Recenze: Next Generation Tennis CZ

Platforma:  PC
Typ hry: sportovní
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: procesor 400 MHz, 64 MB RAM,  670 MB na HDD, 16 MB 3D grafická karta
Doporučovaná konfigurace: procesor 600 MHz, 128 MB RAM, 800 MB na HDD, 32 MB 3D grafická karta
Testovací konfigurace: procesor 700 MHz, 128 MB RAM, 700 MB na HDD, 32 MB 3D grafická karta
Výrobce: Carapace (http://www.carapace.fr)   
Distributor hry: Wanadoo (http://www.wanadoo-edition.com)
Distribuce v ČR: CD Projekt (http://www.cdprojekt.cz)

Tenis ve virtuální podobě se od svých kolegů jednoznačně odlišuje. U ostatních sportovních klání je situace naprosto jasná. Nejlepší je hra od EA Sports, pak dlouho nic a následují pokusy ostatních vývojářů. Samozřejmě čas od času se konkurenci podaří vytvořit kvalitní hru, ale v poslední době je jich čím dál méně. Proto zůstává záhadou, proč se tento sportovní gigant nepustil i do simulace tenisu. Nicméně právě díky tomu se zde otvírá prostor pro další vývojáře, kteří tak mají mnohem větší šanci se prosadit než u jiných sportovních odvětví.

Next Generation Tennis (NGT) neponechal nic náhodě a pojistil si úspěch hry několika známými jmény. Pravděpodobně nejslavnější z nich - Tim Henman zaštiťuje celou hru a najdete ho i na krabici a manuálu. Zdatně mu sekundují i další - Brazilec Gustavo Kuerten, zabiják českého daviscupového týmu Sébastien Grosjean nebo třeba Američan Todd Martin. To ale není vše! Na rozdíl od os ostatních tenisových her, NGT nabízí také zástupkyně něžného pohlaví. Na výběr je kupříkladu Ruska Elena Dementieva či Rakušanka Barbara Schett. Suma sumárum se v NGT setkáte s deseti světovými tenisty(kami) průměrné až nadprůměrné kvality. Feministky by měly určitě radost, protože souboj žena proti muži je ve hře více než vyrovnaný.

Původně se hra měla jmenovat Rolland Garros 2002 podle slavného grandslamového turnaje French Open. Jenže k licenci na tento turnaj získali autoři rovněž i práva na americký US Open, a tak došlo k přejmenování. Zmiňovanou dvojici turnajů doplňuje ještě Australian Cup a Brittish Clasic, které nejsou nic jiného než nelicencované obdoby zbylých Grand Slamů. Celkem tedy pouhé čtyři turnaje, což je hodně málo a nic na tom nezmění ani možnost hrát na několika různých dvorcích v rámci jedné akce. Jen tak smutně vzpomínám na rozmanitost v březnu recenzovaného Virtua Tennisu, kde bylo možností mnohem víc. Navíc rozdíly mezi jednotlivými typy povrchů jsou minimální.

Nevadí, prostředí není všechno. Ani docela malý počet tenistů nemusí až zas tak vadit, pokud je vyvážen skvělou hratelností. Ale ta je přinejmenším rozporuplná. Ale začneme pěkně od začátku. První dojem je vcelku kladný. Základní pohyby jako servis a jednoduché údery vypadají opravdu pěkně a přirozeně.

Problém se objeví při dlouhodobějším hraní. NGT totiž obsahuje málo nasnímaných pohybů, a tak si občas připomůže nějakým podvodem. Tenista pak míč, který mu jde na tělo, odehraje backhandem, jenž mine míč prokazatelně o půl metru! A to se stává s železnou pravidelností. V nejhorších případech se hráč odpálí míč letící zhruba půldruhého metru od dosahu jeho rakety. Nejenže to vypadá dost hrozně, ale také se těmto podvůdkům těžko brání. Když vidíte, že protihráč balon nestihne, ani vás nenapadne, abyste ještě sledovali hru a čelili tak podobným překvapením.

Druhým nedostatkem, který poukazuje na chyby v motion-capturingu je běh tenistů. Ten je zpracován opravdu špatně. Při couvání hráči více než nic jiného připomínají cvičené baletky. Naopak sprinty dopředu mi zvláště u tenistek vnukly myšlenku, že sleduji útěk čarodějnic. Protagonisté na hřišti totiž zcela neobvykle nahrbí záda a dlouhými skoky se rozběhnou. Stačí si domyslet koště a iluze je dokonalá. :-)

Údery jsou k dispozici čtyři (přímý, faleš, rotace a lob). Ovládání je celkem pohodové a za chvíli vám určitě nebude dělat problémy střídat tvrdé střely s pomalými falšemi. A i když vám to zezačátku nepůjde, klidně si vystačíte (jako já) pouze s jedním úderem.

Herní nabídka je rozsáhlá. Ke klasické exhibici, kariéře a arkádě (čtyři zápasy na čtyřech kurtech), přidali autoři také často opomíjený trénink, možnost vytvoření vlastního turnaje a tzv. "Soutěž", kdy hrajete utkání za utkáním, dokud vás někdo neporazí. V tomto ohledu je NGT napřed před ostatními tenisovými hrami. Nejdelší dobu zcela určitě strávíte v módu kariéry. V něm si vytvoříte vlastního sportovce a vyrazíte s ním do světa. Na výběr máte ze čtyř zmiňovaných turnajů, a to jak dvouhru, tak i čtyřhru a mix.

Trošku podivné je, že si pořadí jednotlivých turnajů vybíráte sami (můžete hrát dvouhru na French Open, pak mix na US Open a následně se zase vrátit do Francie na čtyřhru), ale to by tak moc nevadilo. Problém je v tom, že bez ohledu na vaše přání, musíte postupně odehrát všechny turnaje v každé kategorii. Na první pohled celkem logické pravidlo, ovšem po několika zápasech pravděpodobně zešílíte z představy, že se podobná zkušenost bude ještě x-krát opakovat.

O čem mluvím? O největší chybě hry - velice slabé inteligenci protivníků a v případě čtyřhry i spoluhráčů. Díky tomu se právě čtyřhry stávají infarktovými záležitostmi. Váš spoluhráč celkem slušně podá, protivník mu míč vrátí, on jej opět odpálí a když se míč ještě jednou vrátí, váš partner s ledovým klidem zůstane stát na místě a nechá kolem sebe balón proplachtit. A to se stane v každém zápase klidně i dvacetkrát. Když k tomu občas zcela nelogicky vyběhne na síť, i přesto že tam jste vy, rozběhne se dopředu jako by chtěl odehrát míč na soupeřově straně kurtu nebo jen tak máchá raketou bez jakékoli šance zasáhnutí míče, začne se ze čtyřhry stávat trojhra.

Protivníci jsou sice také s intelektem na štíru, ale přece jen vašeho partnera převyšují ve všech směrech. A tak v každém mixu či čtyřhře pobíháte po celém kurtu jako šílení a modlíte aby se jednou až zas míček půjde na vašeho spoluhráče stal zázrak a on se trefil pokud možno na druhou stranu kurtu. Nemusím ani dodávat, že požitek z takových zápasů se rovná nule.

Soupeři nejsou vůbec nápadití. Monotónně opakují pořád stejné údery a vůbec nevyužívají šancí, které jim svými chybami poskytnete. Uznávám, že na nejlehčí obtížnosti se hráčům musí nějak pomoci, ale když se totéž opakuje na úrovni "profesionál" někde je chyba. V módu kariéry tak musíte sehrát desítky zápasů s výsledkem 6:0, což má, jak uznáte, se zábavou pramálo společného. Nejvyšší obtížnost už je poměrně slušná, ale stejně protivníci dělají školácké chyby.

Celkové pojetí tenisu je značně odlišné od reálu. Zatímco při sledování televize zjistíte, že v mužském tenise závisí úspěch zejména na dobrém podání, v NGT je tomu právě naopak. Eso se mi povedlo asi jednou za čtyři zápasy, ale kupodivu return je natolik účinný, že prorážení podání je ve hře samozřejmostí. Stejně tak nepochopím, proč je forehand slabší než backhand u všech zařazených tenistů. To opravdu není normální.

Grafika je poměrně dobrá, ochozy vypadají při vzdálenějším pohledu pěkně. Zamrzí fakt, že se jedná pouze o pasivní pozadí, a to i včetně digitální výsledkové tabule. Tenisté jsou celkem podobní svým reálným protějškům, i když je nelze srovnávat například s hokejovou NHL. Zvuky jsou celkem nevýrazné a co se týče hlasatele skóre, ten leckdy hlásí jiná jména než právě hrajících hráčů.

Když si všechno shrneme, NGT překonává své konkurenty v nabídce soutěží a možnosti hrát za ženy. Naopak ztrácí v hratelnosti, nabídce hřišť, reálnosti a obsahuje až příliš mnoho chyb. Vzhledem k tomu bych ji v pomyslném žebříčku zařadil až na třetí místo. Sice zatím neexistuje virtuální tenis bez chyb, ale Virtua Tennis je o poznání hratelnější a Tennis Masters Series nabízí naprosto skvělý systém kariéry. Next Generation Tennis se dá doporučit pouze začátečníkům, kterým nebudou trapné chyby soupeřů vadit. Ti získají za cenu 499 Kč zajímavý tenis v češtině, který však není v dané oblasti nejlepší.

Grafika: 7/10
Zvuky: 6/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 5/10

Slušný tenis nebýt hrozné inteligence hráčů. Dnes už existují i lepší hry.

Celkové hodnocení: 5/10