Recenze: Project Minerva Professional – zachraňte Zemi. Zase

Platforma: PS2
Paměťová karta: 120 kB
Vibrace: ano
Analogové ovládání: páčky
Multiplayer: ne
Vývojář: Flat-Out
Distributor: Midas Interactive Entertainment
Distributor v ČR: Game Line (www.gameline.cz)
Homepage: http://www.midasinteractive.com/

Existují spousty předem řádně nahypovaných her, od kterých se automaticky očekává vysoká kvalita. Občas se ale zčistajasna objeví hra, o které nikdo neslyšel, avšak přináší herní požitek větší, než leckterý očekávaný titul. Ovšem máme tu i další kategorii. Hry, o nichž se také předem nevědělo, ale jsou natolik hrozné, že by bylo lepší, kdyby tomu tak zůstalo navždy. Hádejte, do které škatulky patří dnes recenzovaný počin?

Destrukce přichází * Trefím tě přímo do oka, vlastně senzoru * Společenstvo hrdinů

Jasně, jednoduše stačí přescrollovat na konec recenze a víte, na čem jste. Pokud jste tak udělali, ujistili se, že tady na vás žádná herní bomba nečeká a odcházíte dělat něco užitečného (třeba stavět vlastní raketoplán nebo čistit slonům choboty) nemám vám to za zlé. Jestli ale stále chcete vědět o hře Project Minerva víc, vrhneme se na to.

Svět na úsvitu destrukce

Budoucnost vůbec nepřináší světlé zítřky. Vlastně naopak, v posledních letech prudce narostl výskyt incidentů, během niž androidi a roboti terorizují obyvatelstvo po celém světě. V pozadí útoků zřejmě stojí prominentní nadnárodní společnost Minerva. Spojené Národy tuší blížící se krizi, a proto vytváří speciální protiandroidí jednotku. Jejím členem, vlastně členkou, je i Alicia, hlavní hrdinka. Ta se vydává stejnou cestou jako její bratr, který před deseti lety zemřel za podivných okolností. Takže zastavit Minervu a zjistit, jak to bylo s bratrovou smrtí - to jsou cíle Alicie a ve výsledku i vaše.

Příběh je hrozné klišé, ale proč ne, pokud je dobře podaný. Což v Project Minerva je tak napůl. Čas od času narazíte na docela obstojně provedené renderované filmečky. Ty vypadají vcelku hezky, ovšem se špičkou v podání Namca nebo Square Enix se rozhodně měřit nemohou. Navíc renderovaných scén uvidíte pouze pár, většinou se příběh rozvíjí pomocí toho nejprimitivnějšího možného způsobu - černých obrazovek s běžícím textem.

Na druhou stranu se musíme ujasnit jednu věc. Hra rozhodně od počátku nemíří mezi špičkové tituly. Tomu napovídá i cena, za kterou se u nás dá pořídit. Pohybuje se totiž zhruba na úrovni poloviny ceny nového áčkového titulu. Osobně nic proti budgetovým titulům nemám, ostatně často svojí hratelností a zábavností vysoce převyšují leckteré penězi na vývoj přecpané tituly. A to navzdory daleko horšímu technickému zpracování. Bohužel Project Minerva se k takovým produktům řadit nemůže.

Ty dobré věci

Úkolem hry je v kůži hlavní hrdinky a s pomocí tří členů týmu projít a splnit dané mise. Z počátku na vás čeká tutoriál, který, jak už tak bývá, vás seznámí s ovládáním hry. Následuje první ostrá mise a následně obrazovka základny, odkud povedou vaše veškeré další kroky. Právě zde volíte, na jakou další misi vyrazíte. Úkoly se dělí na běžné a tajné. Pokud splníte ty běžné, čeká na vás jeden tajný, po jejímž zkompletování postoupíte dál v příběhu. A tak pořád dokola, dokud hru úspěšně nedohrajete (ideálně), nebo ji dřív znechuceně nevyhodíte z okna (to spíše).

Pozitivem rozhodně je velká variabilita úkolů. Najdete tu snad vše; od tupé likvidace určitého počtu nepřátel přes poněkud zábavnější průzkum, záchranu daných osob, vyhazování různých objektů do vzduchu až po obranu specifického místa po určitý čas a tak dál a tak dál.

Dalším vcelku pozitivním prvkem je určitý RPG vývoj postav. Za splněné mise dostáváte finanční obnos ve výši odvozené dle obtížnosti, plus za každého zabitého nepřítele vám nabydou další peníze. A k tomu nějaké zkušenostní body. Za peníze si pořídíte zbraně a vybavení pro vaše válečníky v obchodě, který je přístupný v základně mezi jednotlivými misemi. Uvnitř najdete širokou –a myslím opravdu HODNĚ širokou - nabídku zbraní.

Vraždící nádobíčko totiž čítá několik desítek kousků. Od pistolí, kulometů, odstřelovaček a granátů po specialitky typu bazuka nebo laserové meče. Také si lze svoji hrdinku navléknout do rozličných uniforem a kombinéz. A pokud vám zbývají peníze, určitě se hodí možnost trénovat další členy týmu.

Kompletní tým čítá devět duší, ovšem do bitvy si s sebou vezmete pouze tři z nich. Každý z nich má totiž určitou speciální schopnost, jejich správná volba může být pro splnění úkolu kritická. Nicméně některé schopnosti jsou užitečné méně, další více a jiné (jako třeba uzdravování) úplně nejvíc.

Zatím to vypadá na vcelku zajímavou a solidní hru, co? Bohužel, rozdíl mezi úspěšným titulem nehratelným odpadem tkví v hratelnosti. A právě v tomto ohledu Project Minerva dosti kolísá.

Alicia je fešanda * Nuda, další kupa šrotu na odstřel * Roboti. Spousta robotů

Děs a hrůza

Aspektů, proč hodnocení skončilo tam, kde je, najdeme několik. Mezi ty nejpodstatnější rozhodně patří zvrácená kamera a ovládání jako ze sadomasochistického salónu. Za prvé, hlavním pohledem je ten ze 3. osoby - ovšem kamera se nedá nijak ručně korigovat. Na pravém analogu, tedy tam, kde se standardně ovládá kamera v těchto typech her, najdete jen ovládání týmu. Kamera funguje automaticky a  snaží se dorovnat pohled za vaše záda, jenže to nezvládá zcela ideálně. Většinu času tak koukáte někam, kam nechcete.

Ovšem ještě vetší zvěrstvo se týká střílení. A takové střílení je u střílečky pravděpodobně ta nejdůležitější činnost, ne? Pokud chcete v Project Minerva střílet, musíte se přepnout do pohledu 1. osoby, kdy vidíte zaměřovač zbraně. Pokud nespěcháte, propátráváte postupně horizont a odstřelujete z dálky, ještě to vcelku jde. Až na to, že se zaměřovač posouvá strašně pomalu. Krize nastává v okamžiku, kdy se snažíte trefit nepřítele stojícího blízko vás. Pohled přes zaměřovač totiž není totožný s pohledem hrdinky!

V jedné misi sestřelujete v pravidelných intervalech zásoby shazované z letadla. Pohledem přes zaměřovač si pěkně najdete letadlo a vesele střílíte. Ovšem kde se vzal, tu se vzal, nepřátelský android vás vesele „solí“ do zad. Vypnete pohled přes zaměřovač, otočíte se pěkně čelem k tomu bastardovi, nahodíte zaměřovač a.... Nic. Před sebou máte pohled na okolní prázdnou krajinu! Nezbývá než zběsile točit zaměřovačem a sprostě nadávat, zatímco plecháč si do vás vesele sází jednu kulku za druhou. Pokud si ještě přidáte časový limit, kterým je omezena každá mise, tak si pěkně zaděláváte na popraskané žilky rozčílením:-) Hlavně v pozdějších misích, kdy se nepřátelé kolem vás jen rojí a vy se prostě nestíháte.

K dispozici jsou sice laserové meče na boj zblízka, ovšem než hrdinka máchne, tak z toho zešedivíte. Navíc díky podivné kameře a animaci stejně většinou mácháte všude možně, jen ne do cíle. Takže světelné meče taky ne, Jedi z vás rozhodně nebude.

Co takhle granáty? Není-li na vás protivník zaměřen, tak možná. Chcete-li se ovšem zbavit tří dotěrných otrapů snažících se vás zacílit, nemáte nárok. Vzdálenost hodu určujete pomocí proužku, jenž se před hodem zobrazí. Jenže než se vám podaří dostatečně proužek natáhnout, chytíte zásah. Tím pádem se pokus o hod zruší. Smůla. Nepamatuji hru, co by mě takhle rozčílila a znechutila svým ovládáním.

Náladu vám nezlepší ani pomoc spolubojovníků - umělá inteligence nestojí za řeč. Můžete jim zadávat několik druhů rozkazů, mezi než patří například útoč, čekej, následuj a podobně, ovšem jestli ho splní, záleží zřejmě na jejich náladě. Sem tam vám pomohou, ale spoléhat se na to nedá. Co si člověk neudělá sám, to holt nemá.

Další pěkný obrázek z cutsceny * A tohle je pro změnu ze hry, nuda * Ve skutečnosti jsou menší

Nevypadá skvěle

Grafické zpracování ani neoslní, ani neznechutí. Prostě průměr. Prostředí misí se mění, octnete se na poušti, uprostřed temného lesa, navštívíte rozlehlé planiny a tak dále. Kvalita se různí, někdy narazíte na různě členitou krajinku, jindy na vás čeká rovná plocha osázená pár objekty. Obecně ale žádné spektakulární místa nečekejte.

Modely postav a robotů vypadají pěkně, o něco horší jsou však modely objektů. Nejsvětlejším prvkem grafiky mi přijdou renderované scény, ale ani ty příliš nevyčnívají z průměru. Naopak nejhorším aspektem jsou některé animace; občas jsem si připadal jak na sjezdu epileptických loutkoherců. Hlavní hrdinka například chvílí klouže, než se rozběhne, sekání laserovým mečem vypadá naprosto nepřirozeně a toporně... Jedině pohybu létajích robotů se nedá nic vytknout:-)

O něco lépe než grafika je na tom hudba. Během boje narazíte na docela kvalitní melodie, ale rychle se oposlouchají a znudí. Soundtrack k Project Minerva si tedy rozhodně neshánějte. Co se týče zvuků, stejně jako zbytek hry nevybočují z řady. Pokud máte někdy pocit, že po hraní hry nevíte, jestli tam vůbec byly nějaké zvuky, tak přesně to si prožijete u Minervy.

Radši hledejte zábavu jinde

Project Minerva rozhodně řadím mezi průměrné kousky. Obsahuje sice několik dobrých prvků, ovšem ty jsou naprosto utopeny stupidním ovládáním a celkovou nudností. Plusem může pro někoho být nízká cena, ovšem za podobnou částku si lze pořídit Platinový titul, u kterých máte vysokou kvalitu jistou.

Teoreticky by si mohla Minerva najít své fanoušky lačnící po taktické akci, kteří se snad dokáží vyrovnat s prachbídným ovládáním a nevadí jim průměrná prezentace. Takoví se možná s tímto titulem dokáží i zabavit. Možná. Nicméně Playstation do ohně bych za to nedával. Vy ostatní hledejte zábavu jinde, třeba si běžte zasportovat do přírody, zrovna je tam docela hezky. Nemusíte trávit veškerý čas hraním, že? :-) 

Grafika: 6/10
Zvuk: 5/10
Hudba: 6/10
Hratelnost: 4/10

Slovy klasika; nuda, nuda, šeď. Mezi akcemi najdete daleko zábavnější tituly, než je hloupoučká Project Minerva.

Celkové hodnocení: 4/10