Recenze: S.R.A.C.S. - některé věci je lepší neoživovat

Platforma: PC
Typ hry: 2D arkáda
Multiplayer: Ne
Minimální konfigurace: CPU 1,3 GHZ, 512 MB RAM, GeForce2 64 MB 
Testovací konfigurace: AMD Athlon 64 3000+,  4x512 MB RAM, GF 6800 128MB
Výrobce: Eclypse (http://www.eclypse.de/)
Vydavatel: Frogster Interactive (http://www.frogster-interactive.de)
Distributor v ČR: Není
Homepage: http://www.frogster-interactive.de/spiel263.html

V zásadě nemám nic proti nízkorozpočtovým hrám, které se prodávají za nižší cenu než očekávané AAA tituly. Pořádné 2D arkády rovněž nezavrhuji (vzpomínám na Jets‛n‛Guns nebo na starou řežbu Tyrian) a těžko mohu něco namítat proti dobře zvládnutým předělávkám starších her. Bohužel, největším problémem je, že SRACS (kdo se má otravovat s těmi tečkami) chce být vším výše jmenovaným, avšak ve skutečnosti zůstalo akorát u toho nižšího rozpočtu. JUž začínáte tušit rozsah vzniklé katastrofy?

  
Bojové auto patří ke schopnějším protivníkům* Tudy projde už akorát tak Spider-vepř * Světýlek jako na Silvestra

Vzhledem k tomu, že SRACS je remake hry Choplifter z roku 1982, není na škodu projevit minimální porci velkorysosti a tvůrce ušetřit jedovatých poznámek o absolutním nedostatku invence a kreativní impotenci. Jistě znáte okřídlenou floskuli říkající „nemusí to nutně být nové, hlavně nechť je to dobré”.

Vrtulníkem kolem světa

Pro SRACS znamenají pojmy jako „nové nápady” či „kreativita” něco hodně sprostého. Ve hře ovládáte bojový vrtulník. Tedy, až tři druhy létajících válečných vehiklů, mám-li být přesný.  Létáte po 2D mapě a vaším úkolem je likvidovat proradné padouchy v různých, bezpečnostně řekněme rozporuplných zemích jako je Bolivíe, Severní Korea anebo Alžírsko. Občas zničíte i nějaký ten Děsně Důležitý Objekt™ , přesto je nejdůležitějším úkolem záchrana zajatců.

Zde bychom měli postupem let totálně vyždímaný herní mechanismus. Nicméně to není největší chyba SRACS, jelikož i stokrát viděný námět se dá zpracovat poutavě, viz například Call of Duty. Jenže připadá vám následující herní schéma poutavé?

Letíte na jednu stranu
Objevují se zlí panáčci, držíte mezerník
Dorazíte k nepřátelskému táboru
Likvidujete další padouchy a některé objekty
Sbíráte zajatce. Jde to pomalu
Letíte je vyložit
Letíte zpět
Sbíráte zajatce. Jde to pomalu
Letíte je vyložit
Konec

  
 Souboj tváří v tvář * Další mise, další světadíl, stejné dění * Kdo najde vojáka, dostane bod

V každé misi to samé, pořád dokola, tahle hra by měla spadat do žánru simulátorů stereotypu. Postupem času se mění akorát barva prostředí, uniformy nepřátel a někdy si zalétáte i s lepším vrtulníkem. Nejenže lépe vypadá, ale hlavně může střílet rakety – hurá! Pokud se vám s nimi podaří docílit trefení zvoleného cíle, jste frajeři se sexy mozkem, trajektorie letu raket totiž svírá se zemí nepříjemně malý úhel.

Těžký úděl pilota

Ve SRACS se obtížně hledají jakékoliv náznaky zábavy. Alespoň že ten mezerník tak hezky klapá – kombinaci se zvukem střelby můžete zkoušet vyťukávat novou znělku Počasí, což nakonec není vůbec špatná kratochvíle, protože v recenzované akční arkádě chybí zajímavé akční dění. Na nějaké masivní, adrenalinové přestřelky s pěchotou a vojenskou technikou zapomeňte.  Po mapách sice pochoduje větší než malé množství nepřátel, avšak jejich zneškodňování probíhá nudnou formou, jelikož vojáci padnou hned po zásahu kulometem (stačí jen letět správným směrem a držet mezerník). Armádní vozidla vydrží déle, ale kvůli jejich zmatenému kroužení se délka boje s nimi příliš natahuje.

  
Taková hezká oáza a nikde nikdo * Nepřítel se umí dobře maskovat * Za chvíli bude po vrtulníku. Jupí!

Když už před sebou spatříte tábor nepřátel s hlídkovými věžemi, tlupou vojáků, budovami se zajatci a cíli určenými ke zničení, potlačte v sobě nutkání radostně vyjeknout v očekávání napínavého souboje. Na vině je nepřehlednost a nemožnost korigovat střelbu jinak než řízením letu vrtulníku. Až příliš často se mi stalo, že místo na panáčka jsem posílal kulky na objekt skrývající rukojmí. Výsledek nepřekvapí – game over, nadávky a znechucení. Nezbývalo, než se snažit vojáky vylákat  ze základny. Vzhledem k jejich umělé inteligenci to je nejtěžší částí hry. Netřeba dál rozebírat, že vlastnost jménem napínavost se bojům ve SRACS jen výsměšně chechtá z velké dálky.

Nezajímavost démonických rozměrů prostupuje celou hrou jako rakovina a grafika není výjimkou. Kromě toho, že vizuální zpracování nepotěší hráčovo oko z důvodu celkové zastaralosti (čemuž na druhou stranu odpovídají hardwarové nároky), dalším velkým mínusem je přílišná chudost detailů v jednotlivých prostředí. Herní mapy začnou po chvíli splývat do jednoho celku, protože se od sebe na první pohled liší jen barevnou paletou.

Hudba nesmí zůstat pozadu v pokusu o unudění nebohého hráče k smrti. Již po krátké době se opakuje, naštěstí ji lze vypnout, stejně jako těch pár úsměvných zvukových efektů v čele se srdcervoucím řevem umírajících vojáků. SRACS neobsahuje vůbec nic, co by mohlo hráče zaujmout a bavit déle než pět sekund, nemluvě o naprosto unylé hratelnosti. Existuje celá řada daleko lepších a napínavějších 2D arkád s rychlým spádem adrenalinové zábavy. Čili s něčím, co SRACS tak zoufale chybí.

Grafika: 2/10
Hudba: 4/10
Zvuk: 2/10
Hratelnost: 2/10

Hra S.R.A.C.S. je zajímavé zjevení, ba dokonce jedinečný počin. I jako freewarovka v době před deseti lety by titul zaujal dokonale zpracovaným stereotypem a kolosální porcí nezábavnosti. Unikát, který ve své sbírce uvítají jen herní masochisté.  

Celkové hodnocení: 2/10