Recenze: Silent Hill 3 – Děsivý kruh se uzavřel

Platforma: PC
Typ hry: Horor
Multiplayer: Ne
Minimální konfigurace: CPU 1 Ghz, 256 MB RAM, 4,7 GB na HDD, GeForce 3 nebo Radeon 8500 32 MB
Doporučená konfigurace: CPU 1,4 Ghz, 512 MB RAM, 5,2 GB na HDD, GeForce 4 nebo Radeon 8500 64 MB, USB Gamepad
Testovací konfigurace: Athlon XP 1500+, 512 MB RAM, 30 GB na HDD, Radeon 9500 Pro 128 MB, Win 2000
Výrobce: Konami (http://www.konami.com/)
Distributor: Konami (http://www.konami.com/)
Distribuce v ČR: CD Projekt (www.cdprojekt.cz)

Silent Hill 2 byl v mém hráčském životě naprosto jedinečnou zkušeností. Neopakovatelnou, děsivou, zničující. Ty probdělé noci u počítače - sedíc s  rukama nataženýma ke klávesnici (co nejdál od monitoru) - vypovídají o zážitku čirého strachu, přecházejícího místy v totální znechucení.

Je libo pejska jako předkrm? * Přejídat se nemá, tady máte důkaz! * Nebezpečný bodavý hmyz

Nikoho, kdo si toto peklo prošel, nepřekvapilo, když za celý rok nevyšla hra, která by si mohla troufnout sáhnout po neotřesitelné pozici Silent Hillu 2 na PC scéně. A pak na podzim vychází Silent Hill 3 a vydává se docela jinou cestou, nesnaží se sesazovat krále. Silent Hill 3 rozehrává závěr příběhu, jež začal dávno před druhým dílem a týká se vzniku města, kde ticho už nikdy nebude běžnou slastí nedělního odpoledne. Ticho v Silent Hillu znamená vždy jen blížící se smrt.

Panorama Silent Hillu

V podtitulku recenze se troufale domnívám, že Silent Hill 3 uzavírá rozehranou partii, která začala a proto nutně jednou musí skončit (doufám, že nás nečeká podobný průjem, který předvádí Core s Tomb Raidery). Pokud zalovíte v paměti, uvědomíte si, že druhý díl vůbec neobjasňoval důvody vzniku onoho zvláštního místa, kde lidské děsy a hrůzy nabývají hmotné podstaty.

Pajdavé kuře mě neohrozí * Přechod na druhou stranu začíná * Kdo tohle vymyslel?

Velmi stručně můžeme okolnosti zániku všedního Silent Hillu shrnout jako nebezpečné experimenty s okultismem a temným náboženstvím, na jejichž konci je trhlina v bariéře mezi naším a jiným světem. Druhý svět obsahuje síly, které můžeme pro zjednodušení označit za pekelné (detaily najdete v pečlivém rozboru našeho šéfredaktora). Trhlina je nejširší v samotném Silent Hillu a otevírá se v reakci na bolestné události, projevy zla nebo pocitu strachu a beznaděje. Také přitahuje lidi, kteří nesou ve svém srdci hřích, což nám bylo dokonale vysvětleno ve druhém dílu.

Čím se liší třetí díl je zřejmé. Mladá hlavní postava ženského pohlaví je příliš mladá pro hřích. Přesto ji začne Silent Hill hledat, lépe řečeno velmi naléhavě ji volá. Noční můry a později hmotné projevy trhliny mezi světy přichází za Heather dokonce mimo prokleté město! V tom momentě dostává každý, kdo hrál Silent Hill 1 a 2, nutkavé pocity radikální změny pravidel. Pocit se brzy mění v jistotu, protože zatímco dřív přicházely postavy do města, jde tentokrát město za postavou.

Dám si cigárko? Kdo ví, kdy bude zase čas... * Bestie se krmí lidským masem... možná. * Chce to vůli lézt po tomhle...

Heather je tažena nitkami osudu a doporučeními svých nových „známých“ jediným směrem - do pekla. Nemohu toho prozradit mnoho, ale napovím vám, že kruh se skutečně uzavírá. Vztah mezi postavou a hráčem nebude klasickým anonymním setkáním na několik hodin, které se vytrácí po nápisu game over. Vnitřní polemika nad činy Heather je nezbytnou součástí záměru tvůrců hry, značně podpořená nervozitou z toho, že Heather byla vybrána...

Heather

Hlavní postava je mistrovským dílem scénáristy a režiséra v jedné osobě. Heather napsal přesvědčivě, přirozeně a nevnuceně. Hráče vtahuje do světa noční můry silou, o kterou se Konami nepokoušelo ani v Silent Hillu 2. Zpočátku Heather věří, že jde o běžnou noční můru, která trápí spousty lidí na celém světě, ale my (co máme se Silent Hillem prožité své) víme, kam se vítr bude obracet. Její víra v lepší varianty se brzy bortí pod náporem temného tlaku. Brání se, nechce, aby jí do hlavy vstupovaly myšlenky a obrazy, které lidi stahují pod hranici duševního zdraví nebo stability, chcete-li.

První setkání se zrůdami ji děsí, obrací jí žaludek a nutí ji sáhnout si na dno svých sil. Pak se dostavuje nevyhnutelné zoufalství a Heather křičí, ptá se proč a nikdo pořád neodpovídá. V tomto duchu ubíhá první půlka hry, kdy si Heather nemůže vzpomenout na minulost, kterou podvědomě zakopala na nejhlubší místo své paměti, evidentně proto, aby mohla žít relativně normální život. Trošku vás zamrazí (leč divit se nebudete), když s příjezdem do Silent Hillu (začátek se odehrává v jiném městě) Heather absolutně mění tvář. Najednou je chladnokrevná, nic už jí nepřekvapí a s chutí řeže do všudypřítomného masa, výplodů cizího zoufalství.

Boj, zrůdy a strach

Poprvé v roli něžného pohlaví a přesto je třetí díl výrazně akční. Hodně k tomu přispěl nový arsenál zbraní, kde je především kladen důraz na zbraně pro boj zblízka. K dispozici máme nůž, legendární rezavou trubku, katanu (moje favoritka - zejména na zdravotní sestry) a poněkud neohrabaný (leč vražedný) obouruční palcát. Je to opět záměrem tvůrčího týmu, protože hrajete-li SH3 na obtížnost normal, budete nuceni šetřit munici a většinu „dialogů“ povedete velmi zblízka. Není příliš jednoduché sledovat, jak se z dívky stává masový řezník a ještě méně je to příjemné, když na to upozorní jedna z NPC postav. Střelné zbraně obsahují klasické kousky, tedy: pistol, brokovnici; specialitka pro náročné je samopal, k němuž je naneštěstí žalostně málo munice.

Někdo chtěl asi dovnitř... * Překvapení ve skříni... * Sekám agresivní zdravotní sestry...

Trochu mě překvapila nová monstra, která tentokrát obléhají město věčné mlhy. Už když jsem četl recenze na konzolovou předlohu, všiml jsem si názoru, který popisoval příšery jako málo nechutné ve srovnání se SH2. To je dámy a pánové smutná pravda. Hráč otrkaný zvěrstvy v SH2, která páchal Pyramidový muž a symboly jeho práce jsou asi (nebo spíš díky bohu?) neopakovatelné, už se nerozklepeme při pohledu na dvouhlavého psa, výrazně tlustého chlapa podobného jedné oběti ve filmu Sedm nebo podivné chodící fialové „cosi“ s bodcem na krku místo hlavy. Nová monstra jsou perfektně animovaná, mají nové, bohatší textury a veškerou omáčku, kterou dostávají příšery v pokračováních, leč postrádají trochu tu základní vlastnost, kterou bych od nich čekal v SH. Není z nich člověku na zvracení, což mi v SH2 bylo pokaždé. Možná je to způsobeno také tím, že tentokrát nejsou monstra nijak napojena na postavy, které v Silent Hillu žijí. Tento efekt vyčaroval velkou část atmosféry SH2 - a v SH3 chybí, škoda.

Oběť na oltář krve * Tak schválně, co to je? * Zátiší s oběšencem

Mám pocit, že přituhlo pokud se budeme bavit o obtížnosti a nejsem si jist, jestli je to ovládáním na PC (poněkud neohrabaným bez gamepadu). Budete-li hrát SH3 na obtížnost normal, setkáte se poměrně často s nedostatkem munice nebo lékáren. Řešením je vyhýbat se střelbě jak jen to je možné, jinak dojde na problémy u některého z finálních protivníků. Hádanky mi připadají naopak o chlup lehčí než ve druhém díle, stejně tak šmejdění po místnostech a pátrání nezabere tolik času. Tím zase nechci říct, že SH3 je nějak extrémně krátký, to ne. Navíc dohrajete-li jej relativně brzy, jsou tu další alternativní konce, jejichž řešení vám nějaký čas zabere.

Grafika, divadlo křečí a bolesti

Technické zpracování se výrazně vylepšilo pokud jde o ostrost textur a detaily ve tvářích postav. Na obličeji jsou vidět drobné detaily: pihy, vrásky a jiné vady na jinak nepřirozeně dokonalých obličejích. Tyto hrátky nejsou nic proti tomu, co na nás tentokrát Konami vymysleli v průběhu hraní. Například zavedli do hry efekt „temného světla.“ Tak by se dali nazvat jevy, kdy je světlo baterky, kterou si na cestu svítí Heather, vytlačováno podivným zdrojem neprostupné temnoty. Dalším novým efektem je změna prostředí v průběhu hraní. Vstoupíte do místnosti a ta se začne postupně proměňovat, podlaha se zalévá krví, která však brzy odtéká a po chvíli se objevuje na vaší postavě v odraze zrcadla.

Ubohý králíček * Klasická nemocniční chodba * Stopy do neznáma

Novinka jsou také zvláštní kulisy, položivé postavy na pozadí, které provádí činnosti běžné snad opravdu jen v nejhlubších představách sadistických mozků. Jen pár příkladů: žena topí malé dítě v kádi s krví, chlap škrtí zmrzačenou sestřičku a spousta dalších pololidských bytostí se mrzačí v křečovitých pohybech a záškubech, které jsou produkovány zkratovanou myslí anonymní padlé bytosti. Graficky přibylo spousta nového, přesto se SH3 nedaří prorazit stín SH2, který absolutně panuje na poli překvapení, zhnusení a především skličujícího prostředí. Třetí díl nenabízí tak silně naaranžované místnosti, které hovoří tajným jazykem k divákovi a nechávají jej ponořit se do fantazírováním nad možným osudem bývalých obyvatel.

Zvuk a hudba

Hlavní roli v atmosféře hororové hry hraje bezesporu ozvučení. Tentokrát čistě technickým provedením SH3 trošku zklamal, jelikož z PC verze byla vyňata podpora šesti-kanálového zvuku a tak se majitelé dražších zvukových karet budou muset smířit s obyčejným stereo zvukem. To je naštěstí jediná věc na kterou si musím postěžovat, jelikož pak už SH3 vůbec nevybočuje z vysoké úrovně ozvučení, kterou nasadil jeho předchůdce. Krom klasických disharmonických skřípanců, vrzání a otravného kraválu, které vydávají příšery, jsou-li ve vaší blízkosti, přibyly některé nové zvuky typu obludně hluboký hlas těžkého dechu, který vydávají zrůdné zdravotní sestry. Jindy jdete tichou místností a slyšíte zvuky, které jsou charakteristické pro události v Silent Hillu již minulé. Pochopitelně nechybí nečekané zvuky do naprostého ticha, které tu a tam zabrnkají na hráčovy nervy.

Hudební doprovod se tentokrát změnil velmi citelně a vypovídá o odlišném ladění příběhu (než v předchozím díle). Zmizely disharmonické křeče, které pravidelně zasahovaly lidské uši silou olověných kladiv - vystřídaly je převážně melancholické melodie, hrající na notu fantazie a podněcující záhadný opar, tvořený zápletkou okolo okultismu. Hudba je v případě SH3 prvek, který hodně napovídá o náladách hlavní postavy a o jejích proměnách, kterými jde od začátku ke konci. Zajímavá je přítomnost tří zpívaných písní, což nebývá (zejména na PC) zvykem. Naštěstí nejde o zoufale průměrné skladby, právě naopak, jsou to tři zdařilé balady, jejichž text je motivován samotným Silent Hillem nebo hlavní postavou.

Obecný problém (ne)originality

Kde se stala chyba? Proč pořád narážím na to co bylo a těžko se mi hledá něco nového? Těžko mohu vytknout něco konkrétního tak propracovanému dílu, jako je nepochybně SH3. Po všech stránkách vynikající akční hororová adventura se všemi prvky, které tento žánr vyžaduje. Jen je problém, že třetí díl nepřináší nic převratného - postrádá novou krev, která by zvedla hráče ze židle a zahnala jej do jiné místnosti rozklepaného strachy - tak jako to uměl SH2, hráli jste-li jej sami a v noci. Souboje jsou stejné jako byly dříve, hádanky jsou založeny na podobném klíči sbírání indicií a používání vlastního důvtipu.

Vlivem toho jsem se málokdy vyděsil a málokdy jsem byl ohromen. SH3 je temný, je strašidelný, má promyšlenou dějovou zápletku, která směřuje k vysvětlitelnému závěru, žel není překvapivý, děsivý a nesnesitelně odporný jako jeho předchůdce. SH2 nadále zůstává modlou moderního umění strachu a deptání, SH3 místo toho spíše vypráví příběh a uzavírá kruh, který začal v jednom zapadlém městě Kalifornie. A je jen na vkusu hráče, zda se přikloní více k vyprávěcímu modelu SH3 nebo zůstane věrný totálnímu a neopakovatelnému šílenství SH2.

Grafika: 9/10
Zvuky: 8/10
Hudba: 8/10
Ovládání: 7/10
Hratelnost: 8/10
Originalita: 6/10

Kvalitní hororová akční adventura s propracovaným příběhem a řadou nápadů - zejména v grafice. Leč třetí díl nepřináší nic, čím by jednoznačně pokořil díl druhý. Nedivte se, vždyť dokonalé dílo se prostě porazit nedá...

Závěrečné hodnocení: 8/10