Recenze: Shin Megami Tensei: Lucifer’s Call – s démonem v těle

Platforma: PS 2
Paměťová karta: 171 kB
Vibrace: ano
Analogové ovládání: páčky
Multiplayer: ne
Vývojář: Atlus
Distributor: Ubisoft
Distributor v ČR: Cenega (www.cenega.cz)
Homepage: http://www.atlus.com/smt/

Další černý den pro Tokio

Nic tak nezkazí den, jako destrukce celého světa. Člověk jede ráno do nemocnice navštívit svoji oblíbenou učitelku, která jen tak mimochodem během vaší návštěvy zapříčiní apokalypsu, a vy tak musíte celé odpoledne pobíhat po zničeném Tokiu s partičkou démonů a snažíte se zjistit, o co tady vlastně go.

V každém pořádném RPG ze země vycházejícího slunce se dočkáte destrukce města, vesnice nebo třeba chlívku vaší kozy s následnou hrozbou zničení celého světa. A vy jako neohrožený hrdina zachraňujete prekérní situaci v hodině dvanácté. Proto okamžik, kdy jsem po půl hodině hraní Lucifers`s Call zůstal v prázdné nemocnici uprostřed zničeného Tokia sám, jen podivným s démonem v těle, zanechal na mé tváři výraz údivu.

Tokio před zkázou (nesmí chybět školačky)... * ...Tokio po zkáze (školačky chybí) * Ve hře narazíte na jednu postavu divnější než druhou

Lucifer’s Call se odehrává v současnosti, v době po události zvané „Conception“. Což není nic jiného než vymýcení všeho živého a získání nadvlády nad světem démony. Vy, průměrný středoškolák, se ocitáte v roli jakéhosi spasitele, vaše činy budou mít za následek podobu nového světa. Celou dobu se pohybujete po městě, které má nyní tvar koule, s jakousi verzí měsíce jménem Kagutsuchi v jeho středu.

Ten, stejně jako měsíc reálný, prochází různými fázemi, které ovlivňují chování démonů. Takže například v úplňku jsou démoni extrémně agresivní a během bojů útočí první. Fáze Kagatsuchiho vidíte neustále na obrazovce a věřte, že tam nejsou pro nic za nic. Některá monstra se dají získat jen v určité fázi a pokročilé fúzování lze provádět též jen někdy.

Postapokalyptický svět zrovna nebývá místo přecpané lidmi. Ani v Lucifer’s Call tomu tak není. Na normálního člověka takřka nenarazíte, pokecat si můžete jen s démony a ztracenými dušemi, jedinými obyvateli nového Tokia. Navíc spousta různých démonů má tendence se spíš bít než bavit, i když pokecat si lze i v boji.

Přidáš se ke mně, Anděli?

Po Tokiu samozřejmě nechodíte sami, to byste daleko přes všechny ty náhodné souboje nedošli. Ovšem společnosti ve vaší partě vám tentokrát nedělají lidé, ale různí démonové, které lze naverbovat během boje. Krom standardních příkazů, jako útok, magie, předmět…najdete v menu i netradiční promluvit si. Místo sekání do protivníka se můžete pokusit ho přemluvit, ať se k vám přidá.

Někteří se přidají hned, další vám pro změnu vůbec neporozumí, tenhle chce uplatit, onen zas žádá nějaký předmět nebo trochu vašeho zdraví, další se s vámi nebaví, protože jste na nízké úrovni a tak dál. Démoni, které jste už získali mají vlastní formy přemlouvání, třeba takové svádění, platící na opačné pohlaví. Možnosti jsou široké a hra získává neuvěřitelně na různorodosti.

Boj zatím probíhá dobře * Moje oblíbenkyně * Seznam všech nalezených magatam

Navíc, pokud už daný druh démona v partě máte, nemusíte s ostatními druhy bojovat. Stačí s nimi pokecat, oni nechají pozdravovat a zmizí. Sice za boj nedostane zkušenosti, ale také přes budku. Někdy si místo boje jen pokecáte a dokonce se stane, že někteří démoni škemrají o milost a nabízejí různé předměty úplatou. Každou takovou událost vždy uvítáte, je fajn, když mají protivníci svoji osobnost a nejedná se jen o neustale tupé mlácení stvůr jako v ostatních RPG.

Během boje si lze vyvolat k sobě tři démony z vaší sbírky. Ta je bohužel omezená a tak nezbývá, než správně volit a příšerky nehodící se vám do krámu vyhazovat. Dlouhou dobu strávíte s vybalancováním party, aby se vám zbytečně nekryly dva stejné druhy se stejnými schopnostmi. Ale nevhodného démona nemusíte ze svých služeb propouštět, lze ho spojit s dalším a vytvořit tak jiného, silnějšího.

Kromě ukládacích místností, různých druhů obchodů a uzdravovacích místností naleznete tzv. Katedrály Stínů. Právě zde si můžete démony spojovat. V přehledné tabulce vždy uvidíte případný výsledek fúze a přestože se to občas může zvrtnout, nejedná se o žádný složitý proces. Ovšem možností spojovaní jsou neuvěřitelně široké.

Existují různé druhy fúze, třeba s obětováním třetího démona, kdy získáte ještě silnějšího parťáka. Výsledek spojení bývá většinou na vyšší úrovni a může si nechat některé unikátní skilly svého „rodiče“ doplněné o nové. Na veškeré fúze se ovšem můžete z vysoka vykašlat a teoreticky lze projít hru jen s těmi, které přemluvíte. Ovšem říkám teoreticky, protože některé boje v Lucifer’s Call jsou pekelně obtížné, ale též extrémně zábavné.

Zapojte taktiku

Všichni démoni, i vaše postava, patří k určitým elementům. Určitě to znáte, oheň, led, elektřina, síla a tak dál. Každý má určitou slabost a toho je třeba využívat. Elementy vašich démonů zůstávají stálé, ale element hlavní postavy si lze mimo boj změnit, pomocí věci jménem magatama, získaných různě během hry. Každá má jiné vlastnosti a díky správně zvolené vás mohou protivníkovy útoky dokonce i léčit. Ovšem znamená to používání metody pokus a omyl, protože nikdy netušíte, jaký protivník vás čeká.

Se špatně zvolenou partou a magatamou vás čeká smutný konec raz dva. Zdejší bojový systém funguje na tahy celých týmů. Prvně zaútočí všichni z jedné strany, poté protivníci. Standardně máte za jednoho člena jednu akci, ale pokud se vám podaří zasadit kritický úder nebo použijete magii, na kterou má protivník slabost, můžete získat až dva útoky navíc. Ale platí to i naopak, stačí párkrát minout či magický úder protivník absorbuje a vy máte náhle o dva útoky méně. Což klidně může znamenat i rychlý konec.

Ahoj Dante, rád tě vidím, i když... * Běháním strávíte nejvíc času * Tenhle týpek vám ze začátku hodně pomůže

Protivníci se dost často objevují ve velkých skupinách a to bývá problém občas zvládnout. Kapitola sama o sobě jsou souboje s bossy, kteří ovládají speciální útoky a schopnosti. Sem tam nestačíte mrkat, když vám během jednoho tahu vymlátí půl party. Vaši parťáci můžou zemřít vcelku bez obav, místo nich si vyvoláte jiného, či se dají oživit. Což ovšem neplatí o hlavním hrdinovi, pokud ten umře, čeká vás nelítostný game over. Musíté mít tento apsekt stále na paměti.

Velký důraz je kladen na speciální kouzla typu snížit obranu, zvýšit magii, různé druhy kouzel ovlivňujících protivníky. Celkově by se dal systém démonů a bojů trochu přirovnat k Pokémonům, ve kterých bojuje i trenér. Krom postupného získávání různých útoky přidává na podobnosti občasná přeměnavašich démonů na vyšší formu.

Možná (určitě) přijde i Dante

Kluci z Capcomu poslali svoji elitní hvězdu z Devil May Cry na hostování a tak na Danteho při procházení Tokiem párkrát narazíte, většinou se vám bude snažit dát klepec. Vzhledem k tomu, že je to lovec démonů a vy jste démon je to jen logické. Pokud budete mít snahu, lze ho získat i do vaší party. Rozhodně věřte, že jsem se mohl strhnout, abych ho získal.

Zničené Tokio a jeho osazenstvo démonů se rozhodně neztratí v davu podobných her. Graficky se jedná o velmi, velmi stylové dílo, které svůj japonský původ rozhodně nezapře. Totální nasazení cel-shadové grafiky spolu s použitím méně výrazných barev dodává hře osobitý ráz. Prostředí většinou bývá strohé až pusté a místy krabicoidní, ale některé lokace, jako různé katedrály, svatyně a tak podobně váš zrak rozhodně upoutají. Ponurou atmosféru zkázy se tvůrcům podařilo výborně navodit. 

Není nad správně zvolenou magatamu * Čas nakupovat * Matador mi dal pořádně zabrat

Všechny postavy jsou velmi charakteristické, nemluvě o různých druzích démonů. Někteří vypadají vcelku normálně, na japonské RPG, další jsou dost ujeté. Třeba takový anděl v bondáž oblečení, nebo podivná smetákoidní bytost. Samotný hlavní hrdina vypadá vcelku normálně, až na tělo potetované barevnými čarami. Na poprvé se mi evokovala výborná FPS Tron 2.0 na PC, která měla postavy podobného stylu.

Celou dobu zní na RPG velmi specifická hudba. Měnící se od rockového nářezu, přes techno, varhaní melodie pod tradiční japonskou hudbu. Docela věřím, že někoho může zvolený doprovod značně iritovat, ale mě k atmosféře hry sedl. Velmi mě zarazila absence jakéhokoliv dabingu, jediné hlasy, které uslyšíte, vyluzují démoni během boje. A hlavně sexy hlásky víly a podobných stvoření stojí za to.

Mírnou technickou zastaralost krom absence dabingu může evokovat i nepřítomnost renderovaných scén, kterými tolik proslula série Final Fantasy a podobné RPG. Lucifer’s Call ale určitě zaujme stylem zpracování.

Naděje nebo zkáza?

Pro případné RPG vytvrdlíky je možnost si zvolit i těžší obtížnost, ale i na tu normální si užijete opakování soubojů víc než dost. Pokud nepůjdete ve hře po získání všech druhů megatamy, trénování na nejvyšší úroveň a hraní si s fúzováním démonů, dostanete se na dobu hraní kolem 30 hodin. Ovšem budete-li chtít prozkoumat úplně vše, přidejte si pár desítek hodin navrch.

Shin Megami Tensei: Lucifer’s Call zůstává v některých aspektech v kolejích žánru japonských RPG, ale přináší i spoustu změn. Třeba i samotným umístněním děje do současnosti, systémem bojů, najímáním démonů a podobně. Někoho může odradit určitá syrovost technického zpracování, ale hra dokáže zaujmout a každý, kdo to myslí s japonskými RPG vážně, by si tento titul neměl nechat ujít. Jen upřesnění na závěr, v USA vyšla hra pod názvem Shin Megami Tensei: Nocturne.

Grafika: 8/10
Zvuk: 7/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 9/10

Výborné a originální RPG zasazené do prostředí démony zamořeného zničeného Tokia. V současnosti nenajdete v žánru nic lepšího.

Celkové hodnocení: 9/10