Recenze: Suikoden 4 – dobrodružství bez emocí

Platforma: PS 2
Paměťová karta: 98 kB
Vibrace: ano
Analogové ovládání: páčky
Multiplayer: ne
Vývojář: Konami
Distributor: Konami
Distributor v ČR: CD Projekt
Homepage: http://uk.gs.konami-europe.com/game.do?idGame=76

Na čtvrté pokračování Suikodenu jsem se opravdu těšil. Už první dva díly vyšlé na obstarožním PlayStationu mě dostaly svým zaměřením na epický příběh odehrávající se během války - a hlavně možností získat do skupiny až 107 dalších postav. A navíc jste dostali vlastní hrad, který se dal postupně upravovat a vylepšovat. Třetí díl vyšel už na PS2 a svojí kvalitou šel ve stopách předchozích dílů. Bohužel u nás by bylo snad jednodušší sehnat atomovou bombu než Suikoden 3, protože se tvůrci z Konami na PAL verzi prostě vykašlali. O to víc mě oznámení evropského vydání Suikodenu 4 překvapilo. Nakonec jsem se dočkal, zahrál si a... Zůstal poněkud rozpačitý. Není to špatné RPG, to vůbec ne, ale...

Snowe, váš přítel. Vlastně... * Bum, souboj lodí v plném proudu * To je idylka, hned bych se přidal

Tak koho mám zase zachránit?

Začínáte jako mladičký jinoch těsně po ukončení vojenského výcviku a čeká vás pasování na rytíře, následná oslava - a pak už první úkoly. Postupem času se setkáte s tajemnou Runou potrestání, která pomalu vysává život svého nositele, ovšem nabízí obrovskou destrukční moc. Jak už to tak v Suikodenu bývá, dalším nositelem Runy se stanete vy. A co hůř, zůstanete jako jediná překážka v cestě roztahovačnému impériu. Zastavit ho a nastolit mír vám pomůže právě oněch dalších 107 postav nacházejících se po celém souostroví, které můžete získat do své skupiny.

A že to bude roztodivná skupina. Vedle pirátů a nindžů budete stát bok po boku i s kočičími lidmi nebo mořskými pannami. Každá postava má svoji vlastní osobnost, většina jich je dokonce nadabovaná, což se jen chválí. Jen na hlavního hrdinu asi nezbylo; a tak nemá ani vlastní hlas, ani žádné jméno. Navíc trpí syndromem Serge z Chrono Crossu (pro PCčkáře Gordona Freemana:-) a kromě občasného zvolení si odpovědi z něj nedostanete ani žbrr (či jiný zvuk). Zřejmě to má za úkol hráče převtělit přímo do hlavního hrdiny, ale tentokrát to příliš nefunguje. Na druhou stranu váš přítel Snowe oplývá velmi kvalitní osobností a chová se jako živý. Rozhodně jde o jednu ze zajímavějších postav v rámci RPG.

Celkově vás čeká vcelku kvalitní příběh, ale něco mu chybí. Nedokáže pevně chytit hráče a pustit ho úplně vyčerpaného až o pár desítek hodin později, kdy na obrazovce pomalu vyhasínají závěrečné titulky. Suikodenu 4 chybí duše. Příběh nemá dostatečný emoční náboj minulých dílů, je zcela odporně nakouskován tunami zbytečných soubojů, stupidním cestováním a místy i nejistotou, jak vůbec pokračovat dál. Ale žádné předbíhání, postupně se všemu budu věnovat podrobněji.

Jo, čas pokračovat dál * Hmm, v minisukni do boje, odvážné * Glen, váš velitel. Teda...

Vzhůru na vodu

Suikoden 4 se neodehrává na kontinentu, který známe z minulých dílů, ale na souostroví. A ostrovy jsou obklopeny čím? Správně, oceánem. A po něm se nedá chodit. Z toho vyplývá, že hlavní roli budou mít pramice, veslice, džunky, bárky, galéry, fregaty a kdo ví co ještě. Takže tentokrát nebudete mít možnost vlastnit a vylepšovat si hrad, ale po čase získáte obrovskou pětipatrovou plachetnici. Do ní se všech 107 postav vejde s přehledem - a ještě zbude místo na salón, kovárnu, různé obchody, tréninkovou místnost, nemocnici, válečnou místnost a spoustu dalších užitečných či zcela zbytečných zařízení. Loď se dá vylepšovat jak po stránce vzhledové, tak lze zlepšovat i její vlastnosti.

Ovšem nejen staráním se o svoji bárku se ve hře můžete bavit. Narazíte i na další možnosti - ať už je to hraní různých mini her (jako jsou kostky, variace na mahjong, podivná karetní hra a ještě dvě další). Nebo se radši vrhnete na kariéru obchodníka mezi ostrovy? A co takhle si zarybařit, chtěli byste? Není problém, Suikoden tradičně nabízí spousty možností k vyřádění.

Jenže oceán má i své stinné stránky. Konkrétně způsob cestování. Ten je naprosto neuvěřitelně nudný a zdlouhavý. Přeplutí z jedné strany mapy na druhou trvá přes deset minut. Deset minut čumění na vaši krásnou loď a modrou plochu oceánu. Sice vím, že Kolumbovi trvalo kolik pátků, něž se dohrabal k Americe, ale tam se aspoň mohli bavit v podpalubí - nebo prostě nějak. Tady je to jen děsná pruda.

A to jsem se ještě nezmínil o omezení volnosti. Člověk by tak nějak očekával, že na oceánu ho nečekají žádné hranice a prostě může plout, kam jen se mu zachce. Není tomu tak. Pokud jste dostatečně nepokročili v příběhu, hra vás na některé ostrovy nepustí. Prostě se loď téměř před cílem sama otočí o 180 stupňů a vy máte utrum, na ten který ostrov se prostě nedostanete. Jedním světlým bodem cestování zůstává teleportační zrcadlo, které získáte spolu s jednou postavu v pozdější fázi hry. Pomocí něho se lze přenést na všechny ostrovy, které jste dosud navštívili. Pokud vám tedy v cestě nestojí příběh.

Čas zkřížit čepele

Vlastně kecám, deset minut nekoukáte jen na oceán. Co každých deset vteřin vám na palubu vyskáče banda mořských slizáků, které musíte pár údery poslat zpátky tam, kam patří. Tento interval se v okolí ostrovů snižuje na pět vteřin. Co pět vteřin na vás čeká otravný a jednoduchý náhodný souboj. No prostě děs a hrůza. Kdyby ty souboje aspoň byly nějaká výzva, ale to jsou leda chvíli na začátku. Postupem času se to zvrhne na koncentrát nudy.

Souboje samotné se dělí na tři druhy. Za prvé tu máme klasické tahové, tak jak je znáte z většiny japonských RPG. Ve skupině můžete mít až čtyři bojovníky plus jednu speciální postavu na podporu. Postupem času si lze vytvořit i dvě další bandy, které můžete během boje měnit dle potřeby. Ovšem platí to pouze při soubojích na lodi, na pevnině si musíte vystačit s hlavní partou. Někoho potěší, někoho naštve, že souboje jsou takřka stejné jako v Suikodenech na PSX.

Systém magie závisí na runách, které si lze ve speciálních obchodech koupit a přidat jednotlivým postavám do jejich slotů. Ovšem místa jsou maximálně tři, takže je třeba vhodně volit v rámci celé skupiny.

Existují dva druhy run. Jedny jsou přiřazeny jednotlivým elementům, takže třeba ohňové runy kouzlí firebally, postupně získáte až čtyři stupně síly kouzel. Ty druhé fungují jako bojová podpora - větší pravděpodobnost kritického úderu či podobné finesy. Runová magie je hlavně užitečná z počátku, později, když máte od kováře vylepšené zbraně, ztrácí na užitečnosti. Pokud ale znáte předchozí díly, tak tu jen zbytečně mlátím prázdnou slámu.

Kočičí komando v akci * Bože, růžový kladivo, to je neuvěřitelný:-) * Jen aby slečně ten ručník nespadl. I když, na druhou stranu...

S některými protivníky si ale můžete poměřit síly pěkně na férovku, jeden proti jednomu. Protivník vás častuje různými hláškami, podle kterých lze poznat, co udělá. Pokud ho tedy chcete porazit, nezbývá než zvolit správný druh protiútoku. Funguje to tedy zhruba na principu hry kámen-nůžky-papír.

Na podobném principu fungují i námořní bitvy. Ty mi osobně přijdou jako taková třešnička a vítané zpestření Suikodenu. Na začátku boje je vždy třeba zvolit kapitána lodi, obsluhu runových kanónů a bojovníky pro případné hákování. Každá postava má jiný element a sílu, jakou ho ovládá. Podle toho se také určuje síla runového kanónu. Je tedy záhodno zvolit opačný element než mají nepřátelské kanóny. Pak už je to jen otázka vhodné taktiky.

Oceán jako živý

Čas se vrhnout na grafické vzezření a tak dál. Suikoden 4 je kompletně 3D, navíc s možností nastavovat kameru, takže tady žádný problém. Občas jsem sice moc neviděl, kam jdu, ale to bylo mou leností si zvolit správný úhel pohledu:-) Pokud chcete, můžete se i rozhlížet z pohledu první osoby, ale nějak zvlášť potřebná tato featurka není. Jako ve spoustě japonských her, i tady je ke ztvárnění postav použit styl manga, ale vypadají víc realističtěji než v třetím dílu. Modely postav vypadají dost kvalitně, výborně je zpracovaná i voda - a vlastně celé okolí. Jen na některých místech vypadá grafika poněkud stroze.
 
Co se už tak nepovedlo jsou grafické efekty při vyvolávání kouzel. Už jsem viděl daleko lepší. Hůř dopadla i animace, od počátku mi přišla taková podivná, hlavně běh hlavního hrdiny. Některé postavy se hýbají spíš jak plastoví panáci z výloh obchodů. Po chvíli se ale na to dá zvyknout, ovšem stále mi to nepřijde ideální.

Hudba, jak je na tom hudba? Inu, je kvalitní. Hlavně správně zvolená písnička při úvodním intru dokáže dobře naladit na takovou karibskou notu, hned jsem měl nutkání si zajít pro pravý námořnický rum:-) I další melodie jsou výborně poslouchatelné; jestli vám neunikly trailery a líbil se vám ústřední motiv, velmi pravděpodobně nepohrdnete ani zbytkem.

Dabing se též povedl, jen ho mohlo být i víc. Zvuky jsou klasické, cinkání mečů, dupání po dřevěné palubě a tak dál... To vše zní jako v reálu. Hm, vlastně si ani nepamatuji na hru, která měla vyloženě mizerně provedený zvuk.     

Vyplout či ne?

Suikoden 4 mohla být kvalitní hra. Dokonce velmi kvalitní hra. To by se ovšem tvůrci nesměli dopustit těch několika hratelnostních faux pas. O tom, že náhodné souboje zabíjejí soudržnost příběhu, jsem skálopevně přesvědčen už dlouho, ale tady to zachází opravdu do extrému.

Zatímco Suikodeny z PSX jsem slupl jako malinu, v posledním pokračování se mi do hraní místy opravdu nechtělo. Kdyby se tvůrci rozhodli pro nějaké nové postupy a nerecyklovali zbytečně staré díly, mohlo to dopadnout daleko lépe. Hard core fanoušci Suikodenu se ale přes všechny problémy přenesou a najdou si za nimi svoje milované RPG. Ostatním bych doporučil hledat štěstí v jiném rybníku. Pokud tedy nedisponujete takřka bezednou trpělivostí.

Grafika: 7/10
Zvuk: 8/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 6/10

Těšil jsem se na další kvalitní pokračováni RPG série, ale nakonec to nedopadlo úplně ideálně. Tuny nudných soubojů a další chybky dokáži spolehlivě pohřbít slibnou hru.

Celkové hodnocení: 7/10