Po ježkovi Sonicovi, který vynikal svým sportovním duchem, a tak jsme ho mohli vidět nesčíslněkrát skákat a dělat kotrmelce, tady máme ježka Spika, kterému se teď pořádně koukneme na všechny blešky mezi bodlinkami.
Platforma: PC
Žánr: skákačka
Multiplayer: ne
Výrobce: Horux
Distributor: 3D Game Studio
Distributor v ČR: zatím není známo
Homepage: http://www.horux.com
Minimální konfigurace: procesor 400 MHz, 64 MB RAM, 3D grafická karta
Optimální konfigurace: procesor 600 MHz, 96 MB RAM, 3D grafická karta
Testovací sestava: Pentium 4 1,2 GHz, 256 MB RAM, 64MB 3D grafická karta
No, ale už na začátku vás musím upozornit na to, že tento ježek sportovního ducha postrádá, moc toho neumí – chodit, kmitat ručičkami a umírat, a když nejvíce potřebujete, aby sebou hnul, tak je neuvěřitelně pomalý, až vás nakonec ta příšera dohoní a zhltne. On si potom lehne a řekne vám ochou a je mrtvý. Jak dojemné.
K mému překvapení v této hře nenaleznete žádné sebe kratší a sebe ubožejší úvodní intro, a tak jsem si musela až následně prohlídnout manuál, kde jsem našla pár strohých vět, ve kterých se dozvíte asi toto: Spike, rozkošný ježek k pomilování, a jeho nádherná přítelkyně byli rozděleni zlým lordem Javah-toem... Vy musíte Spika vzít do vlastních rukou a provést ho epickou cestou, začínající od jeho rodného domova –farmy, přes moře a hory, a vyhnout se tisícům překážek a nepřátel, dokud nedorazíte do temného hradu. V něm nakonec musíte zachránit jeho drahou Angelinu z pařátů hrozného monstra... což vás ale už napadlo, protože jde o další originální příběh z několika stovek dalších, které najdeme zase v jiných titulech.
Toto řešení se mi zdá celkem ubohé, zvlášť v době, kdy skoro každá hra, i když nevyniká svojí hratelností, exceluje alespoň hezkým úvodním filmečkem. Ale nic, intro nezaručuje skvělou hratelnost hry a tento kousek je navíc označován za „arkádový“, takže se podíváme dál. Čekají na vás celkem čtyři světy po několika levelech. Menu je strohé a špatně se ovládá – než jsem hru spustila poprvé, docela mi to trvalo. Později jsem se s tímto menu naštěstí skamarádila a naučila se v něm pohybovat přímo mistrně, jelikož jsem nenašla žádnou možnost uložit si svojí pozici - jak v průběhu levelu, tak i mezi nimi. Musíte si tedy vystačit s pěti životy na začátku hry, kdy už žádný další nenajdete. Prakticky to znamená, že máte pět pokusů a potom můžete začít mlátit vztekle a naštvaně do klávesnice, přesně tak jako já. Navíc jsem si donedávna myslela, že jsem klidná, a když jsem v nějakém časopisu, nebo na herním serveru četla, že autor mlátil do klávesnice, nebo klávesnicí do stolu, myslela jsem si o něm své. Tímto se jim musím také omluvit. Už chápu, že něco takového je doopravdy možné.
Už vás asi napadlo, že hra je rozdělena na levely, kde vaším úkolem je sbírat hvězdičky a body, které vás po chybě, kterou uděláte, vrátí na jejich místo. Uff, alespoň něco. Hvězdiček máte za úkol na začátku každého kola sebrat určité množství a pokud se tak nestane, hra vás nepustí do dalšího kola. Někdy se mi stalo, že jsem některou hvězdičku přehlédla (což není tak těžké) a tam, kde měl být údajný vstup do dalšího levelu, zela jenom prázdná černá díra a já si teprve všimla, že jsem ji někde zapomněla. Bohužel, jednou jsem se vracela skoro až na začátek kola. S přibývajícími koly se tyto hvězdičky hledají stále obtížněji a máte větší a větší problémy s jejich najitím. Mohou být schované v nějakém temném koutku, nebo dokonce za nějakým objektem, přes který kvůli špatně pracující kameře skoro nevidíte. Tato kamera je opravdu nepodařená – pokud se vracíte na začátek kola, také se vám to nemusí podařit, protože nevidíte více jak na krok, nebo dva dopředu (insertem si kameru sice přepínáte, ale nebude vám to příliš platné). Nepřátelé vám také cestu za vaší milou nezpříjemní. Jde o různá zvířata, jako třeba krávy, býky, prasata, nebo lidi (farmáře), upíry, duchy, ryby a tak dále. Vždycky běhají po nějaké vytyčené cestě a vy se jim musíte vyhýbat. Díky postupnému zrychlování roste i obtížnost. Nepřátelé, i když vím, že je to tady účelem, nemají nějaký svůj úsudek, a tak se vám někdy může stát, že stojíte uprostřed čtverce z beden, kolem kterého běhají dva rozzuření býci (nebo volové?) a nakonec se vám z toho až zamotá hlava :-). Postupem hraní jsem zjistila, že si velice rychle zapamatujete, jak se správně pohybovat v tom kterém levelu, a tak vám z toho vznikne neuvěřitelný stereotyp, vypadající asi takto: „Teď zmáčknu šipku třikrát doprava, potom dvakrát nahoru a jednou doleva.“
Při ovládání vašeho rozkošného ježečka si vystačíte, stejně tak jako v dalších arkádových hrách, několika málo tlačítky. Konkrétně směrovými šipkami a mezerníkem, kde se po jeho zmáčknutí dozvíte polohu další hvězdičky, což vás ale asi nebude bavit dlouho. Hrací plocha je rozdělena na pomyslné čtverečky, po kterých Spike chodí. Směrovou šipku musíte stále mačkat (nejde ji držet), abyste se pohybovali z jednoho čtverečku na druhý. Zdá se mi to jako velké minus hry, protože prsty určitě nepotěšíte.
Ke zvukům a hudbě vám toho asi mnoho nenapíšu. Hudbu zde totiž nenajdete vůbec žádnou a zvuky zde najdete dva!!! Tohle není samozřejmě vtip, toto je tvrdá realita. Pokud seberete hvězdičku, slyšíte slabé cinknutí, a když se vám nepodaří uprchnout nepříteli, nebo přijdete jinak o svůj velice drahocenný život, uslyšíte zvuk, ani se neptejte jaký... ochou... ? :-((( Bože to je hrůza!
Grafika je na tom o trochu lépe, jenže jenom díky kvantitě a ne kvalitě - je div, že tam vůbec nějaká je. A dokonce je trojrozměrná! V každém případě nemohu označit hlavního hrdinu jako rozkošného ježka Spika k pomilování. Jeví se mi spíš jako nějaká koule se dvěmi menšími kuličkami po stranách (ruce), která jimi při pohybu kmitá sem a tam. Když jsem ho viděla na úvodním obrázku, spletla jsem si ho s medvídkem a potom se psem, ale zde asi záleží na míře fantazie, kterou v sobě skrýváte. Pokud ježek umře, otočí se a potom si tak prapodivně lehne na zem (toto je spojeno samozřejmě se skvělým zvukem „ochou“ – nepřekonatelný herní zážitek). Zpracování objektů je velice strohé, hrubé, ale máte šanci poznat o co vlastně jde. Nevětší dojem na mě udělala stále stejně kulatá zvířata, kdy růžové je prase, černé je býk a bílé s černými skvrnami je kráva. Konkrétně tato zvířátka se umí překrásně vynořovat z herního pozadí, vypadá to asi jako špatně zpracovaný dokumentární film o konečné fázi těhotenství – porodu. Takto se vynořují i ostatní předměty a tak můžete vidět „narodit se“ farmáře, traktor, leknín atd. Další nad čím máte možnost zakroutit hlavou je zpracování vody – řek, které musíte přeskákat. I zkušení filmaři mají problémy s jejím zpracováním, ale tady se do toho autoři opravdu hrdinsky pustili a tak to vypadá jako modrá plachta přes velkou díru.
Tuto hru neodsuzuji, určitě si najde svoje příznivce, protože na PC zase tolik arkádových her není vyvíjeno, ale podle mě je škoda utrácet za tento titul peníze. Nemuselo by se na vás hodit ani přísloví „Z cizího krev neteče“. Kdyby byl tento titul free, neřekla bych ani slovo. Ba naopak... hrát se to určitě dá, ale ne v případě, že za to budete muset dát byť sto korun (cena se pohybuje mnohem výše). Chybí jakákoliv hudba a intro, místo kterého vám hra nabídne jeden odstavec textu, který jsem použila i já do své recenze. Zvuky jsou zde dva. Grafika je mizerná a jediná věc, která vás potěší, je, že nenajdete skoro žádný rozdíl v jejím nastavení na maximální detaily, nebo naopak minimální detaily. Také si nejsem jistá, jestli pět životů v počátku hry, absolutní nemožnost uložení si pozice a naprostý stereotyp po pár chvil hraní nadchne nějakého normálního člověka.
Grafika: 4/10
Zvuky: 1/10
Hudba: 0/10
Hratelnost: 6/10
Tato hra je bez intra, bez hudby, s třemi zvuky a nemožnou grafikou. Za pět minut hraní se z toho stane velký stereotyp.
Celkové hodnocení: 4/10
