Recenze: Quake 4 – biomechanické peklo

You look like piece of shit...

Co se týče atmosféry, ta v Quaku 4 přímo souvisí s grafikou, jejímž základem je Doom 3 engine. Stejně jako v Doomovi  i zde narazíte na temné chodby, v nichž uvidíte jen díky baterce (naštěstí zavěšené na kulometu). Ale je tu jedno velké ale... Tyhle chodby totiž nejsou základem hry, představují odhadem pouhou její jednu dvacetinu. Zbytek jsou osvětlené chodby a... A exteriéry.

OK, Kane, můžeš jít * Bojová porada * Klik klik klik a jdeme dál

Grafika je stylová, hezká a pro recenzenta značně problematická. Než jsem hru dohrál, udělal jsem totiž na 500 screenů, jeden hezčí (či odpudivější) než druhý. Tvůrci se zjevně inspirovali „filmovými“ hrami, které staví svou atmosféru právě na grafice; a dlužno přiznat, že se evidentně inspirovali správně. Používají grafické prvky a design misí tak, aby vyprávěli nikdy nevyřčené příběhy o rase Stroggů a jejich technologiích a postupech; aby vyprávěli příběhy o utrpení a o bojích, o výhrách i prohrách, o odvaze, o neštěstí – a pokud se budete dívat dobře, tak i o tom, kolik lidského toho ve Stroggech ještě je. A kolik toho v nich už není...

V grafice se mísí cyberpunkové šílenství s technologickým futurismem, umění s chosem, krása s kýčem... Autoři si s ní vyhráli tak, že na vás dýchne strachem ze smrti, touhou po přežití a v kombinaci s dynamickou akcí vám rozproudí adrenalin v žilách tak, jak to známe z FPS multiplayerů. A to už je co říct.

Tento dojem ještě umocňuje hudba. Hudba a ticho. Hudby ve hře není mnoho, ale pokud už je, jedná se o ponuré, monumentální tóny, které by klidně mohly znít v okamžicích, kdy Tolkien nechal vyrazit mordorské síly z Barad Dûr. Naopak ticho se zde ukazuje jako hudba strachu. Slyšíte jen své kroky a kapání vody... Když tu se z dálky ozve série výstřelů, řev monster a smrtelné výkřiky vojáků – a pak je najednou zase ticho, jen voda si stále kape a nijak ji neovlivnil fakt, že právě někde poblíž zemřelo několik lidských bytostí... Věřte mi, že lepší symfonii o hrůze ze smrti a z neznáma by žádný skladatel nikdy nenapsal.

Tihle nejen tvrdě vypadají, oni i tvrdí jsou * Stylová momentka * Stroggové asi křesťany moc vážně neberou

But with a big gun, of course...

Co ale dělá takové FPS opravdovou střílečkou jsou – samozřejmě – zbraně. Těch je zde požehnaných deset. Základní blaster a kulomet disponují baterkou, pak nesmí chybět obligátní brokovnice, rychlý hyperblaster, granátomet a raketomet, nail gun se samozaměřováním, superúčinný railgun, lightning gun schopný zasáhnout naráz více nepřátel a ultimátní Dark Matter Gun. Během hry vám je vaši spolubojovníci postupně vylepšují a upravují, takže jsou silnější, vejde se do nich víc nábojů nebo přibude zoom či samozaměřování.

Desítka zbraní je celkem slušné číslo, ale přijde mi, že nejsou zcela vyvážené – hlavně kulomet má výborný poměr účinku, množství munice a rychlost její spotřeby. Nicméně fakta ukáže až čas – a multipalyer, kde se jakékoli rozdíly ve zbraních projeví nejvíce.

Když už jsem nakousnul multipalyer. Samozřejmě žu tu je a je stejně dobrý jako dřív, nicméně je zde jedna chyba, kterou je potřeba zmínit. Mapy jsou totiž optimalizovány pro 16 hráčů. Takže pro vás a tři kamarády jsou příliš velké, pro teoreticky možných 64 hráčů zase příliš malé. Navíc dlužno přiznat, že multiplayerové mapy nejsou nijak originální co se týče konceptu a designu a s hrou a jejím perfektním designem toho nemají moc společného; co se týče jejich kvalito co do multiplayeru samotného, to ještě uvidíme.

Nicméně Quake 4 evidentně sází zejména na singleplayer.

Kulometné hnízdo na korbě transportéru * Já mu říkal, nehraj si s tou puškou * Tehle to asi přehnal s bateriema od Duracelu

Sorry to say it...

Atmosféra, hratelnost, příběh a dynamická akce vás nechají zapomenout na fakt, že se stále pohybujete v koridorech, navíc značně omezených. Kupředu vede vždy jen jedna cesta, která se odemyká dle potřeby. Dveře, kterými jste před chvílí prošli, jsou najednou zamčené a jiné se otevřely, aniž by pro to existoval jakýkoli logický důvod.

Naopak cesta zpět se zamyká, jak postupujete kupředu a vy se v každém okamžiku hry pohybujete pouze po malém, omezeném prostoru. Ale je tu ten příběh... To on vás žene stále vpřed bez ohledu na fakt, že jindy byste se takovémuto konceptu zhnuseně smáli.

AI spolubojovníků je poměrně slušná a jejich schopnosti ucházející (kryjí se, postupují vpřed a stahují se podle potřeby), zato nepřátelé příliš rozumu nepobrali. Naštěstí to je vcelku logické – vždyť to jsou nemyslící stvůry, které žene vpřed touha sdíleného vědomí zničit vše lidské a fakt, že jejich ztráty jsou nahraditelné. Nicméně i někteří z nich (obzvláště později ve hře) se umí slušně krýt, obejít vás (což je ale v úzkých tunelech většinou vcelku problém) a někdy dokáží opravdu zatopit a celkově musím konstatovat, že jejich kvality dosahují kvalit vašich spolbojovníků. Aby také ne; jedná se totiž kutečně o vaše spolubojovníky - jen už prošli Stroggizací.

Faktem je, že lineární postup dějem, skriptované chování spolubojovníků za určitých okolností, skriptované situace, kdy nepřítel vyleze z úkrytu vždy přesně v okamžiku, kdy překročíte stanovenou linii bez ohledu na logiku věci a další obdobné „chyby“ se v podání Quaka 4 stávají nástrojem atmosféry. Sice ne vždy, ale ve většině případů se tvůrcům skutečně podařilo je naprogramovat a nachystat tak, že často dokonce přehlédnete, že se jednalo o připravený skript a ne o přirozený vývoj situace a vašich akcí.

But this is how I feel it...

Quake 4 je příjemným překvapením. Pokud máte rádi FPS, atmosférické akce, Vetřelce a singleplayer, rozhodně nelze než jej doporučit. Pokud očekáváte multiplayerové orgie jako v Quake 3, prozatím se nejspíše nedočkáte. Ale co není, může být...

Grafika: 9/10
Hudba: 9/10
Zvuky: 9/10
Hratelnost: 9/10

Perfektní atmosféra, dobrý příběh, skvělá hratelnost. Takový je singleplayer v Quake 4 a tahle hra si díky němu nejspíše odnese titul "nejlepší FPS roku 2005".

Celkové hodnocení singleplayeru: 9/10

V následující kapitole je rozsáhlá galeria obrázků, protože Quake 4 vypadá tak dobře, že jsem típal a típal a típal a típal a típal...