Recenze: Project: Snowblind – Mámo, táto, budu robot!

Přišel jsem, abych zachránil svět. Abych učinil přítrž všem zločincům - abych je všechny pobil. Jsem vlastně něco jako stroj na zabíjení; nemám ani ruce. Kdysi jsem je měl, jenže teď mám místo nich implantáty. Na druhou stranu už mě už nikdy nebude zatěžovat problém se základními biologickými úkony. Někdy si ale říkám, že mi to chybí…Scénář béčkové filmu? Nikoliv – toto je třetí díl Deus Ex!
Recenze: Project: Snowblind – Mámo, táto, budu robot!

Platforma: PS2 (také PC a Xbox)
Mutliplayer: ano - multitap, internet
Vibrace: ano
Analogové ovládání: pouze páčky
Paměťová karta: 146 kB
Výrobce: Crystal Dynamics
Vydavatel: Eidos
Distributor v ČR: Cenega (
www.cenega.cz)
Homepage:
www.projectsnowblind.com

Je-li na počítačích modlou FPS žánru Half-Life 2, na konzolích se jí jistojistě stane Project: Snowblind. Nechoďme ale dlouho kolem horké kaše; Snowblind je v krátké době druhou kvalitní FPS pro PS2. Po melancholické Killzone už by teoreticky měly být všechny originální prvky temných válečných her vyčerpány, ovšem opak je pravdou. Project: Snowblind sice originalitou nikterak nepřekypuje, na druhou stranu právě v tom tkví celá krása této hry. Nekopíruje okatě, ale při tom se inspiruje prakticky všemi kvalitními FPS a ve výsledku jde o velmi zdařilý mix. A když se k tomu přidá ještě skvělý multiplayer, tak se jedná o kombinaci přímo vražednou.

   

Raz, dva, tři… proč já taky nemám bratra? * Jedna přesná trefa a už je po něm * Robot se chystá na akci

Potenciál by tu byl; vždyť na vývoji se podíleli lidé mající prsty v Deus Ex, a to včetně legendárního Warrena Spectora. Budete si tak připadat, jako byste hráli třetí díl Deus Ex, což mimochodem vůbec není zcestné přirovnání vzhledem k tomu, že hra původně opravdu měla být dalším přírůstkem do této série. Ale s tím, jak šel vývoj během let dopředu, si získal Snowblind svou vlastní jedinečnou tvář a zařazení do Deus Ex rodiny by nebylo zase až tak úplně na místě. 

Jen je nechte, ať ho změní

Hlavního hrdinu ztělesňuje poručík Nathan Frost. Tento charismatický voják je typickým prototypem kladného heroje. Bojuje s čímkoliv, co jen zavání nějakou nekalostí a nebojí se vydat do těch nejtemnějších a nejzapadlejších míst jen proto, aby zneškodnil zlotřilého padoucha. Hned na začátku hry se mu to ale vymstí a on opustí tento svět navždy…

Možná navždy, ale ne na dlouho – padouch se ještě ani nestihne začít pořádně radovat a Nathan se vrátí zpět. Ale aby nedošlo k omylu - hra se sice odehrává v daleké budoucnosti, ale přesto lidé nejsou nesmrtelní. Chudáka Nathana se skutečně zachránit nepovedlo. Jeho tělo ale ano, a po operaci by ho nepoznala ani vlastní matka. Doktoři mu totiž do voperovali tolik implantátů, že by se za ně nemusel stydět ani Robocop.

   

Exkluzivní baret jen pro zlobivé chlapce * Plamenomet budoucnosti v akci * Reálně zpracované světla a stíny občas můžou činit problémy

V žádném případě nečekejte zdlouhavé tutoriály, v nichž vás budou autoři vodit za ručičku, jen abyste se jejich dítko naučili ovládat. Bez milosti jste okamžitě vrženi do víru děje a nikdo se vás na nic neptá. Očekávání velitele jsou velká a již tradičně přežití celého lidstva závisí jen a jen na tom, kolik nepřátel dnes zkosíte. Tedy lidstva… ono jak se to vezme. Ústřední děj se sice odehrává ve válkou sužovaném Hong Kongu léta páně 2065 a logicky bychom se tedy měli na každém kroku setkávat s Asiaty v roztomilých rýžových kloboučcích, realita však vypadá jinak. Najít živou duši je praktické nemožné a celá hra je doslova zamořena vám podobnými „tvory“. 

Střílím, střílíš, střílíme

Po hektickém startu ale zčistajasna přijde nečekané zpomalení. Pokud totiž něco Snowblind zvládá na jedničku s hvězdičkou, tak je to právě kombinace snad všech možných herních postupů. Vždy se najde něco, s čím si hra chvilku laškuje a jakmile se z toho stane obehraná písnička, šup a už jde o něco nového. Teplo střídá zimu, puška pistoli a nechybí dokonce ani stealth prvky měnící se v ryzí jatka.

Stačí myslet hlavou

O desítkách rozličných úkolů a nelineární hratelnosti již byla několikrát řeč, přesto vám však musím alespoň nastínit úkol jedné mise, kterou považuji snad za „nej“ v rámci FPS žánru vůbec. Skvěle totiž ukazuje, že Snowblind vyžaduje nejen hbité prsty na spoušti, ale i zapojení šedé kůry mozkové. Pomocí Herf Gun, zbraně, která dokáže v sekundárním režimu vrhat malé miny, umístíte na malého pavoučího robůtka právě jednu z min a vyšlete ho napospas nepříteli. Mina poté exploduje a vy si zdálky můžete jen mnout ruce… To zní velmi jednoduše, ve skutečnosti to je ale jen jedna z mnoha různých variant – můžete se na nepřítele vrhnout sami a riskovat tak svou čerstvě implantovanou kůži, nebo se nepozorovaně připlížit a pomocí primárního režimu zmiňované zbraně všechno v okolí sežehnout… Volba je jen na vás, vězte však, že rozhodnout se za plné palby a když na vás ještě neustále křičí velitel, není zrovna jednoduché.

Podobné je to i s tím, jak jednotlivými misemi budete procházet. Vězte totiž, že nic nemá jen jedno řešení. Pokud jste jednou vlétli do nepřátelských řad a postříleli vše, co se jen hlo, podruhé se můžete třeba vyplížit zpoza rohu, jednou přesně mířenou střelou zabít bosse a rychle se zdekovat.

Ve většině případů se ale vyplatí vsadit na Nathanovi implantáty a povolit uzdu jeho zabijáckým choutkám. Budete-li se totiž věčně jen nepozorovaně plížit, nic světoborného nedokážete a lidstvu budete asi tak užiteční, jako automat na kondomy ve Vatikánu. Sem tam se ale přeci jen dostaví chvíle, kdy je stealth pojetí dokonce nezbytně nutné.

Hra se pohybuje v neskutečných obrátkách; je až neuvěřitelné, jak různorodé jednotlivé mise jsou. Nikdy nebudete dělat nic jen tak, pádný důvod se vždy najde a přinese s sebou i nějaký zajímavý úkol – v úvodní misi se projedete ve futuristickém vozítku, v rámci obrovské invaze si okusíte atmosféru bombardování a postupně se z vás stane nefalšovaný zabiják. Naopak někdy budete muset projít s pěti náboji v pistoli kolem nespočtu nepřátelských, a nutno podotknout, že mnohem, mnohem lépe vyzbrojených jednotek. Stereotyp tedy tentokrát ani v nejmenším nehrozí.

Dementíci z Hong Kongu

Jako vždy je tu jedno velké ALE. Nepřátelé totiž trpí jakousi formou demence, což mi nemůže vynahradit ani sebevětší počet různorodých misí. V žádném případě nečekejte armády komorního typu – nepřítel to rozjíždí pěkně ve velkém a v porovnání s vaším malým týmem „ochránců dobra“ sází spíše na kvantitu než kvalitu. Inteligence jednotlivých oponentů silně pokulhává a ti místy připomínají nerozhodné dítě, které neví, co chce. Vázne i komunikace – jako by se nepřátelské jednotky vzájemně ignorovaly a soutěžily o to, kdo dřív padne. Nestydí se ani zaseknout a cyklicky se pohybovat v kruhu, což vám může nejednou způsobit značné nepříjemnosti.

   

Stůj, nebo střelím! Vlastně já vystřelím tak jako tak… * Nikdy nelechtej robota bosou nohou * Tak tobě nechutná, co jsem ti navařil? Tu máš!

Abychom ty hordy nepřátel měli čím kosit, dali autoři hrdinovi do vínku skutečně bohatý zbraňový arzenál. Byla by velká škoda nevyzkoušet si každou zbraň; po okolí se jich totiž ve většině misí povaluje spousta nábojů je rovněž dostatek. Nechybí standardní výběr  v podobě pistole, ostřelovací/útočné/klasické pušky či raketometu. Co ale Snowblind odlišuje od konkurenčních titulů jsou speciální kousky jako brokovnice, která vystřeluje účinné minibomby, nebo tzv. Flechette nacpaný nanoboty. To je samozřejmě jen malá ukázka z toho, co vás ve skutečnosti čeká – přiznám se, že jsem ani neměl sílu všechny ty kousky řádně spočítat…

Motorovka stačit nebude

Zvláštního využití se dočkaly granáty. Jako by se s nimi počítačoví protivníci už narodili; narozdíl od zbraní s nimi totiž umí zacházet znamenitě. Nejenže jimi nešetří, ale většinou se (zcela realisticky) netrefí napoprvé, což v kombinaci s efektním výbuchem a všudypřítomným ruchem podbarveným křikem raněných vytváří neuvěřitelně silný herní zážitek. Dokonce tak silný, že během hraní jsem se nemohl zbavit pocitu, že jsem skutečně součástí okolního dění - Snowlind má neuvěřitelnou schopnost vtáhnout. Ovšem pozor, už nikdy nepustí.

Autoři mají neuvěřitelný smysl pro režii - to, jakým způsobem jsou některé mise podávány nemá v herní branži obdoby a nebál bych se přirovnání k filmům typu Zachraňte vojína Ryana. Tvůrci se soustředili pouze na vážné a silné momenty a připravili pro nás doslova gejzír těch nejlepších možných válečných scén.

   

Těžký život ostřelovače– v tom nejlepším se pohne * Roboti druhé poloviny 21. stoleté versus kláštery z 21. století před naším letopočtem * Někdy stačí trefit nosný pilíř

Ve hře nejsou žádná hluchá místa; ovšem v tomto musím jejich snaze o maximálná spád hry oponovat. Kdyby alespoň sem tam nabídli nějakou tu „nastavovanou kaši“, hratelnost by tím s pravděpodobností hraničící s jistotou mnohanásobně prodloužili. Snowblind totiž disponuje neuvěřitelně krátkou herní dobou, připravte se na velmi rychlý (a nečekaný) konec. Naštěstí se nic ala Killzone nekoná - celý příběh postupně graduje a vy se dočkáte i pomyslné třešínky na dortu na závěr.

A propos - příběh! Mohlo by se zdát, že v FPS hrách se na tomto poli již tradičně nic nového neobjeví, ale opět se můžete radovat. I zde totiž Snowblind exceluje. Úvodní zápletka sice nepatří mezi nejoriginálnější - jakýsi šílenec se chystá stvořit supermegaskvělou a nepřekonatelnou zbraň a vy mu musíte v jeho špatných úmyslech zabránit - ovšem jak postupujete dál a dál se děj překvapivě vyvíjí. Nechybí mnoho zvratů, není nouze o výpravné dějové animace a k tomu všemu hraje dramatická hudba, takže máte opravdu pocit, jako že jste součástí spíše interaktivního filmu, než nějaké „obyčejné“ hry.

Nebojte se ale toho, že po zdárném zdolání všech misí nastane brzký konec. Máte-li tu možnost připojit svou konzoli na internet, jednoznačně si k závěrečnému verdiktu můžete přičíst plných pět bodíků. Ač to zní neuvěřitelně, Snowblind vyniká i zde. Herní módy jsou zcela klasické, ovšem velkým překvapením jsou mapy, na nichž se odehrávají. Například v CTF jsem se asi tři hodiny bavil jedinou mapou; byly na ní totiž pouhé dva domy, přičemž chtěné vlajky byly až na samém vrcholu těchto výškových budov. No a oba týmy samozřejmě začínaly nahoře a měly se postupně prostřílet až do sousedního domu… To je při počtu šestnácti lidí, kteří se mohou do hry nejednou zapojit, skutečně trvanlivá zábava.

   

Multiplayer mnoha tváří – jedné lepší, než druhé

Zhasnout, prosím!

Grafika rovněž nezaostává a jako celek je výborná; jen jedna maličkost je do očí bijící - stačí se podívat na okolní obrázky - pastelovými barvami se nešetřilo, modrá střídá červenou a i přes převládající temnou atmosféru je Snowblind na rozdíl od Killzone mnohem optimističtějšího rázu. Už jen proto, že ve vzduchu doslova visí naděje ve vítězství. V Killzone hrála prim beznaděj, zde naopak právě doufání v lepší zítřky. A nemohu si pomoct, ale prostě se mi to sem nehodí. Více tmy by určitě nebylo na škodu. Na druhou stranu si alespoň více užijete skvělých grafických efektů; dynamické stíny jsou samozřejmostí, stejně jako reálný fyzikální model. Herní lokace jsou také velmi pestré, jednotlivé prvky se neopakují… Co víc si přát? Tyto grafické hody si ovšem vybraly nemalou daň jinde – na postavách. Jednotlivým charakterům zdánlivě nechybí nic, při bližším zkoumání (a hlavně pak v animacích) si ale můžete povšimnout ostrých hran a malého počtu použitých polygonů.

Světlé stránky hry
  • Bohatý zbraňový arzenál
  • Hratelnost (!!!)
  • Filmová výprava
  • Příběh
  • Grafika
  • Hudba
  • Okolní prostředí
  • Multiplayer
Temné stránky hry
  • Demence nepřátel
  • Krátká herní doba
  • Nízkopolygonové postavy

Project: Snowblind je originální, dobře vypadající a navíc ještě zábavná hra, jež v sobě kombinuje to nejlepší snad ze všech FPS a vyniká v každém herním aspektu. Hratelnost neutuchající, grafika dechberoucí, zábava trvanlivá, multiplayer nekonečný… Obávám se snad jedině toho, že nějaký chytrák na tvůrce přijde se žalobou, jak tomu již v dnešní době bývá dobrým zvykem. Já bych se tomu vůbec nedivil, památkáři v Mekce by totiž mohli přijít o svá místa. Až někdy potkáte muslima, který se vás bude ptát na to, kterým směrem je sídlo Crystal Dynamics, nesmíte se divit…

Hratelnost: 9/10
Grafika: 9/10
Zvuky: 8/10
Hudba: 8/10

Project: Snowblind mě zasáhl jako blesk z čistého nebe. Šokoval nejen svou hutnou atmosférou, ale i grafickým zpracováním a jako celek v nejbližší době asi nenajde obstojnou konkurenci. Škoda jen toho, jak je krátký… Jinak ale berte všemi deseti!   

Celkové hodnocení: 8,7/10


NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Vybrali jsme nejzajímavější hry pro PC, které si teď můžete zahrát

Vybrali jsme nejzajímavější hry pro PC, které si t…

Ať už si chcete zahrát sami nebo zvažujete koupit hru jako dárek na Vánoce, bude se vám hodit přehled současných nejatraktivnějších her pro počítače.

11.  11.  2020 | |4 N/A
Martin Nahodil
Nejlepší hryPC
Nejlepší konzolové hry, které si letos můžete zahrát. Playstation, Xbox i Switch

Nejlepší konzolové hry, které si letos můžete zahr…

12 her, které vám nesmí uniknout, pokud hrajete na herních konzolích. Našli jsme nejzajímavější pecky pro Playstation, Xbox i Switch.

19.  11.  2020 | |5 N/A
Martin Nahodil
Konzole
Xbox Series S a Series X: vyšší výkon, SSD a sliby do budoucna | Recenze

Xbox Series S a Series X: vyšší výkon, SSD a sliby…

Microsoft vyrukoval se svou nejnovější konzolí Xbox Series X. Ale co když nechcete to nejvýkonnější a nejlepší? I na to společnost myslela.

15.  11.  2020 | |19 N/A
Michal Maliarov
RecenzeKonzole