Recenze: Sonic and the Secret Rings – modrý ježek hlásí návrat

Známý modrý bodlináč Sonic spoléhá v jeho novém dobrodružství na konzoli Wii opět především na své ohromně rychlé nohy. Spád a rychlost byly vždy hlavními prvky série, jestli pomohou zprostředkovat skvělý zážitek i v současnosti, tak to se dočtete v recenzi.

Platforma: Wii
Typ hry: plošinovka
Multiplayer: až 4 hráči na jedné konzoli
Výrobce: SEGA
Vydavatel: SEGA
Distributor v ČR: Conquest
Homepage:
http://www.sega.com/gamesite/sonicrings/

Ačkoliv 3D hry se Sonicem v hlavní roli byly často spíše zklamáním než špičkovými plošinovkami se specifickou hratelností, tak Sonic and the Secret Rings by se rád vymanil z nelichotivé škatulky. A co jiného mu má  v jeho snaze pomoci více než sázka na úspěšnou ingredienci – rychlost?

  
Idyla na pláži * Dojde i na surfování * Roztomilé zvířátko


Kletba třetího rozměru

Většina Sonicových her, které jsou ve 3D, bohužel kvalit svých dvourozměrných předchůdců nedosahuje. Je to zvláštní, protože pokusů o stvoření povedené trojrozměrné plošinovky s modrým ježkem v hlavní roli bylo docela dost.

Začalo to v roce 1996 hrou Sonic 3D Blast pro PC a konzole Segy, ale o žádný hit se nejednalo. Ve hře byl izometrický pohled na dění, tudíž o plnohodnotný 3D titul ještě nešlo.

Lépe dopadly dva díly Sonic Adventures z let 1998 a 2001 pro Segu Dreamcast, zvláště druhý díl se (alespoň dle průměrného hodnocení recenzentů) podařil.

Oproti tomu Sonic Adventure DX (2003, pro PC a GameCube) byla spíše průměrná hra.

Což se dá říci i o Sonic Heroes (2003 – PC, PS2,Xbox,GC).


 
Před Sonic and the Secret Rings přibyly do slavné rodiny i už ne tak slavné hry Sonic Riders (2006 -  PC, PS2,Xbox,GC) a Sonic Rivals (2006 – PSP).

Souboj mezi rychlonohým modrým ježkem a tlustým kníratým instalatérem tak dnes má jasného vítěze. A to je škoda, protože dobrých her není nikdy dost.

Třeba také příběh. Zrovna u tohoto herního žánru by měla slova pana Carmacka o podobné důležitosti děje ve videohrách a pornu alespoň nějaké opodstatnění, navíc je zápletka  v zásadě omšelá. Kouzelný svět na způsob Pohádek tisíce a jedné noci je v ohrožení zlým džinem Erazorem, jedinou záchranou je samozřejmě hlavní hrdina, rychlonohý ježek Sonic, kterému má pomoci sedmero kouzelných prstenů. Překvapivé jak zprávy na Nově. Avšak daleko zajímavější jsou pak příběhové animace na bázi komiksu. Nejen že docela hezky vypadají, také v nich účinkují všechny známé postavičky z předchozích her a hlavně jsou příjemným oddechem při probíhání na pohled hezkých úrovních Občas se i zlehka pousmějete nad Sonicovým přehnaným sebevědomím a suverénností. 

Zběsilé běhání nudu zahání

Rozhodně se titulu nedá upřít snaha o co nejvražednější tempo hraní, protože ať už má Sonic za úkol sebrat určitý počet prstýnků nebo prostě zdárně dokončit úroveň, vždy je jeho pohyb velice rychlý. Navíc mu cestu k cíli ještě více urychlují všelijaké boostery. Svižný průběh hraní ale narušují konfrontace s překvapivě nudnými a nezajímavými nepřáteli. V legendárních 2D dílech nepředstavovali protivníci žádný extrémně nepříjemný problém, poměrně snadno a elegantně je mohl hráč přeskočit či eliminovat. V novém pokračování je tomu ale trochu jinak.

  
Kdo s koho * Bodáky a římsa – klasická dvojice * Zrovna jedno méně pohádkové prostředí

Jejich zneškodnění je zbytečně těžkopádně, protože Sonic nejprve musí vyskočit abyste ho následně rychlým pohybem wiimotu donutili ke kýžené akci. Tímto úkonem však ježek ztrácí na rychlosti svého pohybu. Jednodušše se vyhnout nepřátelům také často není ideální, protože povětšinou na váš číhají v počtu větším než malém, tudíž přeskočení nežádoucích překážek je tak aktivita vhodná jen pro sebevrahy. Dopad této vlastnosti hry na samotnou hratelnost tudíž není zrovna příjemný, jelikož během rychlého svištění úrovní působí jako rušivý prvek. 

Sonic and the Secret Rings  není čistokrevnou plošinovkou jako předchozí 2D díly nebo třeba Super Mario, skutečně autoři ze slavné série “vyzobli” a zaměřili se hlavně na rychlý průlet levely. Bohužel, když už na nějaké ty skákací kejkle dojde, tak to není nijak úchvatný žážitek. Styl hry, kdy hlavní hrdina neustále běží vpřed, nějakému přesnému skákání moc nenahrává. Většina úrovní skýtá navíc nějakou tu vypečenost, která člověka akorát vytočí.

  
Hezký dinosauří svět * Hlavní postavy v akci * Je to ošklivé, má to divný tvar a chová se nepřátelsky. Co to má být?!

Jak jsem řekl, levely vypadají velice hezky (hlavně dinosauří svět nebo různé paláce obzvlášť vynikají) a do takto pohádkově laděné hry se přesně hodí. Ne že bych objevil nějaký nezapomenutelný kousek jako třeba kasíno ze druhého Sonica, ale to ani zas tak nevadí. Nepříjemným faktem je, že ne vždy se v nich orientujete zcela dokonale, respektive ne pořád máte perfektní přehled o situaci.

Pozor na nekoordinované pohyby

Ovládání směru pohybu nákláněnín wiimotu sice není nic, na co byste dva dny valili oči, nicméně bych tento nápad označil za alespoň malé zpestření. Bohužel, tak jako skoro celá hra, má i tato vlastnost své menší či větší chyby. Tím zásadním nedostatkem je dočasná nízká citlivost snímání náklonu. Během úvodních chvil tak Sonicovi trvá notnou chvíli než se přesune od jednoho okraje cesty k druhému. Což může být problém vzhledem k tomu, jakou rychlostí se pohybuje směrem vpřed. Jakmile se ale po určitém čase vylepší hrdinovy atributy, není s ovládáním problém. Mně osobně přijde získání komfortu při hraní až po nějaké době jako docela stupidní nápad.

Světlé stránky hry
  • Rychlé tempo hraní
  • Velice hezká grafika
  • Docela povedené příběhové animace
Temné stránky hry
  • Místy slabší level design
  • Minihry v multiplayeru
  • Zpočátku necitlivé ovládání

Ještě větší využití najde wiimote v multiplayeru. Kdo čekal adrenalinové závodění dvou hráčů zároveň, může být zklamán. Pro vícero lidí je určena více než dvacítka miniher. To je mi ale překvapení, minihry na Wii, to už tu dlouho nebylo, že? Zaznamenáníhodných hříček je bohužel jen pár, i když třeba napichování ovoce na kord je vcelku zábavná kratochvíle. Každopádně WarioWare nebo Rayman Raving Rabbids jsou přece jen  (přirozeně) trochu někde jinde

Rozporuplný ježkův výkon

Nejvýraznějším plusem hry je tak nakonec, možná trochu nečekaně, audiovizuální zpracování. Hlavně prostředí jsou velice hezká a docela i rozmanitá. Od Sonic and the Secret Rings bych ale čekal více. Líbí se mi, že autoři chtěli hráčům nabídnout hlavně svižnou hratelnost, což je jeden z tradičních rysů série. Jenže jejich záměr se podařil jen tak napůl, protože na tratích je všelijakých neelegantních záseků či zpomalení docela dost. Přidejte k tomu občasnou nepřehlednost, v prvních několika hodinách hry ne zcela funkční ovládání a vyjde vám, že hratelnost by potřebovala ještě vypilovat a vybrousit. Od her se Sonicem člověk nemůže čekat nic menšího než vypiplaný a skvělý titul. Snad se dočkáme příště.  

Grafika: 8/10
Hudba: 7/10
Zvuky: 7/10
Hratelnost: 6/10

Sonic and the Secret Rings je nadprůměrným titulem, který potěší především svižným tempem hry. Rychlost ale není vše, protože ne úplně dokonalý level design dokáže zážitek docela zkazit. Hlavně fanouškům prvních tří dílů série. 

Celkové hodnocení: 6/10

Diskuze (4) Další článek: Vyhlášení výsledků soutěže o předprodejové balíčky LotR Online

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,