Recenze: Second Sight – copak se to plíží za rohem?

Když se proberete v laboratoři, aniž byste věděli, kdo jste a co tu děláte, jistě nejde o nic příjemného. Za normálních okolností bychom dotyčného mohli považovat za člověka, který to v noci předešlého dne přehnal s pitím a ráno se probouzí s těžkou kocovinou, avšak v případě Johna Vattica jde o něco jiného. Pojďme si o něm i o hře Second Sight povědět něco víc.
Recenze: Second Sight – copak se to plíží za rohem?

Typ hry: 3rd person akce
Multiplayer: ne
Minimální konfigurace: P3-1.0, 256MB RAM, 32 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: P4-2.0, 512MB RAM, 64 MB grafická karta
Testovací konfigurace: Athlon 2.6, 512 MB RAM, Radeon 9600
Výrobce: Free Radical Design
Vydavatel: Codemasters
Distributor v ČR: Cenega
Homepage:
http://www.codemasters.co.uk/secondsight

Při nástupu na hlídku do izolovaného oddělení lékařského výzkumného centra Osiris ještě dva strážní netušili, že dnešek nebude obyčejným dnem. Pacient jim svěřený se neuklidnil po druhé dávce sedativ. Naopak. Probral se a a objevil v sobě předtím netušené zvláštní schopnosti. Během útěku se snaží vzpomenout na svojí minulost a ke svému překvapení zjistiv, že její chod může změnit. Avšak zatím ještě neznámý nepřítel zaujímá důležité místo v systému národní obrany a je schopen použít klidně celou armádu, jen aby získal to, po čem touží. Spojit tyto a jiné souvislosti ze života hlavního hrdiny dokážete pouze dohráním této hry.

   

Jen co napadne první snížek, se každý správný agent vydává na střelnici * Jak tedy vidíte, za maketou vrtulníku se skrývá maketa sovětského důstojníka * A od zítřka už žadnou trávu, přísahám

Spravedlivý muž v akci

Projekt byl portován na PC z konzolí, avšak autoři zřejmě zcela zapomněli na některé důležité věci, které by v těchto nových podmínkách potřebovaly trochu přepracovat. Ale začněme pěkně popořadě.

Jako hlavní přednost příběhové linie hry se jeví to, jak malé úlomky zamotaného děje do sebe postupně zapadají a vytvářejí jeden důmyslný velký celek. Pod vaší kontrolu se dostává jakýsi John Vattic, na doporučení své přítelkyně vybraný jako konzultant skupiny plnící jistou nebezpečnou misi. Velení tajných operací už promyslelo všechny detaily plánu, jak dostat tuto speciální jednotku a plukovníka Starka do podezřelé oblasti. Tam se má skupina zúčastnit vyšetřování spolupráce šíleného ruského vědce a americké společnosti, která pod zástěrou pokládání potrubí provádí něco natolik tajemného a nebezpečného, že by se za účast na pátrání nemusel stydět ani samotný Fox Mulder. Můžete si být jisti, že všechna práce spojená s vyvíjením důležitých skutečností padne právě na vaše záda, a tak se ze skeptika a pacifisty v podobě Johna zanedlouho stane opravdový bojovník za svobodu, špión a stroj na zabíjení v jednom.

S dalším postupem do nepřátelského území se stává jasné, že všechny stopy vedou zpátky k místu, kde to všechno začalo. Menší nebude ani vaše překvapení, když po chvíli zastihnete Johna v budoucnosti, jak se plíží temnými chodbami blázince a snaží se upoutat co nejmenší pozornost všudypřítomných dozorců. Hra vás čas od času posílá zpátky do minulosti, kde budete asistovat své jednotce, nebo do budoucnosti, kde se budete pokoušet najít způsob, jak změnit přítomnost. Autoři přitom neprozrazují přesné datum děje a výzbroj nepřátel nazývají sovětskou, i když během hry často narazíte na rozpad svazu jako na uskutečněný fakt.

   

Kam přijde, tam to prostě žije * No jo, tajný agent, roky ve službě, žádný pořádný konkakt s okolím ani s opačným pohlavím... Jasně že má radost * Snad jsem během toho včerejšího flámu nic neprovedl, moje hlava...

Tmavé chodby a chladné pohledy

V průběhu celých 17 misí se mění pouze počet protivníků a okolní dekorace. Mezi nimi nechybí nemocnice, kanalizace, opuštěná vesnice okupovaná armádou, chudá městská čtvrť, budova úřadu a v neposlední řadě také podzemní laboratoř. Cílem každé úrovně je nalezení správné cesty od místa startu do místa finiše a jejím úspěšném zdolání, během kterého budete muset vyřešit několik hádanek a pracovat s elektronickými bezpečnostními systémy, abyste se dostali dál.

Skoro celá mechanika gameplaye bazíruje na principech stealth-action. Ve většině případů budete nuceni nějakým způsobem obejít ochranku nebo nepozorovaně odstranit hlídače tak, aby případní svědci nestihli rádiem povolat posily nebo zapnout alarm. A kdyby se akce náhodou nepovedla, můžete rovnou uvažovat o nahrání předchozí pozice, poněvadž za pár vteřin se stanete terčem středně velké armády donekonečna se objevujících vojáků, přičemž i doléčení a nabíjení budete muset provádět pod palbou. Nepřátelé procházejí znatelnou evolucí a poté, co jich pár desítek postřílíte, si všimnete, že nový rekruti už jsou ozbrojeni pořádnými kulomety a ne pistolkami, které měli jejich předchůdci. V některých místech ale nebudete mít ani jinou možnost, než úsek překonat s použitím hrubé síly.

Tradiční systém ukládání ustoupil před checkpointy, aktivovanými vždy po shlédnutí další skriptované scény. Tvůrci si dali záležet na tom, aby vzali ohled na všechna důležitá (a ontížná) místa. Občas se přece jen stane, že budete muset znovu hrát polovinu levelu jen proto, že nedokážete minout poslední hlídku těsně před dalším chackpointem.

Johnův arzenál zahrnuje pár úderů, střelné zbraně a psychické schopnosti. I přesto, že se vývojáři rozhodli dát zbraním vlastní jména, neměli byste mít potíže v nich rozeznat zbraně reálné. Nabídnuta vám budou pistole, odstřelovací a útočné pušky, pumpovací brokovnice, několik automatických zbraní a uspávací šipky.

   

Ne, vůbec tě nevidím, jen jdi klidně dál * Těžko říct, co z obyčejných amerických občanů udělalo takové zakrslé trosky, na výcviku to muselo být opravdu krušné * Hlavně, že mám ta skvělá modrá zaměřovátka, neuniknete!

S částí Johnových zvláštních návyků byste mohli být seznámeni, pokud jste náhodou hráli Psi-Ops: The Mindgate Conspiracy. Všech pět schopností budete mít k dispozici přibližně od půlky hry. Mezi nimi najdete kupříkladu možnost zvedat do vzduchu předměty a házet je následně na nepřátelé - nebo je dusit alá Darth Vader a házet jimi o zdi. Nechybí možnost se zneviditelnit, léčit sebe či jiné, aktivovat vzdálené přístroje, útočit chuchvalci energie, zapínat vlastní hologram (který může nepozorovaně zdolávat pasti) a dokonce se i převtělovat do jiných lidí, získavše tak nad nimi dočasnou kontrolu. Energie se dobíjí poměrně rychle a stačí k tomu jen nerušená chvíle odpočinku.

Z tohoto seznamu si jistě vyberete svého favorita, ale mějte na paměti, že současné použití různých schopností je vyloučeno, a proto, kdybyste chtěli použít telekinezi, pistoli musíte schovat.

Mezi protivníky najdete dozorce s pendreky, doktory, policisty s puškami, vojáky zvláštních jednotek i řadové vojíny, supervojáky s energetickými poli, tajné agenty, a dokonce i několik osob, vybavených stejnými schopnostmi jako vy. Všichni z nich špatně slyší, což vám dovoluje nerušený pohyb mimo jejich zorné pole. Vidí už sice o něco lépe, ale pořád ne ideálně; stále se můžete přesouvat na opačné straně chodby, nebo je přímo odtud uspat. Zato ale dobře běhají, někdy se schovávají za úkryty, docela přesně střílejí, a dokonale znají pravidlo, podle kterého by měli při prvním kontaktu s vámi požádat o pomoc, nebo vyvolat poplach. Podporu nepřátelům navíc poskytují i často se vyskytující kamery. Aspoň, že jsou fyzické schopnosti hrdiny dostačující a může se dokonce přitisknout ke zdi a plazit se dopředu, uchytiv se za okraje plošiny.

   

Že vypadá jako obyčejný montér? Ale, nechte si to pro sebe * Jak že tomu říkate? Stealth? Co to je? * Tady máš, Neo, dostal jsem tě!

Máme to těžké, ale pořad se držíme

Na pohled třetí osoby se dá rychle zvyknout, avšak při balancování na úzkých místech se vyplatí přepnout do první osoby. Takto se dá sice jen střílet a otáčet se, ale je značně přehlednější a dá se jednoduchým způsobem ovládat. Při pokusu usnadnit hráčův život automatickým zaměřováním vývojáři všechno jen nešikovně zkomplikovali. V tomto režimu speciální indikátory vyznačují některé předměty na obrazovce, a to i včetně těl vojáků a odpadkových košů. Při pohybu myši se dá přepínat z jednoho cíle na druhý, což ale ukrajuje z drahocenného času. Tradiční zaměřovač v podobě kroužku je natolik malý, že si ho často vůbec nevšimnete, proto se stane, že budete vyprazdňovat celé zásobníky do stropu v marné snaze zasáhnout nepřítelem stojícího dva metry od vás. S kamerou to také není úplně hladké, může se klidně zaseknout o zeď nebo předvést dramatický záběr hrdiny v tom nejnevhodnějším okamžiku, a na přepínání režimu nemusí být vždy dost času.

Trojrozměrné grafické zpracování vypadá poměrně slušně, ale ničím nepřekvapí. Znalci stříleček brzy poznají, že všechny zpracované lokace se už aspoň jednou daly zahlédnout v jiných titulech. Nepotěší ani to, že část míst, kterými budete procházet, je přeplněna nejrůznějšími objekty. Jiné jsou pro změnu úplně prázdné a musely být splácány opravdu horkou jehlou. Postavy lidí jako by vystoupili ze stránek komiksu – kladného hrdinu poznáte na míle daleko a i zloduši působí tak, jak se sluší a patří.

Veškeré animace vypadají realisticky, ale pohybů, kterými se ukončuje život nepřátel, je zoufale málo. Okolnímu prostředí by rozhodně prospěla větší dynamičnost a variabilita osvětlení. Nedodělávky můžou způsobit například i to, že váš stín bude ležet na stropě místo podlahy. Na druhou stranu se o speciálních efektech nedá říct nic špatného, snad jen kdyby jich bylo víc…

Skladatel svoji práci odvedl na jedničku, vytvořil hlavní a finální téma, za které se hra rozhodně nemusí stydět. I track pro dynamické scény je příjemný. Hudba je ale většině případů snad až příliš zlověstná, člověk každou chvíli čeká na patřičné vyvrcholení, které se však nikdy nedostaví. Zvukové efekty (jako křiky duševně nemocných) skvěle dokreslují celkovou pochmurnou atmosféru hry.

Světlé stránky hry
  • poutavý příběh, který vás vtáhne do děje
  • inteligentní nepřátelé
  • relativně pěkné grafické zpracování
  • kvalitní hudební doprovod
Temné stránky hry
  • komplikovaný systém zaměřování
  • zmatená kamera
  • nepříliš široká škála pohybů, kterými můžete usmrtit své protivníky

I přes několik vážnějších nedostatků se Second Sight docela vyvedla, avšak objeviv všechna tmavá místa v příběhu, již zbyde jen málo motivace k opětovnému zahrání. A kdybychom k tomu měli přičíst i všechny ostatní nedostatky, kterých není zrovna málo, dostaneme se k závěru, že tato hra za ten čas a peníze přeci jenom nestojí.

Grafika: 7/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 6/10

Rozmyslete se sami. Pokud máte možnost, určitě si Second Sight zkuste zahrát, ten příběh za to stojí, ovšem v opačném případě můžete s klidným svědomím projít kolem bez povšimnutí.

Celkové hodnocení: 7/10

Nejnovější komentáře