalo říci závislost. Jen nakousnu, abyste stále mohli být překvapeni, v podstatě jde o to, že ve vás je něco špatně, co vás žene do požírání cizích duší. Dostanete se ke dvěma důležitým ukazatelům – vaší duševní energii, za kterou můžete používat rozličné nové schopnosti, a nutkání pozřít další duši. Označení závislost je nejtrefnější, protože jakmile se oddáte této zábavě, rychle vás může přemoci a konzumace duší nepřátel se stane nutností, bez níž se neobejdete. Samozřejmostí jsou i odvykací kůry, které si můžete sami připravit, buďte ale na pozoru před oslabeními, která na vás padnou. Mohl bych věnovat dlouhé odstavce této nové schopnosti, ale pak bych jen zbytečně odkrýval všechny zákruty příběhu.


Ukázka architektury, hlavně stínového města Mulsantir

Nový děj vás posune zase dále. Jakmile zapomenete na uspěchaný konec původní hry a vžijete se do děje rozšíření, jste lapeni a propustí vás pouze dohrání datadisku. Dobrodružství hodné hrdiny, kdy zachraňujete hlavně sami sebe, ale při té příležitosti se opět objeví dostatečné nebezpečí pro ostatní, se kterým se jen tak mimochodem vypořádáte - klasika. Ale klasika zpracovaná zábavnou podobou, kterou mohu jen doporučit. Z hrdiny se stanete superhrdinou, získáte nové schopnosti, porazíte mocné protivníky a nejspíš se budete při tom všem i dobře bavit. K tomu je potřeba dodat ještě nemalou scénu hráčů, kteří rádi vytvoří nějaké to další dobrodružství a máte o zábavu na dlouhé zimní večery postaráno.

Světlé stránky hry
  • Staré dobré RPG
  • AD&D 3,5
  • Optimalizace
  • Povedení a zábavní společníci
  • Hrdinské dobrodružství
  • Požírání duší
Temné stránky hry
  • Občas slabší AI
  • Slepé konce některých úkolů
  • Mohlo by to být delší

Pokud již vlastníte Neverwinter Nights 2, je pro vás rozšíření jakousi povinností, kdy si hra napraví své lehce pošramocené renomé. Většina chyb byla opravena, spousta věcí vylepšena, dokonce i engine optimalizován, a tak si i původní kampaň můžete zahrát se všemi zlepšeními. Rozhodnutí je samozřejmě na vás, ale já expanzi beru. Nyní mě omluvte, bůh smrti si to se mnou chce rozdat na férovku, budu jej pozdravovat.

Grafika: 6/10
Zvuk: 8/10
Hudba: 9/10
Hratelnost: 8/10

Proč jen nemohli tvůrci udělat takhle dobře již původní hru? Co se dalo zlepšit, zlepšili, chyby opravili a přidali navíc nové možnosti a zábavný příběh pro zkušené hrdiny. Spolu s komunitou kolem hry si nelze přát víc.

Celkové hodnocení: 8/10

Dostupné pro: PC
Žánr: RPG | Akční RPG
Výrobce: Obsidian Entertainment | Webové stránky hry
  • Staré dobré RPG
  • AD&D 3,5
  • Optimalizace
  • Povedení a zábavní společníci
  • Hrdinské dobrodružství
  • Požírání duší
  • Občas slabší AI
  • Slepé konce některých úkolů
  • Mohlo by to být delší
Váš názor Další článek: CD Projekt láká na zaklínačskou předpremiéru

Témata článku: , , , , , , , , , , , , ,