Prezidentské volby ve Spojených státech jsou za dveřmi. Dlouhé procítěné projevy, důkazy oddanosti Americe, ostrá prohlášení na adresu soupeře ale i nekalé podpásovky, to vše nabízí právě probíhající kampaň. Sympatizujete s některým z kandidátů, myslíte si, že je ten pravý? Pojďte mu pomoci vyhrát volby. Coby manažer volební kampaně ve zbrusu nové hře Political Machine.
Typ hry: politická kolová strategie
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: procesor 600 MHz, 128 MB RAM, 1 GB na HDD, 32 MB grafická karta, Windows 98 a vyšší
Testovací konfigurace: procesor 1,4 GHz, 256 MB RAM, 1 GB na HDD, 64 MB 3D grafická karta (GeForce 4MX 440)
Výrobce: Stardock (http://www.stardock.com)
Vydavatel: Ubisoft (http://www.ubisoft.com)
Vydavatel v ČR: asi nikdo
Homepage hry: www.politicalmachine.com
Demoverze (28 MB): Download
Vyjma pár vyvolených je tvorba ekonomické budovatelské strategie už dopředu odsouzena k prodejnímu neúspěchu. Špatná tématika, nevábné zpracování či přílišná složitost jsou častými zabijáky jakýchkoli nadějí zástupců tohoto žánru na sebemenší obchodní úspěch.
Political Machine na to jde ale dobře. Téma – volební kampaň, která v současnosti ostře rozděluje celou americkou společnost - nemohlo být vybráno lépe. Jednoduchá mapka znázorňující všechny americké státy v pohodovém 2D a na první pohled nepříliš složitá herní administrativa rovněž masového hráče nezklamou. Zbývá si tedy jen vybrat – republikán nebo demokrat?
Clinton vs. Arnie - situace je zatím tradiční * Jedna ze speciálních "jednotek" v akci * A už je to tady - výsledky!
Úskalí aklimatizace
Political Machine je hra, jak už bylo řečeno, o volbách. O amerických volbách. To může pro našince představovat docela velký problém. Z perspektivy průměrného Středoevropana se totiž předvolební kampaň v nejmocnější zemi světa jeví přinejmenším jako podivná a bizarní. Na rovinu, u nás stačilo, když si Standa vzal maskáče při kontrole oblastí postižených povodněmi a novináři si z něj utahují ještě po letech. John Kerry se svým salutováním a hesly typu „Sloužím vlasti,“ by zde asi dlouho nepřežil.
Naštěstí hra bere ohledy i na ty, který nosí slova sentiment a národní hrdost ve svém srdci pouze v oddělení hokej - vítězství na MS/olympiádě. Nemusíte mít plné ústa řečí o tom, jak jste hrdým Američanem, nemusíte dokazovat, kde jste sloužili za Vietnamu nebo jestli je vaše dceruška způsobnou občankou a do jedenadvaceti nechlastá. Jste ušetřeni i Lewinské a slečen s podobným sortimentem služeb a dalších pikantností.
Iowa – začínáme
Volby ve hře se tak smrsknou do několika podoblastí srozumitelných i záoceánským hráčům – témata, lobby, peníze a „ne zrovna čisté prostředky“.
Na začátku všeho není nic. Jen vy a váš protivník v domovském státě. Kolem dokola dalších 48 politickými hesly nezkažených oblastí, které musíte tři čtvrtě roku přesvědčovat, že právě vy budete ten pravý člověk v křesle nejvyššího velitele. K tomu vám dopomáhej statistiky, váš víceprezident a členská základna strany. Hra probíhá kolovou formou (co kolo to jeden z jednačtyřiceti týdnů), v nichž můžete učinit jen omezený počet akcí.
|
Prezidentské volby v USA
Narozdíl například od našich parlamentních voleb se v USA volí prezident většinově. Zjednodušeně řečeno má každý stát na základě počtu svých obyvatel určitý počet hlasů (volitelů). Pro představu nejlidnatější stát USA, Kalifornie, má 55 volitelů, některé málo obydlené jako Aljaška, Vermont či Severní Dakota kolem 3 (viz obrázek - čím světlejší barva, tím větším počtem volitelů stát disponuje).
Ten, kdo získá v daném státě nejvíce hlasů, získává automaticky všechny místní volitele. Proto je možné, že i ten, kdo v celkovém součtu získal více hlasů (jako se to stalo v roce 2000 Al Goreovi), se nemusí nutně stát prezidentem (důležitý je vítěz, nezáleží na tom, o kolik zaostal druhý v pořadí jako v poměrném volebním systému). Dohromady je možné získat 538 volitelských hlasů, k vítězství je tedy nutné získat 270 volitelů. V případě vzácné rovnosti hlasů (doposud se stalo v historii pouze jednou), rozhoduje o nejvyšším výkonném představiteli země federální parlament. |
Lákání voličstva probíhá klasickou cestou – předvolebními sliby. Naštěstí nemůžete jako Standa slíbit hory a doly, pravdu a lásku, ale musíte mluvit konkrétně. Jeden projev = jedna reklama = jedno téma. Žádné „myslím to upřímně“ vám hlasy nenažene, musíte stručně a jasně vyzdvihnout priority své budoucí vlády. Válka v Iráku ano/ne. Snížení daní ano/ne. Boj proti kriminalitě ano/ne. To vše buď prostřednictvím projevů, nebo reklamy. Reklama je drahá a nákladná, projevy zase vyžadují vaší přítomnost na daném místě a jsou časově náročnější.
Několikavrstvá hra
Kouzlo hry je skryto v jejím nitru. Nabízí totiž zábavu doslova od 9 do 99 let. Vyjukaného začátečníka při prvém setkání neodradí přílišnou složitostí. Základní úroveň je nastavena proklatě nízko, a tak prakticky k výhře ve volbách stačí jen dokola opakovat „osa zla“, „válka“ a „Irák“. Ovšem s přibývajícími koly značně přituhuje a je třeba zvažovat každičký další krok. Má cenu v pozici republikána dobývat tradičně demokratickou Kalifornii? Stačí k přesvědčení Newyorčanů opravdu jen reklama v novinách s válečnou tématikou? Nebo radši dvě různorodé kampaně? Bude lepší použít dražší ale účinnější televizi? Nebo radši přednést projev naživo?
Počet herních možností není nikterak velký, ovšem s přibývajícím časem se zvyšuje důraz na jeho důkladné a komplexní zvládnutí. A tak svůj repertoár musíte rozšířit...
A tady máme statistiky globálně * Sen všech demokratů - drtivé vítězství * Základní sídlo každé kampaně
Lobby a kluby
Americké volby mají tu specifickou vlastnost, že do nich značně zasahují různé zájmové organizace. Narozdíl od nás nemá v USA povolání lobbisty pejorativní nádech, čehož můžete celkem dobře využít. Výměnou za váš drahocenný čas získáte podporu různých nevládních organizací – odborářů, ekologických hnutí, liberálů či organizací obhajující práva lidských menšin. Díky nim se můžete dostat do srdcí a myslí voličů ve státech, kde je podobně smýšlejících lidí více. Když třeba získáte důvěru feministek, zvednou se vám preference v otevřenějších státech Unie. Konzervativnější voliče si zase získáte dohodou s církví. Tato spojenectví jsou však velmi křehká. Nemůžete se spojit s ekology a následně na mítinku orodovat za zvýšení počtu ropných polí... Anebo celou dobu slibovat sociální dávky a pak žádat o podporu pravicové ekonomy.
Když ani lobby nezabere, je třeba sáhnout po specialistech.Tyto šikovné postavy dovedou mnohé. Dokáží díky svým kontaktům získat slevy na reklamu v daném státě, dokáží na správných místech zvýšit vaši prestiž, mohou vám pomoci pošpinit protivníka. V praxi se pomocí těchto známostí svádí boj o nejdůležitější (nejlidnatější) státy. Chcete zaútočit na demokraty v Kalifornii? Doveďte tam svého webmastera, s jehož pomocí se vám zlevní reklama a zaplňte televizi vašimi spoty. Když se nestihnete v některých oblastech dostat do podvědomí voličů, můžete najmout reklamní konzultantku, která to udělá za vás. Anebo tam pošlete svého víceprezidenta.
Těžká matematika
A to je vše, přátelé. Občas někde vybudujete základnu, která dokáže produkovat tiskoviny a zjišťovat lépe nálady obyvatelstva (a tím rozšiřovat vaši agitační nabídku) a pomáhá při finančních sbírkách na podporu vaší kandidatury a pak zas poletíte o kus dál, kde budete rozšiřovat své teze pomocí reklam a projevů. Celých čtyřicet jedna týdnů.
Hra po vás opravdu nechce moc. Ovšem se vzrůstající obtížností klade důraz na perfektní zvládnutí ve všech směrech. Všechno je to o číslech. Každý kandidát má svou osobní charakteristiku (ohodnocenou body 1-10), každá strana má své postoje k určitým otázkám (procentuálně vyjádřené), každý stát má jiné priority. A mezi všemi těmito nástrahami se musíte naučit proplouvat. Ať už intuicí nebo hrubými propočty si musíte připravit strategii a umět ji za pochodu měnit.
10 voleb po sobě, to vydrží málokdo * Zvláště když vás neustále otravují novináři * Ale občas se to přesto povede
Na nejnižších obtížnostech stačí jezdit s kandidátem nazdařbůh na dosud nevybarvená políčka (=nerozhodnuté státy), později už si musíte důkladně rozmyslet, jestli to má cenu a máte šanci voliče ovlivnit. Jezdit s demokratem do Texasu je vzhledem k rozložení stranických sil takřka zbytečné, stejně jako snažit se zvrátit stav v oblasti, kde prohráváte o 25%. Můžete zkusit v protikladu s protivníkem vsadit na konzervativní jižany nebo dobýt nejmocnější post v zemi pomocí lidnatých států. Vaše cesta může vést přes sliby odborům, válečné plány nebo snižování daní. Můžete se snažit vytlačit protivníka ze středových pozic negativní kampaní, můžete pomlouvat, účastnit se televizních debat nebo vsadit na lobby.
Nejsou volby jako volby
Ve fantasy kampani navíc můžete změnit aktuální politickou situaci a prodloužit si tak životnost hry. Nastavíte mezinárodně klidné období, kdy je však světová ekonomika v recesi a volební kampaň se tomu bude muset přizpůsobit důrazem na jiná témata. K dispozici je rovněž několik různých republikánských a demokratických kandidátů, každý s jiným stylem či charakteristikami. Můžete vytvořit sami sebe či si zahrát za některou historickou osobnost z obou táborů.
A je o tady! Texas a Florida rozhodly! * Chytrá poradkyně pro národní bezpečnost - bude stačit na bývalého generála? * Podrobné údaje o smýšlení voličů v jednom ze států
Bohužel i když se v tomto směru snažili autoři sebevíc, je to pořád o tom samém. K dispozici máte jednu mapu, ty samé státy (i když můžete náhodně nalosovat jejich voličské složení a počet volitelů), ty samé volby. Hra nabízí kampaň, která je složena z deseti voleb, v nichž se utkáte pokaždé s jiným protivníkem. I když obtížnost vrůstá, je to pořád totéž. A těžko se po nervy drásajícím boji člověk motivuje, aby začal opět bojovat o přízeň států odznova. K negativům si navíc připočtěte nutnost pochopit alespoň částečně politické pozadí Spojených států a tedy i lehkou nepřitažlivost pro Evropany.
Navíc i když je hra celá „vážná“ a hraje si na simulaci, zaráží, že i přes kolový systém rozhoduje v určitých momentech rychlost. Každé kolo se totiž odehrává v reálném čase, čehož protivník často využívá při sběru bonusů, které se tu a tam na mapě objeví.
| Světlé stránky hry |
- originální námět
- dobře zvládnuté provedení
- nepříliš složité
- přitom vcelku propracované
|
| Temné stránky hry |
- neodbytný pocit stereotypu po několika misích
- postrádá překvapení, vše je stejné a „vypočítatelné“
- nutnost porozumět alespoň částečně volebnímu systému
- protivník „podvádí“
|
Vote for Ubisoft!
V konečném voličském zúčtování tu tedy máme chytlavou propracovanou a přitom nepříliš složitou hru simulující volební souboj, který je však díky vzdálenosti od místa konání minimálně zpočátku pro našince trochu nesrozumitelný. Postupem času sice Political Machine může zaujmout zvýšenými nároky a nutností poradit si s rozmary voličů, nicméně díky neměnnému prostředí dále nemá obyčejnému hráči, kterému nestačí k motivaci nový a lepší protivník, co nabídnout.
Tomu ostatně odpovídá i cena, která je příjemně budgetová. V USA hru pořídíte za necelých 20 dolarů (550 Kč). Případný prodej v České republice nevypadá příliš reálně jednak díky zvolenému tématu, druhak protože jej místní vydavatel Ubisoftu, společnost Playman, nemá ve svém vydavatelském plánu.
Grafika: 7/10
Zvuky: 6/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 9/10 až 6/10
Příjemná budgetovka z oblasti, v níž se moc her neurodí. Má nápad, má hloubku, bohužel málokdo u ní vydrží delší dobu. Riziko stereotypu se totiž postupem času neúnosně zvyšuje. Doporučuji nejen jako pomůcku při učení zeměpisu USA.
Celkové hodnocení: 6,5/10
