Recenze: Suikoden 5 – dobrodružství s emocemi

Platforma: PS2
Žánr: japonské RPG
Výrobce: Konami
Vydavatel: Konami
Homepage: http://www.konami.jp/gs/game/genso/V/

„Těšil jsem se na další kvalitní pokračováni RPG série, ale nakonec to nedopadlo úplně ideálně. Tuny nudných soubojů a další chybky dokáži spolehlivě pohřbít slibnou hru.“ Těmito slovy se Karel Kališ před rokem a půl loučil se čtvrtým Suikodenem. Deset měsíců nato už v preview pátého dílu Karel věřil, že „se tvůrcům podaří vyvarovat chyb a že přinese stejně kvalitní zábavu, jako první tři díly“. Planá slova? Naštěstí ne. Po několika chvílích hraní musí každému být jasné, že se Suikoden vrací přesně tam, kde jej hráči mají rádi. Konami nám opět servíruje královskou porci miniher, neuvěřitelně propracovaný (a hlavně uvěřitelný) svět a příběh atakující svou kvalitou špičky žánru.

 

Suikoden 5 navazuje na své předchůdce. Na rozdíl od Final Fantasy, kde platí pravidlo „co díl, to nový svět“ se příběh opět odehrává ve stejném světě. I tentokrát však v jiné době, v jiné části země a především s jinými hrdiny. 

Bláznivá královna

Příběh vypráví o království Falena, jeho hlavním hrdinou je zdejší princ. První minuty hry vás zavedou dva roky do minulosti, do města Lordlake, kde budete svědky povstání. Což se logicky setkalo s nelibostí královny, která vzala vzpouru místních obyvatel do vlastních rukou a dovolila použití libovolných prostředků k tomu, aby bylo povstání potlačeno. Výsledek královnina rozkazu na sebe nenechal dlouho čekat. Město bylo srovnáno se zemí.

Vy se do děje zapojíte až po incidentu. Vracíte se z průzkumu, osobně jste byli v Lordlake. A pátráte. Zjišťujete, že se vaše matka chová úplně jinak než obvykle. Že se všichni chovají nějak divně. To by jako nástin mohlo stačit, myšlenka je zřejmá (v pravidelných dávkách problém odhalujete, čímž se vám dostává potřebné motivace) a detaily o příběhu, hlavním tahounovi všech RPG titulů, se nesluší prozrazovat. Slovy chvály se ale šetřit nemá, takže musím pro úplnost dodat, že má příběh patřičný náboj i hloubku. 

 

Hlavní neduh nového Suikodena je skryt v dlouhém oťukávání. Abychom si rozuměli – relativně dlouhou dobu trvá, než se prokoušete až do stavu „jé, teď mě to baví“. Počáteční hodiny připomínají muka. Sem tam se k vám dostane střípek příběhu, občas se seznámíte s novými postavami a několikrát dojde dokonce i na akci. Zábava se ale dostaví až po několika hodinách. Proto se více než kdy jindy vyplatí počkat, stojí to za to. Už jen kvůli opravdu propracovanému příběhu. Když o něm z odstupem přemýšlím, vlastně ani počáteční hodiny za ztrátové považovat nemůžu. Sice jim chyběl spád a na obličeji mi nechaly řadu vrásek, bez nich by však pozdější etapa hry nedávala smysl. Nechápali byste souvislosti, které jsou právě v začátcích vysvětlovány – a už vůbec byste se v místních reáliích nevyznali.

Po slabším rozjezdu...

Chytlavost příběhu spočívá v nevyčerpatelné zásobě překvapení a především protagonistech celého dobrodružství. Bez toho by to nešlo. Tak zaprvé by hráče nic nelákalo, kdyby museli trpět s lineárním příběhem a mohli si jeho konec střelit od boku už podle intra. Za druhé by dění na obrazovce hltali s daleko menším nadšením, pokud by museli sledovat někoho, komu nemůžou věřit. To zde nehrozí. Všechny postavy mají charisma a zvláštní schopnost zapůsobit tak, že se s nimi už po chvilce sžijete.

 

Vaše skupina se může skládat až ze 108 členů. Jde ovšem o číslo zcela extrémní a nereálné; ve skutečnosti družina čítá cca deset borců. Šest tvoří jádro týmu, čtyři jsou v záloze. Odhadnou, proč tomu tak je, není těžké – autoři se vrátili ke starému šestičlennému bojovému systému. Můžete počítat s klasickými příkazy, připraveny jsou ale také formace. Se svými svěřenci můžete nakládat podle svých představ. Vyslat je na zteč muž proti muži, nebo třeba využít formací. Seskupit družinu co nejvýhodněji, aby nepřítel utrpěl ztráty co nejvyšší a vy naopak minimální. Možností, jak síly v družině pospojovat, je nesčetně – všechny ale dojdou ke stejnému výsledku. Získáváte cenné body v statistikách nebo se třeba vaše postavy postupně doléčují.

Souboje jsou vyřešeny klasickou cestou, Konami opět spoléhá na náhodu. Samotná akce potom probíhá také zcela tradičně: můžete ovlivnit pozici vašeho hrdiny na bojišti, jeho schopnosti a nebo třeba skombinovat jeho unikátní schopnosti se schopnostmi někoho jiného. Potom už se stačí jen modlit. Výsledkem může být buďto katastrofa, nebo úspěch. Ze začátku sice budou převládat neúspěchy, po čase se ale karta obrátí spolu s tím, jak přijdete na systém, který hra využívá. Vytváření komb není tak lehké, jak by se mohlo na první pohled znát. Suikoden 5 umožňuje kombinovat postavy, které spolu nemají žádný vztah, čímž se otevírá ještě více prostoru pro experimenty. Vždy se však musíte řídit základními pravidly, jakože rozhodně není dobré dávat borce s dýkou až do zadní lajny, kde nikoho neohrozí.

... sladká odměna

Možná se divíte, proč doposud nebyla řeč o emocích, když jsme vás na ně nalákali už v perexu. Odpověď je prostá: Suikoden 5 je titul, jehož dopad na hráče se slovy nedá popsat. Mohli bychom vývojová stádia při hraní zobecnit asi na dvě základní (začátek – jsem znechucen, o pár hodin později – jsem nadšen), ale nemělo by to smysl. Jedno je ovšem jisté – pokud protrpíte začátek, bohatě se zabavíte. I když není grafika nejlepší a celkově hra nedosahuje kvalit Final Fantasy či Xenoságy (i když se těmto stálicím RPG nebe první tři díly mohly směle rovnat), rozhodně stojí Suikoden 5 za zkoušku. Už jen proto, že vás nutí přemýšlet. U málokteré hry z poslední doby jsem zažil něco podobného. Ve vaně, při čekání na autobus, dokonce i při jídle… dokud nemáte dohráno, musíte na osudy svého hrdiny myslet pořád. V duchu plánujete, co podniknete, až se k Suikodenu zase vrátíte. Zdaleka nejlepší na tom ale je, že můžete plánovat jak chcete – připraveno je neuvěřitelné množství překvapení, které vás pokaždé dostanou.

 

Po vizuální stránce Suikoden 5 dalece přeskakuje svého předchůdce. Postavy konečně nechodí jako s pravítkem v kalhotách, také okolní prostředí bylo tentokrát propracováno do větších detailů, i když některé budovy ve městech vypadají na první pohled jako typické kulisy. Velké katedrály by měly nahánět strach a magickou úctu, v tomto případě však mnohdy jen vyvolají úsměv na tváři. Dobré pro atmosféru nejsou ani NPC postavy rozmístěné všude po herním světě. Ne že by jich bylo malá nebo že by něco dělaly špatně – ony pro jistotu nedělají vůbec nic. Jen stojí, ani se s nimi nemůžete dát do řeči.

Kvalitou se grafika rozhodně nemůže rovnat největším hitům současnosti, těm nesahá ani po kotníky. O to je podivnější, jaké problém autorům dělala rozlehlost světa. Zatímco jinde jste loadingy otravováni jen minimálně či prakticky vůbec, zde musíte každou chvíli přetrpět několikasekundové nahrávání. A teď nepřeháním, čekáte opravdu všude – při obyčejný chůzi městem, při zahájení i ukončení souboje.

Světlé stránky hry

prakticky ve všech ohledech patrná zlepšení příběh plný překvapení 108 hratelných postav nekonečně dlouhá zábava

Temné stránky hry

statické NPC postavy trochu nudný, i když potřebný, začátek na dnešní dobu horší grafika časté loadingy

Nový Suikoden to v těžké konkurenci nebude mít lehké. Přibližuje se vydání Final Fantasy, venku je už i několik jiných atraktivních RPG titulů. Přesto věřím, že si své příznivce najde – i když nejde o kdovíjakou pecku, po vytrpění několika úvodních momentů se vám dostane skvělé zábavy.

Grafika: 7/10
Zvuky: 7/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 8/10

Suikoden 5 sice nepřepíše dějiny, za zkoušku ale určitě stojí.

Celkové hodnocení: 7,7/10