Kvalitních japonských RPG není v našich končinách nikdy dost. V případě Sword Of Mana jde o práci z dílny Square Enix, což jistě v mnohých z vás vzbudí slušné naděje. A když k tomu dodám, že původní hra vyšla již dříve na GameBoy pod názvem Final Fantasy Adventures, je vám už nejspíš jasné, že se tomuto titulu prostě musíme podívat na zoubek.
Platforma: Game Boy Advance
Multiplayer: ne (podporuje jen výměnu dat přes GBA Link Cable)
Ukládání na kazetu se hrou: ano, dvě pozice
Výrobce: Square Enix
Distributor v ČR: Conquest (www.gameboy.cz)
Od 7 let
Přiznejme si, že japonská RPG se na konzolích hrají jako sen. Většinou jsou pěkně nakreslená, přehledná – a přitom vybavená bohatým a zábavným, často poměrně originálním herním systémem, vývojem postav i managementem boje. Samozřejmostí bývá také dobrý příběh s pořádně upovídanými postavami, které člověk během hraní začne mít upřímně rád. Sword Of Mana výše zmíněné atributy docela dobře naplňuje, nicméně navzdory upoutávce pod nadpisem článku hledejte podobnost spíše s tituly ze série Zelda, než Final Fantasy.
Se sérií o kouzelné maně jsme se mohli již setkat v případě her Secret Of Mana a Legend Of Mana (v Japonsku známé jako série Seiken Densetsu). Sword Of Mana je vlastně po všech stránkách vylepšeným remake původního dílu této série, který svého času vyšel v USA pod lukrativní hlavičkou Final Fantasy. A i když se ani zdaleka svojí kvalitou neblíží této veleslavné sérii, některé atributy, jako je povedený design, dlouhé dialogy, příběh se zajímavými zvraty nebo sympatické postavy, zde můžeme najít.
Zloduch jménem Dark Lord
Na začátku hry si můžete vybrat jednu ze dvou postav – hrdinu nebo hrdinku, které si poté můžete pojmenovat. Ať si vyberete mužskou nebo ženskou postavu, setkáte se s oběmi a také budete mít možnost obě ovládat – ve hře postavy chodí ve dvojici s možností přepínat se na tu druhou. Podstata výběru postavy spočívá v tom, ze které perspektivy příběh hry uvidíte – obě postavy se tu a tam rozejdou a každá sleduje vlastní zamotaný příběh. Hlavní úkoly, události a rozhovory jsou ale stejné, podobně jako jednotlivé úrovně či lokace, kterými musí postava projít.
Pozadí jsou pěkně kreslená, někdy přímo ohromí * Různé barevné ladění lokací odbourává pocit stereotypu
Zatímco hrdina je gladiátor, který je na cestě pomsty za smrt svých mrtvých rodičů, hrdinka pochází z vypálené vesnice uctívačů posvátného Mana stromu. Oba dva mají společného nepřítele. Originálně pojmenovaný zloduch Dark Lord se snaží získat magickou energii Manu pod svoji kontrolu, aby tak mohl dobýt svět. Ačkoliv základní aspekty příběhu jsou veskrze obehrané, hra jej vypráví poctivým a zábavným způsobem přes dlouhé dialogy mezi postavami, skriptované in-game cutscény a animace. Díky zajímavým postavám a důrazu na dialogy se tak rozhodně nudit nebudete a některé zvraty v příběhu dokáži nakonec docela slušně překvapit.
Final Zelda Fantasy
Již bylo řečeno, že hra se spíše podobá Zeldě, než FF sérii. V praxi to znamená, že v ptačím nadhledu budete ovládat postavičku a chodit s ní krajinou z města do města. Ve městech se odehrává klasická RPG činnost typu rozhovory, získávání vedlejších úkolů, nakupování a přespávání, zatímco krajina je naplněna viditelnými nepřáteli (tedy žádné náhodné souboje, nepřátele můžete obíhat právě jako v Zeldě), s nimiž se bojuje realtime sekáním mečem nebo „střílením“ předem vybraných kouzel z magické hole (jak se dá předpokládat, hrdina je bojovník a hrdinka zase mág).
Jeden z relativně nudných soubojů s bossem * Menu hry funguje na principu prstence nabídek
Hra nabízí střídání noci a dne (které se ale odehrává přechodem z jedné herní mapy do druhé, což je mírně nelogické), takže v noci jsou některá místa přístupná, některé nestvůry vylézají a jiné zase spí a vy se tak kolem nich můžete v klidu proplížit jako Solid Snake. Magie se negeneruje ze vzduchu – hráč sebou nosí a získává rozličné „duchy a elementy“, které si může přepínat v bohatém menu hry (slouží také jako pauza).
V přírodě narazíte na různé potvůrky - v noci... * ...i ve dne
Kromě jiného máte možnost vyrábět vlastní zbraně (dokonce je lze pěstovat zvláštním systémem semínek) a v menu se také nastavuje chování druhé postavy, kterou přímo neovládáte (bohužel je umělá inteligence hodně špatná, takže se stejně do druhé postavy budete muset často přepínat, aby např. neútočila na protivníka typem útoku, vůči kterému je imunní apod.).
Na půli cesty
Ačkoliv má Sword Of Mana slušný potenciál a díky líbivé grafice (cenou za ni je zhruba třívteřinové nahrávání další herní obrazovky a také zpomalování během přítomnosti příliš mnoha nepřátel), atmosférické hudbě i zábavné hratelnosti rozhodně neurazí žádného fanouška žánru. Na druhou stranu místo multiplayeru můžete pouze přes kabel uložit do paměti hry postavy vašeho kamaráda, abyste je vyvolávali jednou za herní den jako zvláštní útok. Přitom hra se dvěma postavami jako je tato přímo vybízí k zábavné kooperativní hře dvou hráčů.
| Světlé stránky hry |
- Pěkná grafika
- Sympatické postavy
- Roztomilí nepřátelé
- Stylová hudba (ale dost se opakuje)
- Vtahující hratelnost
- Poctivé dialogy
|
| Temné stránky hry |
- Neoriginální zápletka
- Absence multiplayeru
- Umělá inteligence pomocníka
- Co je to za jméno - Dark Lord?
|
Sword Of Mana tak zůstává ve stínu lepších RPG, které již GBA nabízí (například Golden Sun či Pokémon), přesto ji ale lze rozhodně označit za nadprůměrnou. Jestliže máte tento žánr rádi, pak ze hry nebudete zklamání a minimálně jednou si oba scénáře projdete, čímž se zabavíte na dobrých 20 hodin. Jenom dávejte pozor na hraní v práci nebo ve škole – hra nelze ukládat kdykoliv (když se začne blížit šéf nebo učitel), ale pouze na označených ukládacích bodech.
Grafika: 8/10
Zvuk: 5/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 7/10
Sword Of Mana je klasické japonské RPG ze staré školy, které nabízí poctivě vyprávěný typický příběh, pěknou grafiku i hudbu a zábavnou hratelnost. Nicméně chybičky se najdou a trůn nejlepšího RPG do kapsy tak zůstává předchozím dobyvatelům.
Celkové hodnocení: 7/10
