Recenze: Nosferatu - hororová FPS s atmosférou Aliens vs Predator!

Tak tu máme další akční hru, v poslední době jich rozhodně nedostatek není. Čím je tahle zvláštní? Proč by vám měla stát za pohled? Možná jste ani nezaregistrovali, že se připravuje... a přesto je tady. Vedle připravovaných her s velkým H byste Nosferatu klidně přehlédli, ale to by byla chyba. Tohle dílko nám chce totiž dokázat, že ATMOSFÉRA do her stále ještě patří.
Kapitoly článku

Potvůrky a ne zcela obvyklé nástroje jejich zhouby

Ty proklaté chodby! Je jich tolik. Jako temní hadi se vinou celým hradem a jejich tělem jako červi prolézají ta děsivá monstra. Jejich řev drásá uši, jejich drápy tělo. Někteří jako nehmotný černý mrak se ponoří do těla, kterým se mžikem rozšíří mrtvolný spalující chlad. Mrtvoly, jež jednou ležely nehybně na podlaze, se napodruhé zvedají ze země s pařáty nataženými před sebe a zabíjením v očích. Na některé chladná ocel neplatí. Takové zlomí jen nekonečná víra správného křesťana. Z jakého koutu pekla pochází tyhle zrůdy!?

Obludárium je poměrně nápadité, stejně jako váš arzenál. Samotný meč by vám asi proti vyšším nemrtvým byl k ničemu, což je jasné každému, kdo aspoň trošku stačil okusit staré dobré Dračí Doupě. Krucifix je vaší druhou zbraní, jejíž použití je už trošku komplikovanější. Každému nemrtvému pohled na svatý symbol vadí, ale obvykle je zažene jen na malou chvíli. Vynikající účinek má naopak proti všem nehmotným bytostem. Navíc lze použít ke změně obyčejné vody na vodu svěcenou, jež můžete nabrat do kalichu a zvesela pak kropit nemrtvé.

 

Hřbitov není zrovna nejvhodnější místo pro noční procházku, zatímco bezpečná svatyně určitě ano

Samozřejmé jsou dřevěné kůly, které velmi sluší upírům - zabodnuté v srdci. Aby toho nebylo málo, kůl můžete zapálit a nakrátko si tak vyrobit přenosný zdroj světla. Historická éra Nosferatu však není jakýsi zaostalý středověk, takže si užijete i výhod střelného prachu a „nejmodernějších“ výdobytků zbrojního průmyslu. Kromě revolveru ne pět ran budete mít k dispozici stylovou bambitku či mušketu. Nu a třicetiraným kulometem asi pohrdne málokdo, že?

Co se týče potvůrek, dočkáme se klasické plejády nemrtvých. Máme tu ghúly, zombie, různé formy upírů, podivné nehmotné černé cosi (není to zřejmě nejpřesnější název, ale zase dost popisný, co myslíte?), dále třeba hladová psiska či nepříjemné, ale naštěstí dost pomalé týpky s nepěkně velkou kosou a mnoho dalších. Dále si připočtěte několik bosů, portály plivající monstra a vyjde vám solidní nabídka. Když vám navíc prozradím, že každá z příšer je zpracována opravdu překrásně detailně a její pohyb působí věrohodně, nemluvě o rychlosti některých z nich a uhýbacích schopnostech, jistě vás nalákám:-).

Pastva pro oči

Věřím, že vás zaujaly okolní obrázky a udělali jste si tak o grafice Nosferatu svůj (pozitivní) závěr. Pokud tomu tak je, je to zcela oprávněné. V této hře se sice nesetkáte s nejmodernějšími výdobytky technologického pokroku, avšak i tak je celkový dojem z vizuálního zpracování vynikající. Čím to? První, čeho si asi všimnete, jsou skvěle zpracované světelné efekty a hra světla a stínu vůbec. Prosvítání oken možná působí zlehka nerealisticky, ale možná že právě v tomto drobném přehánění průchodu paprsků sklem tkví tak efektní výsledný pocit. Další nezanedbatelnou věcí je animace postav a nestvůr. Těžko se to popisuje a ze screenshotů to neuvidíte, takže mi prostě budete muset věřit, že i tohle se vyvedlo. Moc pěkně působí například občasné zaškobrtnutí a následný pád postavy, která se vás snaží dohnat na schodech.

Zvláštní pocit při hraní také navodí podivný filtr, jímž je prohnaný každý frame hry. Opět nevím, jak to nejlépe popsat a na obrázcích to vidět není (něco podobného využívá Silent Hill 2 a 3, pozn. MZ). No, tak tedy…prostě to působí tak nějak jako staré filmy v kině, což dobře znáte. Ale nejedná se o probíhání nějakých výrazných bílých čar či fleků na obrazovce, nýbrž spíše o jakési zrnění. Možná se jedná o detail, ale nevěřili byste, jak může změnit pocit ze hry.

 

Působivě zpracovaná ponurá chodba * Zátiší s bambitkou, psíkem, gotickým obloukem... a krvavou kaluží. Prostě Nosferatu...

Nachystejte rakev - jdu spát

Je jich čím dál víc, krev pomalu kape na ledově chladnou podlahu hradu; ne všechna z meče. Hlava se točí, nohy slábnou, před očima se svět mění v rozmazanou šmouhu. Prsty se rozdírají o drsnou stěnu, jak se snaží udržet tělo na nohou. V labyrintu chodeb se není možné orientovat. Snad další dveře nepovedou do chřtánu další nemrtvé stvůry. Snad ne… Nohy se podlamují, tělo ztěžka dopadá na zem. Ruka svírá pozlacený kříž s několika skleněnými kamínky místo drahokamů a krev si hledá cestičku spárami mezi dlaždicemi…

Co tedy Nosferatu: The Wrath of Malachi může nabídnout? Jedná se o silně nadprůměrnou FPS, která si svou nadprůměrnost vybojovala netradičním přístupem, jenž by se možná také dal nazvat oživením starých principů her jako Clive Barker’s Undying, a výjimečnou atmosférou, jež bych se nebál přirovnat k nezapomenutelným (oběma dílům) Aliens vs. Predator.

Hraní navíc doprovází hromada podivných zvuků, které vám rozhodně na odvaze nepřidají. Hudba se dynamicky mění podle aktuálního dění na monitoru, během okamžiků klidu je často proložena známými, avšak zde velmi vhodně zakomponovanými skřípavými motivy či troškami zvonkohry. Jinými slovy i zvuková stránka je velmi silná a vskutku zdařile hru zvýrazňuje.

Ovládání je navrhnuto jednoduše a účelně, abyste se mohli při hraní ponořit do dění a nestarat se o lámající se prsty na klávesnici. Kromě velké obtížnosti zamrzí absence mapy, což vzhledem k tomu, jak je hrad rozlehlý, jak jsou si některé chodby/místnosti podobné a konečně jak jsou jednotlivé části hradu všemožně pospojovány, vnímám jako opravdový nedostatek. Podobné je to s chybějícím notýskem, do něhož by se vám mohly zapisovat důležité události hry. Pokud na pár dní hru přerušíte, budete mít velké problémy si vzpomenout, co že jste to vlastně chtěli udělat a kam jste chtěli jít.

Světlé stránky hry
  • generátor hradu => znovuhratelnost
  • výborné ozvučení
  • efektní grafické zpracování
  • atraktivní herní prostředí
  • netradiční prostředky likvidace nepřátel
  • atmosféra na úrovni Aliens vs. Predator
Temné stránky hry
  • místy slabší textury
  • přílišná obtížnost
  • v noci se budete bát

Jinak se jedná o kvalitně odvedenou práci a upřímně doufám, že Nosferatu jen tak neupadne v zapomnění. Příliš často se posledních pár let stává, že kvalitní titul brzy zmizí v propadlišti dějin, jenom proto, že není „dostatečně promasový“, což v této souvislosti můžeme vnímat jako „málo stejný jako vše ostatní“. Nosfratu „promasové“ není. Ale je to hodně dobrá hra, která by neměla uniknout nikomu, kdo má rád pořádnou atmosférickou akci.

Grafika: 8/10
Zvuky: 8/10
Hudba: 9/10
Ovládání: 9/10
Hratelnost: 8/10
Atmosféra: 10/10

Máme opět možnost se u monitoru bát a ta možnost je zahalena do věru slušivého kabátku.

Celkové hodnocení: 8,5/10

Kapitoly článku

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,