Recenze: Sacred 2: Fallen Angel – nejen anděl padl

Přijde mi, že Sacred svého času rozdělilo herní komunitu na dvě nesmiřitelná křídla. Jedno se na německé želízko v ohni války akčních RPG rozpačitě podívalo, aby se zanedlouho vrátilo k legendárnímu Diablu 2. Druzí naopak využívali každé příležitosti k ohrnování svých nosů nad barbary, kterým u akčního RPG stačí nějaká dvacítka questů a 480 tisíc pixelů na obrazovce (ano, opravdu je to méně, než má foťák vašeho mobilu).

Jistěže mi můžete říkat, jak se tyhle hry nedají srovnávat, skutečnost je ovšem taková, že Sacred je epické RPG s rychlým a jednoduchým soubojovým systémem, kde řežete mraky potvor a zkušenosti promítáte do propracovaného vývoje postavy, zatímco Diablo 2 je epické RPG s rychlým a jednoduchým soubojovým systémem, kde řežete mraky potvor a zkušenosti promítáte do propracovaného vývoje postavy. A je to.

Ancaria to má snadné jako bílé dítě uprostřed Bronxu

Občasná srovnání jsou tak na místě, a to zvlášť ve stínu blížícího se vydání Diabla 3 (můj soukromý odhad je už tak rok 2011, takže pozor). Navíc jsem shodou okolností nedávno Diablo 2 oprášil a nebýt recenzování Sacred 2, tak už jsem toho ďáblíka vyklepnul, proto mám možnost krásného srovnání herních postupů v obou titulech. A že jsem se občas divil.

Ancaria's got talent

Bitvu o krále akčních RPG začněme podrobným obeznámením s terénem a soutěžícími. Celé dvě tisícovky let před tím, než Shaddar zpacká rituál a vypustí do světa ošklivé zlo, je Ancaria temným místem zmítaným jedním velkým, nemilosrdným konfliktem. Odnepaměti zemí pulzuje tajemná T-Energy, na kterou dohlíží andělské bytosti Seraphim, později spolu se vznešenými elfy.

Ti ale kvůli tajemnému zdroji moci stihnou rozpoutat slušně velký konflikt, a tak umožní i ostatním rasám, aby se také ponořili do boje o dohlížení nad silou. T-Energy se nakonec sama vymyká kontrole a Ancaria se stává světem, který to má asi tak snadné jako mimořádné nadané bílé dítě někde uprostřed Bronxu. Jsou potřeba hrdinové a hrdinové přicházejí. Jejich cíle jsou však nejasné stejně jako osud celého světa.

O vaši přízeň se ve finále Miss úvodního menu utká šestice rozličných uchazečů, z nichž každý má předem dané oblasti, v nichž vyniká. Z minula zbyla jen Seraphim ovládající nebeskou magii a boj na blízko, novými slečnami jsou pak sličná vznešená elfka zkušená v používání elementálních kouzel a dryáda třímající luk jako buk. Genderově vyváženou nabídku postav doplňuje poněkud mrtvý, ale stále silný Shadow Warrior, temný a sobecký inkvizitor a sacredské unikum, mechanický Temple Guardian.

Můžete se vozit jako rozmazlený capart v autě rodičů při ranní cestě do školy

Kromě základního výběru se nemůžete obejít ani bez volby svého božského patrona, tedy bonusu, který můžete jednou za asi tak tři a půl roku použít, a obtížnosti – na začátku tradičně bronze a silver. Ať už si vyberete procházku sadem, nebo cestu větší výzvy, musíte se také rozhodnout, zda chcete kráčet prosluněným údolím, či temnými stezkami, tedy budete-li dobří, či zlí. Vaše volba ovlivní nejen směrování hlavního příběhu, ale i vedlejších questů, volte proto s rozmyslem. Nezapomeňte ani, že Seraphim jsou zásadně dobré a inkvizitoři zásadně zlé bytosti. Ačkoli „zlé“ v Sacred je spíš takové „true neutral“ jinde.

Vše, co umíte, se válí v prachu

V duchu předchozí hry každá postava začíná na trochu jiném místě a má vlastní úvod a motivaci do příběhu – můžete to brát i jako drobný tutoriál. Jakmile se dostanete k prvnímu sídlu, otevírá se vám Ancaria v celé své kráse a je jen na vás, co si s tak velkým pískovištěm počnete. V každém případě budete nacházet spousty různých nepřátel, za jejichž eliminaci (klidně v rámci questu) dostanete zkušenostní body, jež vás pošoupnou na vyšší úrovně.

Klasické atributy (síla, obratnost, uklízení... znáte to) se vám zvyšují v podstatě samy, svůj bodík za každou úroveň tak klidně vrazíte třeba do vitality, abyste z těch léčivých lahviček nebyli neustále našrot. S pasivními schopnostmi už je větší sranda, tam se trocha plánování hodí, nicméně intuice na pohodlné hraní bohatě stačí. Podobně snadno lze časem upgradovat každou aktivní abilitu, přičemž na každém ze tří stupňů schopnosti máte dvě možnosti, jak si přilepšit. Pěkné.

Tip číslo jedna: Invetntář je pod F, schopnosti pod E, sběr všeho kolem pod Q... má to určitou logiku, ale kvůli popření všech zažitých zvyků to sem raději napíšu.

Systém získávání dovedností je stejný jako minule, jste tedy plně odkázáni na štěstí v nalézání run a na nehorázně velký majetek k vyměňování rozličných run za požadované kusy u toho vydřiducha runemastera, ať ho hrom bací. Nevýhoda systému je, že než si nasyslíte dostatečný počet run a zlata, nemůžete si vývoj postavy pořádně naplánovat, jako je tomu třeba v Diablu. A občas není snadné odhadnout, zda se vám lepší Fireball hodí už teď, nebo až další pondělí odpoledne.

CK Ascaron Entertainment

Každopádně jakmile budete vědět, zda chcete mlátit potvory vidličkou, nebo raději prskavkami, nic vám nebrání rozběhnout se světa kraj a užívat si všech malebností, jaké si na vás chlapíci z Ascaronu nachystali. Neuvážlivým výletům za hranice všedních dnů svědčí i způsob, jakým se hra vyrovnává s vaší volností. Ano, máme tu levelování potvor, nicméně provedené dostatečně citlivě, aby vás to jen hnalo vpřed. Podobně se nemusíte bát stagnující obtížnosti: později přeci jen narazíte na záludnější a početnější potvory. Ačkoli, ruku na srdce, na základní dvě obtížnosti se o žádnou mega-výzvu nejedná.

Ancaria, jaká se vám zde představí, je solidně velký kousek světa k prozkoumávání, proto vám jistě přijde vhod možnost neběhat po svých, ale vozit se jako rozmazlený capart v autě rodičů při ranní cestě do školy. Mimo tradičních koníků budete mít k dispozici i zvířátka speciálně upravená pro vaši postavu – a futuristické vozítko Temple Guardiana vypadá prostě báječně.

Jestliže pro chuť do cestování máte všechny předpoklady, s odměnou za dobrodružné výpravy je to slabší. Samozřejmě narazíte na nespočet úkolů a nepřátel, jde ale o to, že prostředí nedisponuje takovou variabilitou, jaká by vzhledem k jeho rozloze byla žádoucí. Projdete se po plážích, horách a pouštích, nicméně většinu času strávíte na travnatých lukách s vhodně rozmístěnými skupinami stromů, coby přirozenými bariérami na místech, kde vás vývojáři nechtějí.