Recenze: Paradise Cracked - jak zkazit slibný námět

Platforma: PC
Typ hry: RPG strategie
Multiplayer: ne
Minimální konfigurace: Windows 98/2000/ME/XP, Pentium II 400 MHz, 128 MB RAM, grafická karta 8MB RAM, DirectX 8.0, 8x CD-ROM, 300 MB na disku
Doporučená konfigurace: Pentium II 600 MHz, 256 MB RAM, grafická karta 16MB RAM, DirectX 8.1, 8x CD-ROM, 900 MB na disku
Testovací konfigurace: Athlon 2200+, 512 MB RAM, 128 MB graf. karta GeForce Ti 4200
Výrobce hry: MiST land (www.mistgames.ru)
Distributor hry: Buka Entertainment (www.buka.com)
Distributor hry v ČR: Cenega Czech (www.cenega.cz)

Přiznám se, že na tuhle hru jsem se těšil. Ne tolik jako na jiné trháky, ale docela poctivě jsem ji očekával jako další z "ruských zázraků" poslední doby. A stejně poctivě přiznávám, že větší zklamání už jsem dlouho nezažil. Už se ani nedivím, že ačkoliv původně měla být na letošním Invexu k dispozici na počítačích pro návštěvníky, tak se distributor rozhodl ji nakonec před herní obecenstvo nepostavit - vždyť udělat si takovou ostudu, to by si nedovolil snad nikdo.

Hlavní nabídka hry nevypadá úplně nejhůř * A dokonce ani některé efekty nebijí do očí svou nevzhledností * Jenže když se pak ocitnete venku, není to úplně "to pravé ořechové"

Tak co to tu máme? No, co to je?

Tvůrci příběhu hry Paradise Cracked se sice v dobrém úmyslu nechali inspirovat všemi kyberpunkovými klasikami počínaje Blade Runnerem, Gibsonovým Neuromancerem a konče animovaným filmem Ghost in the Shell, jenže výsledek je taková mazanice, že bych se ji za kyberpunkový příběh snad ani označit neopovážil. Míchají se zde klasické science fiction náměty jako kolonizace Marsu a civilizace z jiných planet s relativně "novodobými" (resp. znovuobjevenými) myšlenkami života v jakémsi "matrixu". Výsledkem je to, že hráč jménem i profesí Hacker je hned od začátku uvržen do značně nepřehledné situace. V zásadě jde o to, že se naboural do jakýchsi tajných informací, pročež ho stíhá policie. Nic víc, nic míň. A on utíká a utíká a nikdo vlastně ani pořádně neví kam.

Postava Bartoloměje vám hned na začátku hry dá základní radu - utíkejte do čínské čtvrti * Tak, a takhle se tady bojuje * Paradise Cracked sálá temnou atmosférou

Mise? Ale kdeže...

Jakmile se hráčova postava poprvé objeví na scéně, nechápete nic. Nevíte co udělat ani jak to udělat - naštěstí měli tvůrci v rámci mezí alespoň natolik pokrokové myšlenky, že do hry vložili systém (i když občas značně otravné) nápovědy. Ta vám obvykle odpoví na všechno to, co nechcete vědět, a toho co opravdu potřebujete vědět se po čase také doberete.

Ze všeho nejdříve zjistíte, tahový systém Paradise Cracked je tahový skutečně na 100%. Což o to, nebylo by to nic podivného, pokud by šlo o taktickou akci. Jenže smůla je, že tvůrci se rozhodli zkombinovat tento žánr navíc také s RPG. Jinými slovy zároveň bojujete a zároveň tlacháte s kolem se poflakujícími postavičkami, dostáváte od nich úkoly, případně se nabídky na spolupráci (tj. že se připojí k vaší bojové skupině). Jednotlivé levely jsou však pro tahové pojetí hry zbytečně rozlehlé, takže projít jednu malou čtvrť dá hodně práce. Když si k času strávenému jenom chozením připočtete navíc loadovací obrazovky, které se zjevují jednak vždy při přechodu do jiné lokace a za druhé také vždy při pohybu protivníka, stává se z hraní Paradise Cracked úmorně nudné ploužení. Být ale pohyb v reálném čase, budou levely zase až příliš malé.

Tu máte vy bastardi! * Statistiky postavy * Vypadá to sice jako brouk s majáčky, ale ve skutečnosti je to policejní auto

Když už se vám konečně podaří nějakou důležitou postavu najít a promluvit si s ní, zjistíte, že zadávané úkoly jsou značně primitivní a spočívají obvykle v dalším hledání - ať už předmětům, informací nebo čehokoliv jiného. Takže korzujete skrze jednotlivé levely poměrně rozsáhlého města, snažíte se neusnout při sice stylově černobílých, nicméně k smrti ubíjejících loadovacích obrazovkách a k tomu se vám mozkovou kůru bombardují myšlenky typu "Proč to sakra vlastně hraju?!". Kvůli rozsáhlému výběru zbraní? Kvůli možnost hackování se do cizích počítačů a budov nebo subquestům, které popostrčí příběh o kousek dál? Ne, hraju to pro zábavu!

Ovládání? Pche...

Paradise Cracked je samozřejmě postaven na 3D enginu. Podle slov autorů "pokrokovém a dechberoucím", ve skutečnosti však značně zastaralým, ba přímo odpuzujícím enginu, který v žádném případě nepřipomíná obrázky uveřejňované soustavně vydavatelem několik předchozích měsíců. Kamerou je možné pohybovat, rotovat a dokonce i přibližovat, v tomto směru je ovládání standardně myšoidní a použitelné. Jenže zdaleka ne všechny postavy ve hře jsou přátelské, takže jakmile narazíte na ty opačně smýšlející, přepíná se Paradise Cracked do bojového módu.

Ten však připomíná spíš systém pro plánování jaderné války v 60. letech než cokoliv jiného. Dostřel a dohled je "zvýrazněn" bílými čarami, které se protínají s několika dalšími bílými čarami, díky čemuž hra vytváří dojem vysoce taktického simulátoru (díky bohu lze vypnout). Jenže když se pak pokusíte vystřelit na protivníka, zjistíte, že postava bude střílet takřka kdykoliv, třeba i kdyby stál za zdí. Systém soubojů je prachbídně okopírované UFO: Enemy Unknown, včetně obrazovek "Skrytý pohyb". Teprve dnes zjišťuji nakolik tahle hra kdysi předběhla svou dobu.

Na co autoři naštěstí nezapomněli, to je jednoduchá automapa a kapesní počítač, který zaznamenává všechny důležité události a skrze něj máte přístup k různým informačním databázím. Vzhledem k tomu, že okolní prostředí je poměrně živé - pohybují se zde prostitutky, policie, povaleči a jiná chamraď a ulicemi korzuje veřejná doprava, některé aktuální zprávy se hodí - například o změně silničních pravidel. Na možnost řízení nějakého vozidla časem v průběhu hry skutečně narazíte, takže jde o poměrně zajímavé zpestření. Za dobrý nápad považuji také omezenou nosnost inventáře, takže při sobě nemůžete nosit tuny zbraní a nábojů.

Zábava?! Muhehe...

Asi jedinou opravdu zábavnou složkou této hry zůstane pro omezený okruh hráčů vylepšování RPG statistik postavy a honba za získáváním nových zkušeností. Skilly a vlastnosti postav jsou naprosto standardní - síla, obratnost, reakce, přesnost, inteligence, řízení, zrak, zdraví. Tím nejdůležitějším ukazatelem jsou však tzv. "akční body", které jsou potřeba pro každý jednotlivý úkon, ať už má postava ujít jeden krok, nabít zbraň nebo se skrčit. Čím nižší je zdraví postavy, tím méně získáte každé kolo akčních bodů. Dále tu pak máme tři typy odolností - proti šoku, elektřině a ohni, a samozřejmě také morálku. Nově nabyté zkušenosti se rozdělují mezi všechny postavy vaší skupiny.

Hranatá grafika prostředí připomíná dřevní doby 3D akcelerace, stejně jako texturování objektů. O něco málo lepší jsou postavy, které se ovšem často pohybují hůř než robot Aibo. Jediné co výsledný dojem jakž takž vytahuje z hlubin podprůměru je vydařené nasvícení scén a hrátky se světlem obecně. Co také stojí za vyzdvihnutí je podmanivá hudba, která se však objevuje pouze výjimečně, stejně jako zprzněné zvuky.

Jednoduchá, nicméně díky světlům poměrně vydařená scéna * Tratoliště krve se sem tam objeví pod nějakou mrtvolkou * Řidič nákladního vozu nezvládl levotočivou zatáčku...

There is no spoon

Jistě, dalo by se spekulovat o tom, že hra se k nám z Ruska ostala s ročním zpožděním, a že za tento čas technologie pokročila. Ani hry tři roky staré však nevypadají tak hrozně, neovládají se tak nemotorně a především nejsou tak nudné jako Paradise Cracked. Několik skalních příznivců kyberpunku možná bude fascinovat tajemná "matrixovská" atmosféra naprosté nevědomosti, nicméně ty, kteří se chtějí u hry především bavit nezaujme na tomto titulu zhola nic. Výrazné světlé stránky tahle hra prostě a jednoduše nemá a nemá ani cenu nad ní nadále plýtvat časem - nic tomu nepomůže, že se zde hra prodává kompletně v češtině. Radím vám dobře, obratem se jí vyhněte!

Grafika: 5/10
Zvuky: 4/10
Hudba: 6/10
Hratelnost: 5/10

Silně nezdařený a převším naprosto nehratelný pokus o kyberpunkové RPG.

Celkové hodnocení: 4/10