Recenze: SAS Secure Tomorrow– a bij teroristu do hlavy

Když jdete nakoupit tradičních několik málo věcí na víkend, tak v dnešní době není problém do košíku vedle obvyklých položek jako je atlas hub, použitý toaletní papír nebo holubí protlak přidat také další kus spotřebního zboží v podobě levné počítačové hry.

TIP: Nestůjte pořád na jednom místě, protivníci totiž občas umí překvapit vysláním granátového pozdravu.

A co může být větším symbolem po všech směrech nenáročné srandy na volné odpoledne, než taková krásně tupoučká střílečka, která, co se týče nápaditosti, prohrává souboj dokonce i s rubrikou Láska, sex a trápení nejmenovaného časopisu? Ale co, hlavně že ta akce ubíhá rychle a stále se ve hře něco děje.

Svět obchází strašidlo terorismu

Jelikož je dnes tak nějak v módě bojovat proti terorismu (ostatně, zakuklení vousatí chlápci se přece do role hlavních světových záporáků náramně hodí), tak není žádným překvapením, že příběh hry se týká právě nahánění dvou z vězení uprchnuvších, vysoce společensky nebezpečných, neřádů. Těžko asi mohou tito pánové za následnou přípravu teroristického činu s využitím jaderných hlavic na území Velké Británie čekat nominaci na Cenu Michala Velíška.

Hraní SAS Secure Tomorrow tak probíhá ve stylu tradiční, ničím nevyčnívající doomovky.

Naopak, po krku jim pěkně tvrdě půjdou elitní britské jednotky SAS, v jejichž žoldu budete všechny ty padouchy likvidovat jak hejno ptačí chřipkou nakažených slepic. Samozřejmě by bylo nemístně naivní očekávat od SAS Secure Tomorrow příběh vyšší kvality, než jakou nabízí běžný céčkový pornofilm, takže mizerné dějové filmečky berte jen jako vhodnou příležitost k odpočinku pro váš ukazováček, jinak neustále bombardující levé myšítko.

Přestože dle názvu hry by leckdo mohl vyžadovat spíše taktickou akci ve stylu SWAT nebo Rainbow Six plnou plánování, komandování spolubojovníků a opatrného postupu prostředím, realita tyto požadavky rozdupe s vervou opilého zuřivého býka. Naprostou většinu času totiž strávíte po boku dvou nesmrtelných kolegů, přičemž vrcholem vzájemné interakce je synchronizované otevření dveří doplněné následným vpádem do místnosti plné nepřátel.

Přítomnost spolubojovníků jinak zaznamenáte většinou, jen když křičí nějakou drsnou hlášku s britským přízvukem, případně v okamžiku, kdy vám nějakým „inteligentním“ manévrem vlezou před mušku a znemožní tím odstranit protivníka. Potěšující.

Jatka po anglicku

Hraní SAS Secure Tomorrow tak probíhá ve stylu tradiční, ničím nevyčnívající doomovky. Vaši kolegové v akci totiž nejen že nevynikají inteligencí, ale ani pud sebezáchovy nemají příliš vyvinutý - soudě dle horlivosti, s jakou se vrhají do přestřelek. Je sice fajn, když máte dostatek lidí k odstřelu, jenže čím více teroristů zlikvidujete, tím jasnější obrysy získává strašák jménem Stereotyp.

Po čase vám nebude dělat problém odhadnout okamžik příchodu nepřátel na scénu. Často na vás trpělivě čekají zavření v kumbále, případně mají tendence „náhle“ vám vpadnout do boku při průchodu dlouhou, prázdnou chodbou. Zív.

 Je sice fajn, když máte dostatek lidí k odstřelu, jenže čím více teroristů zlikvidujete, tím jasnější obrysy získává strašák jménem Stereotyp

Nejzajímavější momenty ze hry byly (a v lepší podobě) k vidění již před třemi roky v titulu F.E.A.R., na jejímž enginu recenzovaný kousek běží. Konkrétně mám na mysli efekt bullet-time, který si v SAS Secure Tomorrow užijete pouze na předem vybraných místech při vpádu do místnosti za využití flashbangu. Ano, nějaký čas je to zábavné, střílení už takové bývá, jenže na druhou stranu neexistuje nic, kvůli čemu byste si měli pořídit zrovna tuto konkrétní hru