Recenze: Splinter Cell Conviction - v novém tempu

Efektní? Já si myslím. A na tom celý Conviction staví - je efektní, filmový, akční a má spád. I olověné hádky s protivníky, když už se něco víc zvrhne, mají svižné tempo; v první řadě díky už zmíněnému systému krytí, ale i to hra doplňuje po svém. Pokud vás protivník spatří, na vašem místě se objeví silueta, na kterou se protivníci soustředí než zjistí, že tam už dávno nejste. Tím získáte ideální příležitost se rychle přesunout a napadnout strážné z boku či vymyslet nějakou jinou fintu. A nebo třeba úplně zmizet.

Splinter Cell Conviction nabízí celou řádku přístupů k hraní a je jen na vás, jaký zvolíte a jaký vás bude bavit. Můžete každou z jedenácti úrovní proběhnout a všechny postřílet, problém to i na normální úroveň obtížnosti není.

A na tom celý Conviction staví, je efektní, filmový, akční a má spád

Ale rozhodně to asi nebude taková zábava, jako když se pokusíte zabíjet co nejméně. Což jde taky, i když úplně bez zabití hru dohrát bohužel nejde, ovšem odhadujii, že jsem se osobně vyhnul asi 80 % protivníků.

Stejně tak záleží, na jaké zbraně z poměrně pestré nabídky vsadíte a zda budete využívat dvě z těch zachovaných hi-tec hraček, což je zmíněná kamera pod dveře a sonarové brýle, kterými vidíte laserové paprsky a protivníky za stěnami. Pak tu jsou ještě různé granáty, jež se dají stejně jako zbraně v několika stupních vylepšovat – jako platidlo slouží body získané za splnění speciálních úkolů (X headshotů, zabití 4 protivníků, úspěšný únik po vyvolání alarmu atd.).

Krátké, ale svižné

Akčnější podstata Conviction má za následek lehce kratší dobu, kdy kampaň dokončíte zhruba za 7 hodin (pokud nebudete extra spěchat), ale aspoň nemá prakticky žádné hluché místo. Tvůrci stejně jako lokace dokázali střídat i tempo, takže narazíte na čistě akční pasáže i plížící, kdy nesmíte vyvolat alarm, jindy musíte zase v lunaparku zlikvidovat tři špehy, ale pouze ve stínech, abyste nevyděsili civilisty, pak si víc zašplháte atd.

Kampaň navíc doplňuje i kooperativní hra, kdy v kůži ruského a amerického agenta v Rusku pátráte po odcizených zbraních hromadného ničené. Koop nabízí prakticky to samé co kampaň, jen přidává drobnosti jako společný Mark & Execute, páčení vrat a další.

Tvůrci chtěli zkusit něco nového, a co si nalajnovali, to se jim podařilo splnit

S živým spoluhráčem je zážitek pochopitelně o něco jiný, protože se musíte domlouvat na společném postupu a cílech. Kooperativní kampaň přináší rozhodně hodně zábavy, jen mohla mít víc než 4 mise. Pochvalu ovšem zaslouží za možnost hrát ve split screenu i po systém linku.

V dalších módech pro dva (i jednoho hráče) můžete likvidovat daný počet protivníků (pokud vás spatří, přijdou posily), bránit EMP před vlnami protivníků a soupeřit o to, kdo pozabíjí více cílu. Zábavy tedy rozhodně Conviction nabízí dost a ta nedávná hysterie kolem ultra krátké kampaně byla dle mého zbytečná. Čímž rozhodně nechci říci, že bych pár hodin navíc neuvítal, ale Conviction se současným trendům rozhodně nevymyká.

Nový směr, dobrý směr

Splinter Cell Conviction se vydalo akčnějším směrem, což hře osobně rozhodně nevyčítám - tvůrci chtěli zkusit něco nového, a co si nalajnovali, to se jim podařilo splnit. Dalo by se ale najít pár věcí, které by zasloužily vypulírovat. Třeba umělá inteligence, ač většínou dokáže nepěkně tísnit a spolupracovat, si neodpustí drobné prohřešky jako nabíhání do granátů; nebo občas skřípající detekce aktivních oblast, kdy místo zhasnutí vyskočíte oknem a podobně.

Ostatně, když už jsem u toho stěžování, grafika má schováno taky pár nepěkných kousků, jako extrémně hnusné textury v pozadí či zubaté objekty. Na druhou stranu potěší živost lokací a spousty malých detailů, jako třeba listí povalující se po zemi. Palce letí vzhůru i za výborný dabing a hudbu, která výborně dotváří atmosféru akčního thrilleru. A hlavně, Splinter Cell Conviction je hrou, která dokáže zaujmout a výborně pobavit. I bez uklízení mrtvých těl.