Recenze: Star Ocean: The Last Hope – vesmír je oceán plný hvězd

Komu se nikdy nesnilo o cestování hlubokým vesmírem? Kdo aspoň na chvíli nezatoužil sloužit na vesmírné lodi a objevovat tajemství dalekých planet? Star Ocean: The Last Hope (SO: LH) nám to umožní. Působivé intro nás přivádí na Zemi zničenou třetí světovou válkou. Povrch planety se kvůli znečištění stal neobyvatelným a lidstvu nezbývá než upřít svůj zrak ke hvězdám.

Vy se tímto dostáváte do role Edge Mavericka, který se stal řadovým členem posádky vesmírné lodi Calnus. Úkol je jasný - najít planetu vhodnou ke kolonizaci. Jak už to ale bývá, nic není tak jednoduché a lidstvo není ve vesmíru samo. Kromě přátelských ras, které nabízí spolupráci, se někde v dálce schyluje ke katastrofě, jíž můžete zabránit jen vy.

Působivé intro nás přivádí na Zemi zničenou třetí světovou válkou - lidstvu nezbývá než upřít svůj zrak ke hvězdám

Série Star Ocean od studia tri-Ace (Infinite Undiscovery, Valkyrie Profile série) není v žánru japonských RGP žádným nováčkem. Prvního dílu jste si mohli užít již na systému SNES v roce 1996. Pojďme se společně podívat, jak se tvůrcům povedl poslední díl, který nám odhaluje úplný začátek světa všech Star Ocean her, tentokrát na konzoli Xbox 360.

Meziplanetární cesta

Premisa příběhu SO: LH4 zní velmi lákavě, ale provedení bohužel není úplně ideální. Asi největší problém spočívá v nevyváženém dávkování příběhu. Občas jste nuceni sledovat nekonečné i více jak hodinové cut-scény a v jiných chvílích zase dlouho bloudíte rozsáhlými dungeony s minimem ukládacích bodů a zapomínáte, proč jste sem vlastně šli, protože se nic neděje.

Pro ty, co se bez cut-scén s kolísavou úrovní dabingu a absencí téměř jakýchkoliv emocí ve tvářích postav obejdou, nabízí hra možnost přeskočení. Po přeskočení scény se na obrazovce objeví stručný popis děje, který vám pomůže i bez cut-scén být stále v obraze.

Dalším problémem příběhu je, že v první půlce hry zažíváte pouze různé nepříliš originální (čti stokrát viděné) zápletky na navštívených planetách a hlavní linka se objevuje pomalu a postupně. Ani ta však neoplývá přílišnou originalitou a velká část příběhu je vám stejně jako chystané zvraty bohužel jasná míle dopředu.

TIP: Nezanedbávejte vymýšlení nových receptů na výrobu předmětů; některé využijete při plnění vedlejších úkolů, jiné se mohou stát nenahraditelným pomocníkem při boji.

Fanoušky série každopádně potěší mnoho odkazů na jednotlivé díly, které se autorům podařilo do hry vměstnat přesto, anebo právě proto, že se hra odehrává před všemi předchozími díly série. Celkově však také kvůli scénáři, jež je plný patetických proslovů a dialogů, nad nimiž si budete moci hlavu ukroutit, patří příběh ke slabším stránkám hry.

Nejlepší zábava při dlouhém warpu – šmírování sprchy!

Tam, kde příběh a scénář pokulhává, mohou mnohé napravit sympatické charaktery. Mezi členy vaší party sice najdete jedno klišé vedle druhého, ale díky tzv. privátním akcím si některé postavy určitě oblíbíte. Privátní akce se odehrávají nejčastěji při dlouhých letech mezi jednotlivými planetami a jedná se o scénky, které spustíte konverzací s vybraným členem party. Během cesty můžete vidět pouze omezený počet akcí, a proto musíte pečlivě zvážit, kterým postavám věnujete svoji přízeň.

Občas jste nuceni sledovat nekonečné cut-scény a jindy zase dlouho bloudíte rozsáhlými dungeony

Během privátních akcí dostanete někdy na výběr mezi několika možnostmi odpovědi a podle nich se vám může zvýšit či snížit náklonnost s danou (nebo danými, protože v privátních akcích můžete někdy komunikovat i s více členy party zároveň) postavou.

S vyšší úrovní přízně se vám pak odemykají další privátní akce a také jednotlivé konce postav po dohrání hry. Privátní akce jsou zábavné, motivují k dalšímu dohrání hry a hlavně si díky nim dokážete najít cestu k postavám (i přesto, že dabing a chování některých se vás od toho snaží neúprosně odradit).

Nesourodá parta – je libo andělku či kočičandu?

Během přibližně čtyřiceti hodin, které vám hra zabere na první dohrání (pokud nebudete přeskakovat cut-scény), se postupně naplní osm míst v pokojích na vesmírné lodi Calnus. Do party se přidá kromě milé kamarádky z dětství také energická dívka s kočičíma ušima, patnáctiletá holčička, která vypadá na šest, či muž z vyspělé planety, co má robotické tělo. Možná to některým z vás připomíná sestavu z nějakého šíleného japonského anime a musím říct, že nejste daleko od pravdy. Narážek na japonskou otaku kulturu se ve hře najde požehnaně. 

I přes všechny zmíněné zápory příběh dokáže udržet u hry a privátní akce hru příjemně zpestřují. Nicméně je škoda, že autoři věnovali tolik úsilí mnoha vedlejším úkolům, propracování systému výroby předmětů a bojového systému, o kterých se zmíníme v následující kapitole, a trochu při tom pozapomněli propracovat do hloubky také příběh hry a postavy. Přitom některé postavy mají velký potenciál, který se však dozvíte pouze z lehce přehlédnutelných textových popisů v menu.

Star Ocean: The Last Hope  vs. Tales of Vesperia

Vzhledem k tomu, že nás v Evropě v létě čekají rovnou dvě J-RPG, připravili jsme pro vás menší srovnávací tabulku. Doufám, že vám pomůže při volbě té pravé hry přímo pro vás.