Recenze: Sensible Soccer 2006 - stará láska (ne)rezaví

Platforma: PC
Žánr: Fotbalová arkáda
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: CPU 1,4 GHz, 256 MB RAM, 64 MB graf.karta, 1 GB HDD 
Testovací konfigurace:  AMD 64 3000+, 512 MB RAM, ATi X800 256 DDR3
Vývojář: Kuju
Vydavatel: Codemasters
Distributor v ČR: CDProjekt
Homepage: http://www.codemasters.co.uk/sensiblesoccer

Zábava se nemusí nutně rovnat realismu. S tímto heslem ve dvaadevadesátém roce vyrukoval Sensible Soccer a ukázal záda všem konkurentům. Všichni si u něj učůrávali blahem a vůbec jim nevadilo, že se v názvu leskl americký „soccer“ a nikoliv anglický ekvivalent, na nějž byli doposud zvyklí. Nevadily ani nepřirozeně velké hlavy hráčů a fyzikální zákony, z nichž by se asi siru Newtonovi zvedl žaludek. Naopak šlo o vítanou změnu v záplavě všech těch rádoby-simulátorů, které zaplavily herní trh ve snaze „co nejvíce přiblížit virtuální fotbal tomu skutečnému“. Stařičký Sensi nešel s davem. Byl svůj a to hráči ocenili. Nikoliv náhodou je proto některými staromilci dodnes označován za nejlepší fotbalovou hru všech dob. A náhodou není ani to, že se jej Codemasters snaží po čtrnácti letech opět vzkřísit. Stará láska přece nerezaví. Většinou.

   
Zelená je tráva...

S verzí pro rok 2006 se to má... tak nějak divně. Těžko se popisuje, co s hráčem Sensible Soccer 2006 udělá, alespoň jedno je ale jisté: nikoho nenechá v klidu. Buď vám Sensi od první minuty sedne (zdravím kolegu Lukáše Grygara z Levelu), nechá vás absolutně chladnými a spíše než superlativy vám bude vhánět na jazyk nadávky (moje maličkost), nebo si skočíte z extrému do extrému – ze začátku si zlehka zanadáváte, zalitujete nad tím, že nová verze je té původní pramálo podobná, a potom jí nakonec podlehnete (Kamil Gric, šéfredaktor papírového Doupěte, by mohl vyprávět).

Jako za starých časů?

A teď babo raď. Jak má chudák recenzent napsat smysluplný text, aby ho čtenáři v diskuzi neroztrhali, a přitom si nechal svůj názor? Kolem sebe slýchává na adresu recenzovaného produktu samou chválu, ale sám by jej nejradši roztrhal na malé kousíčky. To mu prostě nedá. Začne přemýšlet. Že „vono to přece nemůže být tak špatný“. A pak to zkusí ještě jednou a znova hraje. A hraje se stále. Až se zjistí, že už se hraje tři hodiny. A že „vono to nakonec fakt není vůbec špatný“. A je to celkem chytlavý. A že měl Kamil pravdu. A že se mu neměl smát, protože dopadl úplně stejně. A vono si to minimálně tu šestku zaslouží!

   
... fotbal, to je hra...

Základem zábavy zůstala jednoduchost. Při hraní si vystačíte se dvěma tlačítky a šipkami pro určování směru běhu/místa, kam má letět střela. V praxi to potom vypadá následovně: přihrávka, běh, střela.... góóól! Tak je to jednoduché. Ke skutečnému fotbalu to má blízko asi jako Slavie k titulu, nic to ale nevadí. Sensi přece nikdy nebyl o simulaci – ale o zábavě. O tom, že nic nebylo složité a bavit jste se mohli okamžitě po usednutí k obrazovce. A že se bavili všichni a pořád. A jak jste začali, tak jste nemohli přestat. A vůbec... tohle všechno tu je. A je to stejně chytavý a pitomý jako minule.

Kdo si počká...

Rozdíl je snad jen ve slabším rozjezdu. Ten má ovšem jasného viníka: klávesnici. Vskutku – pokud si toužíte hraní užít a neradi byste skončili u první etapy (nadávání) a rádi přešli do druhé (radování), nekazte si dojmy na klávesnici a začněte rovnou s gamepadem. Systém ovládání je sice jednoduchý, počítá ale s maximální přesností. Důvod? Míč není pevně vázán k hráči jako ve většině jiných her, ale je samostatným objektem. Kam ho pošlete, tam poletí. Při přihrávání a střílení tak máte naprostou volnost. A dokonce můžete své střely/přihrávky kroutit podle libosti. Takže sice říkáme „dvě tlačítka“, ale skutečnost je úplně jiná. Ona to jsou dvě tlačítka v kombinaci asi s dvěma sty směry, kam můžete míč nasměrovat.

   
... a ten míč kulatý...

Volný míč však znamená i problémy. A "kupodivu" právě s přihrávkami a střelami. Místo zábavy se tak občas dostaví spíše pocit frustrace – to když vám vyjde jedna přihrávka s deseti a devět jich skončí v autu. A branku pro jistotu netrefíte desetkrát... a jedenáctý, tentokrát úspěšný pokus, vám pro změnu chytí brankář. Je to ze začátku boj, velký boj. Jak ale později zjistíte, zůstaly zachovány finty (nebo chcete-li způsoby), jak branku zaručeně vsítit. Nejsou úplně stejné jako minule – ale jsou. Stačí hodit dlouhý míč za obranu, doběhnout jej a vystřelit. Nebo zatočit roh na přední tyč a v pohodě hlavičkou doklepnout. Anebo... to stačí. Ještě byste nadávali, že jsem vás připravil o překvapení.

... ten se dočká?

Velkou předností stařičkého Sensiho byl neustálý přísun motivace. Za každý vyhraný match jste dostali peníze, za ty jste koupili lepší hráče a s nimi pak vyhráli další zápas, za který jste získali ještě větší sumu a koupili si ještě lepší hráče, abyste mohli vyhrát ještě důležitější utkání... a... konce to nemělo. Ne tak Sensible Soccer 2006. Statistiky hráčů chybí úplně, takže mezi sebou výkonnost jednotlivých fotbalistů můžete poměřovat maximálně v rámci primitivního systému hvězdiček. Odpadá tím i odlišnost týmů. Poznat jen ze stylu hraní proti jakému soupeři právě stojíte, je nemožné. Všichni hrají stejně, protože mají všichni podobné, ne-li přímo stejné hráče. Totéž platí bohužel i o obtížnosti. Žádné stupňování se nekoná, od začátku do konce vás čekají stejně dementní nepřátelé...

  
... věc je záludná...

... což je „tak trochu“ kapitola pro sebe. Umělá inteligence nejen vašich protivníků, ale i přímo vašeho týmu je totiž na žalostné úrovni. Nejsou výjimkou situace, kdy se s míčem zastavíte a oni proti vám nezasáhnou. Jen postávají a čekají, než se uráčíte s míčem pohnout – až potom se na vás vrhnou. Stejné je to v případě, že podniknete nějaký krok, s nímž autoři nepočítali. Třeba že se pokusíte natlačit protivníkova brankáře do brány i s míčem. To, co by bylo ve skutečnosti „odměněno“ červenou kartou a dost možná i trestem na několik následujících zápasů, je zde oceněno v pravém slova smyslu. Gólem ve váš prospěch.

Podobně vás občas zarazí i brankáři. Nepochopitelně jsou zde pasováni do role supermanů, kteří chytí všechno, co letí kolem jejich brány. Ne že by nemohli a ne že by fakt, že pouštějí mnohem méně branek, vadil, ale... oni prostě chytí i to, za čím se normální člověk ani nestihne otočit. Míč letí deset metrů kolem, jasně míří do růžku a gólman, stojící přesně u druhé tyči a vykuleně zírající, nemá šanci. Teda normálně by neměl. Tady se záhadně k míči dostane a vyrazí ho.

"Trocha" kritiky neuškodí

Nepochopím ani to, proč ovládání přeskakuje z obraného módu do útočného. Proč jdou hráči často místo střely do skluzu a proč existuje pouze jediná možnost, jak protivníka zaručeně sundat (skluz na nohy zezadu), ale tu rozhodčí ve sto procentech případů potrestá kartou? Nepochopím ani absenci většiny evropských lig a všeobecně jakékoliv spojitosti se skutečností. Jako by byli vývojáři líní a na „detaily“ se vybodli. Třeba... Proč hraje Brazílie s šesti obránci a jedním útočníkem? Proč mají některé týmy zkomolené nejen jména hráčů, ale i zkoněné dresy? Škoda, vždyť právě atmosféra byla pro Sensiho tak typická. Tady sice je, ale je jí tak málo, že by se dala nachytat do jedné PETky. Právě detaily jsou totiž tím, co dělá atmosféru. A velké hlavy hráčů dnes už k úspěchu nestačí.

 
... Kdo neskáče není Čech, hop, hop, hop! :-)

Závažným nedostatkem oproti původní hře je absence manažerského módu. To, co dělalo Sensible Sensiblem, tu prostě není. To je jako Kain bez Ábela. Golf bez holí. Nebo mobil, co neumí psát smsky. Jinými slovy: Kain to přežije, hůl se najde jiná a místo psaní zpráv můžete volat... na základní funkce to nemá vliv. Ale je to škoda. A navíc budete mít kvůli tomu po ptákách dříve než kdy jindy – zatímco minule se hraním daly strávit dny i noci, tentokrát to vidím spíš jen na ty dny.

Světlé stránky hry

Jednoduché ovládání Multiplayer Bohaté možnosti editace týmů a hráčů

Temné stránky hry

Grafika Zvuky Absence některých zásadních prvků původního Sensiblu

Technické zpracování se vyloženě nepovedlo. Grafice přechod do 3D moc neprospěl a všechno vypadá až moc strojeně... hráči přehrávají, jsou jako herci v divadle. Neustále jste nuceni se dívat na nudné opakovačky, které nelze přeskočit... Zvuky jsou na tom úplně naopak: z valné většiny nejsou vůbec. Na takový soundtrack se tvůrci úplně vybodli. A pouze několik základních zvuků (při kopnutí do míče, píšťalka rozhodčího...) nikoho neohromí.

Ovšem i kdyby si na grafice a zvucích dali autoři více záležet, nemohlo by hodnocení být vyšší. Sensible Soccer má v mnoha ohledech velké rezervy a i když musím uznat, že mu zůstalo kouzlo předchozího dílu, není to tak úplně to, co zamlada... A teď mě omluvte, musím jít hrát. Ani nevím proč. Tahle hra přece není dobrá. Ona má hnusnou grafiku, neustále vás něčím otravuje a místy i nudí... ale přesto se k ní vrátíte. Možná z nostalgie...

Grafika: 6/10
Hratelnost: 7/10
Hudba: 4/10
Zvuky: 4/10

Nový Sensi je zpátky v plné formě a nemůžeme mu nic vyčíst! Je to absolutní pecka, kterou musíte doma mít! - tak přesně tohle říct nemůžeme, i kdybychom sebevíc chtěli. Sensible Soccer se sice vrátil, ale k dokonalosti původní hry mu chybí hodně. Možná příště. Rozhodně ale vyzkoušejte, máte-li možnost. Na gamepadu je to paráda.

Celkové hodnocení: 6/10