Recenze: Shinobido Way of the Ninja – za svitu měsíce

Černá šelma za úsvitu měsíce zrádně číhá na svého nepřítele. Stačí jen přesně mířená rána šakenou nebo ostře nabroušená katana a nepřítel má svůj osud zpečetěn. Chcete se vžít do role ninji a vyzkoušet jeho bojová umění? V tom případě nepřehlédněte Shinobido Way of the Ninja.

Platforma: PS2Martin Demiger
Vibrace: Ano
Analogové ovládání: Ano
Žánr: stealth akce
Výrobce: Acquire
Vydavatel: Eidos
Distributor v ČR: Sony Czech (
www.playstation2.cz)
Homepage:
http://www.shinobido.com

Ninjové se stali legendou. Jejich historické reálie se táhnou již mnoho stovek let do minulosti. Slýchávali o nich naši předkové i prapředkové a jejich „kuriózní“ bojová umění dodnes nezůstala zapomenuta. Ba právě naopak, s lehce povzneseným pojetím se na nás valí filmy, seriály komixy i knihy, jež diváky i čtenáře zahalí do tmy stejně jako všechny mrštné bojovníky. Donutí nás uvěřit v neuvěřitelné a překonat nepřekonatelné zábrany fyzických vlastností lidského těla. Není proto divu, že si vývojáři Acquire dali předsevzetí vytvořit hru na stejnou tématikou. Její kvality ale nemají zůstat v pozadí a stejně jako dobří jsou ninjové ve svém umění, dobrá má být i hra. Kde se nachází pravda?

   
Přišel nepozorován, odešel nepozorován. * Udatné bojové umění. * Je to tak – všude je tma.

Byť se v poslední době setkáváme na obrazovkách nebo kdekoliv jinde s těmito dočerna oděnými bojovníky ze současnosti, právě recenzovaný titul si bere na paškál zcela jiné období. Právě současnost zůstane přes všechno mé překvapení stranou. Hráč se namísto toho dostane na konec 16. století, v němž – jak se již brzy po spuštění hry sami přesvědčíte – chutná život daleko hořčeji. Občané jsou znepokojení, klany se mezi sebou dohadují a neshody mezi nimi stupňují. Jinými slovy: začíná občanská válka, která hned tak neskončí.

Příběh nejasný jako cesta za tmy

Vaše jméno je Goh. Vhozen do hry vstříc svému osudu jste odhodlání najít pravdu, jež halí nepropustná rouška tajemna. Nikdo se vás na nic neptá. Jediný, kdo bude pokládat otázky, budete vy. Důvodem je značně nepříjemná ztráta paměti, což je ve hrách – pravda – na dnešní dobu mírně ošuntělé. Člověk by očekával cokoliv jiného, snad i méně nezáživného, ale něco jako „vytvoříme si hrdinu, jenž trpí ztrátou paměti“ snad páni autoři ani vymyslet nemohli. Přesto docela fádní příběhová linka začne po pár chvílích nabývat (naštěstí) na zajímavosti. Zejména pak po několika hodinách strávených u ní jsem byl nucen přehodnotit své počáteční ne zrovna dobré mínění.

Vámi ovládaný Goh na sobě nese podivný znak. Musíte proto pátrat po jeho minulosti ve snaze zjistit vše o svém původu a nakonec i původu těch, kdo na sobě nesou ten samý podivný symbol. Cesta lemovaná nepřáteli a hektolitry prolité krve však ani samotnému ninjovi nepřijde lehká. Při hraní jsem leckdy zažil krušné chvíle a mnohdy litoval, že jsem spíše nevsadil na tiché zlikvidování protivníka, nežli zběsilý vpád do jejich nitra.

   
Ninja se umí bít za každé tmy. * Poznáváte ho? Je to ninja? Není to ninja? * Boj za svitu měsíce je romantický...

Potichu a tiše...

Shinobido Way of the Ninja nabízí obyčejnou stealth akci, ve které je dobré proplánovat každoučký krok dopředu. I za nepatrnou chybu můžete nést těžké následky a povím vám – zdolat pět či šest nepřátel zároveň není sranda. Výhodou je, že vámi ovládaná postava opravdu ninjou je, byť některé bojové kousky spíše připomínaly určité sekvence z filmu Matrix. Přesto různá salta a kopy udělají patřičný dojem.

Nicméně pro úspěšné zvládnutí misí je občas lepší se tiše proplížit a zůstat nepozorován, nežli za zády podřezat hrdlo strážnému. Mrtvé tělo tvoří problém a otázka „kam s ním?“ není lehká. Pokud ale přijde na věc, použít jej lze alespoň v podobě pasti na ostatní protivníky, která je přiláká jako německé vojáky na krabičku s cigaretami.

Prostředí je poměrně pestré a lze se v něm řádné vydovádět. Samozřejmě nebudete chodit jenom vyšlapanými cestičkami, neboť útok ze zálohy vyžaduje jiná, pro nepřítele méně očekávaná místa. Chůze po střechách, ručkování po krajích budov a skákání mezi budovami se stanou každodenní rutinou.

Zbrojní arsenál jak se sluší a patří

Úkolem ninji není za pomoci kulometu rozmetat vše, co se jen pohne. Práce to musí být jednoduchá a čistá jako oblek a jeho zbarvení, jež na sobě nese bojový guru. Řádnému ninjovi nemůžou chybět ve sbírce hvězdice (tzv. šakeny), bojový meč (katana) nebo kovoví ježci.

   
Podobný západ slunce se hned tak nevidí * A do nich! * ...au...

Po každé misi mimo jiné lze dokupovat veškeré vybavení, popřípadě brát to dostupné náčiní, jež po sobě zanechali mrtví nepřátelé. Potěšen jsem byl přítomností zavěšovacího háku, který vám hravě pomůže zdolat vysokou překážku a za pomoci něhož lze vyšplhat na jinak nedostupná místa. Samozřejmě nemůžou zůstat opomenuty ani střelné zbraně. Jejich postavení ve hře ale nenese příliš významnou roli, což je vzhledem k pojetí hry pochopitelné.

Jednou z hlavních předností Shinobido Way of the Ninja se stal fyzikální model, který hraje velice důležitou roli. Jeho propracovanost je až překvapující a na poměry PS2 titulů prakticky sváteční. Spousty objektů v okolí lze zničit a také těla nepřátel realisticky padají k zemi. Doposud jsem se nesetkal s tím, že by o ně šlo i zaklopýtnout a hře to – světe div se – dodává jistý šmrnc. Objekty usazené v levelech lze samozřejmě přemísťovat a jinak s nimi manipulovat a celková propracovanost fyziky je překvapující. Zejména pak, srovnám-li její úroveň s úrovní vizuální.

   
Pár kouzel v rukávě mám ;) * Tahle lokace mě prostě dostala. * Tajně se vplížit a pak udeřit.

Pokud se ale něco příliš nepovedlo, tak je to grafické zpracování. Ne že by bylo vyložené odpudivé, ale viděl jsem daleko lepší. Některé textury působí „tupým“ dojmem a navržení levelů nebývá nejšťastnější. Jistá místa vyhlíží podivně, snad až neskutečně a někdy se až nebudete stačit divit, co že to fantazie autorů vůbec mohly zplodit. A dodávám, že je velká škoda, jak grafická úroveň a navržení levelů dopadly. 

Podobně bych mohl hovořit o umělé inteligenci protivníků, kteří občas nelogicky a z nepochopitelných důvodů zmatkují. Jejich „umění myslet“ také není zvládnuto nejlépe a verva, s níž se ženou do boje, je leckdy nepochopitelná. Neodradí je nic. Tak buď všichni fetují, nebo jsou opravdu tak hloupí? Přeci jen černé oděný bojovník se každou noc na chodníku nevidí a když už bych ho viděl, tak se mu raději vyhnu, nebo budu alespoň dělat, že ho nevidím. Nebo zavolám posily... 

Světlé stránky hry
  • hratelnost

  • stanete se ninjou

  • fyzikální model

Temné stránky hry
  • grafika
  • AI protivníků

Shinobido Way of the Ninja je přes všechny výtky v součtu překvapující titul, který dokáže zabavit. Sice mne mrzí vcelku odbytá grafika a ještě odbytější level design, ale naopak na skvělé úrovni je fyzikální model a vůbec hratelnost jako taková. Vydejte se hledat pravdu a najděte svoji ztracenou minulost. Na první pohled nudně znějící příběh v sobě skrývá jisté kouzlo. Splyňte proto s tmou a pohybujte se rychlostí větru. Shinobido vám to umožní.

Grafika: 6/10
Hratelnost: 8/10
Zvuk: 7/10
Hudba: 7/10

Shinobido Way of the Ninja se povedl a jediné, co kazí výsledný dojem z hraní, je grafické zpracování a místy krkolomná AI. Přesto se jedná o titul, který zabaví a jenž stojí za koupi.

Celkové hodnocení: 8/10

Váš názor Další článek: NFS: Carbon v obrazech

Témata článku: , , , , , , , ,