Recenze: Rome: Total War – ovládněte Řím v nejlepší RTS roku!

Jeden z nejočekávanějších strategických titulů roku. Hra, která vás okouzlí svou atmosférou, detailností, rozsahem i excelentní grafikou. Rome: Total War si díky svému velkorysému pojetí bezpochyby plně zaslouží prvenství na poli RTS; mým dnešním úkolem tak bude přesvědčit vás, že si svá dosavadní vysoká hodnocení ze světových serverů plným právem zaslouží.
Recenze: Rome: Total War – ovládněte Řím v nejlepší RTS roku!

Platforma: PC
Typ hry: Kombinace tahové strategie a RTS
Multiplayer: Ano
Minimální konfigurace: Procesor 1.0 GHz, 256 MB RAM, 64 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: Procesor 3 GHz, 1 GB RAM, 128 MB grafická karta
Testovací konfigurace: Procesor 1,6 GHz, 384 MB RAM, GeForce 2 MX
Výrobce: Creative Assembly (
http://www.creative-assembly.co.uk/)
Vydavatel: Activision (
http://www.activision.com/)
Distributor v ČR: Cenega (
http://www.cenega.cz/)
Homepage hry:
http://www.totalwar.com/

"Zásadou legie tedy je: nedávat se snadno na útěk, nepouštět se snadno do pronásledování". Flavius Vegetius

Existují hry, na které se těšíte už půl roku před termínem vydání. Myšlenky na ně vás budí ze snů a jakmile konečně dorazí, jste ochotni i zaprodat vlastní redaktorskou duši, jen abyste je mohli recenzovat. Zatímco většina kolegů netrpělivě čekala na Doom III a momentálně pravděpodobně obdobně netrpělivě očekává Half-Life 2, mými jednoznačnými a ničím nezpochybnitelnými favority pro letošní rok se staly tituly Rome: Total War a LotR: Battle for Middle Earth. Již delší dobu bylo vcelku jasné, že římské legie se svým nemilosrdným tempem pochodu dorazí na obrazovky monitorů dříve a poslední dny se staly těžkou zkouškou pro moji trpělivost, kdy jsem Kamila bormbardoval opakovanými dotazy, nemluvě o mlsném obcházení redakce s jazykem vyplazeným skoro až na zem. Zajímá vás, co je vlastně na této hře tak výjimečného? Je to bezpochyby ta nejlepší kombinace tahové a realtime strategie, jakou si v současnosti můžete zahrát - to za prvé. Za druhé, troufám si zde směle říct, že uspokojí nároky většiny hráčů, ať už tito na první místo kladou zábavnost před špičkovou grafikou, či budování politické kariéry před masovými bitvami – to všechno se zde totiž v jedinečném mixu nabízí a je jen na vás, jakým způsobem si Rome: Total War vlastně chcete vychutnat.

Nebaví vás starat se o správu a rozvoj dobytých měst? Přenechejte to automatice, zvládne to sama. Disponujete výkonnou sestavou umožňující zobrazování válečných scén v nejlepším možném rozlišení? Zapněte detaily na maximum a s pomocí přibližovacího tlačítka a kamery si vychutnávejte řež mezi oddíly hezky zblízka. Nebo se naopak nezdržujte bojem vůbec a výsledek konfliktu za vás prostě vygeneruje počítač. Máte již dostatečnou moc a právě tak plné zuby senátu s jeho věčnými příkazy? Rozpusťte ho! Opravdu jen málokdy se v žánru RTS setkáte až s takovou svobodou chování, jaká je k dispozici v tomto případě.

  

Síla slonů je již v novém patchi omezena * I malé bitvě předchází slavnostní defilé * Tenká a červená linie

Pokud se vám nějaká herní složka nelíbí, zkrátka se jí nemusíte věnovat a naopak se soustředit jen na to, co vás baví nejvíce. Už jen z tohoto je nejspíš jasné, že možností, jak Rome: Total War dokončit, je bezesporu hned několik – bohužel však mé síly nejsou nevyčerpatelné a po několika dnech takřka nepřetržitého sezení u PC jsem naznal, že pro účely této recenze bude nejlepší snažit se ochutnávat ze všech stromů poznání průběžně. Ono takových třináct hodin z 24 je už více než polovina a spát se taky někdy musí. Pokud se ovšem do budování impéria zaberete ještě více než já (což rozhodně nevylučuji), za případné pozdní příchody do práce/školy si ponesete následky sami. Příběh zde jinak žádný hledat nemusíte (místo něj bych doporučil nějakou dějepisnou literaturu), protože smysl hry je zcela jasný –  stát se nejvyšším představitelem Říma, který je zatím jen pouhým snem.

Per aspera ad astra

První věcí, u které chci začít, jsou možnosti singleplayeru. Jednoznačně nejdůležitější je pochopitelně kampaň, které předchází prolog, tedy drobný tréninkový úvod do problematiky. Pokud si chcete pozdější atmosféru užít se vším všudy, musíte ve finále zvládnout skutečně relativně hodně věcí a je tedy podle mě jen dobře, že tento tutoriál nelze přeskočit. Teprve pak si můžete dle svého vkusu zvolit jednu ze tří hlavních frakcí, nastavit obtížnost i další položky (jako například míru realističnosti bitev či samosprávu osad) a jít směle na věc. Další variantou jsou samostatné rekonstrukce deseti slavných střetnutí – za všechny uvedu například The Battle of Teutoburg Forest nebo The Siege of Sparta. Pro kreativní jedince je zde konečně připravena i položka Custom Battles a úplně nakonec Quick Battles, kterou myslím snad už ani příliš rozepisovat nemusím. Nás teď bude totiž nejvíce zajímat varianta číslo jedna a začneme kde jinde než na mapě historické Evropy.

  

Všechny vyhladit!!! *  Zabojovat si můžete klidně i s Egypťany *  Kartágo kupředu. Nebo raději ne?

Právě zde se totiž odehrává celá tahová část hry. Začínáte s malými provinciemi a nepočetnou armádou, vaší prvotní starostí proto bude expanze do okolního světa, mající za cíl rozšíření území. Na první pohled jednoduchá, na druhý již značně komplikovaná záležitost, sestávající z několika klíčových faktorů. Kapitola sama pro sebe je ekonomika, stejně jako rozvoj vašich měst, diplomacie, špionáž a řada dalších věcí. Do toho všeho se navíc neustále plete senát, který tu vyžaduje doručení obchodního návrhu, tu abyste vyhlásili válku některému z barbarských kmenů. Odměny za vaše služby bývají různé, od finanční částky až po nové jednotky pro vaší armádu – každopádně míru vaší úspěšnosti určuje také ukazatel popularity jak u senátorů, tak u obyvatel vašich provincií. Aby toho všeho nebylo málo, je nutné samozřejmě myslet i na konkurenční frakce (které zpočátku nelze s nízkou podporou napadnout, ale žádný strach – časem to spočítáte všem, i bez ustání reptajícím politikům. Sem tam ještě navíc dojde k nějaké té přírodní katastrofě, třeba výbuchu Etny.

Vlastní mapka je skutečně krásně zpracovaná a maximálně odpovídající reáliím (alespoň tedy nějaké extrémní zeměpisné nesrovnalosti jsem nezjistil). Jediným problémem turn-based módu je fakt, že různých národů usilujících o moc je opravdu hodně a než si všechny dohromady to svoje kolo odehrají, nějakou chvíli to trvá. Zatímco po souši se vaše i nepřátelské (potažmo spojenecké) jednotky přesouvají ve stylizované podobě kráčející postavičky, která mi asi ze všeho nejvíce připomněla staré dobré Battlechess, přes moře se pro změnu dopravují pomocí lodí - tudíž dojde i na občasné námořní bitvy a také blokády nepřátelských přístavů. O všech novinkách jste neustále informování pomocí přehledných zpráv, ať už jde o výcvik nových vojáků, svatbu či úmrtí v rodině, narození dítěte, eventuálně již zmiňované zadání nové mise. V této souvislosti upozorňuji, že plnit můžete jen ty, které zrovna sami chcete. Některé nabídky je však přímo hřích odmítnout, nehledě na nárůst prestiže. V potaz musíte brát i takové detaily, jako že porobené obyvatelstvo se může začít bez vojenského dozoru bouřit, nebo že vysoké daně měšťanům na indikátoru štěstí dvakrát nepřidají. Do sytosti si užijete též podplácení, nečekaných reforem v armádě, politických pletich… Možností se nabízí víc než dost.

  

Schyluje se k obsazení města * Ale ještě předtím ho zapálíme * Nepřítel vychází z mlhy

Budov ve hře naleznete několik typů, od guvernérské vily přes tržiště až po kasárna. Postavení každé z nich však stojí něco zlata z vaší kapsy, takže pokud vše řídíte manuálně a nespoléháte na samosprávu, budete velmi dobře rozmýšlet, která investice by měla aktuálně dostat přednost a proč. Zvolená stavba vám také nevyroste jen tak sama od sebe, ale k jejímu dokončení je zapotřebí určitý počet kol. Nenahraditelné jsou také silnice, které Římu vždy velmi pomáhaly v rychlém obsazování dobytých zemí (viz. slavná Appiova). Města se rozvíjejí a jejich populace narůstá úměrně podmínkám, které pro obyvatele vytvoříte, což má za následek mj. také přísun nových rekrutů, jejichž následný trénink ovšem také není zdarma. Jak sami vidíte, celý systém je až neuvěřitelně detailní (například při dobytí cizí osady si můžete vybrat ze tří možností jak naložit s obyvateli, včetně mého nejoblíbenějšího, totiž že je všechny zkrátka a dobře necháte ukřižovat) a proto pokud si v Rome: Total War chcete užít prioritně zabíjení ve velkém stylu, svěřte tyto úkoly automatice a v klidu se věnujte především svým výbojným tažením – o hodně se ale ochudíte. Nebo by vás snad nepotěšila zákeřná možnost někomu opakovaně přislíbit mír oproti zaplacení tributu a okamžitě po předání peněz nemilosrdně zaútočit? Mmě se to líbilo velmi.

„Teď teprve Titurius, jenž dříve zhola o nic se nestaral, pobíhal v úzkostném zmatku sem a tam a rozestavoval kohorty, ale i to poplašeně a tak, že na něm bylo vidět, jak si neví rady ani pomoci. Což se stává obyčejně těm, kdo jsou nuceni se rozhodovat teprve ve chvíli, kdy už je na místě jednat.“ Gaius Iulius Caesar

Inter arma silent musae

Konečně jste tedy otevřeli první ozbrojený konflikt a hra se přepíná do graficky excelentního realtime módu. Ten je pochopitelně kapitolou sám pro sebe, včetně ovládání, vizuální stránky věci a také nároku na váš HW. Jednou z nejdůležitějších věcí je správné rozestavení jednotek, předcházející vlastnímu střetu. Lučištníky pěkně dopředu, aby vyslali úvodní salvy šípů a pak se bleskově stáhli za pěchotu, lehkou jízdu zase na okraje pro rychlý výpad na pozice soupeřových střelců. Pro orientaci v terénu je nejlepší využívat myš v kombinaci se šipkami – jak již bylo řečeno v preview, kursorem totiž  obrazovku netradičně otáčíte, zatímco pro posun zde slouží právě šipky. Zpočátku je to trochu nezvyklé, ale do krve vám to přejde velmi rychle, stejně jako značně flexibilní kamera. Mimochodem, všechna bojiště jsou generovaná a doposud se mi tak nestalo, že bych válčil na dvou identických. Důraz je pochopitelně kladen i na využívání terénních nerovností.

  

Tohle vypadá moooc špatně * Tak zaplatíte, nebo…. * Kavalérie vířící oblaka prachu

Shogun: Total War

Rok 2000. První díl celé originální série. Minimální požadavky byly dnes směšné – Procesor 233 MHz a 32 MB RAM. Hra byla situována do období feudálního Japonska a pyšnila se na svojí dobu nebývalým rozsahem. Hodnocení Doupěte 8/10. Recenze k dispozici zde. Později vychází datadisk s názvem The Mongol Invasion.

Medieval: Total War

Rok 2002. Dle hesla“vše úspěšné si zaslouží pokračování“ vychází druhý díl, zabývající se tentokrát érou temného středověku. Minimální požadavky Proceosr 350 MHz se 128 MB RAM. Oproti svému předchůdci už v hodnocení poněkud ztrácí a pro mě osobně je nejhorší z celé trojky. I on se však dočkal datadisku a to Viking Invasion.

Rome: Total War

Rok 2004. Zajímavý je především enormní nárůst nároku na HW výkon, který se s rozdílem mezi Shogunem a Medievalem nedá prakticky srovnávat. Volba tentokrát padla na návrat do časů budování římského impéria. Vzhledem k jeho kvalitě doufám, že datadisku se dočkáme co nevidět. Recenzi právě čtete.

Co se vlastních jednotek týče, manipulace s nimi je velmi jednoduchá a pokud jste hráli předchozí díly ze série Total War, neměli byste mít žádný problém. Díky dolnímu panelu se schématickým zobrazením všech oddílů a jejich početního stavu si udržujete neustálý přehled a pohybovat díky tomu můžete i se skupinami, které momentálně nevidíte přímo na monitoru. Nechybí ani možnost změny formace (především tu klínovou jsem si oblíbil), bleskového protiútoku (kdy nahradíte pomalou chůzi během), speciální schopnosti (zápalné šípy) a řada dalších věcí. Ovlivňovat lze i celkovou rychlost - v případě nesnází navíc můžete využít pauzy a promyslet si během ní postup. Pro opravdové fajnšmekry je pak připraveno tlačítko Delete, kterým přiblížíte vybraný oddíl a už sledujete řež hezky zblízka. Pokud se vám podaří zabít protivníkova velitele, dozvíte se to prostřednictvím krátké video sekvence a následného upozornění – morálka nepřátel pak samozřejmě může rapidně poklesnout.

Realističnost je skutečně na vysoké úrovni a nedivte se proto, že nedisciplinované barbarské kmeny porazíte i v situaci, kdy mají několikanásobnou převahu. Stačí si přečíst, jak dopadli například Piktové v Británii. Římská výzbroj a zejména ocelová kázeň vám tedy zpočátku poskytuje nezanedbatelnou výhodu, hůře už samozřejmě začne být až dojde i na střet s konkurencí a legie se postaví proti legiím. Nemám tu dostatek místa, abych detailně rozebíral složení armády u všech zúčastěných národů vzhledem k historickým skutečnostem, ale podíval jsem se blíže na zoubek alespoň Impériu. Klíčovým základem je logicky pěchota, přičemž první řadu obvykle tvoří hastates (nováčci s lehčí výzbrojí) následování hlavním jádrem principes a konečně řadou triarii, tedy nejzkušenějšími veterány. V období války se Samnity tyto tři šiky tvořily tzv. manipul (z latinského manus – ruka). Vše doplňují lehkooděnci velites, jízdní oddíly (equites) a lučištníci. Mezi hlavní zbraně patří těžké kopí a slavný meč gladius, který vojákům poskytoval velkou výhodu během boje v sevřeném šiku oproti dlouhým mečům barbarů, kteří potřebovali na rozmach více prostoru. K dispozici je toho samozřejmě ještě více (bojoví psi atp.), ale rozepisovat úplně všechno zkrátka nejde. Ke všem typům vojáků nemáte pochopitelně přístup hned od začátku, ale získáváte je postupně spolu s rozvojem svých provincií. Na druhé straně vás naopak netrpělivě očekávají slavní Hannibalovi sloni atp.

"...je pobita většina vojska. Co zbylo, uteče se do tábora, z něhož vytáhli. Z nich orlonoš Lucius Petrosidius, tísněn velkou nepřátelskou přesilou, vhodil orla přes val do tábora a sám padne před táborem, hrdinsky se bráně." Gaius Iulius Caesar

  

Tak schválně, co vám ta bota připomíná? * Místo krutého masakru, aneb mrtví se tentokrát nerozplývají * Každému podle jeho gusta

Další libůstkou je obléhání měst, ke kterému lze využít hned několika prostředků - od bucharů až po katapulty. Pokud obyčejné kameny navíc zaměníte za zápalné střelivo, zmasakrujete velkou část obránců ještě před samotným vstupem za pobořené hradby. Tady také přichází první větší kritika jinak velmi slušné AI – šiky nepřátel si klidně pochodují, zatímco vy je z bezpečné vzdálenosti kosíte salvami šípů a těžkou technikou. Ani jednou jsem se nesetkal s pokusem o výpad na nechráněné pozice, vojáci se zarytě drží uvnitř ve zdánlivém bezpečí. Mnohem lépe si počítač naopak vede na straně agresora, kdy klidně dokáže zaútočit na valy z více stran současně a překvapit nečekaným výpadem z boku etc. Samotný souboj v městských ulicích je bohužel poměrně frustrující záležitost, protože s několika oddíly o počtu řekněme 40 mužů se mnohem lépe manévruje na širých pláních, než v těsném prostoru ohraničeném domy. Na finální ovládnutí je stanoven časový limit, po jehož vypršení vítězíte (jste-li v roli útočníků), nebo naopak prohráváte (pokud se vám nepodaří pozice udržet). Abych nezapomněl, obležení je prakticky jediná situace, kdy jste do přímého konfliktu nuceni – pokud jinak při svých toulkách Evropou narazíte na extrémně silnou armádu, můžete se prostě stáhnout a vrátit až později s posilami. Leckdy také nebojujete úplně sami, ale společně se spojenci.

Alea iacta es

O grafické stránce věci je myslím zbytečné se nějak extrémně šířit – fakt, že se bude jednat o vizuální orgie, byl znám již dávno před vydáním a plná verze to jen potvrdila. I turn-based se odehrává v krásně vykreslené 3D a v pozdější fázi, kdy se po mapě pohybují desítky lodí, karavan i armád, je na ní bezesporu radost pohledět. Ruku v ruce s tím kráčí vyšší HW náročnost, Rome: Total War však vychází uživatelům vstříc kromě nového engine také propracovanými Options, takže pro obě části hry lze kupříkladu vybrat jiné rozlišení apod. Za nejlepší možnost považuji autodetekci technických možností vašeho PC, po které se jednoduše vše nastaví na co nevhodnější optimum bez vaší asistence. Co jsem ale již dopředu neočekával, byla překrásná hudba, která mi učarovala už při úvodní instalaci a onen cca tříminutový track jsem si později dokonce několikrát přehrával individuálně. Od časů Age of Empires jsem u RTS neslyšel znít nic lepšího a tak i zde mohu jen chválit. Hratelnost a atmosféra je úžasná a doposud pohltila každého z naší redakce, který s Rome: Total War přišel do bližšího kontaktu.

Světlé stránky hry
  • Propracovaná „SimCity“ turn-based část
  • Excelentní grafika a hudba
  • Vysoká míra svobody
  • Intuitivní ovládání
  • Masové bitevní scény obléhání měst
  • Důraz kladený na realističnost bitev a mnohé historické reálie
Temné stránky hry
  • Příležitostné nedostatky v AI a chyby počítače

Suma sumárum se v podstatě jedná o dvě kvalitní hry spojené do jediného celku. Kdyby kolová část vyšla jako zcela samostatný titul, pravděpodobně by obdržela hodnocení kolem 5/10 - stejně tak dobře si umím představit i odtržený a upravený real-time mód, prodávaný coby nějaký z klonů Mythu (který bych hodnotil bezpochyby ještě výš). Na Doupěti jsme však limitování desítkou a já doposud ještě nikdy a nikde maximální hodnocení neudělil. Avšak snad právě i proto mohu zodpovědně prohlásit, že pokud k tomu kdy byl skutečně správný okamžik, tak právě teď. Jediným důvodem proč Rome: Total War nakonec tu desítku nedostal je fakt, že oproti prvnímu Shogunovi nepřináší na scénu v podstatě nic originálního a je zkrátka a dobře „jen“ pokračovatelem slavné série. Pokud ale ke všemu výše napsanému přihodím ještě kvalitní multiplayer až pro 8 hráčů, množství propracovaných videosekvencí, možnost opětovného přehrávání vybraných bitev, snad i vám z toho vyjde, že v současnosti si prostě lepší strategickou hru zahrát nemůžete. Veni, vedi, vici.

Grafika: 9/10
Zvuky: 8/10
Hudba: 9/10
Ovládání: 8/10
Hratelnost: 10/10
Atmosféra: 9/10

Bezesporu jedna z nejlepších strategií všech dob, která v sobě mistrovsky kombinuje žánr turn-based i real time. Naprostá povinnost.

Celkové hodnocení: 9,5/10

Dostupné pro: PC
Výrobce: Creative Assembly | Webové stránky hry
  • Propracovaná „SimCity“ turn-based část
  • Excelentní grafika a hudba
  • Vysoká míra svobody
  • Intuitivní ovládání
  • Masové bitevní scény obléhání měst
  • Důraz kladený na realističnost bitev a mnohé historické reálie
  • Příležitostné nedostatky v AI a chyby počítače

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Nejlepší hry zdarma: Jak si skvěle zahrát a neutratit ani korunu

Nejlepší hry zdarma: Jak si skvěle zah…

Občas to vyjde tak, že na hry po vánočních nákupech už prostě nezbude žádný zlaťák. Jak tedy trávit dlouhé zimní večery, když už máte všechno dohrané? Vybrali jsme pár kousků, za které nemusíte dát ani korunu, a i tak se budete královsky bavit.

13.  12.  2017 | | 19 N/A
Ubisoft rozdává AC IV: Black Flag a World in Conflict zcela zdarma

Ubisoft rozdává AC IV: Black Flag a Wo…

Nadílka od Ubisoftu bude v podobě her, které určitě moc dobře znáte. Těšíte se?

5.  12.  2017 | | 2 N/A
Nejlepší hry pro Xbox One: 7 tipů na skvělé nové pařby

Nejlepší hry pro Xbox One: 7 tipů na s…

Vánoce jsou za rohem a náš seriál speciálů je u konce. Pro majitele herní konzole Xbox One tady máme několik letošních tipů na dárek.

14.  12.  2017 | | 5 N/A
Vybrali jsme nejlepší PC hry pod stromeček

Vybrali jsme nejlepší PC hry pod strom…

Toto je deset her, které byste rozhodně neměli při hraní na počítači vynechat.

6.  12.  2017 | | 21 N/A
7 tipů na nejbrutálnější hry historie, co vám zaručeně spraví chuť

7 tipů na nejbrutálnější hry historie,…

Je libo násilí a hektolitry krve? I to se občas šikne. Pojďte se tedy s námi podívat na ty nejbrutálnější hry, které spatřily světlo světa.

4.  12.  2017 | | 3 N/A
Nejlepší hry pro Playstation 4: deset tipů, které zaručeně dobře zabaví

Nejlepší hry pro Playstation 4: deset …

Letos se pro Playstation urodila spousta herních pecek, v našem vánočním rádci proto z většiny najdete exkluzivní tituly. Nezapomněli jsme ale ani na multiplatformní hry.

15.  12.  2017 |
Vybrali jsme nejlepší herní notebooky pod stromeček, zahraje si každý

Vybrali jsme nejlepší herní notebooky …

Pořádný herní notebook seženete za 25 tisíc. Vybrali jsme však i levnější stroje s nutnými kompromisy, nebo naopak děla s cenou ke sta tisícům

9.  12.  2017 | | 11 N/A
Sledujte s námi Playstation Experience 2017, co na nás Sony chystá?

Sledujte s námi Playstation Experience…

Pokud vám nestačí The Game Awards, hned v závěsu dorazí svátek Playstationu. A Sony má podle všeho co ukazovat.

4.  12.  2017 | | 4 N/A