Recenze: Shadow Ops Red Mercury – hollywoodský trhák

Platforma: PC (Xbox)
Typ hry: FPS akce
Minimální konfigurace: procesor 700MHz, 128 MB RAM, 32MB grafická karta, 1.4 GB HDD
Testovací konfigurace: AMD 2,6GHz, 512 MB RAM, GeForce 5700 256 MB
Výrobce: Zombie
Distributor: Atari
Distribuce v ČR: Seven M (www.sevenm.cz)
Homepage: www.atari.com/shadowops

Myšlenka na počítačovou hru, která by po všech stránkách připomínala Hollywoodské válečné velkofilmy, tady již jednou byla. Jenže Medal Of Honor a (dle mého názoru podstatně zdařilejší, minimálně po stránce té filmové atmosféry) Call Of Duty se odehrávají za druhé světové války a jistá zastaralost se projevuje i v takových věcech, jako je například scénická hudba, doprovázející děj.

Povedené titulní menu * Černý jestřáb sestřelen * Odplata (za Černého jestřába)

Když tedy Atari oslovilo tvůrce ze studia Zombie (mají za sebou dlooouhou řadu her s podobnou tématikou, jen se podívejte sem) s přáním, aby dali dohromady rychlejší, dravější a modernější akční hru ve stylu filmů Skála, Slzy slunce, Peacemaker apod., zasáhli místo, kde ještě existuje dostatečný prostor pro dobývání trhu a vznik klasiky. Red Mercury jí sice zřejmě nebude… ale nepředbíhejme. Některé aspekty téhle hry si totiž vaši pozornost rozhodně zaslouží.

Vaše mise

Jste Frank Hayden. Velitel speciální úderné jednotky námořnictva a největší tvrďák po Bruceovi Willisovi. Ne, vážně, Frank je sympaťák (mírně připomíná postavu George Clooneyho v Peacemakerovi - i vzhledem) a hned během úvodního filmu před první misí si díky jeho monologu uvědomíte, že je to tvrdými bitvami zocelený samostatný bojovník, kterého byste chtěli mít poblíž, kdyby šlo do tuhého. Jeho současná mise je nalezení velmi nebezpečné bomby, která se skládá z vodíkové pumy zesílené látkou Red Mercury (nějakou dobu jsem na internetu studoval články o této substanci, než jsem odhalil, že to je kanadský žert a „červené merkurium“ neexistuje). Bomba se samozřejmě dostala do nesprávných rukou a je třeba ji najít a zneškodnit dřív, než bude použita teroristy proti „svobodnému světu“.

Grafika má své momenty * Vidíte toho motýla? * Sniperka se vždycky hodí:-)

Honba za Red Mercury je nosným pilířem příběhu, který vás zavede do Kazachstánu, na Sibiř či do Paříže. I když jde o provařené klišé, jako vždy záleží na zpracování a autoři (dva zkušení Hollywoodští scénáristé) dali dohromady solidní příběh (v rámci akčního žánru), který by bez problémů utáhl dvouhodinovou adrenalinovou podívanou v kině. Rychlé akční hře tedy stačí a jsou v něm překvapivé zvraty (zrádce ve vlastních řadách, osudová žena na druhé straně konfliktu apod.) i působivé filmové efekty (od choreografie soubojů po rozdělení obrazu na dva během filmové scény… ).

Metal Gear Solid to ovšem není a rozhodně se tady víc střílí a méně mluví, než třeba ve Splinter Cell – i když se hra jmenuje Shadow Ops, jde mnohem více o válečný příběh, než špionážní drama (stejně funguje i samotná hratelnost – zuřivé válečné akce jsou jen velmi mírně okořeněny špiónskými či stealth prvky, kterých si vlastně ani nemusíte všimnout).

Plán akce

Na realistické prostředí, příběh a výpravu tvůrci nasadili hratelnost, kterou byste zde opět nečekali (pokud tedy nejste herní vývojář, producent nebo vydavatel – pak moc dobře víte, že dnešní masový trh chce v rámci tohoto žánru především snadno hratelné přímočaré akce s filmovou výpravou). Je to Doom. Prostě Doom, ten starý, první, nejjednodušší. Zkrátka běžíte dopředu, střílíte tuny nepřátel, kolem leží (a z nepřátel vypadávají) lékárničky a univerzální munice… to prostě musíte zkusit, abyste tomu uvěřili. Hrát něco na pohled tak… taktického, realistického - a přitom prostě „jen běhat a střílet jako v akčních klasikách devadesátých let“, to je zkrátka zážitek, jaký tady ještě nebyl.

Safra, kdo zhasnul? Noční mise na Sibiři... vidíte to letadlo na obloze?

Pozoruhodné na tom je, že jde o poměrně dobrou zábavu. Podobně jako kolega, který po deseti hodinách nepřetržitého hraní s krvavýma očima vzhlédl od Halo 2 („…nechápu, co na tom lidi mají…“) a hrál dál, i já jsem po několika okamžicích zjistil, že mě Red Mercury baví aniž bych pořádně věděl proč – žádná vozidla, žádná fyzika jako v Half-Life, žádné adventurní, taktické nebo puzzle prvky, jen běhat a střílet bez starání se o cokoliv (vrcholem je často updatovaný navigátor v HUDu, který vás na nejnižší obtížnost hry povede přesně k nejbližším dveřím nebo cíli)… fungovalo to kdysi a na mě to zabralo i dnes, u málokteré hry za poslední roky jsem se tak příjemně a nenáročně odreagoval.

Hezká, že? * Na ledu to legračně klouže * Mise s agentkou Galenou

O přemýšlení jsem se nemusel starat ani při výběru zbraní, autoři vám na každou misi dají předem vybranou trojici a hotovo. Nezaměňujte ale jednoduchou hratelnost s obtížností! Na střední nastavení (Normal) už budete mít s přežíváním větších přestřelek docela problémy a budete se muset hodně krýt apod.

Vybavení

Na první pohled je zřejmé, že jde o konzolovou konverzi. I když autoři třeba nasadili na Xboxový základ nějaké ty textury ve vyšším rozlišení, nic to nemění na nižší detailnosti prostředí a brzy si uvědomíte, že třeba postavy jsou mírně komiksově stylizované (v duchu amerického realistického komiksu), díky čemž na jejich tváře stačí méně polygonů apod. Na druhou stranu nelze o grafice prohlásit, že by byla vyloženě špatná. Připomíná nejvíc asi Call Of Duty.

To je ale šikovné děvče... * ...hm, a sexy:-) * Copak to je? No přece vrcholek Eiffelovy věže

Největším zklamáním z technického hlediska je nicméně umělá inteligence. Jak jsem již napsal, je to prostě Doom. Nepřátelé neumí nic než útočit. Sympatické ovšem je, že si AI při bojích proti vám vybírá z několika připravených krycích míst, takže při každé hře, jakmile vás protivník spatří, běží se schovat za jinou překážku – odkud pak bude vykukovat a střílet po vás tak dlouho, dokud jej vy nebo někdo z vaší jednotky nezastřelíte. Vaši spojenci jsou přitom zcela samostatní, stejně jako v Call Of Duty.

Ten Oskar přijde sem

I když filmové pasáže v Red Mercury (ty mezi misemi) jsou zdařilé a scénář má svá silná místa, Oskara by hra zasloužila za něco docela jiného. Hudba, jejímž autorem je Inon Zur (stáhnout si ji můžete na jeho stránkách zde!), tvůrce soundtracků Baldurs Gate 2, Syberie 2, Icewind Dale 2, Socom 2 a mnoha dalších, dal dohromady něco, co lze bez obtíží nazvat „nejlepším soundtrackem, jaký kdy akční hra měla“. Pokud znáte dílo Hanse Zimmera, bude vám asi jasné, jak hudba u Red Mercury zní.

„Vypůjčený“ motiv ze Skály do hry dokonale zapadá a hra hudby využívá nonstop, dokonce ji dynamicky mění podle aktuální situace. Prakticky všechny skladby přitom spojuje silná ústřední melodie. Pokud máte rádi dojemnou epickou hudbu, pak rozhodně zkuste alespoň ústřední melodii. A pak si představte, že tohle hraje po celou hru! Atmosféra Red Mercury je díky tomu více než skvělá. Na konto ozvučení pak ještě dodám, že Hollywoodské zvukové studio, které má na svědomí například film Gladiátor, dodalo tvůrcům hry Red Mercury k dispozici svoji zvukovou knihovnu. Ehm, takže ano, Red Mercury je zřejmě nejlépe znějící hra současnosti. Méně známí Hollywoodští herci si při dabingu také dali záležet.

Nakonec tedy hra získala náboj, kvůli kterému vás přiková do křesla a zanechá ve vás příjemný zážitek – pokud tedy jste ten typ, schopný zajít si do kina na výpravný hollywoodský válečný film, vzít si popcorn a moc nad tím nepřemýšlet. Red Mercury je citelně lepší zážitek u domácího kina, na pohovce a s Xboxem, nicméně jsem si jistý, že i na PC si své fanoušky najde. Také proto, že patří do kategorie her s cenou do tisíce korun.

Grafika: 7/10
Hudba: 10/10
Zvuk: 10/10
Hratelnost: 8/10

Snadno hratelná nenáročná zábava s Hollywoodskou výpravou, zvukem a nejlepším soundtrackem, jaký jste u akční hry měli možnost slyšet. Slušný pokus o modernější Call Of Duty.

Celkové hodnocení: 7/10