Recenze: Phantasy Star Universe – jedno velké ale

Platforma: PC, PS2, Xbox 360
Žánr: RPG
Výrobce: Sonic Team (http://www.sonicteam.com/)
Vydavatel: Sega (http://www.sega.com/)
Minimální konfigurace: 1,6 GHz procesor, 256 MB RAM, 9 GB na disku
Doporučená konfigurace: 2,6 GHz procesor, 512 GB RAM, 9 GB na disku
Tesovací konfigurace: Athlon 64 3200+, 1 GB RAM, 9 GB na disku
Homepage: http://phantasystaruniverse.com
Datum vydání: 24. října 2006

Asi největší problém mi dělá Phantasy Star Universe (bude snad stačit PSU) někam zařadit. Pohybuje se někde na pomezí RPG a MMORPG, když svým hráčům nabízí sice možnost hrát online, ale přitom pouze v omezeném počtu. No, ocitáte se pro jednou opět na úzkém pruhu půdy mezi dvěma žánry, což značí, že byste mohli potkat něco originálního. Pokud se tak stane, je třeba ještě zvážit, zda to bude zábavné.

Dia-co?

Zpočátku jsem se zmínil o Diablu. A opravdu, až na sci-fi háv má PSU s tímto legendárním gigantem mnoho společného. Spíše než o klasické RPG se jedná o akčnější odnož, kde rychlost klikání, v případě PSU spíše mačkání kláves, nejlépe však tlačítek gamepadu, je nejdůležitější. Podobně je tomu třeba i s grafikou, která sice u PC přesahuje verze pro konzole, stále však vypadá letitě. Ale hlavně, Diablo mělo možnost hry více hráčů, která je podobná tomuto výběru u PSU.

  
Bojový styl vrtulník * Stůj, nebo ti zreziví vlasy * Ten člověk musí mít ale ukrutnou sílu

Hra sice obsahuje i možnost hrát offline, jedná se však pouze o jakýsi trenažér. Pokud bych jej chtěl k něčemu přirovnat, byla by to škola smyků bez auta. Jakýsi rádoby příběh vás postaví do role mladíka plného iluzí, který o ně přichází, objevuje lásku a, zcela nečekaně, zachraňuje vesmír. To už jsem jednou, dvakrát, třikrát, …, čtyřista oveček, chrrr. Zde rozhodně originalitu nehledejte. Zajímavé může být jen zpracování a to ještě záleží na tom, zda máte rádi anime.

Pokud vám slovo anime nic neříká, nebo při jeho spatření skřípete zuby, ani se do offline části PSU nepouštějte. Tedy nejspíš ani do té online, ale k tomu se dostaneme. Pro milovníky tohoto žánru však hra v jednom hráči skrývá jisté kouzlo, protože příběh je rozdělen do kapitol, začínajících podobným intrem, končících představením postav z tohoto dílu a náznakem obsahu příštího děje. Na vlastní kůži si tak můžete prožít anime, sice nekvalitní, ale stále anime.

Ani-kdo?

Hra pro jednoho hráče je totiž několik kapitol neustálých bojů bez jakéhokoliv výraznějšího smyslu. Prostě bojujete, jakmile všechno vymlátíte, otevřou se dveře do další místnosti a v ní narazíte na další protivníky. To vše za doprovodu počítačem ovládaných společníků, s inteligencí utopené ryby, a slabého příběhu, stokráte provařeného v jiných hrách. K čemu je celý vesmír, když navštívíte tři planety, jednu vesmírnou stanici, to vše proto, abyste stále stejně bojovali? Ano, lehce se změní prostředí, ale zbytek zůstává neměnný.

  
Světelný meč s pevným středem * Je ti teplo, děvče? * Tak to je na draka

Offline část by se dala přirovnat k osamocenému hraní nějakého asijského MMORPG na prázdném serveru. Nekonečně tvrdě se dřete za každým bodíkem, abyste nakonec zjistili, že jste se mohli skvěle bavit někde jinde. Nebo alespoň lépe. PSU totiž obsahuje i online část, která je se hrou pro jednoho hráče nesrovnatelná. Přítomnost dalších hráčů přináší hře nový rozměr a vtahuje vás hlouběji do bojů.

Pokud jsem si stěžoval na příběh v singleplayer verzi, musím se zmínit i o jeho obdobě pro více hráčů. Před každou misí dostanete krátkou zprávu, zvící přibližně jedné věty, v níž se dozvíte, že někde je zlý někdo a je třeba jej zabít. Tak vezmete vaši až šestičlennou partu a vyrazíte na něj. Podobně jako v Guild Wars jsou jednotlivé lokace pouhými instancemi, takže nenarazíte při plnění úkolů na nikoho jiného, než jsou lidé z vaší skupinky. A tak si vesele bojujete, bok po boku s kolegy hrajícími na PS2, abyste byli na konci mise oceněni nějakou známkou. Každý ze čtyř stupňů vám přinese nějaké ty chechtáky, které rychle roztočíte a vyrazíte na další podobný úkol.

Mese-komu?

A k čemu že vám to meseta, jak se zve herní měna, vlastně bude? Můžete si za ni kupovat nové vybavení, výzbroj a výstroj, měnit povolání, ale také dobíjet vaše zbraně. Pokud se totiž rozhodnete použít jakékoliv kombo k útoku, spotřebováváte fotonové body zbraně. Ty sice u většiny časem přibývají samy, ale pokud nemáte velké zásoby zbraní, trávili byste většinu času čekáním na energii. Naštěstí se občas cestou vyskytne dobíjecí stanice, kde můžete životodárnou (v případě protivníků smrtodárnou) energii doplnit. Většinou se tak v boji nemusíte ostýchat a vesele bušit do tlačítek pro co možná nejsilnější útoky. Nějaké přemýšlení, taktika? Na co, mlátím to tam hlava nehlava, ono to něco udělá.

  
Vesmírná bitva v plném proudu * Tak ti jsi ji v dětství tahal za uši? * Město budoucnosti

Když už jsem se zmínil o změně povolání, asi by se hodilo je trochu rozebrat. Ke čtveřici ras naleznete trojici povolání, ve kterých vynikají. Lidé jsou klasickou všestrannou rasou, špičaté uši rasy Newman připomínají Elfy, takže v nich nalezneme kvalitní kouzelníky, robotničtí Cast zase skvěle ovládají střelbu a bestie jsou mistry boje nablízko. Přitom však můžete v průběhu hry povolání změnit, klidně i několikrát, jediným limitem jsou vaše peníze. Pouze schopnosti toho aktuálního však můžete využívat, takže ke změně není žádného valného důvodu.

  
Nad obzorem táhnou mraky, ukončím hru a táhnu taky * A už se sypou číslíčka * Tobě ale smrdí z pusy

Říkal jsem, že oproti hře pro jednoho hráče se objeví výrazné zlepšení a zatím to tak nevypadá. Ještě jsem se totiž nezmínil o vašem sídle. Zde totiž bydlí váš pomocný robot, s jehož dovednostmi můžete vylepšovat své zbraně. Stačí sehnat plány na součástku, v podobě desky, osadit ji vhodnými surovinami a nechat robůtka pracovat. Dříve nebo později dojde k nějakému výsledku, podle svých dovedností. Buď se mu podaří vytvořit vámi požadovaný předmět, nebo selže. V tu chvíli nezbývá, než sehnat nové suroviny a pokusit se o výrobu znovu. Ta přitom trvá klidně i několik hodin reálného času, takže je vhodné vašeho pomocníka cvičit.

Suro-proč?

Asi jste pochopili, že surovin je dostatek, což je zapříčiněno hlavně tím, že v podstatě nic jiného po nepřátelích nezůstává. Nečekejte jejich zbraně a zbroj v použitelné podobě, naleznete pouze součástky, ze kterých si něco můžete udělat sami. Aby však váš robot měl ještě jiné využití, než jen výrobce všerůzných nesmyslů, dá se jeho prostřednictvím obchodovat. Pokud si zvyknete na ne zrovna přívětivé obchodní rozhraní, jste schopni najít v podstatě cokoliv. A protože se v soubojích často hraje na elementy, tedy led zraňuje oheň a podobně, často budete před návštěvou nové zóny pátrat po vhodném vybavení.

Až doteď mohla online hra vypadat skoro idylicky. Bohužel není vše takové, jakým se na první pohled jeví. Pokud jste zvyklí na klasické MMORPG, přijde vám PSU zvláštní už jen tím, že jste v podstatě omezeni na šestičlenné party. Ještě horší však je, že těchto skupin se dá dobře zneužít, protože kdo zasadí poslední ránu, získává větší část zkušeností. Najdou se tak experti, co se flákají, aby mohli zkusit štěstí s koncem souboje. To by bylo ještě překousnutelné, můžete hrát s kamarády, jak je tomu třeba v případě dříve zmíněného Diabla. Bohužel je zde drobný problém, musíte proto platit měsíční poplatky.

  
Víc hlav, víc zásahů * Hoří láskou ke hře * Za dva tisíce meseta? Nekup to

Chápu, že v případě konzolí, pro něž je hra primárně určena, se dá situace tolerovat, ale v případě PC, kde se nachází mnoho titulů s podobnými a lepšími možnostmi zadarmo, je tento způsob naprosto zcestný. Navíc zde je ještě jedna podivnost. Pokud hrajete MMORPG, jistě jste si zvykli na pravidelné update. Jak to ale udělat třeba v případě PS2, kde není většinou k dispozici disk? Autoři prostě dali veškerá rozšíření na nosič se hrou, jen jsou uzavřena a hráčům nepřístupná. Většina hráčů je tak již na nejvyšších dosažitelných úrovních a čeká, až se jim konečně otevře něco, co už dávno mají. No pojď na mě z boku.

Co jsem komu udělal?

Vydání hry i pro konzole s sebou samozřejmě nese další omezení, nejen co se ovládání týče. Problematická je také grafika - ačkoli máte oproti konzolím více možností nastavení, stále hra vypadá jako vytažená ze stroje času na špatné straně. Zvuky jsou také středověkého rázu a hudba má jednu úžasnou vlastnost – dá se vypnout.

Dle mého názoru je PSU šíleným krokem vedle. Na konzolích se nejspíš může uchytit, protože zde není taková konkurence v žánru MMORPG, ale PC má takovýchto her dostatek. Není tak v podstatě jediný důvod platit měsíční poplatky za něco, co už je dávno překonáno. Fanoušci série Phantasy Star mohou truchlit, ale to je tak jediné, co mohou činit.

Grafika: 6/10
Zvuk: 5/10
Hudba: 5/10
Hratelnost: 6/10

A časovým tunelem se dostávíme na hranici tisíciletí. Kdyby touto dobou hra Phantasy Star Universe vyšla, jednalo by se o kvalitní titul. Tato doba je však již v nenávratnu, stejně jako šance PSU na úspěch.

Celkové hodnocení: 6/10