Recenze: Restricted Area - Diablo jinak

Představte si, že někdo dá dohromady Diablo a Fallout. Vezme to nejlepší z obého a zbytek zahodí. Pak už to jen přinese do obchodů jako úplně novou hru a nazve ji třeba Restricted Area. Zjistěte, zda je to jen představa, nebo realita.
Recenze: Restricted Area - Diablo jinak

Platforma: PC
Typ hry: RPG
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: Pentium 4 800 MHz, 256 MB RAM, 32 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: Pentium 4 1,6 GHz, 512 MB RAM, 64 MB grafická karta
Testovací konfigurace: Athlon 64 3200+, 1 GB RAM, GeForce 6600
Výrobce: Master Creating
Vydavatel: Whiptail
Homepage:
http://www.restricted-area.net/

Diablo. Všichni jej známe a při vyslovení jeho jména nám mrazí v zádech. Dokonalá hra, skvělé animace a uchvacující hratelnost, která vás připoutala k židli na dlouhé hodiny. Za svítání jste pak zjistili, že Diablo byl poražen a je čas jít do práce. Jenže celou dobu ve vás pak hlodal červík, zda nezkusit hru za jinou postavu, nebo s jinou obtížností.

Možná se divíte, co to tady plácám o Diablu. Klikli jste přeci recenzi na Restricted Area - a nějaký šílenec tady mele něco úplně jiného? Jakmile byste ale spustili Restricted Area, bylo by vám jasné, že Diablo se vrací. Stejný pohled, podobná grafika, náhodně generované mapy, trojice CD... Kde já to jen viděl?

Příběh začíná ukováním prstenů …

Hned zpočátku ale najdete první rozdíl. Ač Blizzard na animacích nešetřil, zde šli Master Creations ještě dále. Každý ze čtveřice hrdinů má vlastní příběh, který jej přivádí do vyhnanství na kraj velkoměsta. Píše se konec jednadvacátého století a megakorporace vlastní většinu majetků a často i lidí. Čtyřka nemá žádného společného nepřítele, každý se vrhá do dobrodružství s vlastní motivací.

Co je všem společné je touha po penězích. Ne že by je peníze dokázaly spasit, ale pomohou jim dosáhnout jejich cíle. Ale v cestě jim stojí tisíce nepřátel, od těch nejmenších creeperů až po obří jugernauty. Nejdříve ale musíte opustit město, v němž jsou přesně ony důležité postavy, jaké byste čekali. Prodavačka zbraní, prodavač cyberware, jež slouží namísto brnění, pan Smith, který dohazuje zakázky, pilot dopravující vás do misí...

  
Bojíte se tmy? * Co když na vás vyskočí něco takového? * Tady rovnou ve dvojbloku

S každým z nich si můžete promluvit a záleží i na vašich schopnostech, o čem budete řeč. U obchodníků je směr rozhovoru poměrně jasný, stále se však můžete dozvědět spoustu zajímavých informací. Smith zase zadává některé úkoly pouze lidem, kteří mají dostatečnou reputaci, jenž se zase dá získat plněním úkolů předchozích. Klasický postup, jen si přehoďte Diablo do světa Falloutu a jsme doma.

We are the champions

Z Falloutu jistě také znáte šestici vlastností postavy. Zde je však rozvržena jinak, namísto štěstí jsou zde reakce, které však fungují velmi podobně. Jakmile vyrazíte do divočiny, musíte se hodně ohánět, aby vás všichni ti mutanti nesundali. Jsou sice tak hloupí, že nedokáží trefit ani dveře, pokud ale dojdou k vám, dokáží slušně zatopit. Zpočátku se jejich tuposti jen smějete, jakmile ale přijdou mutanti s energetickými zbraněmi, úsměv rychle zamrzne. V té chvíli jste dokonce rádi, že rozumu moc nepobrali a můžete je "zaseknout" za dveřmi.

Z čistokrevné akce, kde náboje létají po miliardách a nikdo je nepočítá, se tak stává taktičtější hra, kdy musíte plánovat postup tak, aby na vás nešlo příliš mnoho protivníků najednou. A nebo je třeba nalákat kolem výbušných barelů - a pak už ukazatel zkušeností bělá jak může. Po chvíli nad vaší hlavou objeví záře jak z Černobylu a je tady nová úroveň.

  
Creeperovský trojblok dostává zásah plasmou * Jasně, jen 300% úroky * Bum a další creeper se válí ve vlastní šťávě

S ní můžete vylepšovat nejen vlastnosti, ale získávat i nové schopnosti. Každý hrdina jich má dvě pyramidy. Jedna z nich je všem společná a zahrnuje klasické dovednosti se zbraněmi, rychlost běhu a podobné vychytávky. Každá postava má pak vlastní druhou dovednostní pyramidu, kde najdete přesně to, co dělá hrdinu originálním.

Máte něco proti mutantům?

Zde však narážíme na drobný háček, protože nikdy nevíte, na jakou zbraň narazíte. Jak na potvoru vždy najdete nejsilnější zbraň toho druhu, který zrovna nemáte vycvičený a vaše těžce investované body do plamenometů přijdou vniveč. Časem to naštěstí dohání možnost vylepšení veškerého vybaveni, tedy jak zbraní, tak i cyberware, ale to rozhodně není zadarmo.

Když už jsme se o cyberware zmínil, zalíbila se mi tato možnost. Ve hře totiž nenarazíte na klasická brnění, ale pouze na "náhradní díly" do vašeho svěřence. Kdo by nevyměnil nohu za rychlejší. Jen mi přijde docela vtipná situace, kdy je jedna noha rychlejší,druhá zase odolnější a hrdina si klidně běhá jako srnka, aniž by tento problém nějak řešil. Co ale řešit musí, je jeho přizpůsobivost k technologiím. Každá z nich je totiž jinak náročná pro organizmus a tak musíte rozmýšlet, zda právě potřebujete silnější ruku, nebo tvrdší kůži. Teda přemýšlet vlastně nemusíte, stačí kliknout a hra vybere nejlepší kombinaci sama.

  
Jugernaut je fakt obřík * Ale zásah do barelu nerozchodí * Modré výboje jsou hodné, červené zlé

Musíte se ale smířit s tím, že jakmile otevřete váš inventář, tak se hra nechutně sekne. Stejně tak si musíte zvyknout, že konvenční zbraně mají neomezené zásobníky, takže se většinou nevyplatí používat energetické, protože ty jsou limitovány energií. Ne, že by jednou došla a vy si nevystřelili, musíte však střílet s rozmyslem. Se samopalem prostě nejdříve střílíte a pak až se díváte, jestli náhodou někdo nepřežil.

Vidím jen tmu

I když máte mocné tlačítko, které vám ukáže pozici nepřátel, neznamená to, že je musíte vidět. Ve venkovních oblastech je krásně slunečno, jakmile ale vstoupíte do budov, kde se odehrává většina bojů, viditelnost výrazně klesne. Kurzor změní funkci na baterku, všude se míhají stíny, vůbec celá atmosféra je ponurá. Grafika je však rozporuplná. Jakmile si na ni zvyknete, bude se vám líbit. Do té doby bude spíš připomínat první díl Diabla, který ve své době působil hezky, ale dnes už je výrazně překonán. Pokud překousnete delší nahrávání, tak vás jistě zaujmou i videosekvence podávající příběh. Na Lord of Destruction to sice nemá, ale i tak jsou poutavé.

Co však atmosféru posunuje do úplně jiných mezí, je hudba a zvuky. Temné apokalyptické motivy se střídají s akčními tématy, to vše se mísí s divokou střelbou, řevem zasažených, skřeky umírajících. Celá tato kakafonie nezní reálně, ale přesně tak, jak by měla znít v nadnesených představách. Dokonale tak srovnává slabé stránky grafiky a pomáhá vám více proniknout do hry.

Světlé stránky hry
  • Jednoduchost
  • Akce
  • Hudba a zvuky
  • Chytlavost
Temné stránky hry
  • Grafika
  • RPG se neprojeví
  • Nedotažené
  • Už to tady jednou bylo

Celkově mi přišla Restricted Area trochu rozpačitá. Jedná se o skvělou akci s úžasným kooperativním multiplayerem, ale všechno už tu někdy bylo a možná i lépe. Dovednostní pyramidy vás nutí získat spoustu nepotřebných schopností, inventář přetéká nohama se zbytečnými efekty, vývoj postavy nemá nijak silný dopad. Restricted Area se tak z mého pohledu řadí do druhé vlny pod vrcholem, po boku Sacred. Diablo zůstal na vrcholku a zkušeně se směje.

Grafika: 6/10
Zvuk: 9/10
Hudba: 9/10
Hratelnost: 7/10

Restricted Area vás sice chytne a bude bavit, stále ve vás však hlodá červík pochybností. Vždyť to jde lépe, pár nápadů navíc hru nezachrání.

Celkové hodnocení: 7/10