Recenze: Shaun White Snowboarding – skoro to vyšlo

Ztřeštěných her je mrak, realistických simulací extrémních sportů hrstka. Ale místo Skate na sněhu tu máme spíše takový pokus.
Kapitoly článku

Chumelí se, chumelí, padá snížek bílý, škrábeme se... no, okay, prostě Vánoce na blátě jsou fakt hnus. Z romantických svátků, ledových krystalků na okenních tabulích a malebné ladovské krajiny zbyl jen shon, dopravní zácpy, chaos a vlezlé mrholení. Pokud se vám na svátky nepodařilo vypadnout někam na hory, můžete se spolu se mnou podívat, zda vám zimní radovánky nahradí digitální sníh v Shaun White Snowboarding (SWS).

 

Pokus Ubisoftu rozbít hegemonii snowboardingových her jako SSX a jemu podobných sleduji už nějakou chvíli: nakonec prověřenému vydavateli se podařilo pro svůj titul nalízat slušné karty. Rozesmátý zrzavý kukuč Shauna Whitea, mistra prkna na kolečkách i sněhu, je lákadlem ani ne tak kvůli rozcuchané kštici, jako spíše pro zásobárnu triků, jimiž se v SWS můžete blýsknout před návštěvou. Výběr sice nedosahuje šíře zběsilé databáze prasáren z her Tonyho Hawka, ale zato obsahuje zcela realistické a skutečné kousky – aspoň do poloviny hry.

VIDEO: 678 'Shaun White Snowboarding - rozšířená reklama'

Čtveřice žolíků pak reprezentuje čtyřlístek zasněžených hor, na něž se ve hře podíváte, a to hezky od úpatí až po samotný vrchol. Jedinečné jsou nejen kvůli své rozloze, ale také pro volnost, jakou vám nabídnout. Přeci jen nebývá zvykem, že si cestu dolů do značné míry určíte sami – a už vůbec ne, že si kdykoli můžete to otravně klouzavé prkno sundat a proběhnout se krajinkou po svých. A srdcové eso pak skrývá možnost sněhovou koulí sejmout jiného boardaře, v multiplayeru samozřejmě i jiného hráče.

Shaun White Snow Park

Jestli už jste si o SWS nezjistili něco bližšího, může vás počet kopců ve hře poněkud zarazit: jen čtyři a to že je dobře? Pointou je rozloha hor, která je úctyhodná: sjet kopec ze samotného vrcholu až dolů vám zabere odhadem kolem deseti minut, přičemž tím máte projetou jednu z celé řady tras, jež si v podstatě sami podle své chuti volíte.

Je na vás, zda se necháte vyvézt vrtulníkem, nebo se jen svezete sítí lanovek

Pocit, jako byste se proháněli v nějakých skutečných velehorách, je jednou z nejlepších věcí, jaké vám SWS dá. Přitom jen park v Utahu je inspirován skutečným lyžařským střediskem, ježdění po Aljašce, Alpách i japonské hoře nemá s reálnými lokacemi nic společného.

shaunwhite_02.jpg

Potěší i volnost, jakou máte od samotného úpatí kopce: je jen na vás, zda se necháte vyvézt vrtulníkem až na úplný vrchol hory, nebo se jen svezete sítí lanovek, kam vás to podle mapy bude lákat. Začnete-li v horní části svahu, připravte se na strmé, holé svahy bez živé duše, zato se spoustou průrv a rizikem strhnutí laviny (což je na rozdíl od skutečnosti docela legrace, takže si to určitě zkuste). Jakmile se dostanete níže, začnete potkávat ostatní boardaře a spoustu stromů, mezi nimiž (a po nich) je radost jezdit. Spodní část hor je pak věnována umělým rampám a upraveným stezkám.

shaun_white_snowboarding_03.jpgshaun_white_snowboarding_04.jpg

Design hor je poměrně zdařilý a odlišnosti v jednotlivých lokacích jsou příjemné. Občas máte pocit, že i přírodní překážky jsou příliš umělé a mají tendenci vás vést konkrétní cestou, nicméně to je obecně neduhem i ostatních her se snow- či skateboardovou tématikou – ostatně jinak by to byla docela nuda. Za odměnu si užijete i radovánky jako sjezd korytem bobové dráhy a podobné chuťovky.

Shaun White Skate

Plně v souladu s filozofií realističtějšího přístupu ke snowboardové simulaci vypadá i ovládání, které v některých ohledech připomíná zdařilý Skate. Písmenková tlačítka a D-pad využijete v podstatě jen k ovládání kamery, hudby a dalších hračiček včetně házení sněhovými koulemi – celý pohyb po svahu ošéfujete pomocí triggerů a páček.

Na prkně umím jen padat, ale vím, že rychlost je jedním z největších lákadel

Chcete-li se odrazit, podržíte pravý trigger a skočíte jeho uvolněním; následně vyrábíte trik kombinacemi stisků triggerů a směrování páček, což vám umožní blýsknout se otočkami, graby, salty, a dokonce i efektními vruty. Pro orientaci, jestli si nabijete ústa, nebo ne, slouží trošku rozdivočelý ukazatel, díky němuž se vám občas povede proměnit smrťák v mistrovský trik. No, většinou ale ne.

shaun_white_snowboarding_05.jpgshaun_white_snowboarding_06.jpg

Dále potěší interakce s prostředím, která vám umožňuje slidovat po zábradlích, rampách či kmenech stromů prostým výskokem a natočením boardu do kýženého směru – skluzy tak po chvilce trénování vypadají jako z těch parádních videí skutečných profíků. Naopak nepotěší dost úzká nabídka triků, jaké výše popsaným ovládáním jdou spáchat. Hra je sice realističtější, nicméně se o to rychleji okouká, čemuž napomáhá i jednoduchost, s jakou vám ovládání přejde do krve.

shaunwhite_01.jpg

Nadšené první dojmy ze způsobu ježdění v SWS výrazně kazí i absence pořádného pocitu rychlosti. Na prkně sice zatím umím jen efektně padat, ale z okruhu svých známých dobře vím, že rychlost je jedním z největších lákadel snowboardu, je mi tedy nevysvětlitelnou záhadou, proč se po této stránce SWS tváří jako simulátor ježdění na bobech za humny.

TIP: Čepice tolik neklouže, lépe je tedy přistát na prkně.

Ať už se řítíte ze strmých svahů na vrcholu hory, nebo se snažíte sbalení do klubíčka zrychlit střemhlavým sjezdem, hra vás jen přehnaným motion blurem a patetickým nápisem na obrazovce informuje, že jedete jako prasiska, jaksi vám to ale zapomene naznačit skutečným pocitem, jaký z jízdy máte.

Dostupné pro: X360, PS3
Žánr: Sportovní | simulátor snowboardingu
Výrobce: Ubisoft Montreal | Webové stránky hry
  • velké hory a dlouhé sjezdovky
  • lanovka a vrtulník
  • zvuky a hudba
  • víceméně realistické triky
  • laviny
  • nulový pocit rychlosti
  • praštěné sbírání mincí
  • podivné úkoly
  • málo triků
  • nezabaví na dlouho

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,