Recenze: Tarr Chronicles: Sign of Ghosts – vesmír ožívá

Doba, kdy hrám vládly vesmírné simulátory a hráčství se měřilo počtem zářezů na křídle ošlehaného X-Wingu, je tatam. O to větší naděje vzbuzoval projekt ruského týmu Quazar, který se rozhodl vrátit silně příběhové vesmírné eposy na monitory hráčů. Povedlo se nebo se digitální evoluce na žánru skutečně podepsala?
Recenze: Tarr Chronicles: Sign of Ghosts – vesmír ožívá

Platforma: PC
Typ hry: Vesmírná střílečka
Multiplayer: Ne
Doporučená konfigurace: Procesor 2,4 GHz, 256 MB RAM, 64MB grafická karta (GeForce FX 5700 a vyšší), 2,5 GB na HDD
Testovací konfigurace: Opteron 144, 1,8 GHz, 2 GB RAM, Radeon X800
Výrobce: Quazar Studio (
http://quazar-studio.com)
Vydavatel: Paradox Interactive (
www.paradoxplaza.com)
Homepage:
http://quazar-studio.com/tarr/

Dopadnout ve výsadkovém modulu na povrch neznámé planety pojmenované názvem, na kterém by utržila trojitou frakturu holenní kosti i hindština, vytasit zbraň a s vesmírnými stíhačkami poletujícími vysoko nad hlavou se pustit do boje proti vetřelcům. Nebo je libo zadokovat u mimozemského korábu, po vylodění spustit palbu a jen koutkem oka skrze okénka sledovat skriptované lodě kroužící a metající lasery kolem? Problém dnešních sci-fi stříleček typu Quake IV nebo Halo je, že hráče často uvedou do války se stovkami rojících se kosmických lodí, ovšem chybí titul, jenž by je posadil přímo do jejich kokpitu. Vesmírné simulátory X3: Reunion nebo Darkstar One žánrovou mezeru nevyplňují, jdou vlastním směrem otevřeného vesmíru, který nabízí stovky možností, přičemž laserová akce je pouhým prostředníkem k získání zásob, peněz a lepších lodí. Ruské studio Quazar si všimlo této černé díry trhu a formou Tarr Chronicles vdechuje život hře, která přenáší principy klasické pozemní střílečky do mezihvězdného prostoru.

  
Hangár je jako stvořen pro hračičky * Velké lodě bohužel nelze vždy zničit * Vesmírný mixér na lodi nebo brána do ráje?

Kde X-Wing můj...

Styl hry definuje již první mise po vystřelení ze startovacího tubusu mateřského křižníku Talestra. „Zde je barevný vesmír, támhle nepřátelé, hned pod myší zaměřovač a na tlačítku spoušť kanónů.“ Tarr Chronicles navzdory lákavým obrázkům není tradičním simulátorem, ve kterém by hráč po vzoru legend žánru typu Freespace zaměřoval subsystémy plujících vesmírných pevností a monitoroval složitou avioniku vlastní lodi, ba dokonce hra ani nepodporuje joystick. To však uveďme pouze pro vymezení pojmů a zahnání choutek milovníků vesmírných dogfightů z dob dávno minulých – ti zde svatý X-Wing nenajdou. Zlomit pilotní páku nad hrou, ale nelze – jde zkrátka o prostou akci, která má o něco zvláštnější zasazení a v níž hráč pod ruku nedostává zakukleného chlapa ve skafandru, ale nablýskanou loď.

Příběh vyprávějící o bitevníku Talestra, jenž se hrdinně vydal do dalekých hlubin vesmíru, aby objevil tajemnou sílu Mirk roztahující svou vražednou čerň zjevně bez vyššího cíle a pohnutek, jen aby pohlcovala celé galaxie, přiblížilo již nedávné preview. Samotná zápletka je jedním z nejzajímavějších prvků Tarr Chronicles. Talestra se po objevu prastarých artefaktů na ztracené planetě snaží prchnout před temnotou zpět k Zemi, ovšem z hlubin se vynořuje cizácká rasa Da’Khete i s celou armádou snažící se ve jménu chaosu přidat mezi vesmírem poletující kusy asteroidů i fragmenty křižníku a všeho živého. Bohužel k hlubším dějovým vláknům se hráč musí prokopat hornickým krumpáčem. Černobílé renderované animace mezi misemi jsou spíše ilustrační výplní snažící se táhlým hlasem vypravěče o filozofický podtext, zatímco skutečně zajímavé informace leží ukryty až v palubním deníku. Proč schovávat tak atraktivní příběh do textové formy, když jej lze prezentovat živěji a atraktivněji?

  
Prostředí nezeje ani v nejmenším prázdnotou * Jedna z mnoha neodkliknutelných animací * Takové záběry mají něco do sebe

Vesmír s komplexy a make-upem

Na druhou stranu jde o jednu z mála vesmírných her, která má skutečně konzistentní příběh a na rozdíl od volnomyšlenkářských X3 a jemu podobných táhne hráče kupředu sérií lineárních misí rozdělených do několika vzájemně navazujících operací. Jakkoliv je ovšem linearita hnacím motorem k pokračování ve hře, stejně tak jí podráží nohy, když si divák poprvé uvědomí, jak moc jsou veškeré úkoly v jednotlivých misích skriptované a strojové. Neexistuje zde možnost vybočit z plánu návrháře – když si jednou řekl, že je nutné zničit nepřátelské lodě v určitém pořadí, nemá smysl se pokoušet o cokoliv jiného. Komunitou nejkritizovanější část úrovně je ta, v níž je potřeba zničit protivníkovy generátory, které přiletí bránit skvadra nepřátel (aneb hold klasice známé již od Hvězdných válek - když má něco generátory, jde to zničit a zaměříme se nejprve na ně). Logika velí přenechat dotěrné stíhače wingmanům a sám se pokusit prorazit k zařízení a co nejrychleji jej zničit. Logiku ovšem přebíjí skripty, a tak jsou generátory nezničitelné, dokud hráč nesestřelí poslední stíhačku z řad obránců a až pak neviditelný štít povolí. Ovšem pouze kolem první, předem určené stavby!

Absence herní svobody zcela zbytečně sráží výsledný zážitek z uvěřitelného vesmíru. Již ve hrách jako Wing Commander mohl hráč volně skákat mezi jednotlivými navigačními bójemi či se mezi nimi naprosto ztratit, až mu nezbylo palivo pro návrat na mateřskou loď. Odchýlit se v Tarr Chronicles od hlavního směru? Mise nekompromisně končí a jde se opakovat.

Živost meziplanetárnímu prostoru, který v realitě okupuje nezajímavé vakuum, obratem vrací neuvěřitelná barevnost a koncentrace vesmírných kulis. Nejsou to pouze mlhoviny a planety v pozadí, hned první mise zavede hráčovu stíhačku mezi obrovské kosmické stavby a trosky, mezi kterými je možné se proplétat a využívat je k podlým únikům před nepřátelskou palbou. Ke všudypřítomnému šrotu se brzy přidají i velké kosmické křižníky, ovšem rovněž pouze coby shluky polygonů dokreslující atmosféru – nelze na ně útočit a ani ony samy neovlivní průběh boje jinak než vizuálně.

  
Návrháře ze studia Quazar posedla můza * Tam někde v dáli je i modrá planeta plná stánklů s rychlým občerstvením * Zde se hráči dočtou zajímavosti o příběhu

Až budu velký, chci být kosmickým mechanikem

Pokud lineární mise a jednoduché ovládání posunují hru k řadové střílečce, je to modifikace lodi, jež přináší výtečné ozvláštnění. Po každé úrovni se hlavní role chápe obrazovka hangáru, která je hájemstvím herních voleb. Svou stíhačku lze vybavovat množstvím alternativních štítů, pancéřování pod nimi, silnějšími zbraněmi a obecně laborovat s vybavením tak, aby se vešlo do váhového limitu trupu a spotřeby palubní energie. Volba vybavení má na hratelnost skutečný vliv, v hangáru mohou vzniknout vražedné stroje s lasery trhajícími lodě již na jeden zásah, ale se slabými štíty a pomalým motorem. Nebo raději pilotovat opevněný tank? Ani to nepředstavuje problém, navíc hráč rozkládáním původních součástek po každé misi může sestavovat doplňky nové a získat zajímavé bonusy jako rychlejší regeneraci štítů apod. Pro hračičky jde o další hru ve hře, pro ostatní jen důvod pro kliknutí na tlačítko automatického upgradu, který však není vždy v kontextu s preferovaným stylem hry ideální.

Po technické stránce je Sign of Ghost mix profesionality, jež se promítá ve stylovosti pestrého vesmíru, umělé inteligenci wingmanů a povedené anglické lokalizaci z ruštiny, a amatérských chyb. Pokud hráče například pronásleduje a ostřeluje stíhačka, kokpit poskakuje otřesy, ale zvuková kulisa vrzajícího kovu a tříštících se plátů chybí – výstřely a zásahy jsou němé. Přitom na rádiovém kanálu neustále švitoří spolubojovníci a v pozadí hraje výrazná hudba podkreslující zuřivý boj.

Světlé stránky hry
  • Silný příběh a atmosféra
  • Bohatá a nenáročná grafika
  • Umělá inteligence
  • Vesmírné zasazení
Temné stránky hry
  • Tupé skriptování
  • Mise vypadají strojově
  • Chybějící zvuky

Tarr Chronicles byly nadějí pro vesmírné simulátory ze staré školy. Ačkoliv v mnoha ohledech navrací jejich prvky, jako silný příběh se zajímavým počátkem a koncem nebo skvěle vypadající vesmír a modifikovatelnost stíhačky, strojová stavba misí a začátečnické nedodělky pasují hru na pomalý křižník brumlající svou labutí píseň hypermotorů s textem střílečky, jež dokáže na pár dní zabavit, ale k vyšším hodnocením nedosáhne. Pro nostalgiky a obdivovatele kosmických dálav přesto jasná volba. Třeba se studio Quazar s druhým dílem polepší.

Grafika: 7/10
Hudba: 7/10
Zvuky: 7/10
Hratelnost: 6,5/10

Klasická střílečka zasazená do vesmírného prostředí, která překvapí pestrostí mezihvězdného prostoru a silným příběhem, ale jejíž skriptovaná stavba misí a několik chyb ji určuje až skalním zájemcům o kosmické hry a příznivce netradičních akcí.

Celkové hodnocení: 6,8/10


NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Nejkrásnější konzolové hry: když na výkonu nezáleží (galerie)

Nejkrásnější konzolové hry: když na vý…

Kdo říkal, že na hezké hry potřebujete jen to nejvýkonnější PC?

včera | | 4 N/A
DOOM: Desková hra - akční nářez na vašem stole (recenze)

DOOM: Desková hra - akční nářez na vaš…

Na poli počítačových her je DOOM skutečnou legendou. V této recenzi se ale podíváme na jeho mladšího deskoherního sourozence. Nutno říct, že rodinné jméno se mu ve světě deskových her podařilo adaptovat se ctí.

7.  7.  2018 | | 5 N/A
Hrajeme Battlefield 5: zasněžená válečná vřava je pastvou pro oči

Hrajeme Battlefield 5: zasněžená váleč…

Ještě, než k vám dorazí naše plnohodnotné dojmy, se můžete podívat na osobní pohlednice našich vojáků z bitevní vřavy.

1.  7.  2018 | | 7 N/A
Rozšíření do KC Deliverance opět láká na krásy českých lesů

Rozšíření do KC Deliverance opět láká …

Je čas vrátit se do českých luhů a hájů a okusit krásy našeho středověku.

12.  7.  2018 | | 2 N/A
KC Deliverance: From the Ashes: znáte Jindru, všechno spraví! (recenze)

KC Deliverance: From the Ashes: znáte …

První DLC do Kingdom Come: Deliverance konečně spatřilo světlo světa a neslibuje málo. Máte se stát rychtářem a spravovat vlastní vesničku. Přesto nás DLC vůbec nenadchlo.

10.  7.  2018 | | 5 N/A