Nový Prince of Persia kašle na předloňský restart série a vrací se k Pískům času. Nepohrávali si tvůrci s časem ale moc? Dozvíte se v recenzi.
Zmiňoval jsem, že z vodopádu se zmražením stává pevná zeď? Nezbude tak, než po skočení z první hrazdy vodu odmrazit, proletět vodopádem a ještě za letu vodu opět zmrazit, abyste se mohli chytit na další vodní hrazdu. A podobných piškuntálií mají tvůrci v klobouku přehršle. Ke konci vás třeba nechají poskakovat hned mezi několika vodopády – skok, zmrazit, skok, skok, odmrazit, počkat, zmrazit, skok, skok, odmrazit…prostě srandy kopec.
Hlavou a mečem
Celá hra pochopitelně není jen o skákání a čas od času narazíte i na hádanku. Obvykle se jedná o nějakou variaci na točení pákami a sledování, co to vlastně dělá. Nic světoborného a nic, co by vám zamotalo hlavu a sebralo víc než pár minut, ale každý takový moment funguje jako vítané rozptýlení.
Což by se mělo asi říct i o soubojích, ale ty by se pohříchu daly považovat za nejslabší část hry. Tvůrci jdou z extrému do extrému, a kde jste v Cel-shade of Persia zkřížili čepele jen s jedním protivníkem, tady jich na vás vrhnou hned desítky.
Tvůrci jdou z extrému do extrému
Vypadá to sice správně hrdinsky, čelit (prakticky) nekonečným zástupům písečných zrůd, ale ve finále to až taková bžunda není. Hlavně díky nízké obtížnosti, kde často stačí prakticky bušit do jednoho tlačítka. A občas uskočit, protože na blokování úderů se tentokrát nehraje. Potěší sice relativní pestrost protivníků a bojových schopností (kromě máchání mečem můžete písečňáka odkopnout či mu skočit na hlavu atd.), ovšem jak jsem zmínil, až příliš často budete bušit jen do tlačítka pro seknutí.
A nepomůžou tomu příliš ani speciální schopnosti, které si odemykáte prostřednictvím stromu (no, vlastně je to spíš taková síť) dovedností. Kromě zvyšování životů a podobných legrácek tu najdete čtyři aktivní dovednosti – nezranitelnost, plošné odhození, ohnivá stopa a ledový úder. Jejich používání požírá modré orby, jež se doplňuje modrými esencemi padajícími z mrtvých a rozbíjením váz (a propos zdraví se doplňuje stejně, jen červenou esencí). Vtipné na tom je, že orby potřebujete i na vracení času, takže se občas hodí přemýšlet, jestli se opravdu hodí teď tu schopnost použít.
Nikterak velká obtížnost by se v podstatě dala vztáhnout na celou hru, i když je otázka, jestli za to nemůže trénink v podobě předchozích čtyř dílů. Nicméně párkrát se rozhodně zapotíte, hlavně poslední třetina hry je docela výzva a hlavně, na rozdíl od poslední inkarnace nemáte pocit, že se to hraje samo, ale jste si vědomi, že ty tlačítka mačkáte vy (a že jich není málo, v některých fázích budete alternovat hned čtveřici tlačítek) a princ jen poslušně hopsá, jak vy pískáte. Tedy mačkáte. A tak to má být.
Vypadá povědomě, a co?
Zpracováním hra nijak neokouzlí, ale rozhodně se jedná o solidně odvedenou práci. Větší počet postav na scéně vyvolává ten správný pocit epičnosti, ostatně i lokace nám přišly tak nějak rozsáhlejší. Najde se i fešná ženská protagonistka, stejně jako pár přímo pohádkových scenérií.
Že je hra podobná předchozím dílům (až na ten omalovánkový)? No a co?
Přidejte si vydařenou hudbu, nevtíravou, ale přitom správně budující atmosféru v ty pravé okamžiky a kvalitní dabing, včetně známého hlasu hlavního protagonisty. Snad jen kamera by si zasloužila políček za občas nesprávně zvolený úhel záběru ztěžující přehled. Jinak ale dobrá práce.
A to se určitě dá říct o celé hře. Že je podobná předchozím dílům (až na ten omalovánkový)? No a co? Hlavní je přeci zábavnost a té mají Zapomenuté písky dost. Rozjezd je trochu pomalejší, boje občas uspávající, ale naštěstí jich není moc a jádro hry, tedy překonávání překážek, je výborné. Takže spokojenost.
Dostupné pro:
PC, X360, PS3, Wii, PSP, 3DS
Žánr:
Adventury, Akce | Akční adventura
Výrobce:
Ubisoft | Webové stránky hry
Začátek prodeje:
20. května 2010
- Level design
- Zábavné skákání
- Triky s vodou a další nápady
- Princovy hlášky