Recenze: Space Interceptor: Project Freedom - takové malé retro

Mrazivá temnota hlubokého, neprobádaného vesmíru, spalující žár vzdálených hvězd a někde mezi tím vaše po zuby ozbrojená loď. Jako štika proplouvá mezi nepřátelskými stíhači a při tom proměňuje jednoho z nich v hvězdný prach. Vesmírné souboje, mimozemské rasy, nadupané stíhačky a mateřské lodě... To vše můžete vidět a hlavně zničit v této zajímavě zpracované akční hře.

Typ: Arkáda
Multiplayer: Ne
Minimální konfigurace: procesor 700MHz, 256MB RAM, grafická karta třídy ATI Radeon 7500 nebo GF2, zvuková karta
Doporučená konfigurace: procesor 1,6GHz, 256MB RAM, grafická karta třídy ATI Radeon 9500 PRO nebo GeForce 5600FX 64 MB RAM, zvuková karta
Testovací konfigurace: procesor Athlon 64 3GHz, 512 MB RAM, 1 GB na HDD, 128MB 3D grafická karta (GeForce 5700Ultra)
Výrobce: CITY Interactive
Vydavatel: Merscom
Homepage hry:
http://www.spaceinterceptor.com/
Demoverze: http://dlx.gamespot.com/pc/projectearth2/moreinfo_6109839.html

Fáze první: vypadá to nadějně 

Kde jsou ty časy, kdy jsme nad vektorovým povrchem planety proháněli ve své vektorové stíhačce vektorové alieny a vektorovými lasery jsme z nich dělali o něco menší vektorové trosky. Později nám technologický pokrok přinesl ošklivé zubaté textury a aby hra celkově vypadala reálněji, dostali jsme nádavkem ošklivé FMV sekvence kombinující živé herce s bluescreenem a hrám se začala prorokovat zářivá budoucnost jakožto nové odnoži zábavního průmyslu.

   

Krásně provedený tutorial ve virtuální realitě * Moc pěkná scéna, vůbec bych se nebál dát tenhle obrázek na obal nějaké sci-fi knížky * Soutěžní obrázek “najdi grafickou chybu” – autory asi moc netrápí opacitní šutráky ve vesmíru

Nevím jak vy, ale podle mne v oněch dobách nenávratně zmizel kus počítačové zábavy a byl nahrazen úžasnou grafikou, licencovanými soundtracky, předraženými herci a předimenzovanými rozpočty. Co chci tím vším říci? Jen to, že Space Interceptor (dále jen SI) má předpoklady k tomu, aby byl úžasnou, zábavnou a propracovanou vesmírnou střílečkou.To, proč jí nakonec není, se dočtete právě v této recenzi. Ale popořádku.

Příběh je zhruba následující: po vyčerpání přírodních zdrojů na matičce Zemi se megakorporace obracejí s nadějí ke kolonizaci dalších planet Sluneční soustavy. Jenže to by to nebyla lidská rasa, aby se obešla bez válek, a vy se jednou z korporací necháváte najmout jako bojový pilot. Tím všechno začíná.

Fáze druhá: ztráta iluzí 

Jako správný pilot byste měli projít tréninkem. Ten je v SI opravdu vydařený. Je to vlastně krásná počítačová simulace toho, co vás čeká - a zejména cyberpunkeři ocení jeho dokonalou „digitálnost“, která prostupuje celou vizuální stránkou. Nelétáte zde nad žádným realisticky se tvářícím terénem, nýbrž v prostřední virtuální reality. Kdo četl Neuromancera, dá mi za pravdu a ví o čem mluvím. Kdo jej nečetl, má k dispozici obrázky.

Tutorial není povinný, ale narozdíl od zavedeného pravidla, že tutoriál = nuda, je docela zábavný. Každopádně po jeho dokončení na vás čeká opravdová akce. Před každou misí se nabízí hráči volba, aby určil jeden z atributů lodi, který bude po jejím dokončení upgradován. Na výběr máme zbraně, štít a rychlost. Bohužel to je to jediné, co na své lodi můžete ovlivnit. Tím, že vyberete jeden z atributů, se dočkáte pouze zesíleného štítu, silnějších zbraní (jejich výběr je však dost omezený) nebo rychlejší lodi. Na nějaké mountování zbraní do slotů nebo určování konkrétního místa, kde má dojít k zesílení štítu, můžete rovnou zapomenout. Odfláknutost upgradů považuji za jeden z hlavních nedostatků hry.

   

Bezútěšná krajina a sarkastičtí emzáci * Jedna z nejnudnějších misí. Nekonečné prolétávání kaňonem a chyby v kolizích * Ti zatracení Kolumbijci to opravdu musí pěstovat všude

Po výběru upgradu následuje pro tento typ her běžný a naštěstí stručný briefing. Dozvíte se, co se stalo, případně co se může stát - a pak už jdete rovnou do akce. Na tomto místě se musím zmínit o dalším neduhu, který mě osobně dost vadí. Vesmírné střílečky jsou ideální typ her, na které se dá celkem snadno nabalit téměř jakýkoliv příběh. V podstatě jde jen o to, co hráči sdělíte mezí misemi. Stačí pár řádků, které dokáží bojovně naladit, povzbudit nebo rozesmutnit, naštvat... ale tady ? Zhola nic. Strohé informace o tom, kam letí nějaká anonymní flotila, v lepším případě okořeněné údajem o tom, zda je to flotila hodná nebo zlá. Nuda 

S absencí smysluplnějšího příběhu souvisí i neustále se opakující úkoly. Jsou typy misí, které k těmto hrám z principu patří, například „zničte nepřátelské stíhačky“, „zničte nepřátelskou mateřskou loď“, nebo obligátní „doprovoďte flotilu“. Ale aby celá hra spočívala jen ve výše uvedených radovánkách, to už je opravdu moc. Ale co je ještě horší – po splnění každého úkolu se s děsivou předvídatelností znovu objevuje tentýž úkol v bledě modrém. Takže začínáte misi za účelem likvidace alieních stíhaček. Až je zničíte, překvapivě je vám sděleno, že máte zničit další aliení stíhačky. A když už se opravdu modlíte za rychlý konec, objeví se aliení mateřská loď, kterou musíte co? Zlikvidovat? To taky, ale hlavně zničit! Prostě příšerné.

Staří vlci odkojení kvalitními space-operami by možná v SI očekávali implementovanou kariéru svého pilota. A v závislosti na ní třeba růst reputace, zohlednění počtu sestřelů formou finančního bonusu na nákup zbraní, přístup k lepším lodím atd. Jenže SI vám jen několikrát za celou hru suše sdělí, že jste byli povýšeni. Vůbec nic z toho neplyne. Wow. Vzhledem k tomu, že ve většině misí, kde mi měli asistovat spolubojovníci, jsem drtivou, ale opravdu drtivou většinu nepřátel zlikvidoval sám, čekal bych když už nic, tak alespoň jedno malé bezvýznamné vyznamenání. Opět zbytečně.

   

Až uvidíte AI nepřítele při boji mezi asteroidy, nebudete se stačit divit * Který blázen by na takovém povrchu stavěl letiště? * A další skleník. Jestli tam pěstují to co si myslím, tak se nedivím, že si nechají všechno rozestřílet a je jim to jedno:-)

Fáze třetí: beznaděj

Možná bych hru tolik nekritizoval, kdyby nevypadala tak hezky. Technicky je totiž provedená skvěle - a právě to ve mně vzbudilo jistá očekávání (možná až nadějné vyhlídky;-). Hlavní menu je vkusné, přehledné, stylové... a v tomto duchu vypadá grafika celé hry. Dokonce i loadovací obrazovky, jindy nudné a frustrující, jsou zde pěkné na pohled a než se dostatečně pokocháte pohledem na psychedelicky barevnou galaxii, vše je hotovo a můžete hrát.

Samozřejmě že mnohem důležitější než menu je vizuální stránky hry samotné. Řekl bych, že jí není téměř co vytknout (kromě toho, že patří do jiné, lepší a propracovanější hry). Vesmírné akce mají výhodu v tom, že na nějakých detailech opravdu nesejde a tak mohou být všechny modely low-poly a nikdo se nad tím nepozastaví. Když je to vše zabaleno do líbivých textur, není co řešit. Na druhou stranu s modely se u SI vývojáři příliš nenadřeli. Těch unikátních je jako šafránu, běžně se objevují stále kolem dokola tytéž stíhačky a pár modelů pozemní bojové techniky.
 
Zdaleka ne všechny mise se odehrávají v otevřeném vesmíru. Některé vás zavedou nad povrch planety, kde budete postaveni před sérii originálních úkolů typu „zničte základnu, zničte generátory, zničte komunikační věž“, přičemž v další misi vás čeká zhruba totéž, jen v pozměněném pořadí. Kdyby nic jiného, je to příjemná změna grafického prostředí (na vesmíru toho moc nenavymýšlíte). Architektura je celkem zajímavá, můžete narazit na budovy, které celkem dobře zapadají do konceptu kolonizace vesmíru. Takže se netvařte překvapeně, až narazíte například na obrovské skleníky (co v nich asi pěstují? Že by konečně legalizace?:-).

Za zmínku určitě stojí grafické efekty. Nejsou nikterak převratné, ale rozhodně nezaostávají za jinými hrami podobného typu. Některé z nich, jako třeba glow, vřele doporučuji vypnout, protože zpomalují frame rate na téměř neúnosnou úroveň. Různých explozí, tetelení energetických polí a laser blastů si užijete i tak až nad hlavu.

Zvukovou stránku hry jsem si úmyslně nechal až na závěr, protože hudba a nazvučení jsou podle mne velmi podstatné pro navození atmosféry v jakékoliv hře. Hudba v SI je na poslech celkem příjemná, převládají rytmické elektronické songy a musím přiznat, že má jistý náboj. V prudkých bojích dobře podbarvuje situaci; tedy až na jednu nepříliš povedenou skladbu, která spíše uspává. Na druhou stranu bych si v této hře uměl docela dobře představit kvalitní orchestrální hudbu, ale bylo by to tak trochu vození hnoje v Mercedesu.

Jak jsem se zmínil výše, v boji nejste vždy sami a občas se vám pletou do cesty wingmani. Ti také čas od času komentují vaše jednání, což se mi ve hrách obecně dost líbí. V SI je to jako se vším ostatním: hlášek je jen pár a střídají se pořád dokola, takže toho neuslyšíte o mnoho více, než „Nice work!“ a „Right between the eyes!“

   

Tak trošku jiná mise, něco jako Space Invaders 3D * Sympatický emzák pomáhající ubohým klonům ze Sluneční soustavy * Tady to vypadá nádherně, škoda že až na konci hry

Na tom by nebylo ještě nic zlého, ale autoři to opět nedotáhli do konce. Když slyšíte hlášku „Hey, we’ve got a new ace here!“ jednou, je to v pořádku a potěší to. Ale když ji slyšíte po každém třetím sestřelu, začnete si připadat jako na návštěvě u babičky v domově důchodců, která vám dvakrát týdně neopomene sdělit, že jste vyrostli a je z vás velký kluk, přestože vám táhne na čtyřicet.

Fáze čtvrtá: hodnotit a neurazit

Nezbývá, než se vrhnout na závěrečné hodnocení. Hra jako celek vůbec není špatná. Pokud od ní nic nečekáte a chcete si zahrát svou půlhodinku na dobrou noc, zklamáni nebudete. Alespoň několik prvních dní, protože IS má zhruba dvacítku misí, které se dají projet za necelý den s prstem v nose a klávesnicí vzhůru nohama.

Světlé stránky hry
  • zpočátku vypadá nadějně
  • zpočátku vypadá zábavně
  • intuitivní jednoduché ovládání
  • několik (asi 3) vtipné hlášky
Temné stránky hry
  • po chvíli hraní vypadá beznadějně
  • po chvíli hraní je to nuda
  • AI nepřátel i wingmanů
  • chyby v kolizích
  • občas má SI problém s neustálým přepínáním do Windows
  • krátká herní doba
  • stupidní příběh

Snad vás zaujme líbivá grafika nebo příjemná hudba. Náročnější z vás však budou zklamáni téměř vším ostatním, hlavně stereotypní náplni misí, přílišnou jednoduchostí, absencí multiplayeru a demencí umělé inteligence všeho, co se ve hře hýbe a má to předstírat bojeschopnost.

Umím si SI představit jako skvělou hru, o které by se dlouho mluvilo. Takhle mě spíš mrzí, že o ní vůbec musím psát. 

Grafika: 7 / 10
Zvuky:  6 /10
Hudba:  7 / 10
Hratelnost: 5 /10

Space Interceptor je skvělým příkladem toho, jak by mohl dopadnout technologicky slibný projekt, kdyby se na jeho vývoji podílel poněkud vyhaslý designer. Pěkně zpracovaná hra, která mohla dopadnout o několik set procent lépe, kdyby obsahovala něco víc. Škoda.

Celkové hodnocení: 6 / 10

Diskuze (2) Další článek: Sony PSP: V USA rovný milion kusů

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,