Recenze: Pathway To Glory - pochodem vchod

Žánr: Tahová strategie
Multiplayer: ano (2 hráči Hot Seat a Bluetooth, až 6 hráčů přes N-Gage Arena [GPRS])
Platforma: N-Gage
Výrobce: Red Lynx
Vydavatel: Nokia

Není tajemstvím, že si Nokia od vývoje téhle hry mnoho slibovala. Když už po nějaké hře chcete, aby táhla prodej herního zařízení, na nějaký ten dolárek (v tomto případě spíše euříčko) se nehledí. A protože pokračování téhle legrace je na spadnutí, připomeňme si, jak tento tahově strategický válečný počin vlastně vypadá.

Máme pušky a bodáky

Ze své podstaty se jedná o zástupce početných her typu "dát někomu na držku", i když ne tak úplně jako například ve WWE Aftershock. Tím "někým" je zde vojsko fašistického Německa a role neohroženého držkobijce se ujímáte vy, velitel spojeneckých jednotek. Přidejme ještě pár historických a zeměpisných indicií jako Sicílie a 1943 a jsme doma. Čtrnáct singleplayerových scénářů vypadá asi takto: vyberete z nabídky dobrovolných dárců orgánů šest až osm Frantíků, Taliánů, Poláků nebo Amíků, z nichž má každý určitou výzbroj a výstroj, takže je třeba verbovat s přihlédnutím k úkolu zadané mise. Pokud mise umožňuje využít možnosti spojeneckých náletů, vyplatí se mít v grupě radistu, v misi typu "dobývání hradu" najde uplatnění ostré oko sniperů a v seek and destroy přijde na řadu zase jemná práce pancrfaustů. Kromě primárních vražedných nástrojů má každý zelený hrdina u sebe ještě několik kusů handsgranátů, granáty AT 75, samíky M1A1, pistole M1911A1, a ti odpovědnější i šikovnou příruční lékarničku. Vývojáři Red Lynxu sice přešli fakt, že spojenci v roce 1944 v Ardenách úspěšně nasadili smrtící vtip "Wenn ist das Nunstück git und Slotermeyer? Ja! Bayerhund das Oder die Flipperwaldt gespuhrt!", takže není k dispozici ani v pozdějších misích, ale na druhou stranu by tím hra ztratila většinu ze své hratelnosti. Horší je, že vybavení nabízených vojclů se dá zkontrolovat až po jejich vybrání do skupiny, takže pokud hledáte řekněme spojaře nebo medika, musíte naverbovat a povyhazovat iks lidí, než je všechny prohlédnete a vyberete, koho potřebujete. 

daj-li medajli, nedaj-li medajli * o čem jen mohou nácci snít, velkou díru v hlavě pěkně mít * jen si pískej, fašisto

Hrajeme si na vojáky

Jakmile máme vybráno, táhneme do boje. Co říci ke klasické tahové strategii? Každý maňásek má svoje action pointy, které klasicky proměňuje za střelbu a pohyb v terénu. K "uplížení" stejné vzdálenosti potřebuje asi dvojnásobek bodů než při normální vzpřímené chůzi, a jedenapůlkrát tolik co pro přikrčený klus. Hod granátu nebo použití různých střelných zbraní spotřebuje různý počet action pointů, a to ještě v závislosti na nastavitelné přesnosti míření. Plížení, vzpřímený i přikrčený postoj ovlivňují šíři vašeho akčního vizuálního rádiu. Objeví-li se v něm během nepřátelova kola cizí žoldák, váš chlapec mu nabídne olova, pokud mu na konci předchozího kola zbylo dost action pointů, což je pochopitelně oboustranná slušnost.

Pumprlíci mohou obsazovat různá technická zařízení jako tanky, auta nebo kulometná stanoviště, která pak mají vlastní balík action pointů. Pochopitelně když svoje hochy naskládáte do auta, které se ausgerechnet potká s tankovou střelou, bere mise patřičný (blbý) obrat. Obecně platí, že kdo přežije, tomu přidají metálů nebo frček a o něco se mu zlepší statistika. Takové frajery je pak radost mít v partě, a musím se přiznat, že už jsem nejednu misi musel restartovat, když si to odnesl některý z mých oblíbenců.

Ovládání během mise sympaticky padne do ruky. Na řadu přijdou kromě obligátní pětky a sedmičky i ostatní položky číselníku: jednička a trojka cyklí mezi členy grupy, šestka potvrzuje použití zbraně, devítka vyšetří zorné pole a čtyřka přehazuje primární a sekundární zbraně. Osmička a nula mění výšku žoldáka od vzpřímené po zalehnutí. Zásadní funkce je namapována na dvojku - pohled na celé bojiště z ptačí perspektivy ukazující vojáčky jako čtverečky s barevně vyznačeným vizuálním rozsahem, který je neocenitelný během oponentova kola.

hen héén * a když už jsme u těch infantilních popisků, taky džin džíín * tudy, tudy!

Vypadá to jako... Jako když... Asi tak...

Vypadá to dobře, jak je vidět z přiložených screenshotů. Autoři vsadili na fotorealistický pocit izometrických pozadí, který v rámci produkce pro tuto platformu patří do té lepší poloviny. Připočtěme k tomu detailní mapovou mřížku, fakt, že mnoho objektů na bojišti podléhá střelbou a výbuchy (postupné) zkáze nebo možnost sběru věcí, a výsledkem je solidně odvedená práce. V singleplayeru je každá mise navíc uvedena namluveným brífinkem a mapkou upřesňující historické pozadí úkolu.

Multiplayer matka moudrosti

Pamatujete ještě, jak jsme řekli, že je Pathway To Glory vlajkovou lodí N-Gage, která má lidi přesvědčit o přednostech a hlavně koupi konzole? Jak tedy jinak ukázat možnosti hardwaru, než mu hru ušít pěkně na míru. Multiplayerová Pathway To Glory odpovídá rysy hratelnosti hře pro jednoho hráče, akorát proti sobě tentokrát máte jiné živé držkobijce. Pathway můžete hrát ve dvanácti různých multiplayerových levelech jednak jako tahovku na druhou, kdy se s oponentem střídáte u jedné konzole a neznáte jeho tahy a on vaše, nebo přes bezdrátový Bluetooth s jinou konzolí, kdy tahy vidíte, a konečně přes GPRS připojení do N-Gage Areny. Arena umožňuje účastnit se bitvy až šesti hráčů, a to buď jako free battle nebo boj o ranky. A protože N-Gage kromě dalších padesáti funkcí zastane i telefon, můžete se taky v Arena multiplayeru se spojeneckými držkobijci normálně vykecávat. Připojení k Areně je stabilní, problémy se vyskytovaly jen u uživatelů s různými GSM poskytovateli.

Grafika: 9/10
Zvuk: 8/10
Hudba: 8/10
Originalita: 4/10
Atmosféra: 8/10
Hratelnost: 9/10

Kdo hoví této žánrové nebo tematické oblasti, jistě nebude tímto kouskem zklamán, zejména pokud mu už jeho “gejču” oslintává mladší sourozenec nebo senilní babička. Možnost, že by Pathway někoho přímo motivovala k pořízení této divnověci, sice vidím dost skepticky, ale proti gustu žádný dišputát. Nakonec euříčka budou, my nebudem.

Celkové hodnocení: 8/10