Recenze: Pure – téměř čistá zábava

Není trik, jako trik

Jak je výše psáno, ne každému triku stejně bodů je dáno. Dost slovíčkaření. Provádění triků v Pure není tak jednoduché, jak se může zdát. Jestliže nejste chobotnice, pak čtěte dál. Počet vašich prstů se přímo úměrně rovná počtu triků, které můžete zvládnout. Pokud jste tedy při dílnách přišli ještě o něco jiného než o nervy, pak si Pure budete muset odpustit.

Navíc bez gamepadu je provádění triků doslova gymnastickou úlohou pro vaše prsty a klávesnice by to nemusela ve zdraví přežít. Již samotný proces nájezdu na skok vyžaduje zmáčknutí nejlépe nitra (pokud ho máte) a zároveň přidržení tlačítka pro 'preload', což je příprava ke skoku a odražení. Když to neuděláte, bude skok o dost kratší.

Provádění triků je pro vaše prsty gymnastikou.

Samotná fáze triku ve výskoku vypadá takto. Po optimálním odrazu musíte zmáčknout jedno z pěti trikových tlačítek plus směrové tlačítko, které určí typ triku. Do toho všeho musíte po celou dobu letu čtyřkolku vyvažovat dopředu a dozadu. Pro dosažení maximálního efektu je potřeba triky na sebe plynule navazovat a neopakovat pořád ty samé dokola. Celý proces je tak dost náročný na koordinaci prstů a neustále musíte myslet, jak a co zkombinovat.

Přiznám se, že první hodinu jsem Pure proklínal a nejméně třikrát jsem přenastavoval ovládání. Ani po několika hodinách hraní jsem si na ovládání stoprocentně nezvykl a často se provádění triků zvrhne ve zběsilé mačkání všech tlačítek najednou. A to není dobře. Samotné ovládání čtyřkolky na zemi není zase tak obtížné. Přirovnal bych to k řízení rally speciálu, kdy musíte hodně předvídat, co bude následovat a zatáčet tak již před samotnou zatáčkou.

To jsou panorámata

V Pure na vás čeká suma sumárům dvanáct tratí. Není to moc, ale zase to vyvažují svým zpracováním. Projedete se po smyšlených tratích v Itálii, Novém Mexiku, Kalifornii, Thajsku a Novém Zélandu. Každá z nich je specifická svým členěním terénu a zpracováním okolí. Čekají vás pouště, zalesněné horské oblasti, pralesní vesničky se slumy či skalnaté hory s ledovcovým pásmem.

Každá trať disponuje několika cestami a zkratkami, přičemž můžete přejíždět z jedné do druhé. Některé jsou i v jiné úrovni, takže je potřeba na ně vyskočit. Docela mi však vadila malá interaktivita s okolím (až na pár překážek) a nemožnost vyjet mimo trať. V případě, že vyjedete mimo trať i na místě, kde byste normálně mohli pokračovat dál, tak vás hra nemilosrdně resetuje zpět. A to mi jako svoboda moc nepřipadá.

Zvuky a hudba jsou v Pure v naprostém pořádku. Pokud znáte skupiny Wolfmother, The Futureheads či Jeffa Becka, pak si budete chrochtat. Po grafické stránce není hře co vytknout. Čtyřkolky jsou zpracované do nejmenších detailů, vidíte všechny součástky, pérování péruje, bláto špiní, kameny odlétávají, káry po sobě zanechávají stopy, voda stříká, travička a kytičky se zelenají, prostě nádhera. Postavy na čtyřkolkách jsou realisticky rozpohybovány, dokonce i oblečení jim ve větru vlaje.

Dohlednost je neskutečná a dokonce i ta nejvzdálenější panoramata jsou vymodelována v 3D

Avšak ještě úchvatnější je okolí trati. Dohlednost je neskutečná a dokonce i ta nejvzdálenější panoramata jsou vymodelována v 3D, žádné placaté textury zde nenajdete. Občas si povšimenete i helikoptéry, stíhačky či rogala jak sviští kolem trati. V té výšce 30 metrů to vše vypadá až kýčovitě. Moc pěkné. Ovšem celá ta krása něco stojí a v případě Pure je to více než obvykle.

Zábava, ale…

Tak jako většina her portovaných z konzolí má i Pure několik nešvarů. Nastavení grafiky je omezené pouze na low, medium a high detail, přičemž ještě můžete vypnout stíny a postprocesní efekty. Ty doporučuji vypnout hned na začátku, protože efekty bloomu, bluru a přesvětlení textur ubírají grafice na detailnosti a hra tak vypadá mnohem hůře. Ve hře chybí jakékoliv pokročilé nastavení detailů, dohlednosti, filtrování, vyhlazování a dalších nastavení pro PCčkáře zcela běžných.

TIP: Ve freestylu jezděte až jako poslední – budete mít více místa a méně kolizí 

Nejhorší jsou ovšem nahrávací časy. Dlouho jsem se nesetkal se hrou, kde každá nahrávací obrazovka trvá 30 – 60 vteřin. A to jsem dopadl ještě dobře. Dokonce jsem na oficiálních fórech hry četl příspěvky, které popisují několika minutové čekání. Někdy pomůže v ovladačích vypnutí vertikální synchronizace, někdo to zas řeší chvilkovým přepínáním ALT+Tab do systému a zpět. Podle vyjadření technické podpory se na problému usilovně pracuje a měl by vyjít patch.

Když se na Pure podívám z celkového hlediska, je to velice rozporuplná hra. World Tour nabízí pouze 54 závodů, které jsou ale velmi intenzivní. Mistrné zvládnutí všech triků a tratí vám zabere nějaký ten čas navíc. Pocit stereotypu se ovšem dostaví okamžitě po dohrání této kariéry. Hře chybí druhý dech po vzoru FlatOutu, který po kariéře nabízí ještě další módy na vyblbnutí. Z tohoto pohledu toho mohlo být v Pure mnohem více. Kromě toho je ve hře už jen trial mód, kde závodíte sami se sebou, freeride pro jízdu jen tak a multiplayer pro 16 hráčů. Faktem je, že Pure je povedená arkádová hra, která nabízí intenzivní adrenalinový zážitek, páradní technické zpracování a nevšední druh závodění. Dobrá hra to tedy je, ale k výrazu skvělá či snad úžasná jí chybí odstranit některé neduhy, kterými konzolová verze netrpí.