Recenze: Poslední samuraj – objevte význam slova čest

Proč Japonci říkají „žít podle meče“? Jejich legendy vypráví, že dávní bohové stvořili Japonsko ponořením korálového meče do oceánu a když jej vytáhli, dopadla na ta místa čtveřice kapek, tvořících dnešní japonské ostrovy. Nejnovější válečný velkofilm z Hollywoodu se vás pokusí přesvědčit o jiné verzi: že Japonsko stvořila hrst statečných mužů.

Režie: Edward Zwick
Scénář: John Logan, Edward Zwick, Marshall Herskovitz
Kamera: John Toll
Střih: Victor Du Bois, Steven Rosenblum
Hudba: Hans Zimmer
Hrají: Ken Watanabe, Tom Cruise, William Atherton, Billy Connolly, Tony Goldwyn, Masato Harada

Jsem rád, že jsem se na anime a japonskou filmovou tvorbu obecně začal dívat již před mnoha lety. Díky tomu jsem měl dost času, abych pro sebe objevoval fascinující odlišnosti japonské kultury a pohledu na svět svým tempem, trávíce jednotlivá sousta v klidu. Mohu si pouze představovat, jak velký šok asi působí příliv této svérázné, silné a nezkrotné kultury na člověka takto nepřipraveného. Přesto sílí světový trend Japonsko odhalit a nechat se obohatit jeho sílou a duševním bohatstvím. Začíná to možná u japonské konzole Sony PlayStation (a obzvláště některých her pro ni:-)) a končí u filmů jako Kill Bill, Matrix nebo právě Poslední samuraj.

Nejnovější hrdinský epos není jen o ohromujících bitvách, které lidi na velkém plátně tolik fascinují. Po vzoru klasických filmů snad nejslavnějšího japonského režiséra Akiry Kurosawy (Američany povrchně napodobených Sedm samurajů, zřejmě nejpůsobivější válečný film své doby „Ran“ a další... ) je poslední Samuraj stejně tak příběhem o velkých bitvách na bojišti, jako v srdci jednotlivých lidí, tolik podobných vám nebo mě ve svých snech nebo obavách, pochybách a slabinách.

1876

Příběh, který film vypráví, se odehrává před necelými dvě stě lety, přesto od prvního okamžiku (a s postupem příběhu stále víc) působí jako „legenda“, podobná těm z pera mistra Tolkiena nebo R. E. Howarda. Těžko uvěřit, že je to teprve necelé dvě stovky let, co jsme byli namyšlení vládci planety, věřící, že si člověk může koupit štěstí, moc nebo třeba celý svět penězi či silou. Byl to právě konec devatenáctého století, kdy USA a Japonsko balancovaly na hraně pohlcení nebo nejhoršího znepřátelení sebe navzájem. A příběhy, které se odehrávaly na „obyčejné lidské úrovni“ nebyly o nic méně dramatické. Jak smutná to byla doba...

Kulisy dokáží navodit atmosféru přesvědčivě... natáčelo se i na Novém zélandu, zřejmě nové zaslíbené země pro výpravné velkofilmy

Nikdo si nemůže vybrat, kdy a kde se narodí. Jak nádherně říká hrdina tohoto snímku, „člověk nemůže změnit svůj osud, ale může dělat co dokáže, než se jeho osud odhalí“. Musíte dělat rozhodnutí a potom přijde ta těžší část – musíte s nimi žít. Kapitán Nathan Algren byl vojákem z povolání a rozhodl se tak zabíjet lidi, které mu jeho nadřízení ukážou – a brát za to od americké vlády peníze. Příliš pozdě si uvědomil, že poslední tažení proti indiánům nebyla ničím jiným, než masakrem. Když uděláte něco hrozného, dočasný šok vás otupí, ale potom... potom vás výčitky ožerou na kost, ať jste z jakého těsta chcete, věřte tomu nebo ne.

I ten nejsilnější samuraj potřebuje jednou za čas ženu

Algren se pokusil utopit své démony v alkoholu a z armády přešel do zbrojního byznysu jako propagátor nejnovějších zbraní Winchesterova koncernu. Z postupného pádu do propasti jej vyprostí starý přítel, který jej přivede k nové práci: odjet do Japonska a v rámci přípravy na velký prodej zbraní z USA cvičit tamní vojáky západní vojenské disciplíně a taktice. Japonský císař má problém, kvůli kterému buduje armádu, jakou ještě nikdo v jeho zemi neviděl. Vzpurný samuraj svými „teroristickými“ akcemi brojí proti příchodu moderních věcí (železnice, například) do jeho země, založené na velmi silných tradicích a úctě k předkům – ohrožených tímto přejímáním cizích způsobů.

Zkouška ohněm aneb první bitva na život a smrt, ve které Algernovi chybí střelná zbraň

Tohle všechno jsou pouze úvodní minuty silného a napínavého příběhu, který pokračuje srážkou císařovy čerstvě střelnými zbraněmi vyzbrojené armády s oním samurajem. Masakr nepřežije nikdo z císařových vojáků kromě Algrena, kterého poslední japonský samuraj odtáhne do své vesnice a skrýše, aby tam v klidu „poznal svého nepřítele“. Co se ale zdá být jednosměrnou násilnou záležitostí, stane se ohromujícím příběhem muže, kterému se otevřou oči natolik, že spatří svět v celé jeho složitosti i prostosti a objeví základní hodnoty, které moderní uspěchaná doba málem zašlapala do země. Bohužel se tak stane právě před poslední bitvou moderní civilizace s posledním samurajem, bránícím tradice a dávné odkazy našich předků, nezaslepených touhou po pohodlí nebo bohatství.

Akce versus příběh

Ze všech těch slov v předchozích řádcích a odstavcích se vám může zdát, že jde o jakési filozofické dílo, které by vás možná nemuselo „bavit“. Nenechte se mýlit, veškerá tradiční japonská filozofie (která tvoří lákavé koření tohoto filmu) samurajů se točila okolo boje – a boj se naopak opíral o silnou filozofii a pravidla, nad kterými v kině budete jistě kroutit hlavou nebo se smát, jako to dělali diváci na mnou navštíveném představení. Je to opravdu jiný svět.

Kdo může objektivně rozhodnout, kde je hranice mezi uměním a kýčem?

Ale povedený film Roberta Zwicka, zkušeného režiséra historických filmů (Legenda o vášni nebo Glory), dokáže nabídnout fascinující jízdu duševním světem stejně jako adrenalinovou podívanou na monumentální boje, podpořenou nepopsatelně silnou hudbou Hanse Zimmera (Skála, Gladiátor, Tenká červená linie,... ). Pokud danou hudbu pouštěli při natáčení americkým a japonským hercům, nedivím se, že všichni s Tomem Cruisem v čele zahráli své role s takovým nadšením a věrohodností. Takže pokud chcete vidět jeden z řekněme deseti (po Pánovi prstenů se na nás chystá Trója, Král Arthur s Collinem Farelem nebo třeba Harry Potter) nejvýpravnějších a nejchytlavějších filmů roku, nemáte nad čím váhat.

Samurajové mezi námi

Faktem je, že perfektně vykreslený příběh mužů, hledajících dostatečně dobré zásady na to, aby jimi mohli řídit svůj život, možná osloví mnohem víc diváků, než byste na první pohled řekli. Dnešní doba je svým způsobem ještě dravější, upocenější a zmatenější než konec devatenáctého století a jak mezi mladými, tak mezi staršími z nás je dost možná řada těch, kdo jsou ze světa kolem sebe ve svém nitru stejně zmatení, jako hlavní hrdina filmu.

Světlé stránky hry
  • Fascinující samurajská filozofie
  • Úchvatná hudba Hanse Zimmera
  • Nadprůměrné herecké výkony
  • Akce a filozofie skloubená do zábavného celku
  • Působivé bojové scény
  • Propracované vedlejší postavy
  • Umírající postava odhalí pravdu o dokonalosti... květů
Temné stránky hry
  • První polovina filmu může nudit fanoušky akce
  • Patos není vždy zvládnut na 100%
  • Klasické japonské filmy jsou lepší
  • Zkuste Sedm samurajů, Ran, Kenshin...

Jak jinak si vysvětlit fakt, že ti vypočítaví producenti s obrovskými balíky peněz na nás posílají další příběh, postavený na zdánlivě dávno mrtvých pravidlech samurajů, další příběh, inspirovaný japonskou kulturou a duševním bohatstvím od začátku do konce? Možná je teď taková móda. A možná... možná byla chyba, že jsme Japonsko všichni tak dlouho ignorovali. Protože další válečný velkofilm z Hollywoodu je díky inspiraci touto zemí a jejími lidmi zase o pořádný kus lidštější a smysluplnější, než třeba Gladiátor.

Scénář: 9/10
Režie: 9/10
Hudba: 10/10
Výprava: 9/10
Herecké výkony: 10/10

Vpravdě klasický samurajský příběh, vyprávějící o gigantických bitvách v srdci člověka i na rozlehlých bitevních polích starého Japonska. I v případě, že jste ještě nic podobného neviděli, měli byste to zkusit – a pokud snad máte k samurajům a silným hrdinským příběhům nějaký vztah, je tento film pro vás povinnost.

Celkové hodnocení: 9/10

Diskuze (9) Další článek: Navštivte svět adventury Syberia 2 v novém traileru!

Témata článku: , , , , , , , , , , ,