Recenze: Sonic Mega Collection – Úspěšný návrat do minulosti?

Modrého ježka Sonica jistě zná spoustu hráčů. Před cca třinácti lety patřily hry se Sonicem mezi absolutní špičku. Jak se jeví kolekce sedmi starších her s tímto bodlináčem dnes?

Platforma: GC
Paměťová karta: 2 bloky
Vibrace: ne
Multiplayer: ano
Výrobce: Sonic Team
Vydavatel: Nintendo
Distributor v ČR: Conquest (
www.gamecube.cz)

V současnosti je poměrně častým jevem vydávání všelijakých kolekcí a remaků klasických her. Nelze se tedy divit, že přišel na řadu i ježek Sonic.
Jeho dobrodružství patřila v letech 1991-1994 k herní špičce (o těchto hrách později). Navíc se tehdy Sonic dal považovat, spolu s dodnes velmi populárním Mariem, za jakéhosi neoficiálníha maskota herního průmyslu. Nelze nezmínit v souvislosti s tímto ježkem i seriál, který běžel i na našich televizích a ve kterém je Sonic hlavním hrdinou. 
Tolik k suchým faktům, díky nimž jsem snad dostatečně ozřejmil s jakou to vzácnou figurkou máme čest. Nejlepší bude si zhodnotit všechny hry v kolekci hezky jednotlivě, kvalita není vždy stejně vysoká, stejně tak žánry nejsou stejné.

Sonic the Hedgehog
Rok vydání: 1991

První Sonicova hra, vyvolené platformy byly konzole od Segy (Game Gear, Mega Drive / Genesis a Master System).V tehdejší době bez debat jedna z nejlepších plošinovek s jednoduchou a pekelně rychlou hratelností. Cílem je projít s ježkem na konec úrovně a vyhýbat se různým překážkám a nepřátelům. Klasika. Žádné složité prostředí, jen přehledný 2D svět a pohyb zleva doprava. Rozhodně je potřeba zmínit jednu Sonicovu vlastnost – velice rychle běhá. Při hraní se vám tedy může stát, že někdy prostě nestíháte sledovat Sonicův pohyb. Nezapomeňte sbírat cestou zlaté kroužky, které poskytují jakousi ochranu. Po zásahu nepřítele či jiné nepříjemné události ztratí ježek pouze ony kroužky, nikolivěk však už život. Hodí se i rozličné „KPZky“ – po rozbití takovýchto předmětů můžete získat deset kroužků navíc, rychlejší běh či život navíc, což se hodí vždycky.

Na konci každé třetí úrovně (každá trojice levelů se odehrává v jiném prostředí) čeká na hráče boss v podobě šíleného doktora Robotnika, jenž chce ovládnout zvířecí říši. Cílem tedy je definitivně zničit Robotnika.

  

*Sonic the Hedgehog*

Technické zpracování pochopitelně poznamenal čas, nicméně rozhodně není důvod, aby byl hráč grafikou Sonic the Hedgehog jakýmkoliv způsobem znechucen. I v dnešní době je relativně příjemná.

Pro někoho mínusem může být vysoká obtížnost hry, ke které přispívá i nemožnost ukládání pozic (ve hře jsou jen checkpointy). Každopádně jde dle mého o kvalitní, nikterak však nejlepší hru se Sonicem.

Hodnocení: 7/10


Sonic the Hedgehog 2
Rok vydání: 1992

Pokračování (dle mého názoru se jedná nejlepší díl Sonic the Hedgehog)  nepřineslo žádné velké změny (je to logické, vždyť první dva díly dělí od sebe jen rok), nýbrž jen vypilování už tak dobré hry.  Na obrazovce je najednou víc detailů, prostředí se nestřídají po třech ,ale už po dvou úrovních, hra o něco jednodušší. Všechny tyto věci přispěly k ještě větší rychlosti hry a k dostatečně variabilnímu a zajímavému prostředí. Sbohem stereotype!

  

*Sonic the Hedgehog 2*

Příjemnou novinkou jsou i úrovně nazvané „special stage“. Po proběhnutí určitým checkpointem se nad ním objeví jakási rotující záře, do které když hráč vstoupí, tak běží v jakémsi 3D koridoru a musí nasbírat určitý počet kroužků. Je logické, že do cesty se mu staví překážky.  Dále k Sonicovi přibyl jako parťák lišák Tailes se dvěma ocasy a hra pro dva hráče (probíhání levelu na rychlost či sbírání kroužků ve special stage).

I dnes rozhodně velice dobrá hra, ukázkový případ jednoduché a neskutečně rychlé hratelnosti. Žádné zbytečné zdržování, jen co nejrychleji proběhněte úroveň! Takových plošinovek dnes moc není. Jaksi už při kombinování stříleček, skákaček a leteckých simulátorů není místo na přímočarou a rychlou hratelnost.

Hodnocení: 9/10


Sonic the Hedgehog 3
Rok vydání: 1994

Ježek Sonic stále bojuje proti Robotnikovi, stále jde o rychlou a výborně hratelnou záležitost, stále má grafika svůj jednoduchý, byť roztomilý pohádkově-kreslený styl. Na scéně se poprvé objevil tajemný červený jezevec Knuckles, u kterého člověk neví, za který tým vlastně hraje.

Vcelku dobrým zpestřením jsou i bubliny, někdy obklopující Sonica, které lze získat ve zmiňovaných „KPZkách“. Nejenže mají ochrannou funkci jako kroužky, ale umožňují třeba zůstat pod vodou neomezeně dlouho, lepší skoky a tak podobně.

Save. Magické slůvko pro každého hráče nyní nalezne smysl života i v této sérii. Nelze jinak, než tento skutek pochválit. Ne že by bylo na obtíž sedět u takto kvalitní hry několik hodin v kuse, jde o hráčovy nervy, které systém „buď teď na jeden zátah nebo nikdy“ moc nešetří. Sláva!

  

*Sonic the Hedgehog 3*

Změn se dočkala i hra více hráčů. Nyní se nesoutěží na trase „začátek úrovně – konec úrovně“ ale na krátkých okruzích. Sice jde o 2D hru, chytré umístění lopingu však umožní běhat stále dokola. Nu a hráči teď jednoduše soutěží v tom, kdo proběhne pět kol dříve. Potom je zde tzv. „timeattack“ – jeden hráč se neustále snaží překonat svůj nejrychlejší čas na daném okruhu. Nic složitého.

Potřetí, bez výrazných změn. Jenže pořád stejně dobře. První tři díly jsem hrál krátce po sobě a pan Stereotyp spolu s chutí nastavované kaše (fuj, to je ale hrozné klišé) se nedostavil. Možná proto, že herní doba se pohybuje kolem pěti hodin a hratelnost je stále svěží jak záchod při používání těch nejvíc eňo ňuno přípravků.

Hodnocení: 8/10

Sonic & Knuckles
Rok vydání: 1994

Třikrát a dost. Nebudu nic složitého vymýšlet a povím vám, že tato hra je v zásadě to samé, co Sonic the Hedgehog 3. Jen záhadný Knuckles je najednou hratelná postava, přičemž stojí za zmínku, že umí plachtit vzduchem. Výskok, zmáčknout čudlík a Knuckles plachtí a plachtí. Samozřejmě můžete hrát i za Sonica, hra je rozdělena na dvě části, každá s jiným hlavním hrdinou.

  

* Sonic & Knuckles *

Autoři zřejmě z chorobné obavy o přítomnost nějakých novinek v této hře rovnou vyřadili i multiplayer. Co kdyby se tam omylem vloudila nějaká mrcha inovace? Že už by bylo jasné, od koho se pánové a dámy z Electronic Arts učili?

Hodnocení: 6/10

Je nutné dodat, že co se týče zvukové stránky těchto čtyř her, je docela dobře poslouchatelná a příjemná i teď. Nehledě na svou unikátnost. Minimálně hudba ze Sonica 2 vám na chvíli utkví v paměti.

Sonic 3D Blast
Rok vydání: 1996

Choroba jménem třetí rozměr postihla i modrého ježka. Chudák. Nebudu nic zastírat a rovnou prohlásím, že Sonic 3D Blast je zkrátka hra špatná, vzhledem ke skvělým předchůdcům. Tak hlavně, izometrický pohled a pobíhání Sonica ve 3D prostoru působí naprosto destruktivně na původní skvělou hratelnost, asi jako socialismus na fungující ekonomiku. Místo svištění levely se hráč plácá v ošklivých úrovních (sbohem stylová 2D grafiko). Jednoduše – nemá to spád a rozhodně se to nehraje příjemně, k čemuž přispívá i mírně odpudivá grafika. Nemám nic proti změnám, naopak. Hloupé změny kazící dobré jméno ale rád nemám.

  

* Sonic 3D Blast*

Chápu, že Traveller’s Tales není firma narvaná vůdčími mozky herního průmyslu, avšak takovéto pošlapání jména jedné z nejlepších plošinovek se mi ani trochu nelíbí. Přesto i v dnešní době Sonic 3D Blast může na chvíli zabavit občasné hráče či děti, náročnější jedinci či fandové série nechť dají ruce pryč.

Hodnocení: 4/10

Dr. Robotnik`s Mean Bean Machine
Rok vydání: 1993

Tato hra v kolekci trčí jak ten pomyslný kůl v plotě, což ale ničemu nevadí. Tak hlavně, DrRMBM (nádherná to zkratka) je logický rychlík (komu se líbí Tetris, oblíbí si i toto) a zároveň ve hře není přítomen ježek Sonic.
A o co tady jde? Do obdélníkového prostoru padají seshora dvě spojené, různo či stejně barevné kuličky, podle všeho má jít o fazole. No a hráčovým úkolem je vytvořit čtveřici spojených fazolek stejné barvy. Dvojicí lze v době pádu různě manipulovat a měnit její uspořádání. Po vzniknutí čtveřice útvar mizí a jede se dál. Jakmile se fazole nakupí až k horní straně obdélníka, hra končí.
Je možno hrát sám, ve dvou lidech či proti počítači v jakési kampani. Při hře dvou hráčů se vaše úspěchy při sestavovaní čtveřic projevují tak, že protihráči padají na jeho budované dílo neutrální kousky, které nelze s ničím spojit. Občas vskutku nepříjemná záležitost.
Hra DrRMBM mě překvapila svou jednoduchou a přitom velice chytlavou hratelností. Jak jsem již říkal, pokud se vám líbí Tetris, není co řešit. Navíc ve dvou lidech se hratelnost šplhá do nebezpečně návykových výšin.

  

* Dr. Robotnik`s Mean Bean Machine *

Hodnocení: 7/10


Sonic the Hedgehog: Spinball
Rok vydání: 1993

Toto je jen nikterak dechberoucí pinball, kde Sonic jakožto klubko zastupuje pinballovou kuličku. Kvalita grafiky je přímo uměrná stáří hry a hratelnostně nejde o nic jiného, než o vcelku obyčejný pinball. Místo honby za nejvyšším skórem sice musíte provést Sonica úrovní, ale princip je stejný. Co nejšikovněji mlátit do kuličky.

  

* Sonic the Hedgehog: Spinball *


Hodnocení: 4/10


Obecně ke kolekci

...lze říci, že jde rozhodně o nadprůměrný herní výběr. Kromě klasických a i v dnešní době skvěle hratelných 2D plošinovek  lze zde najít i hry diametrálně odlišné žánrem. 

Světlé stránky hry
  • Nechybí nejlepší kousky

  • Velké množsví bonusů
  • I dnes dobře hratelné
  • Vysoký počet her
  • Nejen pro pamětníky
Temné stránky hry
  • U většiny her chybí funkce save
  • Vyšší obtížnost
  • Někomu nemusí vyhovovat grafika

Musím pochválit množství bonusů, to jsou comicsy, artworky, videa a i odemykatelné bonusové hry (Flicky, Ristar...). Výbava, která potěší nejednoho fandu.

Grafika: 6/10
Hudba: 6/10
Zvuky: 5/10
Multiplayer: 8/10
Hratelnost: 9/10

Kolekce nejslavnějších her ježka Sonica, kde i přes své stáří je hratelnost plošinovek stále svěží a unikátní pro svou rychlost a spád, tudíž má co nabídnout i hráčů původních her z počátku 90. let neznalých. Nechte se pohltit hrami, které patří mezi zlatý fond herního průmyslu!

Celkové hodnocení: 8/10

Diskuze (7) Další článek: Nový týden: Nové Need for Speed

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , ,