Recenze: Phoenix Wright: Ace Attorney – hra na právníky

Platforma: Nintendo DS
Multiplayer: ne
Ukládání pozice na kazetu: ano
Výrobce: Capcom
Vydavatel: Capcom
Distributor v ČR: Conquest (www.nintendods.cz)
Homepage: http://www.phoenixwright.com/

Soudní síň patří mezi nejtajemnější a nejpřitažlivější místa vůbec. Tedy, pokud se na ně díváme tou správnou filmovou optikou. Skutečná soudní řízení věnující se rozvodům, krádežím kol, hospodským rvačkám a vlastně všem těm běžným případům nikomu zajímavé asi nepřijdou. Ale ty správné případy, které řeší všichni ti Perry Masonové či Matlockové, to už je jiná třída. Mazaní obhájci vytahují z rukávů stále nové a nové důkazy, rozbíjejí napadrť falešná svědectví, hledají souvislosti, vznášejí námitky a tváří se sveřepě. Řekněte, kdo z vás by si nechtěl na moment vyzkoušet roli obhájce s brilantní dedukcí, jenž jde přes všechny překážky a nakonec vždy po právu usvědčí pravého pachatele a neviného zbaví obvinění? A přesně tohle vás čeká ve hře Phoenix Wright: Ace Attorney, kterou na dva displeje NDS přináší trochu překvapivě experti na akční tituly z Capcomu.

Phoenix Wright právě dokončil právnickou školu, stal se obhájcem a už má na stole první případ. A co čert nechtěl, jedná se o vraždu mladé pěkné dívky z které je obviněn jeho bývalý spolužák. Obavy jsou na místě, naštěstí soudce má pro nováčka pochopení a navíc má hlavní hrdina po boku svoji zkušenou zaměstnavatelku jménem Mia, která poradí, jak to v soudní síni vlastně chodí. Díky bohu byl případ velmi jednoduchý, obžaloba nestála za nic a jediný očitý svědek měl ve svém svědectví takové díry, že se jej Phoenixovi nakonec podařilo usvědčit jako pravého pachatele. Ale ne všechny případy se dají vyřešit během jednoho stání…

Právnická adventura

Věřte nebo ne, ale Phoenix Wright by se dal velmi snadno popsat jako klasická point’n’click adventura velmi bohatá na text a zasazená do originálního prostředí soudní síně a tajemných vražd. Celá hra se skládá ze čtyř různých případů, které dohromady svazují společné postavy a jedna silná dějová linka. Hra ve skutečnosti není absolutní novinkou, v Japonsku mají s Phoenixem už delší zkušenosti, na GBA vyšly pod názvem Gyakutensaiban celkem tři hry. A právě s prvním dílem speciálně upraveným pro NDS máme dnes tu čest. Aby se nejednalo o pouhou konverzi, tvůrci přidali jako bonus ještě jeden monstrózní případ, který využívá potenciálu NDS ještě víc.

Růžové vlasy? No tohle * Prohlídka ze všech stran * Tak tady asi stopy krve nenajdu

Hra se dá rozdělit na dva základní úkony. Prvním je příprava na soud, sbírání důkazů, vyslýchání svědků, prozkoumávání místa činu, objevování souvislostí a nových lokací atd. Právě tato část se point’n’click adventuře podobá nejvíc. Na dotykové obrazovce dopodrobna prozkoumáváte lokace a sbíráte předměty související s případem. Dost často narazíte na osobu, kterou lze vyzpovídat. Čas od času pro ni musíte něco udělat či ukázat nějaký předmět, aby se rozpovídala trochu víc. Na různé kombinování předmětů můžete více méně zapomenout, důležití jsou jen lidé a důkazy. Tedy to platí v prvních čtyřech kapitolách, ta pátá nabízí přístup k forenzním pomůckám, jako sprej na odhalování stop krve či sada na získávání otisků prstů, což přídává do hry nějakou tu aktivitu navíc. Třeba takové získávání otisků probíhá velmi originálně, kdy na zkoumané místo nejdřív ťukáním nanesete vrstvičku hliníkového prášku a pomocí mikrofonu nadbytečné množství doslova odfouknete. V pátém případu se autoři s možnostmi NDS vyřádili, jen škoda, že taková není celá hra. Ovšem vzhledem k původu z GBA se to dá pohopit, nějaké zbytečné zásahy do hry by mohly roztříštit původní komplexnost případů.

Hlavní podezřelý * Snad něco najdeme * Ach, ty gesta

Ať už je sbírání důkazů sebevíc zábavné, ta pravá sranda nastává až teprve u soudu. Místní pravidla jsou sice trochu postavená na hlavu, ale perfektně slouží herním principům. Celé soudní přelíčení se tváří jako boj mezi žalobcem a obhájcem, soudce slouží jako legrační postavička, která vám do toho zbytečně kecá. Podezřelý je vinný, dokud neprokážete opak a neusvědčíte pravého viníka. Celá soudní část vlastně stojí na jediném principu, najít rozpory ve svědectvích a podložit je důkazy. Během křížového výslechu se celé svědectví rozdělí na několik výroků. Můžete na svědka zatlačit, ať přidá víc podrobností nebo pomocí důkazu odhalit nepřesnosti. Příklad vám vše osvětlí. Svědek prohlásí, že je prodejce novin, našel v bytě mrtvou ženu, proud zrovna nefungoval, tak šel zavolat do budky policii, to vše se odehrálo přesně v jednu hodinu. Ovšem v inventáři najdete pitevní zprávu, která potvrdí, že k úmrtí nastalo ve čtyři hodiny. Následně už stačí jen hromovým hlasem zařvat námitka a předložit důkaz. Svědek znervózní a začne tvrdit, že čas viděl v televizi, ovšem vy přeci máte důkaz, že nešel proud. A takhle nacházíte stále větší a větší rozpory, které vás nakonec dovedou k pravdě.

Žalobci jsou neúprosní * Důkazy, zatím jich mám pár * Křížový výslech, jde do tuhého

I když se může zdát, že se jedná stále o to samé, hra naprosto exceluje v tom hlavním. Všechny případy jsou neskutečně dobře vymyšlené, dialogy skvostně napsané a postavy propracované a sympatické. Vše se nese až v seriálovém duchu, kdy se mezi jednotlivými herními části dočkáte i klasického pokračování příště. Tvůrci naprosto brilantně oscilují na pomezí komedie a seriózní rovinny. Chvíli se smějete aroganci žalobce, potrhlosti svědků a ignoranci soudce, pak vám vžene do očí slzy nějaká tragická událost. Hodiny a hodiny budete hltat stovky a  tisíce řádků textu a nikdy si neuvědomíte, že by se mohlo jednat o nudu. K hlavnímu hrdinovi a jeho potrhlé asistence si okamžitě vytvoříte obrovské sympatie, až vám bude líto, že se s nimi po dohrání musíte rozloučit. Celá hra vás vtáhne jako jakási virtuální kniha či multimediální film, jenž vás nenechá jen tupě hltat obsah, ale i podílet se na jeho plynutí. Ovšem daní za silný příběh, jak každý adventurista ví, je velká linearita hry. Po dohrání, jenž vám zabere něco kolem 15 hodin, už titul nemá moc co nabídnout. Jenže to platí pro většinu her v tomto žánru.

Námitka! * Vaše roztomilá asistentka * Kam vyrazíme teď?

Phoenix Wright staví na jednoduché, ale pečlivé 2D grafice s klasickými manga postavami a jednoduchou animací, ale díky neskutečné stylovosti sedí hře naprosto perfektně. Vše je vyhnáno až do absurdity, například křížový výslech provází prostřih na oči obou právníků, jaký byste čekali u bojovky. Obhájce a žalobce si nejsou nic dlužni, hlasitě mlátí do stolů, teatrálně mávají rukama, řvou na sebe navzájem námitka, což se zobrazuje jako bílá bublina přes celou obrazovku s krvavě rudým nápisem Objection! Phoenix při objevení rozporu důležitě klepe rukou do papíru, svědkové si při prohlédnutí jejich lží rvou vlasy a polévá je studený pot, soudce na všechno zírá atd. Je až neuvěřitelné, jak se podařilo autorům s tak jednoduchou animací nacpat do hry tolik emocí. To se jiným nepodaří ani s nejmodernějším grafickým enginem. Nepamatuji hru, která by mě permanentě zasypávala takovou kadencí různých pocitů.

Žaloba se zamítá

A to žádná z postav není nadabovaná, neuvěřitelné. Zvuky perfektně doplňují atmosféru, soudce co chvíli mlátí kladívkem, dav při odhalení šumí,  při prokázání neviny tleská atd. Atmosféru vystřeluje vzhůru výborná hudba. Při svědectví hraje klidnější melodie, která vás dokonale nechá koncentrovat a hltat každé slovo. Smutné situace doprovází tklivá melodie, když události nabírají spád, zrychlí i hudba a šponuje vaše nervy k prasknutí. I když má hudba tendence se opakovat, nijak zvlášť mi to nevadilo. Naopak, při každém vyvrcholení případu jsem posouval hlasitost ještě víc doprava, protože bez hudby chyběla ta správná gradace událostí, jenž vás nechá vydechnout až při vyřknutí rozsudku nevinen.
    

Phoenix Wright: Ace Attorney rozhodně nebude hrou pro každého. Však už její žánr a hutný textový obsah musí odrazovat akce chtivé hráče. Ani ti, jenž nesnáší japonskou kresbu zde nenajdou svůj herní Svatý Grál. Ovšem já se bavil, jako už dlouho ne. Díky návštěvě Phoenixe jsme dokonce odložil rande s novou Larou Croft a prozkoumávání světa Tamriel. Originální myšlenka, stylové grafické zpracování, neskutečná stylovost a atmosféra, strhující děj a pestrý balík charismatických postav ve světě soudních síní dostal přednost. Hra rozhodně není dokonalá, využití možností NDS mohlo být po celou dobu stejné, jako v páté kapitole, obtížnost je poměrně nízká, opakující sprity mohou mírně otravovat a linearita odsuzuje tuto hru do kategorie jednou a dost. Ale už teď se pracuje na dalším pokračování určeném přímo pro NDS, takže doufejme, že se dostane i mimo hranice japonského jazyka. A abych odpověděl na otázku perexu; z čeho byl Phoenix Wright obviněn? Z úmyslné zábavnosti prvního stupně s následkem těžkých zranění na hráčově bránici. A trest? Doživotní řešení tajuplných a strhujících případů bez možnosti odvolání.   

Grafika:9/10
Zvuk: 9/10
Hudba: 9/10
Hratelnost: 8/10 

Absolutně japonská záležitost, která si bude s obtížemi hledat svoje fanoušky, ovšem ty odmění hodinami a hodinami neskutečné zábavy s unikátním stylem. 

Celkové hodnocení: 8,7/10